V mém článku nebudu rozebírat týden po týdnu, jelikož všechno probíhalo hladce až do 36. týdne. A tak tedy začínám s vyprávěním, právě od toho již zmiňovaného, 36 týdne.

Ve 36. týdnu, přesněji ve 35 + 2 tt, jsem byla na klasické kontrole. Nejdříve se natočilo KTG, které se muselo točit dvakrát, jelikož malá spinkala. KTG bylo však v pořádku. Poté jsem přišla k panu doktorovi, jako vždy s úsměvem, jelikož jsem se těšila na další informace o tom, jak se miminku daří a jak prospívá. Úsměv mě ale přešel v momentě, kdy mi můj obvodní gynekolog dělal ultrazvuk. Věděla jsem, že něco nebude v pořádku, jelikož ultrazvukové vyšetření trvalo déle než obvykle, vše přeměřoval víckrát a tvářil se zamyšleně. Po skončení vyšetření mi sdělil, že se mu to nelíbí. Netušila jsem, co se mu nelíbí, ale už jen ty slova: „Nelíbí se mi to“, mi stačila. Jen co to dopověděl, mi vyhrkly slzy z očí a nemohla jsem zastavit pláč. Sdělil mi, že se mu moc nezdají průtoky. Všechno prověřil poctivě v tabulkách a výsledky vyšly v normě, ale na hraně. Malá byla také o týden menší, než by měla být. Naměřená váha byla 2420 g. Uklidnil mě, že je to ještě v pořádku. Že menší být může, ale průtoky se musí kontrolovat.
Doporučil mi alespoň hodinové procházky, aby se placenta lépe prokrvovala. I když jsem se sotva valila a jakákoliv chůze byla namáhavá, poctivě jsem chodila i několik kilometrů, aby se vše dalo do pořádku.

Na další kontrolu, která byla za týden, tedy ve 37. týdnu (36 +2 tt), jsem už tak s úsměvem nešla. Opět natočeno KTG (tentokrát jsem si dala sladkou snídani, aby byla malá po ránu čilá 🙂 ), které bylo v pořádku. Opět následoval vstup přes kabinku k panu doktorovi. V kabince jsem přešlapovala z místa na místo a modlila se, ať je všechno v pořádku. Po vyšetření mi bylo doktorem sděleno, že průtoky jsou horšínež minule. Váha naměřena 2700 g. Vypsal mi žádanku do nemocnice, kde mi udělají zátěžový test, aby se zjistilo, jak se bude miminku dařit při porodu.  
Okamžitě jsem teda jela do porodnice, kde mě hned přijal doktor, vedoucí porodnického úseku. Když jsem vešla do ordinace, zrovna projížděl spolu s dalším doktorem lékařskou zprávu a žádanku od mého gynekologa a kroutili nad ní hlavou. Nevím, co to mělo znamenat, každopádně z jejich výrazu a chování to vypadalo, jakoby si říkali: „Proč nám ji sem vůbec posílá?!“
Když mě doktor vyzval, ať si lehnu na kozu, druhý lékař zrovna odcházel. Zřejmě tam byl asi vážně jen kvůli té zprávě, na kterou tak nevěřícně zírali. Vaginálně bylo všechno v pořádku, porodní cesty nebyly připravené, čípek držel. Šlo se tedy na ultrazvukové vyšetření. Přeměřoval malou a váha mu vyšla cca stejná jako u mého obvodního gynekologa. Průtoky ale, mu nešly naměřit, takže jsem se musela přesunout k jinému ultrazvuku. Tam mu průtoky pupečníkem vyšly v pořádku a průtoky v hlavičce mu jednou vyšli pod průměr a dvakrát v normálu. Vložil taky výsledky do tabulek a sdělil mi, že je vše jak má být.
Proč mu to ale jednou vyšlo špatně???

Moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec mě poslal na zátěžový test. Musela jsem teda být na jednu noc hospitalizována. Odnesla jsem si nějaké věci na pokoj, převlékla do košile a už mě volali na porodní sál. Napojili mě na KTG a začali mi do žíly pouštět slabou dávku oxytocinu, která by mohla, ale nemusí vyvolat porod. Trvalo to cca 45 min.

Cítila jsem se v pohodě, akorát ke konci se mi neudělalo moc dobře. Začalo mě bolet břicho, ale údajně to kontrakce nebyly. Po chvíli nevolnosti přešly, tak jsem odešla na pokoj a v průběhu dne mi ještě dělali dvě vyšetření KTG. Na druhý den ráno po konzultaci s lékaři jsem byla propuštěna domů, jelikož zátěžový test, KTG i vyšetření průtoků dopadlo v pořádku. Tak jsem si říkala: „Super, žádné z vyšetření neprokázalo nějaký problém.“ Otázkou ale bylo, to jedno měření průtoků v hlavičce, které vyšlo špatně, které mi leželo v hlavě. Každopádně jsem věřila lékařům, že ví, co dělají a že to asi jen špatně naměřili, jinak je vše, jak tvrdili, v pohodě.

Na další kontrolu už jsem nešla ke svému doktorovi, ale do nemocnice, na čemž jsme se domluvili při mém propuštění. Na kontrole ve 38.týdnu ( 37 + 1 tt), klasicky natočeno KTG , které bylo v pořádku a opět ultrazvuk. Ten ukázal opět průtoky v pořádku a váhu malé na 2930 g, takže mě poslali domů s tím, že další kontrola opět za týden.

A je to tady… 39. týden (38 + 2 tt), čas 9:00.
Na kontrolu jsem přišla v úplné pohodě, vysmátá s dobrou náladou. Dorazila jsem, sestřička mi natočila KTG – to jsem ještě vysmátá posílala partnerovi fotku.

Myslím, že to známe téměř všechny – svoje vytoužené miminko máme konečně doma, pomalinku se sžíváme a jsme vyplašené z každého jeho zaplakání. A v tom to přijde – nevysvětlitelný pláč, miminko nejde utišit, maminka je zoufalá a malý uzlíček pláče o to víc. Přitahuje si nožičky k bříšku a zatíná pěstičky. Právě takto vypadá kojenecká kolika. Když začala trápit našeho syna, byla jsem naprosto nepřipravená a z počátku jsem vůbec nevěděla, co se to děje.

Věřím, že existují i maminky, které svoji roli mámy zvládají perfektně a s lehkostí od samého začátku. Musím se přiznat, že já mezi ně ale rozhodně nepatřím. Po porodu si můj manžel vzal 14 dní dovolenou a byl s námi celý čas doma. Kolem toho malého uzlíčku jsme chodili po špičkách a pomalu si zvykali na to, že tu bude už pořád s námi.

Pár dní po návratu z porodnice jsme navíc začali mít potíže s kojením, ale díky úžasné laktační poradkyni jsme to zvládli a kojili dál. Byl to celkem boj, ale o tom až někdy příště J 14 dní uteklo jako voda a blížil se den, kdy musel manžel do práce. Jak já se děsila toho, že zůstanu s tím malinkým tvorečkem úplně sama. Ještě teď cítím ten pocit zoufalství, že nebudu vědět co dělat, že to prostě sama nezvládnu.

Dny utíkali a já si říkala, že přece jen dokážu být dobrá máma, že to zvládnu. A v tom to přišlo. Z ničeho nic hrozný pláč, který jsem nedokázala nijak utišit. Nepomáhalo nakojit, přebalit, ani pochovat. Když se to opakovalo třetí den, napůl šílená jsem volala naší pediatričce a ta řekla, ať se přijdeme raději ukázat. A verdikt? „Malý je v pořádku, ale vypadá to, že ho trápí prdíky, neboli kojenecká kolika“. Dostalo se mi rad, jak mu masírovat bříško a že to přejde kolem třetího měsíce věku.

Jako správně střelená matka zdravotnice jsem začala hledat všechny možné informace a pročítat odborné články. Co to tedy kojenecká kolika vlastně je a co se s ní dá dělat?

Kojenecká kolika trápí až 30% miminek během prvních šesti měsíců života. Nejčastěji však mezi druhým a devátým týdnem, proto se jí často také říká tříměsíční kolika.  Projevuje se neutišitelným pláčem a často ji doprovází tzv. pravidlo tří - jinak zdravý kojenec pláče více než tři hodiny denně, častěji než tři dny v týdnu a po dobu delší než tři týdny. Srozumitelněji řečeno – vaše miminko pláče daleko častěji, než vám přijde normální a to bez zjevné příčiny. Nožičky střídavě propíná a přitahuje k bříšku, zatíná pěstičky a evidentně ho něco bolí.

Těm nezasvěceným připadá Feng Shui tak trochu esotericky. Pokud si však najdete čas a ponoříte se do tohoto čínského učení, zjistíte, že není založené pouze na tom, abyste se ve svém domově cítili dobře. Odhaluje i to, jak můžeme ovlivnit naši náladu i harmonii. Máme pro vás pár malých vylepšení, které jsou téměř nepostřehnutelné, přesto však mají hluboký dopad na váš každodenní život.

Maximalizujte přirozené světlo pomocí oken a zrcadel

Nemělo by být žádným překvapením, že přirozené světlo nám může způsobit, že se cítíme šťastnější a pozitivnější. Říká se, že zrcadla ve feng shui jsou jako aspirin. Jsou také skvělými pomocníky, pokud potřebujete rozšířit svůj malý prostor.

Vyvážení pěti prvků

Pět prvků - země, dřevo, oheň, voda a kov - mohou být přítomny ve vašem domě buď fyzicky, nebo symbolicky. Můžete například přivést ohňový prvek teplými tóny, například červenými a oranžovými, nebo byste mohli mít skutečný oheň s krbem nebo hořící svíčkou. Myšlenkou je najít rovnováhu mezi všemi prvky. Často jsou lidé přitahováni k prvkům, které buď potřebují více, nebo je to velká příčina nerovnováhy v jejich životě. 

Neumísťujte zrcadla naproti vchodovým dveřím

Kdy je dítě ideálně připraveno na letní tábor? Na tuto otázku se nedá odpovědět jednoznačně. I když u většiny táborů je v podmínkách hranice způsobilosti stanovená věkem, je to jen hrubá směrnice. Tu správnou chvíli musíte umět stanovit vy sami.

Letní prázdniny jsou dlouhé a často bývá problém, kam děti o prázdninách dát, když rodiče musí chodit do práce. Jako ideálním řešením se může jevit i dětský tábor. Děti se zde něco naučí, užijí si, „vyblbnou se“ a rodiče nemusí řešit po dobu pobytu žádné hlídání.

Kdy můžete poslat dítě na letní tábor?

Dětské tábor nejsou určitě vhodné pro příliš malé děti nebo takové, které nejsou zvyklé být nikde delší dobu bez rodičů. Obecně se dá říci, že vhodná doba pro nástup na tábor je okolo 7 let. V tomto věku se děti rádi seznamují se svými vrstevníky, mají mnoho energie, poznávají sami sebe v kolektivu ostatních.

Někteří lidé, zejména milující maminky, považují dětské tábory za nutné zlo, ale není tomu tak. Tábor, pokud je dobře vedený, umožní objevit dětem nové obzory, nové druhy sportů, naučí se být v kolektivu, objevují přírodu. Získávají přátelství na celý život.

Mnoho dětí se dostane k činnostem, které nemají jinak možnost poznat. Jezdí na kánoi, naučí se pracovat s mapou a orientovat se v přírodě. Stanou se samostatnými, osvojí si různé znalosti. Všechny tyto činnosti mají velmi pozitivní vliv na sociální cítění dítěte. Některé tábory jsou zaměřené i na různé výukové činnosti, například jazyky. Velmi oblíbené jsou tábory s anglickým jazykem.