Termín porodu byl určen na 4.7. Ale Davídkovi se nechtělo nějak ven, takže jsme byli 13.7. přijati do nemocnice na vyvolání. První den ráno jsem dostala tabletu která má podpořit otevření cest, ale nějak extra nezbarala. Další den další tableta...asi po dvou hodinách jsem začala mít kontrakce, odpoledne už byli časté asi po 4 minutách...ale bohužel po teplé sprše a hodinové procházce po chodbě vše opět přešlo..... Doktorka tedy rozhodla že další den ráno mě už píchnou vodu aby se to už opravdu rozjelo.

Takže 15tého ráno mě přestěhovali na porodní box, udělali přípravu (klistýr, holení) a v 9,30 přišla doktorka mě píchnout vodu. Nic jsem skoro necítila (jsem se toho bála), tak jsem byla ráda..jsem si říkala že si bolest ještě užiju...:D Otevřená jsem byla na 2cm.

Kontrakce se pomaličku rozběhli asi do hodiny, ale takové slabé asi po 10ti až 15ti minutách. Manžela jsem ještě nevolala, byli jsme domluvený že přijede až se to trošku víc rozběhne......tak to šlo asi do 11hodin..pak už se kontrakce začali zintenzivňovat asi na 5 min a začala jsem se více otevírat. Už to bylo na 4cm a jelikož jsem si řekla o epidurál tak řekli že už mě ho můžou napíchnout, tak jsem už zavolala manželovi, že může přijet.

Pak přišla doktorka z anestezie a udělala mě epidurál, zrovna se trefila mezi kontrakce takže to bylo dobrý a v sedě mě ho udělala. Nijak zvlášť to nebolelo 🙂

Chvíli na to dorazil manžel, tak jsem byla strašně ráda že už je se mnou.

Stále celou dobu jsem si střídavě dávala teplou sprchu která mě hodně pomáhala zvládat kontrakce a střídavě jsem chodila po pokoji abych to pomohla urychlit.

Tak si užívám volna. Volna spojeného s odjezem z vypečené betonové jungle a cesty z města do přírody. Nevěřila bych jaký vliv má klid dovolené na mě i mimi ani to jaký rozruch způsobí příjezd tatínka na víklend :oD . Nejen já jsem byla nedočkavá a vlastně i nervozni ale hlavně jsem to poznala na bříšku, jak jsem celý týden už začínala být lehce nesvá z toho že pupík je v klidu a jen tam sem tam citím jak se mimi zavrtí, otočí trochu mě zalechtá na bříšku a zase je klid tak příjezdem tatínka nastala radikální změna. Náš potomek neví zda radostí nebo vlivem mého rozrušení měl 3 dení spartakiádní maraton a nejen že mi pupík různe poskakoval, mimi vychytávalo dokonále údery na všechna citlivá místa.... už váš prcek někdy kopl zezadu do zad tak někde v oblasti ledvin.... Paráda !!!! Takže moje sluníčko mělo spoustu energie a tak s ní nešetřilo ani v noci. Na jednu stranu darostná že náš poklad se má čile k světu, že konečně můžou všichni členové rodiny cítít jak se náš poklad vrtí - nekteří na to marně čekali už od 12 týdne :oDDD ale na druhou stranu jsem si uvědomi, že když mimi - vlastně ještě docela "malé" 27 tt a už umí kopnout tak že já zalapám po dechu, tak představa že to nebude dlouho trvat a místo už nebude žádné a zlatíčko bude mít o to víc snahy se pořádně protahout....tk při této představě jsem si říkal že NETUŠÍM kam se tam společně v tom jednom tělě vejdeme .

Dovolená za chvilku končí a už nás opět čeká maraton vyšetření práce a s napětím čekám zda se s gyn dohodnu na neschopence,abych si i trochu odpočinula protože v nastavajících vedrech v betonu si neumím sebe ani mimi představit. Takže hned příští týden mě čeká VŠEMI oblíbená cukrovka :o(((,hned po tom krev na Rh negativitu + kontrola komplet krve a samozřejmě UTZ v 2 trimestru. To vše se MUSÍ stihnout nejpozději do 30 tt .... A protože já na termíny moc nejsem tak samozřejmě už ten příští týden je pro mě přelom 28-29 tt a zase jsem s dodržením termínu v háji :oDDDD.

Co mi ale připomíná že jsem těhu i v okamžiku kdy zapomenu na bříško, neustále běhání na WC, těžkopádné hledání polohy jak stát, sedět, ležet, protocvitky mého zlatíčka je NEUSTÁVAJÍCÍ pálení žáhy ... :o((((( jen se modlím aby to s příchodem mimi na svět opět zmizelo a NEPŘEJI NIKOMU tohle zažívat déle než jeden den v životě a už ted soucítím se všemi, kteří mají tento problém a "nezachrání" je konec těhotenství.

Nejmilejší Kubíčku,

každý den se snažím napsat sem, co se Ti ten den povedlo, co jsi zažil, jaké děláš pokroky. Ale myslím, že bys měl vědět i to, co se dělo, než jsme se dostali až sem. Takže...

S tatínkem se seznámili v srpnu 2002. Ano, ten srpen, kdy se přes nás přehnala velká voda. V době, kdy bylo v práci mrtvo, protože všichni měli jiné starosti, jsem se rozhodla, že zjistím, co všichni vidí na tom chatu. A jak jsem tam tak plkala a plkala, tak jsem se začala špičkovat s jedním pánem a moc dobře jsme se bavili. Navíc jsme zjistili, že bydlíme kousek od sebe a tak slovo dalo slovo a večer jsme šli na kávu s matonkou (já jsem řídila) a pivo. Propovídali jsme celý večer a já jsem měla v žaludku rybník kvákajících žab, protože těch matonek bylo hodně:o)

O dva dny později jsme se sešli znovu a už jsme spolu zůstali. Proto ráda říkám, že mi tatínka přinesla velká voda:o)))

V březnu 2003 jsme se nastěhovali do prvního společného bytu. Zatím jsme věci brali, jak přišly. Nechávali jsme jim volný průběh. Já i tatínek jsme měli svoje zkušenosti a věděli jsme, že to, že si dneska moc rozumíme a je nám spolu fajn, neznamená, že to tak bude i příští týden. Já jsem navíc zhruba ve stejné době, kdy jsme se s tatínkem potkali, začala studovat vysokou školu a měla jsem jiné starosti, než přemýšlet, jak to s námi bude za několik let a i když kolem mě spolužačky začaly rodit děti, tak jsem věděla, že bych při studiu děťátko nechtěla, protože jsem měla pocit, že bych musela ošidit jedno nebo druhé.

Když jsme spolu byli čtyři roky, začali jsme kroužit kolem svatby. Tatínek věděl, že bych si ho moc ráda vzala. Ne proto, že bych mermomocí chtěla být vdanou paní, ale protože jsem to vnímala jako posun dál. Jsem přesvědčená, že kus papíru nezastaví člověka, který chce odejít, ale pro mě to znamenalo "máme se rádi, chceme spolu být a jsme ochotni být odpovědný jeden za druhého". Tatínek si dlouho nebyl jistý, protože už jednou ženatý byl. Nechtěla jsem ho do ničeho nutit, ale řekla jsem mu, co cítím a proč to tak cítím.

28. týden těhotenství

Koncem tohoto týdne vstupujete do třetího trimestru. Vaše miminko má teď na délku 35-38 cm a váží 1000-1100 g.; rozhlíží se kolem sebe a otvírá a zavírá oči. Ostatní smysly má už také připravené – funguje mu chuť, hmat, vnímá bez problémů Váš hlas.
Týdně naroste okolo 1–2 cm. Vysokým tempem přibývá i plodové vody, a tak se děloha rychle zvětšuje. Vaše dítě pije po malých douškách plodovou vodu – odhaduje se, že v průběhu jednoho dne jí vypije celý litr!

Co se děje ve vašem těle

Máte za sebou období ranních nevolností, velkých hormonálních výkyvů a přicházejí další nepříjemné symptomy těhotenství. Není se co divit – vaše děloha, která normálně váží okolo 50 g a obsahuje méně než 14 g tekutiny, narostla několikanásobně tak, aby se stala dočasným domovem dítěte, placenty a plodové vody. Rostoucí děloha je víc a víc aktivní, napíná se, začínají se objevovat první stahy. Kromě už popisované inkontinence, hemoroidů a zácpy se možná setkáte s častým močením, výtoky, bolestmi zad, opuchnutím nohou a článků prstů, křečovými žilami, vysokým krevním tlakem, pálením žáhy, svrbící pokožkou na bříšku a reflexem. Můžete pociťovat tlak na bránici a únavu. Většině žen se uleví až v poslední fázi těhotenství, kdy tlak ustoupí. Kolem tohoto období můžete mít nepříjemný pocit v nohou, kdy budete pociťovat neodolatelnou touhou při odpočinku či spánku s nimi hnout.
Pokud trpíte tzv. syndromem nepokojných nohou, zkuste nohy protahovat, masírovat a snažte se omezit přísun kofeinu. Otoky v tomto období těhotenství jsou běžnou záležitostí. Snažte se proto končetiny uvolňovat a vřele vám můžeme doporučit plavání.
V tomto období budete mít pocit, že jste těhotná věčně. Pomalinku vám odpadává počáteční radost z těhotenství a vy budete nejspíše netrpělivě očekávat porod.
Váš hmotnostní přírůstek od začátku těhotenství je 7—9 kg.

Vyšetření

• Krevní tlak (TK), puls (P), tělesná hmotnost a vyšetření moči chemicky, papírovým proužkem,
• U Rh negativních žen opět kontrola protilátek

Máme po každoměsíčním kontrole v poradně u paní dok. Tak mimi roste jak má, moje kila navíc taky naskakují mě před očima a mě se z toho před těma očima zatmívá a jediných pár komplikací je tvrdnutí bříška a zvýšena citlivost bříška a s tím spojené pocity na zvracení. V dalších týdnech mě čeká odporné vyšetření těhu cukrovky a další krev a další UTZ. No ted jak se nám kvapem blíží 30 týden se vše zrychluje. Při představě že je běžné rodit od 38-42 týdnu tak mám pocit že už to fakt mám za pár a to nemám ještě ani sestavenou postýlku a objednaný kočárek....nějak jsem měla pocit že na vše je SPOUSTA  času a ted už mám pocit že nemůžu NIC STIHNOUT :o(

Po čtyřech neúspěšných IVF pokusech jsme se rozhodli pro adopci. Rozjíždí se kolotoč nekonečného papírování, pohovorů, školeníček a čekání na děťátko, kterému bychom rádi vytvořili ten nejlepší domov, kde ho budou mít všichni rádi ...

8.7.2010

Telefonicky jsem kontaktovala Krajský úřad - odbor Náhradní rodinné péče, kde jsem měla štěstí na velice milou paní, která mi vše vysvětlila a řekla první kroky. Máme kontaktovat Městský úřad - odbor Sociální péče a domluvit si první schůzku. Hned jsem tam volala, ale paní má dovolenou, bude v práci v pondělí 12.7., tak jsem zvědavá, snad bude také tak příjemná.

12.7.2010

Tak směle pokračujeme dál, s paní jsme mluvili a první pohovor máme už v pátek 16.7.

16.7.2010

Ahoj maminky, napsala jsem článek o svém porodu, nakonec i zhodnocení porodnice, třeba pro všechny maminky které se chystají rodit v Českém Krumlově – pro ty které nebaví číst – porodnici v Českém Krumlově jednoznačně doporučuji

Byla jsem právě v 38. tt, když mi můj gynekolog oznámil, že moje dcerka v bříšku přibývá závratnou rychlostí, a pokud by to takhle šlo dál mohla bych rodit 5-ti kilového macíka. Takže mi vypsal žádanku do porodnice na vyvolání porodu. Do porodnice jsem nastoupila v pondělí ráno, ubytovala jsem se na pokoji, poté mi paní doktorka udělala vyšetření včetně ultrazvuku, kde mi oznámila že miminko bude mít určitě přes 4 kila. Odpoledne za mnou přišel pan primář a vysvětlil mi jak vyvolávaný porod probíhá, všechna pro a proti a poté jsem se mohla sama rozhodnout zda vyvolání podstoupím nebo nechám vše na přírodě. Měla jsem trochu strach zda nemohu dcerce ublížit, přece jenom má děloha doposud nenaznačovala že by se mělo něco dít. Ovšem představa porodu 5 kilového mimča byla silnější takže jsem s vyvoláním souhlasila. S vyvoláním se mělo začít hned ráno, takže jsem se odebrala na pokoj a snažila se být v klidu, ale byla jsem strašně nervózní ale zároveň jsem se moc těšila že už zítra poprvé pochovám svojí holčičku v náručí. V noci jsem samozřejmě nezamhouřila ani oko, počítala jsem každou minutu ať už je ráno a mám to za sebou.

V 8 hodin ráno mi sestřička natočila monitor a dostala jsem první tabletku, už jsem si říkala „je to tady“ ale nic nepřišlo, takže v 10 hodin jsem dostala další ale stále nic. Ve 12 hodin přišla paní doktorka a praskla mi plodovou vodu, 10 minut na to se mi rozjely první kontrakce v takové síle že se mi podlamovaly kolena. Za hodinu už jsem bušila pěstmi o zeď, a kousala matraci. Poprosila jsem sestřičku o epidurál ale už bylo bohužel pozdě. Tak jsem si šla alespoň zahopsat na míči do sprchy. Ve sprše jsem strávila další hodinku, teplá voda mi neuvěřitelně pomáhala při stazích. Když už jsem bolestí doslova křičela přesunula jsem do porodního boxu, kde se sestřička podívala zda už jsem dostatečně otevřená, a zároveň zavolala pana doktora, pak už to šlo ráz na ráz, asi na páté zatlačení jsem v 15: 36 hod. uslyšela ten nejkrásnější zvuk světě. Pan doktor přestřihl pupeční šňůru a položil mi Klárku na bříško. Těšila jsem se jak dcerku přivítám na světě ale nezmohla jsem se ani na slovo, jen jsem na ní koukala a plakala. Zatím co mě pan doktor zašíval, sestřičky dcerku umyly, zvážily a změřily. Paní doktorka z dětského oddělení ještě zkoušela zda se dcerka přisaje k prsu což se nepodařilo, ale to bylo asi naposledy kdy prso nechtěla.

Klárka se narodila za 3,5 hodiny od začátku kontrakcí, vážila 3710 g a měřila 52 cm. Pak mě sestřička, přikryla peřinou protože mi byla hrozná zima, a asi dvě hodinky jsem ještě ležela na sále, dcerku jsem měla samozřejmě u sebe. Hned jsem volala manželovi, že Klárka už je na světě a že vypadá jako jeho dvojče. Trošku roztřeseným hlasem nás pochválil jaký jsme šikulky, jak jsme to rychle zvládly a že z práce jede rovnou za námi. Pak už jsem odešla na pokoj trochu si odpočinout, na noc mi sestřička nabídla že si může vzít Klárku k sobě abych se prospala, což jsem opravdu ocenila. Brzo ráno mi jí zase přinesla na kojení, a od té doby už jsme nerozlučná dvojka vlastně trojka.

Celkový dojem z porodnice mám skvělý, za celou dobu v porodnici jsem nezažila jeden jediný negativní zážitek. Porodní sály jsou vybavené moderními pohodlnými křesly. Lékaři i sestřičky se mohou pochlubit perfektní péči. Porodnici jednoznačně doporučuji.

Děti jsou jako papíroví draci. Celý život se snažíte je odlepit od země. Běháte za nimi, až jste oba zadýchaní -  spadnou - přidáte delší ocas - narazí do střechy - vyspravíte je. Záplatujete a konejšíte, upravujete a učíte. Díváte se, jak je nadzvedává vítr a ujišťujete je, že jednoho krásného dne budou létat. Nakonec se vznesou, ale potřebují delší provázek, takže je pořád popouštíte. S každým otočením klubka šňůrky jde smutek ruku v ruce s radostí, protože drak se vzdálí a vy víte, že nepotrvá dlouho a to krásné stvoření přetrhne životadárný spoj, který vás k sobě vzájemně poutá, a vznese se tak, jak se má vznášet - volně a samo.

Teprve pak pochopíte, že jste svůj úkol splnili.

Erma Bombecková

Ahojte chtěla když jsem chtěla miminko nevěděla jsem že to nebude tak snadný.Některá se jen otře o trenky a hned je v "tom",ale já to tak bohužel neměla.Pracovala jsem v potravinářském podniku,žádná lehká práce to nebyla a hodně mě bavila.Když jsem začala chodít se svým přítelem,teď už je to můj manžel po nějaké době jsem zašla k doktorce a nechala si napsat antikoncepci.Brala jsem jí 5 let bez přestávky.No a v roce 2007 jsme měli svatbu a ten rok jsem chtěla i miminko.Myslela jsem s že když vysadím prášky tak to bude hned,ale ne.Čekala jsem prvně půl roku,po půl roce nic,po roce taky ne.Tak jsem šla k doktorce aby mě lépe vyšetřila ale prva musel jít manžel na spermiogram.Tak teď jak mu to říct že jo?Prvně se nějak vykrucoval ale když viděl jak mě to moc trápí že nám to nejde tak tedy nakonec šel.Dopadl mu dobře dokonce velmi dobře.Tak jsem odevzdala výsledky mojí doktorce a domluvili jsme se na dalším vyšetření.Jenže v práci jsem dostala nové místo a za dobré peníze a tak jsem si řekla že to na chvíli odložím vypnu myšlení na malého prcka a budu se věnovat práci.Tak čas letěl a na novém místě už jsem byla přes půl roku.Měla jsem starší kolegyni a byla super užili jsme si spoustu srandy.Jednou jsem došla do práce a říkám jí že mě strašně bolej prsa a ona na to"buď to dostaneš nebo půjdeš na mléko"🙂 sem se usmla a říkám:"Já určitě".Při menzesu mě ale tak strašně prsa nikdy neboleli tak mi to nedalo a zkusila si test podotýkám že to bylo 12 dní před tím než jsem to měla dostat.Šla jsem si sednout na balkon a modlila se ať se tam ta druhá ukáže a ona tam vážně byla.Slzy mi vběhli do očí a celá jsem se radostí chvěla.Hned jsem letěla za manželem mu to ukázat,ale ten říká radši se ještě neraduj zas tak silná není chvíli počkej.Tak jsem čekala.Dva dny pře MS jsem si ho udělala zas a byla uplně stejná jako kontrolní čárka.Celá štastná že se to konečně povedlo.Týden po meškání jsem volala doktorce a objednala se na kontrolu.Ultrazvuk těhotenství ihned potvrdil.Je to krásný pocit když toho drobečka poprvé uvidíte,ale to zná asi každá z nás co tak touží po miminku.Měsíce plynuli jako voda a narodila se nám krásná dcerka Kateřina.Dnes už má 5 měsíců a jsem strašně šťastná že ju mám.A  proto kdo se snažíte o miminko chce to opravdu na chvilku vypnout a tolik se na to snažení neupínat.Vím ono se to snadno říká ale těžko koná ale opravdu je to tak.Když se podívám zpátky tak nám trvalo 2,5 roku než nám to vyšlo a to jen díky tomu že jsem byla uvolněná a v pohodě!!!