Mezi třetím a čtvrtým rokem věku si dcera začala kousat nehty. Nejdřív jen občas, později každý den. Kousala, okusovala a žižlala tak vytrvale, že brzy neměla jediný nehet s bílým okrajem, zato deset prstíků, které měly dobře našlápnuto stát se nevzhlednými paličkami.
  Domluvy nepomáhaly, zákazy už vůbec ne.  Zalezla si do koutka a tiše se oddávala hlodání. Snažila jsem se přijít na to, co bylo spouštěčem pro její zlozvyk, abych mohla příčinu odstranit. Žádný stresující moment, zážitek, zkušenost ani nic jiného negativního jsem neobjevila. Zato jsem objevila tip na speciální lak na nehty pro děti se zálibou v jejich okusování. Lak obsahuje velice hořkou složku, jež má děti od okusování spolehlivě odradit. Plna naděje jsem jej pořídila, dcerce nehty natřela, ale ouha – ačkoli se dcerka tvářila kysele a později zhnuseně, přece vytrvala. Vydržela odpornou pachuť a za chvilku byl další nehet fuč. Ač zklamaná, nevzdala jsem se. Nějak to přece jít musí i u nás. Zkusila jsem na to jít naprosto jinak. Ani zákazy, ani domluvy, ani pepř, ani speciální lak, nic takového.
   Navrhla jsem, že za každý den, kdy nebude nehty okusovat, udělám do kalendáře červený puntík. Až nasbírá deset puntíků, smí si vybrat malou hračku. Dcerka, zamilovaná do LPS zvířátek, nadšeně souhlasila. Když se občas „zapomněla“ a strčila prst do pusy, stačilo připomenout, že přece chce koupit hračku coby odměnu za nekousání, a v tu ránu byl prstík z pusinky venku. Deset puntíků nasbírala velmi brzy a svou odměnu dostala. Za deset dní jí nehty povyrostly tak, že i jí samotné připomínaly nehty moje. Nemívám nehty dlouhé, tak 1-2 mm, ale dceři to stačilo k tomu, aby si připadala jako „velká“. Poprosila mě, jestli bych jí nemohla nehty „namazat barvičkou“, jak to viděla u větších holčiček venku. Ačkoli si sama nehty barevně nelakuji, vyhověla jsem jí s tím, že za každý týden, kdy nebude mít nehty okousané, můžeme nalakovat jeden nehet. Došlo jen na malíčky.
   Dceru za pár týdnů opustila touha mít nehty barevné, už si ani nevzpomněla. A na kousání naštěstí také ne.

Zdroj: Slune-cz.cz

Je složitější používat látkové pleny než jednorázovky? Potřebují maminky více věcí? Liší se v tomto případě typy látkových plenek mezi sebou? Tentokrát jsme hledali odpovědi na tyto otázky.

Jednorázovou plenku upevníte pomocí lepících proužků a použitou vyhodíte. Vypadá to, že kromě balíku plenek a odpadkového koše není nic potřeba. Je to takto jednoduché i s látkovými plenkami? „S látkovkami to není o moc složitější. Navíc citlivou dětskou pokožku nevystavujete chemikáliím, které se používají při výrobě jednorázových plenek, nezatěžujete ani svůj rozpočet nákupem nových a nových balíků, ani životní prostředí,“ srovnává Kateřina Borunská, která se látkovým plenkám věnuje profesně už deset let a přebalovala s nimi i své syny. Dále vypočítává: „Potřebujete místo, kde budete skladovat použité plenky, prací prášek a dost šňůr na sušáku. Některé maminky používají ještě separační pleny a pak přebalovací podložku.“

Použité látkové plenky se nejlépe skladují v uzavíratelné nádobě, jakou je kbelík s víkem. K většímu balení Pop-in NEW GEN patří také speciální pytel na použité plenky. Pojme dvě, maximálně tři pleny. Je tedy vhodný spíš na cesty a výlety, než že by sloužil k dennímu skladování.

Na praní plenek stačí prací prášek na dětské oblečení. Sušit plenky můžete kdekoli jako normální prádlo. Sušení v sušičce se nedoporučuje, ale jak nám sdělila jedna z maminek v díle o praní, jednou za čas se nic nestane.

Separační plenky se vyplatí hlavně v období, kdy nemá dítě pevnou stolici, tedy v době, kdy kojíte, nebo když má vaše malé nějaký problém. Nejsou nijak finančně náročné, což je jejich velká výhoda. Používají se jednoduše. Prostě ji vložíte do látkové plenky.

Pokud používáte čtvercové plenky, budete potřebovat ještě snappi sponu na sepnutí plenky a svrchní kalhotky, aby plena neprotekla. Ty jsou pak užitečné i u zavazovacích a kalhotkových plenek. U plen vše v jednom je nepotřebujete.
Většina maminek, ať už upřednostňují látkové nebo jednorázové pleny, používá také přebalovací podložku. Někomu vyhovuje tvrdší, jiným měkčí. Hodně maminek používá i vlhčené ubrousky.