Prenatální diagnostika: Triumf techniky, nebo Pandořina skříňka?

Prenatální diagnostika Triumf techniky, nebo Pandořina skříňka? Prenatální diagnostika se zabývá zjišťováním vrozených vad dětí v prenatálním období. Neustále se zdokonaluje vzrůstající odborností medicínských technologií. Všeobecně bývá přijímána bez námitek a označována za vymoženost. Pokud dojde k diagnostikování větší abnormality plodu, ve většině vyspělých zemí je legislativně umožněn potrat. Prenatální diagnostické testování je tak postaveno na předpokladu, že většina žen, které se dozvědí o postižení svého dítěte, zváží a následně uskuteční ukončení svého těhotenství. Je tomu ale skutečně tak? Svět těhotných žen se v každém případě dramaticky mění. V současné době jsou nastávající matky kvůli technickým vymoženostem v předporodní péči nuceny činit volby, které v historii lidstva nemají obdoby. Nezřídka jde o rozhodování složitá a mimořádně bolestná. 

Screening versus diagnostické testy 
Až jedna z dvaceti matek, které se rozhodnou podstoupit screeningový test mateřského séra ve druhém trimestru (STMSS), známý též jako Triple test (mezi 15. až 18. týdnem těhotenství), má pozitivní výsledek a musí čelit úzkosti, která je s pozitivitou testu spojená. Jenže pouze jedna z padesáti "pozitivních" matek opravdu nosí pod srdcem skutečně postižené dítě. Ostatní matky mají výsledek falešně pozitivní. STMSS má zároveň detekční citlivost 60 - 70 %, takže jedno ze tří dětí s Downovým syndromem naopak není diagnostikou rozpoznáno. Detekční citlivost pro rozštěpové vady - další defekt odhalitelný pomocí STMSS, se pohybuje okolo 70 %. 
Důvodem nepřesnosti je relativně nízká specificita (určení typu nemoci) i senzitivita (procento záchytu – detekční citlivost) všech tří zkoumaných ukazatelů – lidský gonadotropin, fetální protein a estriol (proto triple test). To znamená, že nepřináší diagnózu dítěte, nýbrž pouze odhaluje rizikové pacientky – tzv.screeningově pozitivní populaci, která následně podstupuje diagnostický a invazivní test buněk dítěte pomocí amniocentézy. Diagnostický test je nabízen ženám, jejichž riziko, že budou mít postižené dítě, je 1 : 250 - 300. To ovšem představuje riziko dvojnásobné, protože ve skutečnosti má dítě s Downovým syndromem jen jedna žena ze 600. V ČR je ročně statisticky počato 150 dětí s Downovým syndromem, z nichž cca 70 je odstraněno (usmrceno) a cca 70 se jich narodí. Většina z nich screeningu unikla, přičemž k důvodům patří „nedostatečná“ těhotenská péče, sociálně slabší nespolupracující skupiny, chyba lékaře či laboratoře apod. K dobrovolnému informovanému donošení se rozhoduje minimum žen. 
Několik studií odhalilo, že screeningové testy ze séra bývají falešně pozitivní v určitých situacích. Speciální přístup k serologickým testům vyžadují zejména vegetariánky, kuřačky, ženy s odlišných etnických skupin a ženy, které měly pozitivní výsledky v předchozích těhotenstvích. Vyšší procento falešně pozitivních testů mívají také matky, které čekají děvčátka. Další příčinou falešně pozitivních výsledků bývá nepřesné datování těhotenství. Podle stáří těhotenství se liší hladina hormonů. Zpřesní-li se stáří plodu podle ultrazvuku, zjistí se, že původně patologické hodnoty hormonů jsou vlastně normální. Takto falešně pozitivních výsledků bývá nalezeno 20 – 40 %. 

Ultrazvuk a nuchální translucence (NT) 
Jde o druhou novější metodu screeningu vrozených vývojových vad (VVV), která se doplňuje vyšetřením z krve. Vyšetření specializovaným ultrazvukem měří tloušťku kožní řasy na dorsální straně krku dítěte v období mezi 11. a 13. týdnem těhotenství. Test je znám jako test nuchální translucence (NT). Děti s Downovým syndromem a některými méně obvyklými abnormalitami mívají kožní (nuchální) řasu vzadu na krku silnější právě v tomto období těhotenství. Avšak stejně jako i u jiných screenigových testů bývají některé děti pozitivní při NT zcela normální. 
Test určování NT vyžaduje zdravotníka zkušeného v oboru sonografie a vhodné vybavení se sofistikovaným počítačovým programem zpracovávajícím data, například věk matky a přesné určení stáří plodu. 
Stejně jako screenigové testy z krve poskytuje i nuchální translucence pouze odhad rizika Downova syndromu, nikoli jeho přesnou diagnózu. NT má vyšší senzitivitu než triple test, zachytí až 85 % chromozomálních aberací, tedy ztrojení 21. chromozomu – Downův syndrom, ale i některé vzácnější jako je trisomie 18 (Edwardsův syndrom), trisomie 13 (Patau sy). NT je však prováděno v období, kdy je plod ještě málo vyvinutý, takže přesná diagnóza abnormalit těla, kůže, ledvin, srdce a páteře při tomto testu není možná. Z tohoto důvodu je někdy nutné provést nové UZ vyšetření mezi 18. a 20. týdnem, kdy se rozpoznají strukturální vady, např. srdeční malformace. 
Bezpečnost rutinního a častého používání ultrazvuku v prenatální diagnostice a u malých dětí nebyla jednoznačně ani potvrzena ani vyvrácena. I nadále trvá potřeba nových studií dlouhodobých biologických efektů použití ultrazvukových vln. 

Časnější detekce, dřívější úleva? 
Obecně se má za to, že podobné testy přinášejí matkám užitek, protože celý proces (screening, diagnostický test a případné ukončení těhotenství) probíhá v ranějším stádiu těhotenství, a tedy v době kdy vztah k dítěti ještě není tak intenzívní. Například CVS lze jako diagnostický test provést již od 10. týdne, a tak lze těhotenství, pokud se k tomu žena rozhodne, ukončit rovněž v takto časném stádiu. Nicméně, vzhledem k složitosti prováděných procedur a vzhledem k času na rozmyšlenou, většina žen, která podstoupila krevní testy (FTMSS) v prvním trimestru, neukončuje těhotenství dříve než po 16. týdnu. 
V současné době se v některých zemích provádí takzvaný dvoukrokový integrální test, který odhalí až 90 % dětí s Downovým syndromem a četnost falešně pozitivních výsledků je 2,6 %. Integrované testování zahrnuje FTMSS v 10. týdnu, NT v období mezi 11. a 12. týdnem a ve 14. týdnu STMSS. Po obdržení výsledků ze všech tří testů, žena získává odhad rizika a může se rozhodnout, zda podstoupí amniocentézu. 

Amniocentéza 
Amniocentéza je invazívní metoda, při níž se vstupuje do mateřského lůna, aby se odebraly vzorky plodové vody, respektive vzorky rostoucí placenty, které se následně testují na genetické abnormality. 
Tento test má svá rizika jak pro dítě, tak pro matku. Amniocentéza se provádí obvykle mezi 15. a 16. týdnem. Odebírá se při ní malé množství plodové vody. Vyšetření se provádí jehlou pod ultrazvukovou kontrolou. V plodové vodě se vznášejí buňky plodu, které se z tekutiny extrahují a v laboratoři se nechají množit. Genetické abnormality (např. Downův syndrom) se pak zjišťují zkoumáním chromozomů, které jsou součástí jádra těchto buněk. 
Výsledky jsou známy zhruba za dva týdny. Nové genové technologie tuto dobu zkracují na několik dnů. Jsou však pro rutinní použití příliš drahé. Amniocentéza zapříčiňuje potrat cca 1 % případů. K potratu dochází až tři týdny po vyšetření i déle. Zkušenější zdravotníci, provádějící amniocentézu, mívají mnohem menší procento následných potratů. Větší riziko následného potratu mívají starší ženy, ženy které během těhotenství krvácely a ženy, které mají v anamnéze více než tři časné spontánní potraty nebo interrupci anebo jeden pozdní spontánní potrat či přerušení. Unikání plodové vody vagínou (ačkoliv amniocentéza je prováděna přes děložní stěnu) se vyskytuje asi u jedné ženy ze sta. Velmi vzácně se stává, že vyšetřující jehla poškrábe nebo propíchne plod a následky, někdy i velmi závažné, se mohou objevit až při porodu. 
Studie potvrdily, že novorozenci, kteří byli prenatálně vystaveni amniocentéze nebo CVS mohou mít narušený plicní růst a zrání a děti, které se narodily po časné amniocentéze (prováděné v 10. - 13. týdnu), mají vyšší pravděpodobnost potíží s dýcháním a mnohem častěji vyžadují po narození intenzivní péči. Velká evropská studie zjistila, že amniocentéza prováděná v rámci prenatální diagnostiky může zvýšit riziko předčasného porodu a může být příčinou velmi nízké porodní hmotnosti u přibližně jednoho dítěte z dvou set. Nezralost a velmi nízká porodní hmotnost jsou hlavními rizikovými faktory fyzického a intelektuálního postižení, včetně mozkové obrny. 

Odběr choriových klků (CVS) 
CVS znamená odběr vzorku z rostoucí placenty pod ultrazvukovou kontrolou. Provádí se jak přes děložní stěnu, tak i vaginální cestou, a to přibližně v 11. až 12. týdnu. CVS je novější metoda, ale má svá specifická rizika, srovnatelná s amniocentézou. Frekvence potratů po vyšetření se pohybuje mezi jedním z 25 až ze 100 všech vyšetření. Potíže při provádění vyšetření nebo laboratorní analýze jsou mnohem častější při CVS než u amniocentézy, 2,2 – 10 %, a mohou si vyžádat opakování CVS nebo později provedení amniocentézy. Opakování těchto vyšetření pochopitelně zvyšuje riziko potratu. Buňky získané CVS se mohou jevit jako normální, ačkoliv dítě trpí méně obvyklou (obvykle mírnější) formou Downova syndromu, tzv. mozaikou. Zcela normální dítě může mít naopak mozaiku v buňkách získaných z CVS. Mozaicismus je nacházen přibližně v jenom procentu všech CVS. 
CVS rovněž může být příčinou poškození plodu: Starší studie prokázaly, že děti, u kterých byla prováděno CVS před 10. týdnem gestace, mají sice malé, ale signifikantní riziko deformit končetin. Proto se tento test provádí i mezi 11. a 12. týdnem, tzv. časná biopsie choria. Jiné studie zase upozorňují na zvýšené množství dětí po CVS, které trpí koňskou nohou (pes equinovarus) nebo malformacemi čelistí a kůže, a také hemangiomy (známé jako malinové znaménko). Jedna malá studie zaznamenala vyšší riziko vysokého krevního tlaku a preeklampsie (toxémie) později v těhotenství v souvislosti s penetrací placenty během CVS nebo amniocentézy. 
Rh negativním matkám by po CVS nebo amniocentéze mělo být aplikováno RhoGAM, aby se tak zabránilo případné krevní inkompatibilitě v dalších těhotenstvích. 

Nic není jednoznačné 
Po mnoha rozhodováních a testech těhotná žena doufá, že výsledky z amniocentézy nebo CVS jsou jednoznačné a že rozhodnutí, které potom učiní, bude rovněž zřejmé. Naneštěstí to vůbec není tak jednoduché. Jasná laboratorní diagnóza Downova syndromu neznamená vždy jasnou míru postižení dítěte. Mnohé děti mají i jiné genetické abnormality, většinou vázané na sex chromozomy. Míra jejich exprese však není nikdy předem zřejmá. Rodiče mohou být nejednoznačnými výsledky velmi zaskočeni. Mnoho žen raději volí potrat, než aby žily v nejistotě. Nová genová technologie, fluorescentní hybridizace in situ (FISH), dává mnohem méně nejasných výsledků, nicméně se užívá pro diagnostiku úzkého spektra chorob. Není sice schopna diagnostikovat abnormality sex chromosomů, ale pro diagnostiku Downova syndromu je velmi přesná. Ne vždy je však dostupná. 

Kvalitní poradenství před i po testování je více než žádoucí 
Specializovaní genetičtí poradci jsou těmi nejvhodnějšími profesionály a konzultace s nimi je doporučována všem ženám, které mají pozitivní screenigový nebo diagnostický test. V ideálním případě by měla být poskytována všem ženám, které se rozhodly testování podstoupit. 
Genetičtí poradci jsou však součástí odvětví prenatální diagnostiky, jejímž účelem je především redukovat počet přeživších plodů s Downovým syndromem. Proto mohou mít potíže s podáváním nestranné informace. 

Ukončení těhotenství po prenatálním diagnostickém testování 
Časné ukončení těhotenství představuje přímou kyretáž - mininterrupci (vakumaspirace do 8. týdne, kyretáž - oškrabání sliznice dělohy a odstranění plodu do 10. týdne, poté pomocí potratových kleští). Pozdější ukončení těhotenství (od 12. týdne) pak již zahrnuje přípravu děložního hrdla a indukci porodních stahů, které mohou trvat stejně dlouho a být stejně bolestivé jako porod v termínu. Od 16. týdne se někdy porodník musí uchýlit k odstranění plodu břišní stěnou, tzv. sectio minor. U nás je legální ukončit těhotenství z důvodu vývojové vady do 24. týdne těhotenství, kdy už ale plod váží cca 600 g a je v 50 % životaschopný. Aby se porodník ujistil, že dítě se porodí mrtvé, používá se někdy infuze slaného roztoku nebo letální injekce do amniového vaku. Proto děti porozené mezi 20. a 24. týdnem musejí v některých zemích mít vystavený úmrtní list, dostat jméno a být obvyklým způsobem pohřbeny. Cílem prenatální diagnostiky je tedy časné ukončení těhotenství, údajně méně traumatické pro matku. Navzdory tomu, že ukončení těhotenství pro abnormalitu plodu v prvním trimestru je z medicínského hlediska méně komplikované, některé důkazy svědčí o tom, že bolest pro matku se tím nijak nezmenší. 
Jedna z postmortálních studií prokázala omyl u jednoho dítěte ze 128 diagnostikovaných CVS nebo amniocentézou a tři normální děti z 215 dětí potracených pro patologické výsledky z ultrazvuku. I když se ukončení těhotenství považuje za závěr prenatální diagnostiky, výzkum v Británii dokazuje, že až jedna čtvrtina žen po pozdějším ukončení těhotenství prožívá tíseň ještě dva roky poté. 

Jistota neexistuje, soudních sporů přibývá 
Emocionálně vypjatá situace je v literatuře o prenatální diagnostice stroze zmiňovaná např. jako „terapeutické ukončení těhotenství dítěte s abnormalitami“. Potrat je brán spíše jako léčba onemocnění než jako zákonná, společensky přijatelná forma eugeniky, a někteří rodiče, kteří se rozhodnou pro ukončení těhotenství, dokonce tvrdí, že jednají v nejlepším zájmu dítěte. 
Pokud se stane, že se navzdory vši diagnostice narodí postižené dítě, mnozí rodiče se – stále častěji úspěšně - soudí pro zanedbání péče při porodu. Tyto soudní spory zpětně vyvíjejí tlak na zdravotníky kteří ještě urputněji nutí svoje klienty k rutinnímu testování, a vzniká začarovaný kruh - tím spíše, že žádné testy nám nedají jistotu, že naše dítě bude normální a zcela zdravé. Závažná onemocnění, jako například mozková obrna nebo autismus nejsou zjistitelné žádným dostupným vyšetřením, a ani jiné tělesné vady, např. srdeční nebo ledvinné, rovněž limitující životaschopnost dítěte, nelze prenatálním screeningem spolehlivě odhalit. 

Evino jablko: Důsledky poznání 
Je překvapivé, jak málo se píše o pocitech a názorech žen spojených s prenatální diagnostikou. Technologické porodnictví staví na domněnce, že vědět více je vždy lepší. Jenže stejně jako ochutnání Evina jablka v Edenu, i tyto vědomosti nás navždy vyhánějí z těhotenského ráje a mají zásadní a dlouhotrvající důsledky pro matku, dítě i celou rodinu. Pro ženy, jejichž děti jsou shledány postiženými, se následující volba může stát osobní tragédií i Sophiinou volbou. Mají ukončit těhotenství a trápit se myšlenkou, že možná zemřelo zdravé dítě, nebo pokračovat s vědomím, že dítě je možná postižené, možná se narodí mrtvé nebo s celoživotním handicapem? 
Je otázkou, jaký má stres vyplývající z prenatální diagnostiky vliv na vznikající vztah mezi matkou a dítětem. Někdy se stává, že matka zmobilizuje své ochranné instinkty a k dítěti se ještě více přimkne. Jindy se ale od svého dítěte i těhotenství emocionálně distancuje, dokud nedostane uklidňující výsledky. Některé ženy tvrdí, že toto distancování narušilo jejich vztah k dítěti i na dlouhou dobu po porodu. Úzkostnost anebo emocionální neúčast, vyplývající ze strachu z abnormalit, se navíc mohou objevit i v dalších těhotenstvích. 
Porodní asistentka Anne Frye to komentuje slovy: "Příroda nikdy nepředpokládala, že budou mít rodiče k dispozici tak podivné informace. Těhotenství, které má být dobou bezvýhradného citového zaujetí dítětem, je těžce narušeno snadno dostupnou technologií.“ 

Právo na dokonalé děti 
Prenatální diagnostika otvírá hluboké etické a filozofické otázky. Jak se můžeme nazývat vyspělou tolerantní společností a chlubit se tím, že respektujeme potřeby menšin a chráníme slabé, a přitom necháváme vzkvétat medicínské odvětví, zabývající se odstraňováním dosud nenarozených postižených dětí? Copak jsou děti komodita, již lze podrobit testu kvality, a když nevyhoví, pak „zmetky“ prostě vyhodit? Jak se asi budou děti cítit, když se nakonec přece jen narodí, a časem třeba zjistí, že jsme nad nimi takto uvažovali? A jak toto naše zvažování ovlivní naši celkovou rodičovskou roli? Tyto otázky zatím hledají své odpovědi. 

Klam technologie 
Podíváme-li se na věc zblízka, zjišťujeme nápadnou paralelu mezi prenatální diagnostikou a medikalizovaným porodem. Obě odvětví jsou zaměřená na technologii a její dokonalou znalost, obě považují vlastní pocity ženy a její instinkty týkající se jejího těla a dítěte za méně podstatné. 
Ženy, které se „zapletou“ s některou z těchto technologií, se vystavují riziku kaskády intervencí od indukce porodu k císařskému řezu, resp. od screeningu k potratu, v obou případech pod tlakem vyhovět představám o "správném rozhodnutí". Kam tento trend povede? Představuje prenatální diagnostika osvobození od nebezpečenství přírody, nebo začátek šikmé plochy vedoucí k selekci dětí, považovaných za zdravotně nebo sociálně nepřijatelné? A jak ovlivní prenatální diagnostiku "nová genetika" s obrovským množstvím dalších informací o našem nenarozeném dítěti? Nebudou pak ženy svá těhotenství vnímat jaksi „podmíněně“, a to až do doby, než dostanou výsledky, které je – bez záruky - ubezpečí o perfektním stavu dítěte? Ani v tomto případě zatím neznáme odpověď. A tak zatímco se nové technologie stávají stále sofistikovanější a naše rozhodování čím dál složitější, Matka Příroda neví, zdá se nám má vysmát, nebo nad námi zaplakat. 

Zdroj Sarah 
J. Buckley: Prenatal Diagnosis – Technological Triumph or Pandora´s box?, Midwifery Today, jaro 2006 Zkrácenou českou verzi článku připravily MUDr. Petra Flégrová, PhDr. Eva Labusová a MUDr. Helena Máslová. 
Rozsáhlý seznam použité a doporučené literatury je k dispozici v redakci časopisu Porodní asistence. 
Sarah J. Buckley Autorka je praktická lékařka a publicistka, a také matka čtyř doma narozených dětí ve věku od 5 do 15 let. Napsala mezinárodně uznávanou knihu Gentle Birth: Gentle Mothering: The wisdom and science of gentle choices in pregnancy, birth and parenting (viz recenze na str. Xxx). Pochází z Nového Zélandu, ale je známá v mnoha zemích. Více informací na www.sarahjbuckley.com. 

Co prozrazují výzkumy 
Těhotné ženy nejsou o testech prenatální diagnostiky dostatečně informovány. Navíc ani sami zdravotníci nemají dostatečnou míru znalostí dané problematiky. Studie provedená nedávno v USA ukázala, že až jedna třetina lékařů v primární péči, kteří radí těhotným ženám s prenatální diagnostikou Downova syndromu, nedokáže předstoupit před pacientku bez předsudků vůči této diagnóze. Zármutek matky je stejně velký, ať už je dítě s letální abnormalitou potraceno samovolně, arterficiálně nebo zemře během porodu nebo po něm. Stres z prenatálního screeningu ohrožuje matku a dítě. Výzkum dlouhodobých důsledků stresu v těhotenství dokládá, že těhotná žena, vystavená jakékoliv zvýšené úzkosti, je ve velkém nebezpečí spontánního potratu a předčasného porodu a má rovněž vyšší pravděpodobnost, že porodí malformované nebo růstově retardované dítě. Děti takových matek jsou pak také celoživotně náchylnější ke stresovým reakcím a problematickému chování. Zjištění abnormality před porodem zbavuje matku výhody přirozeného vzniku náklonnosti, mohutně hormonálně podporované při porodu, k dítěti, ať už je jakékoliv. Mnoho žen nese ztrátu radosti z těhotenství velmi těžce. Prenatální diagnostika navíc ovlivňuje i ženy, jejichž test byl normální, a přesto pak porodily postižené dítě. V jedné studii se prokázalo, že rodiče dětí s Downovým syndromem, kteří měli falešně negativní výsledek, zažívají mnohem více potíží s přizpůsobením se situaci. Trpí mnohem větším stresem i pocity viny a úzkosti, než rodiče, kteří testy nepodstoupili.

Za poskytnutí článku děkujeme časopisu Porodní asistence, který vydává Unie porodních asistentek. Uvedený materiál vychází v tomto časopise v září 2006.

Co tedy jíst?

Především dostatek ovoce a zeleniny, ideální jsou jablka, hroznové víno, broskve, meloun, rybíz a třešně. Ze zeleniny můžete vesele konzumovat špenát, ledový salát, patisony, lilek, cuketu, pórek, mrkev, ředkvičky, zelené fazolky. Maso vaše tělo ale potřebuje také – jezte především kuřecí, králičí a telecí maso. Z mléčných výrobků je vhodné jíst jogurty, kefíry, jogurtové nápoje, sýry (ne víc než 40% tuku a ne plísňové), rostlinné máslo. Z pečiva jezte to celozrnné, rýžové chlebíčky nebo kukuřičné. Jako přílohu k jídlu volte brambory, rýži, těstoviny a luštěniny (ale jen ty, které nenadýmají a připravené podle návodu). Pijte nesycené minerálky, ovocné čaje a ředěné džusy (kromě citrusových).

A co nejíst?

Při kojení je nevhodné jíst čerstvé jahody, exotické ovoce, pistácie, arašídy a kešu (způsobují alergické reakce), citrusy. Ze zeleniny není vhodná paprika, okurka, zelí, kukuřice (mohou způsobit koliku u miminka), petržel a celer v syrovém stavu. Z masa nejezte mořské ryby (i ty alergizují). Rozhodně při kojení vynechejte uzeniny (slaninu, párky, salámy), mají příliš soli. Nejezte raději výrobky z bílé mouky a kynutého těsta (i to způsobuje koliky). Sladkosti také omezte, vhodné není kakao, čokoláda, tatranky (způsobují alergie a zácpu u dětí). Voda s bublinkami není vhodná, stejně tak čaj s teinem (černý čaj), způsobují nespavost u miminek. A stoprocentní džusy také nejsou vhodné, protože v koncentrovaném stavu způsobují alergie a koliky.

V omezeném množství:

Občas si ale můžete dopřát hrušky, švestky, banány či borůvky (raději v kompotu), květák a brokolici jezte jen růžičky, česnek a cibuli nejezte v syrovém stavu a nejezte ani čerstvá rajčata. Fazole, hrách, soja, čočka – mohou způsobit koliku u kojence, ale když si je správně upravíte, klidně si je dopřejte (Dvakrát je převařte a přes noc je nechte nabobtnat. Slijte vodu, dejte čerstvou a nechte 10 minut převařit ve vroucí vodě, pak opět slijete, napustíte čerstvou a v této vodě vaříte doměkka). V omezeném množství můžete konzumovat drůbeží nízkotučnou šunku, vepřové a hovězí i sladkovodní ryby. Kravské mléko – konzumaci omezte na minimum, může způsobit alergii u kojence a vajíčka si dopřejte maximálně 2 týdně natvrdo uvařená.

Punkce folikulů

• Den před punkcí je vhodné konzumovat lehce stravitelná jídla, poslední nejpozději o půlnoci před dnem punkce.
• Před punkcí se nesmí od půlnoci pít. Ráno pouze douškem vody zapít lék Doxybene.
• S sebou je třeba si vzít noční košili, papuče, vhodné si vzít vodu a svačinu. Na pokojích jsou k dispozici časopisy.
• Pár se dostaví na Unicu ve stanovený čas, kde nejdříve partner odevzdá spermie. Poté je třeba nějaku chvíli vyčkat v čekárně (spermie se upravují, trvá to cca hodinu).
• Sestřička přijde vyzvednout ženu v čekárně. Pokud není v daný den na punkce více pacientek, může partner jít se ženou na pokoj. Pokoje jsou tři a nacházejí se v prvním patře. Na každém pokoji mohou být až 3 pacientky. Pokud to ale jde, neobsazují se všechna lůžka, tj. tak, aby partner mohl být případně přítomen.
• Na pokoji se žena převlékne do noční košile, navštíví WC (močový měchýř by měl být prázdný) a čeká na sestřičku. Punkce obvykle začínají od 10.00.
• Před operačním sálem nechá žena papučky a na sálku jí sestra pomůže vylézt na lehátko. Na nohy jí natáhne takové "návleky" (nejsou těsné, jsou to takové "pytlíky"), mezitím se představí anesteziolog, který podá anestezii do žíly.
• Po punkci sestřička pomůže ženě vstát, a pomůže jí na pokoj. Pacientka může sama (i když s pomocí) jít, ale neměla by se dívat na zem, protože by mohla omdlít...
• Na pokoji sestřička pomůže ženě do postele, obvykle se preventivně dá vložka pro případné krvácení a pacientka spí dále.
• Sestřička chodí průběžně kontrolovat, pokud žena trpí bolestmi, může podat injekci na tlumení bolesti. Bolesti jsou individuální, liší se podle počtu punktovaných folikulů. Připomínají silnější menstruační bolesti, ale velmi rychle odeznívají na mírnější úroveň.
• Asi po hodině přijde doktor, který prováděl punkci a seznámí ženu s průběhem punkce. Žena dostane propouštěcí zprávu. Pak (nebo před doktorem) přijde embryoložka a sdělí, kolik bylo získáno oocytů. Zároveň projde se ženou objednané úkony.
• Nakonec přijde sestřička a sdělí další postup. Pokud partner nemohl být se ženou na pokoji, žena mu zavolá, aby ho sestřička proškolila v píchání Agolutinu (injekce do zadku). Poté může žena v doprovodu odejít.
• Po punkci může žena mít i nadále mírné i větší bolesti. Pokud bylo získáno více než cca 15 oocytů, je třeba dodržovat instrukce sestřičky (měření břicha, pitný režim) pro prevenci rozvoje OHSS (ovariálního hyperstimulačního syndromu).
• Další dny se sleduje stav embryí - v pracovní dny je třeba zavolat na dané číslo mezi 10 a 11h, o víkendu v uvedenou dobu volají embryoložky samy. Vždy sdělí počet embryí a aktuální stav (kolik buněk), a také upřesní den embryotransferu.

Ceny léčebných metod nehrazených zdravotními pojišťovnami

• ICSI za základní počet (1 až 8 oocytů): : 9.990,-
  ICSI za další oocyt 1.200,-
• Prodloužená kultivace: 4.500,-
• Asistovaný hatching: 4.500,-
• Preimplantační genetická diagnostika - PGD: 38.000,-
• TESA, MESE: 12.000,-
• Umělé oplození darovanými vajíčky: 17.000,- (kompenzace nákladů dárkyně)
• Kryokonzervace embryí
  - 1 až 8 embryí jeden den po oplození: 4.500,- každé další embryo 300,-
  - 1 až 4 embrya po prodloužené kultivaci: 4.500,- každé další 600,-
  - každý další rok uchovávání zmrazených embryí: 1.000,-
• KET
  - rozmrazení a příprava embryí: 2.300,-
  - transfer připravených embryí: 1.700,-
  - asistovaný hatching při KET: 3.300,-
• Kryokonzervace spermií
  - zmražení a uchování jeden rok: 1.700,-
  - každý další rok uchovávání: 1.100,-
• IUI
  - partnerské spermie: 2.000,-
  - darované spermie: 7.000,-
• Spermiogram na vlastní žádost (bez doporučení lékaře): 850,-
• Mikromanipulační odstraňování buněčných fragmentů: 3.750,-

Ceny pro samoplátkyně

(bez nadstandardních výkonů - jejich ceny výše)

• IVF cyklus kompletní (monitorování cyklu, UTZ, OPU, ET, aplikace léků bez ceny medikamentů, odběry krve bez ceny laboratorního vyšetření): 28.000,-
• Cyklus IVF bez transferu embrya: 18.000,-
• Cyklus zrušený bez punkce např. pro nereagující vaječníky: 2.900,-
• Anestezie při OPU: 1.200,-

35. týden těhotenství

• V tomto období vývoje plodu dochází k přibývání váhy dítěte, pod kůží plodu se hromadí více tuku, aby tak dítě bylo schopno udržet si tělesnou teplotu i po porodu. Vaše dítě je již plně vyvinuto, hlavička dítěte už plně odpovídá rozměrům celého těla.

Délka plodu (od hlavy k zadečku): 32cm
Hmotnost: 2,5 kg

 Co je již u plodu vyvinuto

Jsou již méně viditelné cévy na pokožce vašeho dítěte. Pokožka je také v tomto období těhotenství méně průsvitná a zabarvuje se do růžova. Pravidelně se otvírají a zavírají oči, dítě je také schopno vnímat tmu a světlo přes břišní stěnu. Díky plně vyvinutým končetinám (včetně nervových zakončení) může vaše dítě již koordinovat své pohyby. Dochází ke zpomalení růstu dítěte.

Vnitřní orgány plodu

Po uspěšné inseminaci v Caru v létě 2009.... přišlo září a missed.... ☹

Neodešel jen můj andílek ale i muž který mi měl být oporou.... těžké chvilky vysřídalo štěstí a nová láska..... a ten zbytek necháme osudu... 🙂

Štěstí se nám odvrátilo zase v září 2010,začínám být pověrčivá....

Leden 2011 laparoskopie.....problémy vyřešeny.....můžeme .. 🙂)

Takže deja vu....... září 2011 missed v 9tt...................a dál ......kdo ví????

V 37.tt jsem měla pozitivní GBS. Doktorka mi řekla, že jakmile mě bude někde bolet břícho, ať jedu. Tím mě naprosto dostala, pže já šílený nervák, jsem se začala každou chvilku pozorovat. No a v noci z 7.5. na 8.5. mě v noci začalo bolet břicho, ne nijak pravidelně. Říkala jsem si tak počkáme do odpoledne. Sice se to trochu zlepšilo, ale pořád jsem to občas cítila, tak jsem se po konzultaci tady s holkama na MK rozhodla, že teda pojedeme, jistota je jistota a aspoň budu klidná, maximálně mě pošlou domů. Péťa mi říkal, že vezmeme tašku do porodnice a já říkám na co, stejně mě určitě ještě pustí, pže jako porodní bolesti mi to teda nepřišlo. Nakonec jsem ho ale poslechla a svolila, aby ji do toho auta dal.
Potom co jsme dorazili do porodnice mě doktorka prohlídla, ale musím říct, že pořádně. Prošťouchla mě tak, že jsem myslela, že jí z tý kozy vyskočím. Sestřička mi říkala, uvolněte se a zhluboka dýchejte, ale copak to šlo. Byla jsem ráda, že jsem z ní vůbec slezla. Od tý chvíle to začalo, měla jsem bolesti v podbříšku a doktorka říkala, že jestli se to do rána nerozjede, že mi natočí monitor a možná ještě pustí domů. Vzhledem k tomu, že už jsem takový bolesti měla jsem si říkala, že stejně zase přejdou. Jenže večer, když jsme se šli dívat na Ordinaci, jsem tak tak seděla, to jsem je měla tak po třech minutách, ale ještě se dali snést. V noci za mnou každou chvilku chodila sestřička si poslechnout ozvi a zkontrolovat, jak se otvírám. Nemohla jsem vůbec spát, snažila jsem si odpočinout mezi jednotlivýma kontrakcema. Před půl šestou přišla zase sestřička, prohlídla mě a řekla, že už půjdeme na sál a že už můžu zavolat Péťu. No tak jsem šla. Sestřička mi dala Yal a ani mě neholila, pže o to už jsem se pokusila doma a prý docela úspěšně. Pak jsem šla na sál, jelikož předporodní pokoje byli už plný. Aspoň že mi ten míč donesli. Poskakovala jsem tam na míčí, když vešel Péťa v tom fialovým hábitu, musela jsem se začít smát, vypadal v tom vážně roztomile, ale po chvíli mi při bolesti strnul úsměv. Pak přišla PA a říkala mi, ať při kontrakci zkusím polohovat a lehnu si na bok, aby malý správně dorotoval, jenže to ta bolest byla ještě silnější. Pak už jsem si sice nemohla ani sednout na ten míč, ale říkám, pořád se to ještě dalo celkem v klidu snášet. Péťa mi musel každou chvilku nosit studený obklady jak jsem se potila. Před osmou přišla PA s doktorkou a zeptali se mě jestli mi můžou píchnout zbytek plodový vody, že pak se to buď rozjede nebo začnou slabší bolesti a budou sílit. Byla jsem otevřená na 4-5cm, tak jsem souhlasila. Jakmile mi ji píchli, začali šílený bolesti, který jsem vážně s těží prodýchávala. Během pár minut jsem byla na 7cm a Péťa se mohl se studenýma obkladama uběhat. Snažila jsem se nevšímat si pocitu na tlačení, jak mi to vštěpovala PA. Po pár minutách jsem ale začala cítit hlavičku a říkám Péťovi, ať pro ni jde a řekne jí, že už to nevydržím, že prostě musím tlačit. Tak pro ni došel, koukla se jak jsem otevřená a řekla, že až přijde kontrakce ať to zkusím, že mi řekne, jak mám tlačit. No první pokus jsem ještě pořádně nevěděla, jak dýchat, ale na podruhý už to bylo dobrý. Po celou tu dobu Péťa seděl na míči, ale pak mu ho vzali. Jelikož ho znám, tak jsem mu řekla, že jestli nechce ať jde na chodbu, aby se mu neudělalo špatně a nemuseli se pak starat ještě o něj. Byl to ale hrdina a říkal, že nikam nepůjde, že tam bude se mnou. Pak přišel doktor a začalo to běžet rychle. Jednou, dvakrát jsem zatlačila, pak řekl, že má malej vlásky, to se Péťovi ulevilo, nebude plešatý jako maminka. A pak řekl no tak teď napotřetí už bude venku, já jeho optimismus moc nesdílela, ale jakmile přišla kontrakce pevně jsem se chytla a zatlačila co nejvíc to šlo a najednou jsem cítila jak hlavička vyklouzla ven a hnedka za ní tělíčko. Najednou jsem necítila vůbec žádnou bolest. To naše prdítko začalo hned šíleně křičet a sestřička mi ho dala na bříško. Péťa to chtěl všechno vyfotit, ale jak byl zmatený, tak to místo toho natočil, ale to nevadí. Pak si ho sestřička vzala a Péťa běžel hnedka za ní a koukal, jak to naše prdítko važí apod. Mezitím mi doktor řekl, ať ještě jednou zatlačím. Já myslela, že jsem ještě ani nezačala a on řekl, dobrý to stačí je venku a ukázal mi placentu, ještěže Péťa byl u malýho. Jelikož mě doktor při tý poslední kontrakci trochu nastřihl, tak mě pak ještě sešil, ale pochválil mě jaký to byl krásný a pohodový porod na prvorodičku. K tomu se přidal i Péťa vzhledem k tomu, že shlídnul v televizi v pár filmech porod, kde ty ženský šíleně křičeli, tak mi řekl, jak jsem to skvěle zvládla a že jsem ani nekřičela. No jo chlapy, já jsem říkala, že kdyby měli ty bolesti, co já tak by jim to zase taková pohoda taky nepřipadla. Takový opravdu velký bolesti jsem ale měla asi půl hodiny, kže to vážně ještě šlo a navíc v tu chvíli už nám přivezli Páťu, kže jsem měla už úplně jiný "starosti". Byl tak nádherný a když jsem viděla Péťu s jakým výrazem ho pozoruje (s takovým tím jako já jsem vždycky pozorovala fotky z UTZ, kdy jsem si připadala jako cvok), tak jsem byla šťastná. Musím říct, že jsem moc ráda, že tam Péťa se mnou šel. Vím, že to pro něj asi nebylo lehký, bála jsem se, že to nezvládne, jelikož jemu se dělá špatně jakmile vejde do nemocnice, ale zvládnul to na jedničku, moooc mi pomohl a já mu za to děkuju. Můžu říct, že tohle byl jednoznačně nejkrásnější zážitek v mým životě a ráda si ho zopakuju znovu i přes ty všechny bolesti, pže to stojí za to.