Tento článek jsem napsala spontánně (v jedné ze skupin) jako reakci na opakující se problémy v bazaru a stížnosti převážně od nespokojených prodávajících. A tak ho tady dávám (na podnět některých maminek) pro všechny k poučení .

 Je to z mé vlastní zkušenosti, event. ze zkušenosti ostatních, abychom se vyvarovaly chyb a následnému zklamání:

1. Pokud někdo odpoví na inzerát, že má zájem, inzerát hned nepozastavuji .

2. Pozastavím až když mám peníze na účtu! (kolikrát se stalo, že první zájemce nakonec věc nekoupil, pozastavením si v tomto případě zbytečně blokuji případné další zájemce).

3. Zboží balím až po zaplacení (radost z rozjetého obchůdku je velká a balíček chcete mít nachystán co nejdřív, ale stává se, že z toho nakonec nic není, a tak máte zabaleno zcela zbytečně) .

4. Zboží posílám až když mám peníze na účtu! (nikoho nenutím k tomuto kroku, ale již mockrát se maminkám stalo, že kupující se již neozvala a peníze neposlala, můžete samozřejmě důvěřovat, ale já raději doporučuji počkat na platbu).

Tak jsem si doma zapomněla foťák (teda Luky ho nechal v autě, které nebylo v dosahu, takže jsem ho prostě s sebou neměla). No a tak fotil "švagr", jenže od něho dostanu fotky asi až v novém roce (pracovní vytížení🙂. A psát v lednu o Mikulášovi je trochu out. Tak použiji fotodokumentaci z loňska (čerti byli stejní) a popřípadě ji aktualizuju 🙂)))

Minulý týden jsem psala první díl tohoto minipříběhu (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/12/mikulas-andel-cert-hned-3x-strasit-nebo.html). A konečně ho také zakončím.

Takže jsme vyrazili ke švagrové na Mikulášskou. Nikča už cestou říkala, že se trochu bojí a že se ji tam moc nechce. Nějaké skupinky oněch bytostí jsme cestou taky potkali, což jejímu strachu ještě přidalo. Ale na návštěvě na všechen strach zapomněla a užívala si bratránky a sestřenice. Až do té půl šesté, kdy zazvonil zvonek a venku cinkali řetězy. 

V tu chvíli já šla do kouta a Nikča pádila tátovi kolem krku. První je šla okouknout Vikynka - nejmladší sestřenka (16 měsíců). Ta se na čerty smála a dělala blblblblbl. Jenže s Mikulášem se kamarádit nechtěla. Jakmile k ní přistoupil, tak spustila takový brek, že se s ní táta musel schovat do obýváku. Nejstarší Pepa (10let) si z nich dělal srandu, ale když začali číst z knihy hříšků, tak mu trochu zatrnulo, co všechno o něm vědí. 

                              Pepča s Čertem

Kubík (5let) ze sebe vykuckal písničku "Šel zahradník do zahrady", ale tu jeho verzi jste v životě neslyšeli 🙂. 

                    Kubík si taky připravil kostým

Verunka (4roky), ta se opravdu bála (to už víte z jedničky), ale nikam neutekla a statečně to tam s námi přetrpěla. Jen básničku neřekla žádnou.

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak moc se rodičovství liší od mých představ, když jsem ještě dítě neměla... Jak moc svoje dítě miluju, i když je někdy na zabití.. a dala jsem si práci a našla na netu něco pro Vás...

RODIČOVSTVÍ  VŠEOBECNĚ

Nejlepší rady:

 1. Doufejte v nejlepší

 2. Připravte se na nejhorší

 3. Milujte je, nezáleží na tom, jací jsou.

Jen pro začátek, to že střídavá péče nám funguje a vyhovuje nám, neznamená, že je vhodná pro všechny a neznamená to, že bych jí všem doporučovala. Je to strašně o lidech o přístupu, o dětech, o celé široké rodině... Takže předem říkám, tento článek není boj za střídavku, nebo její propagace, jen jeden příběh, takové normální rodinky. 🙂 Píšu článek z pozice macešky 

Střídavou péči mohu doporučit, tam, kde se muž o děti staral i v manželství, vodil je k doktorům, vstával k nim, vařil, uklízel, dělal úkoly, stejně jako matka. Dva lidé, kteří se oba právoplatně o děti starali i v manželství a kteří se kvůli něčemu rozchází (pokud to není týrání, alkoholismus…) a kteří jsou ochotni se poslouchat a přizpůsobit se dětem, mají reálnou šanci toho docílit. Jsem proti tomu, aby střídavku navrhoval soud… aby jí dal třeba pravidla a poradil, ano, ale ne přes sílu. Je to o tom se zamyslet nad tím, proč se toho tak lidé bojí. Jsou to staré postupy myšlení, když mu „dám“ dítě budu vypadat jako špatná matka. Ale nejde o pohled okolí, ale o dítě o nic víc a nic míň a když zkusíte vygumovat třeba nevěru… nemůžeme potrestat to dítě za chybu někoho jiného. Pro něho je to milující táta, máma nechápe proč by o něj mělo přijít, když jemu nikdy neublížil/a, je to strašně těžké, strašně, ale zkuste to. Děláte to pro ty děti, i když to bude stát strašně sil a potoky slziček.

Podle mě by to nemělo vypadat tak, že dítě je od neděle 4 odpoledne u mámy a další neděli ve 4 jde k tátovi. Myslím, že by dítě mělo oběma světy přirozeně proplouvat, ale neexistuje v žádném případě, tady mi zakázali počítač jdu k mámě… NEEXISTUJE!!!!!

Můj/náš příběh začal před 4 lety, dnes už manžel. Pracuje v pojišťovně, protože jsem pojišťovnictví studovala a hledala jsem praxi, našla jsem si ji přes známe u něho. 1. den co jsem nastoupila, mi řekl, ať přijdu za 14 dní v pátek, že mi vše podepíše a kdyby mě někdo sháněl, řekne, že jsem s kolegou na jednání, bože já ho """milovala""" 🙂, přišla jsem v pátek, to jsem už od známých věděla, že se odstěhoval od manželky, co se zamilovala do šéfa, zrovna hráli v rádiu nějakou písničku, jen tak u vyplňování papírů, říkám jí u toho jsem se včera učila... zvednul oči a říká: "Já na škole nic jiného při učení neposlouchal" bum prásk jiskra a bylo. 🙂

Při prvním seznámení s nejstarší Verunkou tehdy 8 let mi pozvracela  v autě ruce (jeli jsem pro ni k tetě, protože jí nebylo dobře). Super. 🙂

Další oťukávání probíhalo u koní, kde se do mě zamilovala prostřední  Tea tehdy 4 roky, a Sašence  tehdy 2 roky, jsem byla volná, hlavně že vidí koně 🙂