Podle ultrazvuku jsem měla termín porodu 9.6.2016. Když nastal ten den byla jsem podezřele v klidu, měla jsem na plánovou kontrolu u svého gynekologa který mě vítal s větou: ,,Co tady ještě děláte"? Podle monitoru se nic nechystalo, pouze jsem byla otevřená, a malý krásně naléhal. Pan doktor mi řek, že pokud do neděle neporodím, že už musím navštěvovat porodnici kvůli ozvám, a že už jsem svěřená do jejich péče. Po cestě domů jsem se telefonicky objednala na kontrolu do porodnice (13.6.2016 v 8:00 hod. ) V neděli 12.6.2016 byl den jako každý jiný, poklidila jsem byt, uvařila oběd, a jela k rodičům. Vůbec jsem si neuměla představit, že bych měla rodit. Nenastávali žádné zvláštní pocity. Malý kopal v bříšku jako kdykoli předtím. Večer jsme usedli s přítelem k televizi, udělali si pohodlí. A společně jsme usoudili, že dnes se rodit nebude, a že mě ráno poveze na první ozvy do porodnice. 

.. asi jsme to zakřikli, bylo 21:00 a začali první "bolesti", spíše slabé jako menstruace, která bolí, ale dá se vydržet. Přítel neměl žádné tušení, nechtěla jsem ho "zbytečně" plašit. Šla jsem si lehnout, s pocitem buď a nebo. Během hodiny začali bolesti zesilovat. Nejlépe mi bylo ve sprše, kde mi nic nebolelo, a cítila jsem se skvěle. Vzbudila jsem přítele, se slovy JE TO TADY! 

Oblékla jsem se, a šli jsme pomalu do auta. Bylo 00:30 když jsme opouštěli dům, a vyjeli směr porodnice. Bolesti byly stále snesitelné, cestou mi ale začali kontrakce co 4 minuty - konečně vím, co jsou to kontrakce. Každá to opravdu pozná! 

V porodnici mě přijali něco okolo čtvrt na 2 ráno, udělali mi ozvy, a pan doktor mě vyšetřil. Bolesti byly šílené, myslela jsem si že už to nevydržím. Přišla porodní asistentka že si mám zavolat přítele, aby se převléknul do zeleného, a přešli si na porodní sál. Byla jsem šťastná že se opravdu něco děje, a že brzy uvidím našeho chlapečka. 

Paní doktorka mi zavedla klystýr, vyprázdnila jsem se, a už jsem nesměla jíst, ani pít. Sedím ve sprchovém koutě, a rozdýchám kontrakce po minutě. Slyším porodní asistentku jak mi říká, jestli už mi náhodou neodtekla plodová voda, tak jí odpovídám, že NE, ale že už je to strašný! Natáhla rukavice, a řekla, ať si vylezu na kozu, a říká: "No vida, plodová voda odtekla, vše půjde ještě rychleji než se zdálo! Zavřete oči, a při první kontrakci zatlačte." 1,2,3,4 zatlačení a slyším pláč svého syna! Strašná úleva! Hned mi ho dávají na prsa, pláču štěstím! Malého mi odnesli, na měření, čištění, vážení a přítel vše fotí. Doktorka říká, že ještě budeme tlačit placentum, jedno zatlačení, křik, a placenta venku! Mezitím přítel drží našeho malého Martínka, a nemůže se na něj vynadívat, hrdý otec!! 🙂 

Martin narozený 13.6.2016 ve 3:32 hod, vážil 3600g, a měřil 51 cm

Tohle je něco, co bychom si všichni měli přečístnejméně jedenkrát týdně !!!!! Určitě to dočti dokonce !!!!!!Napsala devadesátiletá Regina Brett, z PlainDealer v Clevelendu, stát Ohio, USA…Na oslavu stárnutí jsem jednou napsala 45ponaučení, které mi uštědřil život. Je tonejžádanější novinový sloupek ze všech, kteréjsem kdy napsala.Můj měřič ujetých kilometrů se v srpnu překulilpřes devadesát, tak tady je ten sloupek ještějednou:

• 1. Život není spravedlivý, ale je pořád dobrý.
• 2. Když jsi na pochybách nebo v nejistotě,učiň jenom další krůček.
• 3. Život je příliš krátký na to, abychommarnili čas nenávistí ke komukoliv.4. Tvoje práce se o tebe nepostará, kdyžbudeš nemocen. Tvoji přátelé a rodičeano. Udržuj s nimi kontakt.
• 5. Vyplať svoje kreditní karty každý měsíc.
• 6. Nemusíš vyhrát každý spor. Souhlas snesouhlasem.
• 7. Plač s někým. Je to mnohem hojivější,nežli pláč o samotě.
• 8. Je v pořádku dostat vztek na Boha. On tovezme.
• 9. Začni šetřit na důchod od první výplaty.
• 10. Když přijde na čokoládu, odpor jemarný.
• 11.Usmiř se s minulostí. Tak ti nebudekazit přítomnost.
• 12. Je v pořádku dovolit svým dětem abytě viděly plakat.
• 13. Neporovnávej svůj život s jinými.Nemáš představu o tom, čím všímmuseli projít.
• 14. Jestliže vztah musí být tajný, nemělibyste v něm být.
• 15. Vše se může změnit během mrknutíoka. Ale nebojte se, Bůh nikdy nemrká.
• 16. Zhluboka se nadechni. Uklidňuje tomysl.
• 17. Zbavte se všeho, co není užitečné,krásné nebo radostné.
• 18. Co tě nezabije, to tě posílí.
• 19. Nikdy není pozdě na to, mít šťastnédětství. Ale to druhé záleží jenom na toběa nikom jiném.
• 20. Když přijde k tomu, jít za tím co vživotě miluješ, neber ne jako odpověď
• .21. Rozsviť svíčky, natáhni hezképrostěradlo, oblékni si svůdné prádélko.Nešetři si to na slavnostní příležitost.Dnešek je slavnostní.
• 22. Přípravy přeháněj, potom ale jdi sproudem.
• 23. Buď výstřední teď. Nečekej na stáří,abys oblékl purpur.
• 24. Nejdůležitější pohlavní orgán jemozek.
• 25. Nikdo nemůže za tvé štěstí kromětebe
• .26. Zarámuj každé tzv. neštěstí těmitoslovy „ bude to mít nějaký význam za pětlet?“
• 27. Vždycky zvol život.
• 28. Odpusť každému všechno.
• 29. Co si o tobě myslí ostatní lidé těnemusí zajímat.
• 30. Čas léčí téměř všechno. Dej časučas.
• 31. Ať je situace jak chce dobrá nebošpatná, změní se.
• 32. Neberte se tak vážně. Nikdo jiný totaky nedělá.
• 33. Věřte na zázraky.
• 34. Bůh tě miluje, protože je Bohem, nepro to co jsi udělal či neudělal.
• 35. Nebilancuj život. Ukaž se a dělejvětšinu z něj teď.
• 36. Stárnutí poráží jinou možnost - zemřítmlád.
• 37. Tvoje děti dostanou jenom jednodětství.
• 38. Všechno, na čem nakonecdoopravdy záleží, je že jsi miloval.
• 39. Dostaň se ven každý den. Zázrakyčekají všude.
• 40. Když my všichni naházíme našeproblémy na hromadu a uvidíme ještěněkoho, měli bychom si ty svoje vzítzpátky.
• 41. Závist je mrhání časem. Už mášvšechno, co potřebuješ.
• 42. To nejlepší teprve přijde…
• 43Bez ohledu na to jak se cítíš, vstaň,oblékni se a ukaž se.
• 44 Dávej.
• 45. Život není spojen s ohýbáním se, aleje to pořád dar.

Jednou ročně, 17. listopadu, se po celém světě slaví Světový den nedonošených dětí. Po celém světě se významné budovy a místa zahalují do purpurové barvy. Pořádají se konference, oblékají purpurová trička. Je to proto, abychom si připomněli, že ne všechny děti se narodí v původně plánovaném termínu porodu a že takových dětí stále přibývá. Já jsem se k dnešnímu dni rozhodla napsat článek o tom, co takový předčasný porod pro rodiče i dítě znamená. 

 Nedonošené děti jsou děti, které se narodí před ukončeným 37. týdnem (37+0). V České Republice je hranice životaschopnosti stanovena na ukončený 24. týden (24+0) a váhu 500g. Ale samozřejmě zde máme i menší a mladší děti. Jak moc ovlivní miminko i rodinu předčasný porod závisí samozřejmě na týdnu porodu a na množství komplikací, které miminko potkají. Nejohroženější skupinou jsou děti extrémně nedonošené, narozené před ukončeným 28. týdnem (28+0) a s váhou nižší než 1000g. 

Každá maminka si představuje, jak prožije 9. měsíců těhotenství a na konci se narodí krásné zdravé růžové miminko, všechno bude pro něj nachystáno, tatínek bude u porodu, miminko si odvezou domů a všichni budou šťastni a spolu. Tahle představa se s předčasným porodem rozplyne a nic není tak, jak si rodiče plánovali, představovali, na co se připravovali. Ve velmi krátkém čase se musí přizpůsobit nové situaci, se kterou nepočítali a na kterou se nemohli nijak připravit. Rodiče předčasně narozených dětí vykazují ve srovnání s rodiči dětí narozených v termínu větší míru stresu (Lau, Morse, 2003), větší potřebu pomoci během prvního roku po narození dítěte a nižsí schopnost adaptace (Rautava et al., 2003). Předčasný porod je pro rodiče traumatický zážitek. Velké množství žen po předčasném porodu také vykazuje známky traumatu ještě dlouho po propuštění z nemocnice (Pierrehumbert et al., 2003). Šest až osmnáct měsíců po narození dítěte zažívají opakované, nepříjemné, bolestné a vtíravé vzpomínky (Affleck, 1991, podle Jotzo, Poets 2005).

Dlouhodobá studie prokázala, že samotná hospitalizace a ztížený kontakt rodičů a dítěte nemá na vývoj vztahu rodič - dítě zásadní význam. Co má ale na vztah rodič - dítě největší vliv, je riziko úmrtí dítěte. Konkrétně obavy o život dítěte. Mnoho rodičů má strach navázat s dítětem vztah-kontakt-vazbu, protože se bojí, že zemře. Někdy si takový strach nemusí ani uvědomovat a připouštět. Zároveň ale zažívají opačná pocity, kdy si uvědomují, že by miminku měli poskytnout co nejvíce lásky a péče i za předpokladu, že může umřít. Způsob, jakým se rodiče dokáží vyrovnat s traumatem předčasného porodu má vliv na vztah k dítěti. Pokud se rodičům nedaří s takovou situací vyrovnat, může přechodně způsobit zdravotní problémy u dítěte.

Naopak nejdůležitější věcí pro rozvoj vztahu rodiče a dítěte je fyzický kontakt. Bohužel v prostředí novorozeneckých JIP je takový kontakt omezený, rodič se musí dovolit zdravotnického personálu, aby se mohl dítěte dotknout, pochovat ho nebo tzv. klokánkovat. Klokánkoví je forma fyzického kontaktu, kdy je obnažené miminko přiloženo na obnažený hrudník maminky nebo tatínka. Snahou zdravotnického personálu je umožnit klokánkování co nejdříve. Maminky díky němu lépe navážou vztah s miminkem a snáze “rozeběhnou” laktaci. Děti naopak lépe prospívají a mají méně zdravotních komplikací, protože ze zklidní při poslouchání tlukotu srdce rodiče a lépe dýchají, jak vnímají dech rodiče. 

Po porodu většina maminek nedonošených dětí nezažívá radost z narozeného dítěte, ale naopak se často necítí jako matky, mají pocit, že selhaly, když dítě nedonosily, obviňují se, mají tendence se vyhýbat ženám, které porodily donošené děti a prožívají pocity úzkosti, strachu, smutku, zklamání. Často se maminky samy sebe ptají, jestli mohly předčasnému porodu nějak zabránit, jestli neudělaly něco špatně. Mají obavy "co na to řekne okolí". Výjimkou nejsou ani myšlenky, jestli by nebylo lepší, kdyby miminko zemřelo a maminka mohla začít "od začátu", nebo maminku napadají otázky "co když bude dítě postižené?".