Ahojte. Keď sa zamyslíme, čo všetko asi vieme o kapuste, veľa toho zrejme nebude. Nevadí, zistil som to za vás.

Kapusta, brokolica, karfiol, kaleráb a niektoré iné druhy zeleniny majú spoločného predka, divú kapustu, ktorej sa vďaka dobrej tolerancii soli vynikajúco darí v pobrežnej časti Európy. Ľudia si ju v minulosti obľúbili kvôli vysokému obsahu živín, ktoré si rastlina uchovávala do zimy vo svojich listoch.

 Mladú kapustu teraz často vidieť v supermarketoch a na trhoviskách, pekne jednu hlávku vedľa druhej.

S kapustou už teraz môžeme navždy zabudnúť na nudu! Posielam vám foto-tipy na päť receptov z nej, ďalšie nápady nájdete na konci článku. Všade používam bielu kapustu, ale nádherné farby a chute dosiahnete i s fialovou (alebo ich kombináciou).

Polievka

Vedeli ste, že z kapusty môžeme rýchlo urobiť super krémovú polievku? Nakrájame cibuľu, cesnak, pár zemiakov a kapustu na plátky a všetko spolu krátko podusíme s rascou, soľou a korením na našom tuku (pridajme slaninku pre muža, ktorý nepozná večeru bez mäsa). Pridáme tekutinu (vodu, vývar mäsový alebo zeleninový) a varíme, pokiaľ všetko nezmäkne.

Často se mě tu ptáte, jak se mi podařilo zhubnout. Rozhodla jsem se tedy, že zkusím napsat tento článek a třeba bude někomu užitečný. Nejsem žádný profík ve výživě, od toho tu jsou jiní ale jak vidět něco málo opravdu funguje J

Nejprve bych chtěla říct, že moje váha byla vcelku v pořádku do té doby, než jsem začala pracovat. Poté 5 let sedavého zaměstnání a stravy víceméně ve fastfoodech zanechalo své a rafička váhy mi ukazovala kolem 68kg. Když jsem rodila Nelinku měla jsem konečnou váhu 82kg (přibrala jsem 13kg), když Maxe měla jsem 72 (přibrala jsem 4kg).

Max je rozený koncem října, mé rozhodnutí hubnout bylo od 1. Ledna. To jsem dodržela, ale hned druhého jsme byli hospitalizováni v nemocnici, takže hubnutí nanovo nastalo až 4.1. 2015 se startovací vahou 68,9kg při výšce 161cm.

Zcela jsem ve stravě zrušila bílou mouku a bílý cukr. Když používám sladidlo tak med, sirupy a nebo třtinový cukr (do pečení – ráda bych třeba i tam sirup, ale finančně by to nešlo). Chléb si doma pečeme sami nejčastěji ve složení 1/3 celozrnná pšeničná, 1/3 žitná a 1/3 špaldová mouka. Mám cca 1krajíc za 2 dny.

Přestala jsem zahušťovat moukou bílou a používám bud rýžovou nebo rozmixovanou zeleninu(cibule, mrkev,petržel) nebo třeba červenou čočku.

Snídani máme s dětmi stejnou – ovesnou kaši s ovocem. Dopolední svačinu většinou nestíhám takže až oběd a ten vařím klasický ale v „lepší“ podobě. To stejné jí i můj muž a bratr, který s námi bydlí. Jen třeba nemáme klasické knedlíky ale ovesné, špaldové,pohankové. Celkově víc se snažím zavést luštěniny a jáhly s pohankou, cizrnu a ubírám brambor nebo těstovin. Jíme víc semínek a ořechů.

Nereaguje na pritiahnutie a tonus v krčnom svalstve je veľmi slabý. Neni tam ani náznak snahy a hlavička mu visí v neprirodzenom záklone.  Doktorka mi príčinu povedať  nevie...splieta niečo o možnosti  poškodenia alebo nedozretia hematoencefalickej bariéry. Pýta sa ma na priebeh pôrodu a opakovane skúša syna pritiahnuť. Začína  nám nekonečný kolotoč vyšetrení,  cez neurológiu, hematológiu, kardiológiu, endokrinológiu ...robia mu sono mozgu, sono pečene, krvné, genetické testy od výmyslu sveta. Pravidelne návštevy rehabilitačného centra sa stali rutinou a poctivo cvičíme vojtovu metódu. Každé tri hodiny sa z nášho bytu ozýva srdce trhajúci plač, pretože malé bábo tvrdohlavo protestuje proti nepríjemnému cvičeniu. Pediatrička píše do karty kontraindikácia k očkovaniu CTP (centrálna tonusová porucha). 

Bytostný strach v ktorom si uvedomíte ako veľmi ste závisli na názore vašeho okolia mnou prešiel v momente keď nám decká lekárka povedala, že očkovanie syna odkladáme. S temou očkovania som bola veľmi dobre oboznámena, ale až v pozícii matky ktorá nemôže dať svoje dieťa zaočkovať a nemôže ho ochrániť pred infekčnými chorobami som si uvedomila na čom cela táto problematika stojí. Čo je jej hlavný pilier a v čom spočíva jej skutočný význam. Že tu vôbec nejde o to či chceme alebo nechceme očkovať...ide tu o to čo bude s tými ktorý sú v pozící že ich zdravotny stav by bol pri konfrontacii  s ochorenim v nebezpečí..toto je skupina ludi ktorý su závislí na tom aké prostredie pre nich vytvoríme. Velmi sa treba zamyslieť nad tým aké obrovské spektrum ľúdí to zahrňa. Čo bude stými ktorí sú zavislí na našom rozhodnutí, na našom názore, čo to pre nich znamená a ako bude vypadať kvalita ich života. Ide tu o solidárnosť aj k tým najzraniteľnejšim..či už sú to dôchodcovia, predčasne narodené deti, deti so zdravotnými problémami od onkologických pacientov, ľudi po transplantáciach, s rôznymi poruchami srdca, pečene, autoimunitnými ochoreniami, imunodeficitom... a takto môžem menovať ešte týždne.

Častokrát počúvam argument: "však čoho sa boja rodičia očkovaných detí?..naše neočkované deti predsa pre nich nepredstavujú žiadnu hrozbu ak vakcíny fungujú!" Lenže svet nie je čierno-biely ani v tomto prípade.

Nedávno v Nemecku zomrel na osýpky 1,5 ročný chlapček . Keď som prvýkrat narazila na túto správu zmrazilo ma až na kosť, v pozícii keď nemôžte očkovať sa jednoducho  neubránite pocitu, že to jedného dňa môže byť aj vaše dieťa. Cieleným neočkovaním likvidujeme zdravé prostredie, otvárame priestor infektom ktoré sa v neočkovanej populácii bezproblémovo a rýchlo širia.  Takýmto prístupom,  tých najslabších staviame do prvej línie. Našu humánnu spoločnosť, kde by sme sa mali navzajom chrániť,  transformujeme na drsný darwinizmus,  kde budú prežívať len tí najsilnejši.Takýto svet pre svoje deti, kde je človek človeku vlkom nechcem! Ak by prisiel niekto do mesta a začal by tu vypušťať nejaku chemickú alebo biologiciku zbraň...tak by sme sa všetci branili...ale keď chceme dovoliť stav, že sa tu budu širiť vysoko nákazlivé choroby spajané s častými komplikáciami tak to má byt v poriadku?   Prijímame predstavy o chorobách o ktorých nemáme ani páru....napr o tetane..sme ochotny  riskovat túto bolesť u svojich detí.... Príde mi to šialené.

Veď si čisto teoreticky vezmite,  situáciu že vaše dieťa dostane zápal priedušiek, zápal stredného ucha, angínu,  čo sú relatívne časté ochorenia...kto z vás chce riskovať že sa mu k tomu pridružia osýpky? Ako asi bude prebiehať ochorenie v takom prípade?...Ako chcete dosiahnuť aby k nakazeniu došlo akurát v momente keď vaše dieťa bude ináč úplne zdravé?.... A čo tí čo majú vrodené chyby srdca, autoimunitné poruchy, imunodeficit rôzneho pôvodu....ako bude vypadať ich boj?... či to si potom zhrnieme na spôsob : "však oni už mali iné zdravotné problémy a osýpky ich len dorazili?" Pretože s takýmto názorom som sa realne stretla, čo je ale podla mňa chybná a hlavne ignorantská politika....

zdroj :

Kdo jsem já

Už je to dlouho, co se chystám napsat článek s titulkem Zpověď admina. A nyní sleduji, že je na čase. Jsem žena, která se od začátku, co přišla na Koníka, běžně nezapojovala do diskuzí a neukazuji na venek moje životní kroky. Je to tím, že mám dost bohatý vnitřní svět, jdu cestou poznávání hlubin srdce a duše a snažím se nacházet vlastní smysl, proč jsem tu a odhaluji velkolepost jednoho velkého okolí s pojmenováním Vesmír. Běžně jsem zvyklá být v kontaktu mnoha lidí, kterým se snažím ukazovat cestu, jak kráčet s pevnou silou a odhodlaností a nechat se proniknout láskou. Snažím se probouzet ženskou stránku světa a ukazovat její půvab a krásu. Je nádherné, že takových lidí potkávám čím dál více a mnoho z nich je i na Koníku.

Tu jsem přijala roli adminování. Vnímám ji jako další kontakt se ženami, kdy mohu sledovat, co je to ženská duše. Jedním velkým oříškem, je pro mě prolomení ledů, odbourání propasti světa mezi technickým zařízením, které používám já a které používají další maminky. Říká se tomu virtuální svět, ale sama v tom virtualitu nevnímám, jelikož ten svět tvoříme my lidé stejně, jako když založíme město a po staletí ho udržujeme. Proto mě občas trápí, že dokážeme nasadit masku a hrát divadlo v reálné virtuální vesnici jménem internet.

Zároveň je pro mě velkým oříškem vnímat vaše skutečné postoje. Když jsem spolu s někým, můžeme se navzájem pozorovat, jak mluvíme, jakou máme intonaci hlasu, postoj těla, jak se při tom tváříme a hlavně podvědomě sledujeme, jak na nás ostatní působí. Na internetu se to teprve učíme. Osobně hledám drobné možnosti, které naznačují nebo odhalují malé třpytky osobního autentického kouzla. Těchto třpytků je málo, ale za to jsou neklamné. 

Jsem ráda, když mě vnímáte nejenom jako admina, ale jako člověka, který se rád směje a který rád dává. 

Co jsem se naučila na Koníku