Už jste slyšeli o sbírkách víček z PET lahví, které pomůžou dětem překonat náročné nemoci? Přečtěte si aktuální výzvu pro malou Elišku, jejíž rodiče by rádi zajistili odpovídající zdravotní péči. Také jsme se zapojili.

Dopili jste právě limonádu a prázdnou PET láhev i víčko házíte do odpadkového koše? Zadržte! Tedy láhev klidně vyhoďte, ale víčko schovejte. Právě to vaše víčko totiž může někomu hodně pomoci a vás to přitom nebude prakticky nic stát. Možná jste o tom už něco slyšeli v televizi. Ale pokud ne, ráda vám objasním, o jakou pomoc jde a proč je důležitá.

I já jsem se o sbírce víček z PET lahví dozvěděla prostřednictvím zpráv v televizi. Vlastně jsem to už nejspíš zaregistrovala i dřív, ale nikdy mě nenapadlo se o to blíž zajímat, natož se zapojit. Až ten jeden den někdy během loňského léta. Většinou zprávy tak moc neposlouchám, mám v tu dobu jinou práci, ale ten den jsem se na ně soustředila. A hlavně na jednu prospěšnou reportáž na TV Nova. Příběh malé Klárky, která trpí několika vážnými nemocemi a postižením, mě dohnal k slzám. Její rodiče žádali o pomoc prostřednictvím zaslání víček. Dívala jsem se na svého synka hrajícího si na zemi a říkala si, jaké mám štěstí, že je zdravý. Klárka a její tvář mi nešla z hlavy ani druhý den a já si řekla, proč se nezkusit zapojit. Vždyť piju balenou vodu a víčka vyhodím dvě nebo tři denně. Sice to je skoro nic, ale v reportáži říkali, že každé víčko je ve finále důležité.

Během pár dní jsem se o svém záměru zmínila kamarádkám a i ty mi začaly víčka u nich doma střádat. Před rodičovskou dovolenou jsem bývala barmankou a tak jsem se poptala i v práci, jestli by nebyli ochotni se zapojit. Tam se těch víček najde dost. Asi po dvou týdnech jsem se odhodlala dát u nás v domě na nástěnku vzkaz o pořádané sbírce s prosbou o účast a pod něj prázdnou krabici. Nečekala jsem takový zájem a byla jsem mile překvapena, když se krabice brzy zaplnila.

Nyní sbírají prakticky všichni v mém okolí. Krabice v našem domě i domě kamarádky, která také časem přibyla, se pravidelně plní. Na návštěvách si vyzvedávám sáčky s vršky, někde je jich jen pár, někde desítky. Dokonce i můj otec a chlapi od něj z práce poctivě sbírají vršky ze zasloužené dvoulitrovky piva po práci. Sice je to jeden za den, ale i ten je přece důležitý. Nejlepší na tom je, že na všech vidím, jaký z toho mají dobrý pocit, když mi víčka předávají. A já sama z toho mám pak o to lepší pocit.

Sbírka pro malou Klárku mezitím už dávno skončila, ale já i všichni kolem jsme si na sbírání tak zvykli, že rozhodně nepolevíme. Momentálně se domlouvám na předání dvou krabic víček mamince pětileté Elišky z Olomouce, která potřebuje peníze na léčbu v lázních. Ta jí velmi pomůže v jejím zdravotním stavu, bohužel pojišťovna ji nehradí. Sbírka víček pro ni bude probíhat až do konce června 2013. Aktuální informace shromažďují facebookové stránky sbírky pro Elišku, pokud se chcete zapojit, neváhejte využít kontaktu.

Komunikace při oprávněných požadavcích

Navazuji na minulý článek (Abeceda základních komunikačních dovedností), tentokrát uvádím další souvislosti.

• Je třeba zvažovat smysluplnost a oprávněnost našich požadavků z hlediska jejich příjemce. I dobré komunikační postupy se mohou míjet účinkem, když druhý člověk nevidí smysluplnost požadovaného úkolu nebo je úkol nad jeho aktuální možnosti. Ve výchově je velkým úkolem dospělých přibližovat dětem smysluplnost požadavků (nejčastěji informacemi). Každý rodič ale ví, jak je třeba těžké vysvětlit dvouletému dítěti, proč si má po návštěve WC umýt ruce. Vždyť jsou přece čisté!
• Z neefektivních způsobů kominkace (což je vyčítání a obiňování, vyhrožování, příkazy, zákazy a pokyny, zesměňování a shazování, nadávky, ironie, poučování, kázání a moralizování, varování, mučednické výroky a citové vydírání, srovnávání, prorokování, křik) si dítě vyvodí, že jej považujeme za málo schopné, špatné, nespolehlivé atd., což jeho chování spíše jenom zhorší
• Nabízené komunikační dovednosti naopak dítěti sdělují, že jej považujeme za schopné, milé a že věříme, že jakmile si problém uvědomí, něco s ním udělá. Posilujeme tak jeho sebeúctu
• Dalším rizikem neefektivních způsobů je, že dítě pochopí situaci jako boj o moc. V té chvíli již nejde o oprávněnost požadavku, o dodržování pravidel, vše se soustředí na to, kdo vyhraje. Ať vyhraje dospělý nebo dítě, dítě se učí, že to důležité v životě je vyhrát, ne spolupracovat.
• Tón hlasu je důležitý u všech efektivních komunik. způsobů – útočný či ironický tón může pokazit i „správná“ slova. Když jsou tón a slova v rozporu, určující je tón
• POPIS signalizuje, že nechceme bojovat. Umožňuje koncentraci na problém, neútočí na charakter
• PŘIZVÁNÍM KE SPOLUÚČASTI (add bod 2 minulého článku) dáváme druhému najevo, že ho považujeme za kompetentní osobu schopnou najít dobré řešení situace
• INFORMACE (add 3) pomáhá vidět smysl požadavků a dává možnost rozhodnout se. Pozor na rady (měl bys, udělej to takhle) Informace jsou formulovány v 1. nebo 3. osobě jednotného nebo množného čísla. Pokyny či rady jsou formulávny v 2. osobě
• VÝBĚR (add 4) nespouští boj o moc, podporuje vnitřní motivaci a zodpovědnost
• JEDNO DVĚ SLOVA (add 5 ) je vhodné použít jako stručnou připomínku v situacích, kdy je dítěti zřejmé, co se od něj očekává. Oslovení jménem a přátelský tón pomohou, aby náš výrok nezněl jako povel
• VYJÁDŘENÍ PŘÁNÍ, OČEKÁVÁNÍ (add 6) – jeho síla je ve formulaci přijatelného chování
• JÁ VÝROK (add 7) je komunikační dovednost, kterou můžeme vyjádřit své negativní pocity bez útoků na charakter druhého. Zároveň sdělujeme, že si vážíme sami sebe. Já – výrok obvykle obsahuje:

              1. Sdělení o tom, co prožíváme, a to v 1. os. jedn. čísla
Já mám vtek, když .... (nikoliv „Ty mě tak zlobíš“) Nelíbí se mi, když .... Nechci, abys .... Je mi nepříjemné, když .... Rozčiluje mě, že ... (nikoliv „Vy mě tak rozčilujete“) Nejsem si jistá, jestli ti dobře rozumím. Mrzí mě, když ...
               

             2. Sdělení důvodu našich pocitů – pokud možno popisem situace:
Vadí mi, když slyším taková slova. Taková slova mi vadí. Zlobím se, když se nedodržují dohody. Je mi nepříjemné, že o tom musím znova mluvit.
Je důležité, nepokazit tuto část obviňováním!

            3. Můžeme sdělit svá očekávání, jak by se situace měla řešit nebo jak by mělo vypadat přijatelné chování: