Balíček k nám dorazil s menším zpožděním, ale s o to větším očekáváním. Četla jsem první postřehy ostatních testovaček a doufala, že Enticon pomůže i Kubíčkovi.

A od čeho přesně?

Náš Kuba je trpitel, kdybyste ho viděli, srdce by vám při jeho pláči pukalo. Pravidelné ranní krize kolem páté hodiny, kdy se první prdíky potřebují dostat ven, ale nedaří se a nedaří. A on pláče a pláče. A třeba dobrou půl hodinu. A tohle se opakuje zhruba 4x za den, jsou lepší dny a jsou i mnohem horší dny.

A co jsme s tím dosud dělali?

Všechno možné. Nahřívání a masáže bříška, krčení nožiček, nošení na tygříka, konkurenční kapky (zbylá má trojka si s nimi vždy vystačila)... A co pomáhá nejvíce? Teplá voda v kyblíku, tam jdou prdy ven nejlépe, jen "koupač" mívá problém ten smrádek rozdýchat 🙂 a samozřejmě šátek. Ale vzhledem k tomu, že se mi doma pohybují další tři kousky vyžadující mou péči a pozornost, tak to není úplně praktické.

Jak by se Enticon měl používat?

Ke konci března letošního roku se naše rodina rozrostla. Narodil se nám chlapeček jménem Matyášek.   

Matyášek je čilé a veselé dítko, od prvního týdne co se vrátil z nemocnice domů má však problémy se zažíváním, má pravidelné bolesti bříška, je nadmutý a má problém s vyměšováním, zpočátku se bez rektální rourky neobešel.  Matyášek kvůli bolestem neustále plakal a nespal, bylo to dosti náročné období pro celou rodinu.

Shodou okolností na mých oblíbených webových stránkách  Modrykonik.cz, byla zveřejněná možnost být součástí testování zdravotnického prostředku Enticon, neváhala jsem a ihned jsem se přihlásila,  vnímala jsem to jako možnost získat prostředek, který synovi pomůže s vyměšováním a zpříjemní mu první týdny života na tom našem světě.

Usmálo se na mě štěstí a na modrém koníkovi mě vybrali, abych otestovala přípravek Enticon.

Za pár dní mi přivezl domů velice sympatický kurýr balíček, uvnitř kterého se nacházeli dvě balení přípravku Enticon kapky každý o objemu 30 ml s kapátkem. Do ruky se mi tak dostal zdravotnický prostředek určený ke zmírnění příznaků nadýmání, kojenecké koliky a koliky u dětí v souvislosti s plynatostí, dyspeptických poruch, Aerofagie (říhání).

Poctivě jsem si přečetla příbalový leták a zjistila, že účinnou látkou v přípravku je suspenze simetikonu. Což je chemicky inertní polymer methylpolysiloxanu.  Z hlediska chemicko-fyzikálního simetikon snižuje povrchové napětí plynových bublin v gastrointestinálním traktu, které se tak uvolňují a volný plyn je eliminován. Zjednodušeně řečeno přináší úlevu od bolestivosti, křečí, pocitu napětí, říhání a v neposlední řadě nadýmání. 

Když se našemu synovi poprvé objevily červené pupínky v podkolenní jamce, nikdy by mě nenapadlo, co všechno nás čeká. Dnes jsem v podstatě ráda, že jsme si obdobím atopického ekzému prošli. Nebýt toho, určitě bych se nikdy v takovém rozsahu nezajímala o dětskou pokožku, projevy na ní a s tím související vhodnou stravu a kosmetiku.

Hned po porodu jsem se divila, jak krásně ten dokonalý človíček, kterého jsem právě porodila, vypadá. Žádné zvrásnělé fialové miminko, jak jsem si představovala. Pokožku měl krásně růžovou, hladkou – prostě jako miminko 🙂 A tak to dlouhou dobu i zůstalo – neměl žádné miminkovské vyrážky, novorozenecké akné, prostě měl pokožku bez jediného flíčku.

Desátého prosince 2016 bylo našemu synovi pět měsíců a chvíli poté jsme mu při koupání našli v pravé podkolenní jamce pár červených pupínků. Byly opravdu malinké, tak jsme jim nevěnovali moc pozornost. Vše jsme dělali stejně, jako před tím. Koupali jsme obden, do koupele používali Linolu a po koupeli už jsme ničím nemazali. A flíčky tam byly stále. Nezvětšovaly se, ale ani nemizely. Asi týden na to jsem se zhrozila, když jsem malého nakojila a všimla si, jaké zarudlé kruhové fleky mu vyskočily na tvářích. Ale než se vyspinkal, byly pryč. Na druhý den se však objevily zase a pak zase. K tomu se začaly zhoršovat i flíčky pod kolínkem.

Manžel přišel s tím, že si o tom něco načetl a že by to mohl být atopický ekzém. To jsem hned zavrhla – v rodině se nikdy nevyskytoval, ani u mě, ani u manžela. Navíc jím daleko častěji trpí děti nekojené a vyskytuje se kolem třetího měsíce. Vždyť nás se nic z toho netýká, tak proč by to měl být zrovna atopický ekzém?

Navštívili jsme tedy dětskou lékařku, která nám napsala Fungicidin s tím, že jde o kvasinky a do týdne to bude pryč – nebylo. Naopak to bylo horší a horší. Tak jsme navštívili kožní lékařku, na kterou jsme slyšeli jen samou chválu. A výsledek? Už od dveří prohlásila, že se jedná o atopický ekzém a napsala nám dělanou mastičku. Doma jsme zkusili párkrát máznout už pěkně rozlezlé fleky v podkolenní jamce a najednou byly pryč. Nedalo mi to a zavolala jsem lékařce, co ta zázračná mastička obsahuje. A odpověď? „Kortikoidy – ale nebojte, velmi slabé.“  Dětská lékařka mě pak dorazila slovy: „No jo, atopák, to už má napořád. To se v akutní fázi kortikoidům nevyhnete.“ Jako zdravotník jsem si řekla – takhle tedy opravdu ne. Vždyť kortikoidy mají jen tzv. make-up efekt. Projev na kůži rychle zmizí, ale jak je přestanete používat, objeví se znovu a často daleko horší. Neřeší totiž příčinu a pokožku ztenčují a oslabují.

Začala jsem shánět všemožné informace a číst spoustu odborných článků jak o ekzému, tak o dětské pokožce. Při tom jsem oslovila Věrku Zíkovou – naprosto skvělou paní, která atopický ekzém u dětí řeší hlavně úpravou stravy – jak miminka, tak kojící maminky. Nastaví také plán péče o takto problematickou pokožku. Díky ní se již projevů atopického ekzému zbavilo více než osm set dětí. I u nás se úspěch začal pomalu, ale jistě dostavovat. Dnes jsme téměř bez ekzému!

Už máme dost Pažoutovy protizvířecí domácí politiky. Rozhodly jsme se to s Valjou vzít do svých rukou a přinesly jsme domů vši. Vši jsou skvělí domácí mazlíčci. Nenároční, ke štěstí jim stačí jen pár umaštěných vlasů a když jim je dáte, drží se vás s věrností sobě vlastní. Nad vši není. A nemusíte je venčit. Když už je vyvenčit jdete, drží se vás zuby nehty, žádné vodítko není potřeba, což je neuvěřitelně praktické.

Navíc je to forma skutečně intenzivní rodinné terapie. Nemáte šajn, jak moc vás to sblíží, když si několik hodin denně vzájemně vybíráte z vlasů kámošky. A ve večerních hodinách je to pikantnější než sex, na to vemte jed!

Zatímco při první epidemii jsem vši z role pozorovatele vnímala jako nebetyčný vopruz (pokud vám to uniklo, k přečtení ZDE), teď je to jiné. Konečně to zažívám naplno. Není nic lepšího než mít vši. Kdo neměl nikdy vši, neprožil plnohodnotný život a může se jít bodnout.

Až do včerejška jsem to svědění hlavy považovala za psychosomatickou reakci na skutečnost, že se ty vši zase vyskytují někde v hlavě mého drahého dítka. Pak mi ale z těch vlasů něco spadlo.

Když už nic jiného, mám spoustu kvalitních snů, které mě inspirují. Nejdřív klasika, při každém probuzení ze sna, kde hraje veš hlavní roli (což je asi tak jedenáctkrát za noc), mám nutkání vyskočit z postele a vyžehlit peřiny a polštáře. Pak mi dojde, že žehlička má u nás čestné místo jako lapač prachu na skříni, tak se zase uklidním a spím dál.

Poté se přesunu do další fáze snění, kde veš v životní velikosti zpívá Nessun dorma a hází po mně vilné pohledy, zatímco se prohání veškerým vlasovým porostem široko daleko. Navíc jí to vážně jde a zpívá to jako Pavarotti. Obzvlášť si vychutnává monumentální závěreční Vinceró!