Když jsme se před rokem pustili do dobrodružství s IVF, předpokládala jsem, že jediné, co mi bude před Vánoci 2015 kazit postavu, bude vánoční cukroví a velký pupek... Cukroví zatím napečeno není a o pokaženou postavu se se ctí postaraly hormonální dávky. Jdeme do finále s posledním pokusem a přiznám se, že mi všichni ti rozněžnělí lékaři a soucitné sestřičky budou chybět. Za ten rok se stali mojí druhou rodinou. S nimi jsem strávila Velikonoce, prožila letní dovolenou a oslavila narozeniny. A ač všichni dělali, co mohli, vaječníky mají na věc jiný názor a odmítají jakoukoli spolupráci.

Tak páni doktoři naposled nasadili koňské dávky. Nikdy bych nevěřila, co se mnou může taková hormonální smršť udělat. Nejenom že slzím i u reklamy na životní pojištění, ještě mě neskutečně dojímají pejsci. Zvlášť ti malí, roztomilí... Úplně nejvíc ten smeták, co stává s bezdíky v parku. Tak toho bych chtěla zachránit, vyrvat těm nemytým existencím a vybudovat mu doma malý roztomilý pelíšek... Snad bude mít pes štěstí a hormony brzy vyprchají, takže zůstane spokojeně v parku a bude dál lovit ty malé roztomilé sýkorky. Potvora chlupatá, jak je mi těch nebožáčků líto... A což teprve babičky a dědečkové šourající se na nákup...

Hormonální šílenství došlo tak daleko, že jsem zcela dobrovolně nabídla mamince, že ji i její tři kamarádky vyvezu na výlet. Asi bych měla být na pár dnů prohlášena za nesvéprávnou. A tak jsem jednoho mrazivého rána naložila dámy do auta a vyjely jsme za nákupy. Tedy, vyjely jsme až po čtvrt hodinové debatě, zda se holky připoutají nebo ne, protože: "Karjuško, je vidět, že jsi byla učitelka a bazíruješ na pravidlech. My tu pokutu kdyžtak zaplatíme." Jenže, milé dámy, pokutu si klidně plaťte, ale opravdu nestojím o to, aby mi při prudším zabrzdění letící bába srazila vaz. Po dlouhých vyjednáváních dámy provedly pokus o kompromis. Uchopily pásy a ležérně je přehodily přes boky. A takto si je budou držet a policajti nic nepoznají, mrkají na mě se šibalskými úsměvy. Nakonec se všechny tři podařilo připoutat a vyjely jsme. Po pár metrech se ze zadních sedadel ozvalo tichoučké: "Cvak. Cvak. Cvak." Zastavuji u krajnice. Dámy protáčí panenky, ale boj pro tuto cestu vzdávají a definitivně se připoutávají. Během jízdy se vzadu zapnou tři navigace.

"Karjuško, můžeš jet, nic nejede."

"Je červená."

"Aha, no ale nic nejede, tak bys mohla, ne?"