Dlouho jsem se rozhodovala, jestli muj porod sepsat a nebo ne... Na konec to je pro me velka potreba, abych ho aspon vypsanim,trosku dostala z hlavy.

Hned na zacatku vam pisnu, ze jsem rodila ve Svycarsku v soukrome klinice.

Prenasela jsem pouze 5 dni po terminu, muj pan doktor se rozhodl pro vyvolani, kvuli tomu, ze maly mel trosku vetsi hlavicku. Cele tehotenstvi jsem se porodu vubrc nebala, az jsem se tomu sama nekdy divila. Abych to zkratila 🙂 ... Prislo pondeli a tudiz den D_vyvolani. Nastup do kliniky jsem mela v devet rano a po celou dobu byl se mnou muj uzasny pritel. Ihned po prichodu me napojili na pasy a podali prvni tabletu. Mezi pusobenim tablety jsme se s pritelem prochazeli a nic se nedelo. Vlastne se nic nedelo dalsich x hodin az do 6 do vecera, kdy me mezi tim kazdou hodinu posilali na monitor a pokazde zavedli tablety na vyvolani. Po seste hodine vecer jsem zacala citit slabounke kontrakce. Postupne se stupnovali a okolo pulnoci uz to bylo docela citit. Ve dve rano, to uz bylo utery, jsem kontrakce mela po 2 minutach. Dalo se to rozdychat, pokud jsem chodila. Chvilinku po ctvrte mi sestra rupla vodu a potom uz to byl pekny ficak. Hezky jsem si funela, pritel me hladil, prochazeli se... byl neskutecna opora. Ja se zarekla, ze za cely porod ani jednou nezakricim, tak jsem si odfukovala a musim rict, ze mi to usetrilo neskutecne energie. Vzdy po prohlidce a pasech mi rekli, na kolik cm jsem otevrena, zdesila jsem se, protoze po tolika hodinach kontrakci to slo strasne pomalicku...

Konecneee po jedny hodine odpoledne mi oznamili, ze muzeme zacit rodit. Byla jsem v soku, protoze na sale jsem byla jen ja, zdravotni sestra a muj pritel. Mel dorazit muj doktor, ale co jsem se potom dozvedela, tak mu volali a pry byl nekde na motorce... no nic, hodila jsem se do pohodlny polohy a zacala jsem tlacit... Holky, ja se tak snazila... Jsem na zacatku psani o primym porodu a uz zase brecim...Pritel me podporoval jak mohl a ja ho nechtela zklamat. Sestra mi radila ruzne polohy a ono to sakra proste neslo. Vzdy se hlavicka vratila. Bylo to asi po hodine a pul, kdy sestra bezela pro detskou doktorku, aby nam pomohla. Uz sme tam teda byli 4. Stale to neslo, uz jsem vedela, ze neco neni spravne. Byla jsem totalne vysilena. Uz jsem chtela mit toho prdolku u sebe. Chvilinku po ctvrty hodine odpoledne se tam objevil vyletnik 

MUJ PAN DOKTOR. Koukl na monitor a najednou se zacalo neco dit, vsichni byli nejisti a on usoudil, ze maly musi jit ihned ven vexem. Mne uz bylo vse jedno, at oni radili jak chteli, ja uz byla tak moc slaba, ze jsem slysela jen myho pritele, ktery mi stal za zady a rikal, co mam delat, ze jsem statecna, ze uz to bude... tlacila jsem co to dalo, vykoukla hlavicka a to uz jsem v hlave mela vetu, do hajeee, pojd, jeste jednou a polozi ti ten poklad na brisko...tak jsem teda zatlacila a maly Romanek byl venku... Jenze to jsem nevedela, ze prijde za cely ty dva dny ta nejhnusnejsi pul hodina. Neslysela jsem plakat malyho, nikdo mi ho na to brisko nedal... najednou vsichni zacali behat okolo nej. Byl cely modry a nedychal. Ani se o to nesnazil. Sestra bezela pro nejakeho paba, ktery se na sale objevil v civilnim obleceni a zacal malyho pumpovat. HOLKY, nikomu tohle nepreju... ja strasne brecela a ptala se dokola, co se stalo, co se deje. Pritel me pevne drzel a rikal,ze to bude dobry, ze se to zvladne...kdyby nam aspon nekdo neco naznacil... Po ty dlouhy pul hodine jsem slysela takovy zvoucky slaby, prdolka zacal dostavat barvu a hybat nozickama. Boze.. To byl neskutecny pocit, ten se opravdu neda popsat nijak a vzdy kdyz si na to vzpomenu, tak vim, ze se na toho bojovnicka nebudu nikdy mracit. Jeste nejakou dobu tvalo a donesli nam ho ❤. Byl a je, neskutecne nadherny. Konecne jsem byla ta nejstastnejsi maminka a mela po boku toho nejlepsiho chlapa

, bez kteryho bych ten porod nedala, tim si sem jista.