Příspěvky

27. únor 2016

Jak Matěj na svět přišel

Je 31.12. poslední den v roce 2015 a náš termín porodu. Od rána připravuji pohoštění k odpolednímu sledování televize. Nic nenasvědčuje tomu, že bych měla ten den rodit.

O půlnoci si přeji, aby se malý dnes 1.1. nenarodil, protože to datum se mi nelíbí.

V 11:30 mám kontrolu v porodnici, tašku si beru raději sebou. Paní doktorka mě nepotěší, nic se nechystá, otevřená jsem pořád na prst a hlavička je dost vysoko. Pokud se to nezlepší do pondělí tak mi udělá Hamiltona a jestli do pátku neporodím tak vyvolávačka. Dostanu domácí úkol – sex a jedu domu. Jenže M. má rýmičku a se smrtelnou nemocí to nejde tak se chopím vyhánění sama.

Na internetu jsem zjistila, že pomáhá horká vana, ale musí mít aspoň 40 °C. Měřím, měřím ale přes 38 °C to nedám. Musí to stačit, po vaně vypiju hrnek Maliníku a udělám 5 dřepů. To mě vyčerpá natolik, že si musím jít lehnout.

2.1.2016 v cca 3:30 mě budí slabé píchání v podbřišku. Začínám měřit: 8min., 6min., 4min., 8min., říkám si, že asi blbý poslové a snažím se usnout. Ve 4:30 naštvaná, že musím vylézt, lehám do vany. Kontrakce opět nepravidelné, vylézám a píšu mamce info, aby byla v obraze. Zase lezu do postele a vydržím tam až do 8:00. Budím M. aby si připravil věci do práce, protože ty slabé bolesti nepřestávají a já dnes asi porodím. V 9 dávám další vanu a bolesti opět nepravidelné. Zpravidelní se mi až když jsem v pohybu. Cca v 11:30 uklízím nádobí do myčky a M. , který mi mezitím měří kontrakce na stopkách, oznamuje že už je to pátá kontrakce po 2 minutách a tak zavelim a jedeme. Po cestě jsme chytli kolonu a já začínám plašit, že je to bouračka – píšu info na koně, mamce a možná ještě někomu.. .Jdou na mě mdloby, že porodím v autě. Naštěstí to jsou jen lufťáci co se vrací z hor a ucpali kruháč. Za 20 min. jsme v porodnici.

Přijíždíme něco po 12.hodině. Vyšetří mě, otevřená už konečně na 3 prsty, kontrakce po minutě, ale pořád slabé a krátké – tak 20 max.30 sekund. Oblékám anděla a ujišťuji se u sestřičky, že mě za chvilku zdrogují. M.byl vyhnán na oběd a já dostávám klystýr. Toho jsem se bála víc než samotného porodu. Ve 13:00 dorazí M. a sestra mi přijde píchnout vodu a konečně mě zdrogovat, bolesti sice nejsou silné, ale já jsem srab. Asi 2 hodiny jsem vysmátá jak lečo a říkám si, že ten porod není až tak strašněj. Jenže po 2 hodinách se začínají bolesti stupňovat a já dostávám druhou dávku epidurálu, ta ty bolesti ještě zhorší. Zrovna dávají výměnu manželek na kterou jsem se těšila a místo koukání klečím ve sprše a prodýchávám kontrakce, zvoním na sestřičku, že už od píchnutí vody s každou kontrakcí krvácím jestli je to normální a že jsem chudokrevná. Prý to nevadí, tak fajn asi mám dost krve. 🙂 V půl 5. přichází paní doktorka a ptá se mě jak jsem na tom. No jak asi ? Takže pícháme třetí dávku a jsem opět happy, otevřená už na 8. Jenže jsem už tak unavená, že místo pohybu ležím v posteli a vtipkuji jestli vůbec stihnu večeři, protože mám hrozný hlad.