Dnes bych vás chtěla seznámit s lidmi, kteří tu žijí. Slíbila jsem vám folklor, cimbál a krojové hody.

Podluží s přirozeným centrem Břeclaví je jednou z částí národopisné oblasti Slovácko, dříve označováno jako Moravské Slovensko. V archivních dokumentech nacházíme zmínky o pojmenování obyvatel této oblasti od počátku 18. století. Jako Podlužáky je poprvé uvádí list ze 14. července 1708

Lidový kroj na Podluží prošel za uplynulá desetiletí velkým vývojem, některé jeho součásti či varianty zcela zanikly a do dnešních dnů se dochoval především slavnostní kroj svobodných děvčat a mládenců. A tak denní nošení kroje můžeme spatřit jen ojediněle u starších žen nad 80 let.

Kroje z Podluží patří k nejhonosnějším krojům Slovácka.

Současnou podobu lidového kroje a tradic na Podluží můžeme dodnes obdivovat prostřednictvím národopisných souborů, slováckých kroužků a krojovaných chas při plesových a hodových zábavách, poutích či národopisných slavnostech. Největší přehlídkou podlužáckého folkloru v Břeclavi jsou každoroční Svatováclavské slavnosti.

Jožka Černý je jedním z nejznámějších moravských zpěváků lidových písní. Zpívá již od svých čtyř let. Tehdy byl v roce 1946 vybrán, aby zazpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín, rodiště T. G. Masaryka. Kromě T. G. Masaryka zpíval Jožka Černý všem našim prezidentům.

Tak už i Dita P. má dítě! Ne že bych jí to nepřála, ale tak nějak pro mě byla jakousi útěchou. Ani ženy formátu Dity P, moderátorky  foodpornografického pořadu, nemají děti. A teď padají i poslední jistoty. "Tenhle dort je pro mě strašně emotivní, ... protože má v sobě spoustu emocí. Našla jsem ho náhodou v knize španělských receptů a když jsem ho ochutnala, zapůsobil na mě úplně emotivně."

Že by za to mohl ten dort? Zítra ho upeču! A emoce budou jen stříkat...

I když... Už několik dní podezírám manžela, že mi chodí na Pregnyl a prášek mi nahrazuje obyčejným prdopečem... Se mnou nehnou ani zprávy na Nově (ani roztomilá zvířátka, ani emotivní záběry plačících uprchlických dětiček) a manželovi oko jihne i u Simpsonových. A taky ho poslední dobou pronásledují nezvladatelné chutě. Včera v noci jsem ho přistihla, jak pojídá šunku a zakusuje bábovkou.

Má velmi citlivý čich. Dnes v jednu v noci mě probudil, že se mu zdá, že je na chodbě cítí plyn. Půl hodiny jsme oba jsme po vzoru čmuchacích psů oblézali byt a čichali. Něco tam cítit bylo. Po půl hodině manžel uznal, že to nic není, padl do postele a během dvou minut chrápal jako vzorový pacient spánkové laboratoře. Ještě chvíli jsem čichala. Pak otevřela všechna okna a nachystala evakuační zavazadlo. Představa skoku do hasičské plachty při zoufalém úprku z hořícího bytu mi nedala po zbytek noci spát. Jak jim to řeknu? "Pánové, já skočit nemůžu. Jsem na 30% těhotná.?!"  Nakonec ráno přijíždí přivolaný technik. Naše sdělení, že máme pocit, že někde v bytě uniká plyn, ho naprosto nevyvedlo z míry. Když dorazil, dlouze, předlouze zazvonil. Byt nevybuchl. Plyn lehce unikal. Dnes se už snad vyspím.

A také začíná být velmi starostlivý. Jasně, investovali jsme poměrně slušnou částku, za kterou by se dala pořídit pěkná dovolená v Alpách, tak je pochopitelné, že má manžel obavy, abych svou nezodpovědností projekt předčasně neukončila. Chápající šéf manželovi umožnil pracovat po většinu kritického období z domu. Abych mohla být obskakována.... A také, aby měl spolutvůrce projektu přehled o mých aktivitách a jídelníčku🙂 Určitě má fiktivní profil na Modrém koníku, protože jeho znalosti o těhotenství jsou fenomenální. Kafíčko jsem už týden neviděla. (Jednou jsem si ho sice natajnačku uvařila, ale nakonec ve mě zvítězil pocit zodpovědnosti a putovalo do výlevky.) Na den mám dovolené jen krátké procházky (trávím je v blízkém supermarketu. Je tam jednak lidská společnost, ale hlavně klimatizace - obojí doma dost postrádám) a lehké domácí práce.

Každé ráno mě manžel vítá polibkem a natěšeným dotazem "Tak co? Už je ti špatně?" Každé ráno ho musím zklamat. Cítím se báječně.... Jen dnes je mi trochu šoufl.  Dala jsem si dvojitý  nášup toho výborného gulášku. Když teď jím ´možná za dva, abychom nestrádali...