Tedy, tak brzo jsem krizi nečekala. Po včerejší večerní neskutečné bolesti kolen jsem ale něco čekat mohla… Ráno jsem vypravila m. do práce, am. se vzbudila taky, vypadalo to v pohodě. Jenže než jsem si stačila cokoliv dát do žaludku, tak am. znovu usnula u prsa, já prostě s ní… celou dobu u prsa a já se vzbudila totálně vyčerpaná. Třásly se mi kolena, měla jsem velkou slabost. Přemýšlím, jestli to není LOW-CARB (málo sacharidů), a nebo jsem nemocná, ale to je trošku jiné…i když jsem se snažila jíst dostatek zeleniny, asi jí nebylo dost, vzhledem k tomu, že kojím… vývar dobrý, ale nezvládl to spravit. Dala jsem si na talířek všechnu mrkev, co jsme ještě měli, ale malý sabotér mi jí půlku snědl na posezení;) V háji… je mi fakt zle… dala jsem do pračky, ale můžu už jen sedět… kdybych nebyla na dietě a krátce po měsíčkách tak řeknu, že jsem těhotná🙂 A mám chuť na koblihy! Hmm… je mi na zvracení. Posílám jednu střelnou modlitbu, protože v krizi jsem schopná všechno hodit za hlavu. A uvařím si heřmánkový čaj s pořádnou lžící medu. Téměř zázračně se mi udělá líp…. Low-carb?....? Píšu dotaz na zivakultura.cz, ale nedělám si naděje, že brzo odepíší… posílám sestru na nákup, já bych to asi nedala…

Postupně se mi udělá lépe, zle mi už není a večer už mám celkem normální sílu…taky jdu pozdě spát, protože potřebuji dát do pořádku velký hrnec s vývarem, který se tu pomalu vaří dva dny.

Am. má ukázkovou stolici, asi 3. Hm…ta dietu snad fakt nepotřebuje:D

Bolí mě kolena a klouby u prstů. Zjišťuji, že jsem si neplánovaně brala plnou dávku probiotik(tj.20miliard živých bakterií/den). Takže asi fakt detox. To jsem v úmyslu neměla…ani mě nenapadlo, že to bude tak nárazové. Tuhle dávku jsem si někdy dala i po antibiotikách a žádný die-off efekt jsem nepozorovala…asi je k němu potřeba právě i ta změna stravy a se vším se prostě začíná postupně.

Odepsala poradkyně na GAPS. Vzhledem k tomu, že kojím, mi důrazně doporučila přejít na plnou dietu, protože při úvodní je detox velký…hm…a já se snažila být tak připravená a brát to poctivě. Každopádně má pravdu. Večer na vše rezignuji a prostě po am. dojím, co nechala…kus jablíčka, banán a vajíčko. Pochutnala jsem si. K tomu jsem neodolala pár vlašáků (máčených a sušených v troubě, skladovaných v lednici). Přijde mi, že na vše reaguji v pohodě.

m. chce ovšem úvodní dietou projít plně. Už mu ale nemůžu dělat podporu…aspoň mu nebudu říkat, co jsem jedla já;) Dnes jedl to samé, co já, kromě večerního dojídání. Po večeři dokonce řekl, že to bylo výborné…?? :DD Detoxikační koupel jsme si dnes nedali nikdo. I m. bolí celé tělo, hlavně kolena a lokty…

Právě jsme spustili možnost zadávat ve službě PRO inzeráty na Použité věci a Vlastní výrobu (handmade). 

Dosud mohli PRO uživatelé zadávat jen inzeráty na Nové věci. Teď máte na výběr tři druhy inzerátů: 

• Nové zboží
• Použité zboží
• Vlastní výroba

Při zadávání inzerátu vyberte kategorii (oblečení, hračky apod.), a pak vybíráte druh inzerátu. PRO uživatelé mají přednastaveno Nové zboží, můžete si ale zvolit také Použité zboží nebo Vlastní výroba:

Počet PRO inzerátů není jinak omezený (na rozdíl od běžných a PLUS uživatelů). Všechny druhy inzerátů se vám budou zobrazovat přednostně, stejně jako doteď.

Použité věci

Úvodní dieta - první fáze

Budík na šest hodin, chci připravit vývar na požívání, dovařit zeleninu atd. Budík úspěšně zaklapnu a vstávám v sedm. Blahořečím svému andělu strážnému, že malá tu hodinku spí v klidu a já mohu pracovat. Dnes opravdu chci s dietou začít, nebo se vůbec neodhodlám! A je mi jasné, že pokud nebudou věci nachystané, tak m. odejde do práce s rezignací a k dietě se neodhodlá…

Ráno celkem v pohodě, skopový vývar mě neskutečně navnadil, plný masa a zeleniny mi vydržel na půlku dne bez toho, aniž bych pociťovala hlad a musela svačit. Stačila snídaně.

M. byl celkem spokojený.

Jsem překvapená, jak jsem celkem plná energie a jak málo mi stačí na uspokojení. Kdybych si dala rohlík, tak mám za chvíli hlad🙂

Večer m. krize. Vývar s masem mu nestačí, chce takzv. něco pevného do žaludku, prostě „hutného“, jak se vyjádřil. Dobře… tak já teda začnu vařit:D Udělala jsem květákovou kaši a přidala brokolici. M. to uspokojilo a mě vlastně taky.

Pro ty, kteří ví, co GAPS je, je první odstavec pouhé opakování…

Co je GAPS? … něco jako „lék na všechny nemoci“ a snad ne s tak velkou nadsázkou řečeno. Pěkně je to zde: http://zivakultura.cz/2012/06/co-je-to-gaps/

Zkráceně: GAPS= GUT and PSYCHOLOGY SYNDROME, což při překladu do češtiny popisuje to, že naše střevní flora, tedy bakterie které máme ve střevech, má obrovský vliv na stav naší psychiky a může přímo či nepřímo ovlivňovat náš celkový zdravotní stav. V praxi to tedy znamená, že stav našeho zažívacího systému je v podstatě klíčovým bodem našeho zdraví.

Jak to laicky vysvětluji m. a těm, co se ptají: ve střevech je toho hooodně…toho dobrého i zlého. Pokud vše funguje jak má, tak se toho zlého není třeba bát. Candidy a spol. denně přijímáme v potravě a neovlivníme to. Problém začne, pokud si z různých důvodů poškodíme trávení ve střevech (pokud enterocyty na mikroklkách nedokáží efektivně trávit disacharidy aj). Nestrávené sacharidy začnou krmit špatné bakterie, Candidám narostou chapadélka, uchytí se na stěnách střev a začnou produkovat toxiny…Střeva jsou chorá, zánětlivá..Toxiny následně zamořují celé tělo a jsou příčinou mnoha zánětů, slabé imunity, mnoha nemocí….úspěšné léčení a vyléčení je praktikováno u autismu, mnoha autoimunitních onemocnění, jako jsou astma, ekzém, alergie, dále dyspraxie, dyslexie, ADHD…i obyčejné kvasinky, které trápí třeba mě;)

Boj spočívá na více frontách:

1)vyvarujeme se všech složitějších sacharidů(ani kousek ať neprojde!), které GAPS pacienti vlivem chorých enterocytů nejsou schopni trávit a které následně krmí špatné bakterie

Vliv slova na naše sebevědomí je jeden z nejsilnějších aspektů, které nás ovlivňují. To jakým způsobem s námi jednají naši rodiče, naši kamarádi, učitelé ve škole, spolupracovníci a nadřízení, naši životní partneři a naše děti.

Slovo je velmi mocný nástroj a stejně tak jako nám dokáže být velmi dobře k užitku, může se stát zbraní, která způsobí na našich duších zranění, která se jen velmi špatně léčí a v mnoha případech se tyto rány nepodaří zacelit do konce života. Zvláště děti jsou velmi citlivé na to, jak s nimi mluvíme, jakými výrazy je častujeme, jaký volíme tón hlasu.

Kritika dospělého, obzvlášť rodičovská může vzít dítěti vítr z plachet na pěkně dlouhou dobu. Kritika, která se uloží do mozku, jako program do počítače pak ovlivňuje to, co budeme, nebo nebudeme dělat, to jak se budeme nebo nebudeme chovat, to jak budeme nebo nebudeme schopni komunikovat s lidmi, jestli se budeme umět prosadit a s kým se budeme stýkat.

Je jedno kolik nám je let. V dospělosti je to s kritikou podobné jako v dětství. Pravděpodobně se na věc,  která  je opakovaně kritizovaná nakonec vykašleme. Přestaneme chodit do společnosti, když nám opakovaně zkritizují oblečení, přestaneme chodit na koupaliště, pokud se kritika týká naší postavy, přestaneme zpívat, protože je kritizován náš hlas, přestaneme malovat ……Přestaneme mít rádi sami sebe.

Dovolíme lidem z našeho okolí, aby z nás udělali někoho, kdo se nám nelíbí, s kým nejsme spokojeni a s kým se necítíme dobře. Čím více se necháme ovlivnit názory druhých, tím těžší je uvědomit si, že to nejsme opravdu my, je to jen projekce lidí z našeho okolí. Většinou takových, kteří jsou nespokojeni sami se sebou a hnáni závistí ničí životy a sebevědomí nás ostatních.

Zkusme se na sebe podívat svýma vlastníma očima.

Když jsem se v létě seznámila s Martinou, hned jsem věděla, že si budeme blízké. Bylo to takové to přátelství na první pohled, kdy jedna má na jazyku zrovna to, co druhá povídá. Přeletěla jiskra a už jsme pusy nezavřely. Já čerstvě máma 4 dětí a ona zrovna 4. čekala. Obě vysokoškolačky, které daly přednost své rodině a svým snům před kariérou. ÓOO jaké dvě bláhové duše se setkaly! 🙂

Stejně jako jsme si rozuměly v názorech na život, bylo naším velkým společným tématem její těhotenství a touha po přirozeném porodu. Ani nevím přesně, jak jsme se dostaly k tomu, že bych mohla být přítomna u jejího porodu. Ale vzhledem k tomu, že jsme si tak v mnohém ladily, obě jsme si to přály. Já ze zvědavosti a touhy zažít porod z druhé strany, ona proto, že ve mně cítila zázemí, které potřebovala ke splnění svých porodních přání.

Celé těhotenství naslouchala svému srdci, a přitom nezapomněla naslouchat své dceři v děloze. Velmi stála o to, aby se jí porod rozběhl sám a nemusela na indukci jako u předešlých porodů. Toužila po prožitém zrození svého dítěte. Když se však její těhotenství přehouplo do 42. týdne, bylo po Vánocích i Silvestru a Mariánce se nechtělo stále ven, domluvila se v porodnici, že nastoupí na vyvolání. Vážím si jí za to. Udělala to tak, jak to bylo nejlepší pro ni o pro děťátko.

Přijela jsem za ní kolem 11 hodin dopoledne, zrovna ležela po zavedení části tablety a čekala, kdy to vypukne. Povídaly jsme si a nic se nedělo. „Snad tenhle porod zase neprokecám“, zaznělo jí z úst. Její muž seděl u okna a občas mrknul na hodinky, snad stihne chlapy a objednanou hospodu na zapíjení své dcery! Nechci mu křivdit, byl skvělý. Pro něho jako muže byl porod manželky velmi silnou zkušeností. Tiše seděl nebo stál, snažil se být k užitku, ale nevěděl jak, a tak do ničeho nezasahoval. Raději nedělat nic než něco zkazit. Pro ženu je sedící muž tichou podporou a tvůrcem bezpečného zázemí v neznámém nemocničním prostředí, což není málo. Mnohdy muži trpí, když vidí svou milovanou ženu v bolestech a kdyby mohli všechno uspíšit, vykoukali by pro každou rychlejší minutu hodinky. Stejně na tom byl Pavel.

Po zavedení další části tablety se porod pozvolna rozbíhal. Už je to rok, co jsem se dívala na Martinu a vnímala to obrovské napojení ženy na svou božskou sílu. Pokoj jako by ztichl a vzduchem se šířily drobné vibrace jejího dechu. Vůně feromonů rodící ženy a mé zkušenosti z vlastních porodů mě vtahovaly do procesu porodu, kterého jsem se stala účastníkem ne tělem, nýbrž srdcem.

Byla jsem tichou společnicí, která se snažila být oporou. Nebýt viděna, kde nemám a být cítěna, kde mám. Pomáhala jsem jí tak, jak bych pomáhala sama sobě, kdybych byla na jejím místě. Když čas od času přišel doktor s dotazem, jestli nechce porod uspíšit prasknutím plodové vody, podívala se na mě a věděla jistě, že toto nechce. Má přítomnost jí připomínala všechny její porodní přání. Mnohokrát jsme spolu probíraly, co si přeje a co ne, a proto stačilo jen být jí na blízku a podpořit jí v tom, aby nepodlehla tlaku, který lékař vyvíjel.

Celý ten příběh vlastně začíná čůráním na ovulační testy... Fíha, chceme miminko, ale vůbec netušíme, kdy je nejlepší čas na to vlítnout.. No nic zjistíme to díky testům.. Naběhla jsem do lékárny a těšila se na první studii toho, kdy si to ta příroda zrovna u mě načasovala 🙂 Světe div se, houby po 14 dnech, ale rovnou 20.. Perfektní zjistění a ted už žádné "vyrábění" na prázdno, ale pěkně v termínu 🙂

Uplynul jeden měsíc, druhý měsíc, pořád nic.. Před námi ples v Praze, na kterém, když jsem odjížděla, jsem tvrdila , že zpátky už se vrátime určitě o jednoho navíc... Myšlenky se upínaly na ples, šaty, výlety po Praze a samozřejmě celou dobu v Praze nebyl čas ani energie na "výrobu".. Každopádně celý víkend jsme si užili.

Poslední den výletu jsem byla značně podrážděná a protivná, celkově ne tak uplně ve své kůži, ale snažila jsem se, abych si poslední den náležitě užila.. 

No nic, čas očekávané MS se blížil a já, jako každý měsíc zásobena těhotenskými testy, jsem zamířila brzy ráno na toaletu, abych zjistila, zda se tento měsíc tedy podařilo.. Že si mimiko z Prahy nepřivezu mi bylo zcela jasné, jak bych mohla 🙂))

Oči po ránu ještě na půl zalepené, čůrám si tak na počůrtyčku a ono //... ty brďo, já vidím //, ten pocit euforie, vzrušení, radosti... Totální emoční výbuch.. Celá štěstím bez sebe, jsem to šla ukázat polovičce v domění, jak bude rád.. Jeho reakce mě překvapila... jen tak něco zabrblal a spal dál.. Pche nějaký papírek, takových papírku ti počůrám deset a vždy tam budou // ... No jo no, chlap 🙂)) až když uviděl na genetice to hýbající mrně, tak teprve uvěřil a úplně pookřál 🙂

Těhotenství utíkalo rychlostí blesku, tedy do cca 36 týdne. Pak se mi zdálo, že se čas stopnul a těhotenství je nekonečné.. Někdy krásné, někdy náročné, někdy příjemné, někdy nepříjemné a my jsme byli nedočkaví, jako malé děti, čekající na Štědrý večer 🙂