Je to autismus?

@dokument A mohla bych taky poprosit do sz o rady, jak správně mluvit s dítětem, třeba by nám to mohlo pomoci. Občas má syn záseky, že něco prostě ne, a někdy je fakt těžké se domluvit, tak sbírám zkušenosti, jak na něj co nejvíce v klidu.

@hafika najdi si na netu Lidmilu Pekarovou, mozna znas, nevim 🙂

@dokument Ne tohle ještě ne, zkusím, děkuji.

@hafika ano, zajima me to, klidne do zpravy 🙂 Diky. No ja jsem si taky myslela chvili, ze to je jeho nadanim, ale ted se ukazalo, ze problem s chovanim u nej konkretne neni vlivem nadani, ale vlivem nasi vychovy. Neco jsem delala dobre a neco ne, a taky.... okolnosti. To napisu spise soukrome. Ted se ty okolnosti zmenily a polovina problemu je pryc a zbytek se zvladl s jednim ci dvema vychovnymi opatrenimi. Prave jsem to tim nadanim taky omlouvala nejakou dobu, ale u nej to dost pravdepodobne bylo nejakou nasi chybou. Proto si myslim, ze zadnou poruchu nema. Chytrej je a je i vnimavej, takze snad to bude ok.

@dokument To nadaní spíš hraje roli v tom, že je dítě víc sebeuvědomělé a nemá rádo, když ho někdo příliš komanduje a příliš řídí jeho život. Když se s ním správně jedná, může z něj být fajn člověk. Čili přesně to, co píšete. Změnili jste výchovný postup a problémy jsou pryč. Plus někdy, ale ne všechny, působí na svůj věk emocionálně nevyzrálé, protoze zde jsou opožděné, ale u nich je to běžné. Pak pozor ve škole, velkou část nadaných běžný školní systém ničí a paradoxně mohou být problémoví žáci se špatným prospěchem.

@dokument mohu te take poprosit o clanek ci video, ktere popisujes, ze vam pomohlo pri chovani ditete? muj syn neni ,, nezvladatelny,, , ale proc nevyresit treba chvili vztekani tak, aby se vztekat nemusel? dekuji

@bledulka84 Ono se to těžko řeší, pokud si tu situaci nezažiješ. Jak mám promlouvat k synovi, který mě nechce vnímat? Jak ho mám připravovat na situaci, když mi nevydrží ani 30 sec na klíně? Když vejdu do ordinace a doktor řekne položte mi ho na lehátko a on se zatne a začne křičet, tak mu vysvětluju, že tam jsem s ním, že se nic špatného neděje, že ho jen píchne včelička a sestřika mu řekne, že mu dá hračku. On tu hračku nechce, on prostě nechce být v té ordinaci a v tu chvíli neřeší, co mu říkáme nebo že mu něco koupíme nebo dáme, prostě jen vnímá, že je někde, kde být nechce. To, že mi ho manžel bere z náruče, tak jen proto, aby ho položil na to lehátko, oni mi ho v náručí prostě odmítají očkovat. Ale jsme tam s ním oba dva a oba dva ho držíme za ruce, Ale on pořád křičí, i když mu ještě nikdo nic nedělá. To stejné je proces, když jdeme koupit do obuvi botičky, Nikdo mu tam neubližuje, jen mu chtějí změřit nožičku a už je křik. Přitom na něho všichni hezky mluvíme, že se nic neděje, že mu nikdo neubližuje, ale on to nevnímá. Vždycky mu tam dají lízatko, on si ho nevezme ani do roky. Neuroložka, která se potkává denně s různými typy dětí, tak říká, že Maty je opravdu složitý případ. Sama mi řekla, že se nezajímá o to, co mu ukazujeme a co mu říkáme, on se prostě v té zarputilosti chce jen dostat z ordinace pryč a pak se uklidní. TAkže nakonec to dopadne tak, že manžel je za dveřmi se synem a já odpovídám na její otázky. U oční doktorky viděl, že na pravidelné prohlídce mi něčím posvítí do očí a nic se neděje, ale už začal křičet, nemohli ho vyšetřit. Když ho paní doktorka chtěla uklidnit hračkou, otočil se k ní zády a byl konec. Poslala nás z ordinace pryč, že to nemá smysl. Dneska jsme byli u zubaře. Manžel ho držel v náručí, aby viděl, že mi zubař nic neudělá, že to nebolí a že stejně tak i jeho vyšetří. jen se podívá do pusy. Vysvětloval mu to a on i tak začal křičet a už bylo zase po kontrole, museli jít pryč.

@bledulka84 A k tomu usínání. Pokud uspávám malé dítě od 21 hod do 22 hodin s ním ležím v úplné tmě a v úplném klidu v posteli a on mi 10x uteče z postele, z místnosti jak dlouho mám být trpělivá, když on spát nechce? V jeho věku u mě platilo, že večerníček, vyčistit zuby a spát. A ve 20 hodin jsem byla už v limbu. Kam mám posouvat až hranice uspávání? Někdy je to do 23 hodin a pořád je čilý. Ano mateřská je péče 24 hodin, ale předpokládá se, že to dítě bude i spát, abych měla čas na úklid, žehlení nebo si prostě jen odpočinout. Myslím, že mu pak moc neprospěje vystresovaná a věčně unavená máma, když nemá ani chviličku čas na sebe. ☹

@alikscha ja jsem treba v leze malyho ockovat odmitla, i kdyz me doktor presvedcoval, ze na kline je to nebezpecny. Protoze proste vim, ze by to ani jedno moje dite psychicky nezvladlo, ze polozit je silou na zada je cesta do pekel, ze by sly hned do krece a injeg5ekce do stazeneho svalu samo sebou boli mnohem vic. A kdyz ma chudacek tolik za sebou, tak se nedivim, ze uz je ve stavu fobie. Nerikam, ze je to vase vina jako rodicu, bohuzel doktori jako autorita i hodne dospelich prevalcuji a praxe "znehybnit a vysetrit"je bohuzel porad bezna. To, ze treba zubar je v pohode uz je jedno, ma fobii z bilych plastu. My mame nastesti skvelyho zubare, ale sam rika, ze problem s detmi, co ma odmala neni, ale ty, co maji spatne zazitky jinde se dlouho sklidnuji a nevysetruje je hned prvni navstevu, ale az na to prijde cas, az si ziska jejich duveru, ale chapu, ze takovy doktori jsou skoro zazrak.

@alikscha jako ja te s tim uspavanim chapu, mam dva nespavce, navod jak je dostat do postele driv nemam, nejvic mi zabira neuspavat driv, nez jsou unaveni a pak vsude zhasnout. Ale uni rada to neni. A ver, ze ve dvou, kdy budi jeden druheho to dostava dalsi rozmer, starsi preci jen tim, ze vstava do skolky uz je sama nastesti unavenejsi driv.

@alikscha jak dloho trpeliva? jednou a dost 🙂) Nesmis byt tak trpeliva prave 🙂

@alikscha jo to si pamatuju, kupovat boty bylo peklo. Tak jsem si obkreslila jeho nohu na karton a sla jsem nakupovat jen s tou tlapickou papirovou. Aspon jsem vedela kam az saha, jeho nohu nikdy nikdy jsem nemohla zkontrolovat, a to prodavacky delaly chytry , ale nikdy neporadily. Ani ve specialkach pro deti.
Pripravujete ho nejak pred navstevou doktora co se bude dit?

@alikscha nene 🙂 nic se nepredpoklada 🙂 Dite si dela co chce, mu je jedno jaky na to mas nazor 🙂 Muj syn je taky nespavec, takze co jsem delala prvni rok a pul? Jezdila jsem cele dopoledne a cele odpoledne s kocarem , aby spal. On doma by mi nespal. A cerstvy vzduch je zdravy. Ja jsem nemohla varit ani uklizet jako vzorna hospodyne, pro me bylo prvorade zdravi decka a to, ze jsem unavena me stvalo, ale dosahla jsem sveho, decko spalo jak potrebovalo. Vse jem tomu cili podridila. A no to melo velky vliv i na spani v noci. Kdyz nespal pres den dostatecne, hur spal v noci. Doma byl nonstop bordel a neuvareno. Ale to nikomu nevadilo, vadilo kdyz byl malej pretazenej a nespal, to bylo daleko horsi. Pak kdyz si chtel v noci povidat, jak byl vetsi, tak jsem rekla, ze spinkame a dal jsem se s nim nebavila (nikdy jsem se s nim v te chvili nebavila nez jen jednou jedno slovo "spinkame"). Tak koukal do tmy a pak mu nezbylo nic jinyho nez se podridit. To jsem ho samozrejme rukou objala, aby nemohl z te postele vylezt. On jinak taky nevydrzi v klidu, ani na kline, furt se hemzi, nenecha si ani dat v klidu pusinku. Pak, kdyz jsem chtela, aby spaval po obede, tak jsem mu cetla pohadky tak, ze jsem drzela knizku nad hlavou, oba jsme lezeli vedle sebe na zadech a knizka nad nami, to jsem delala schvalne, aby nemel moznost lozit po posteli, protoze jinak jsem ho v leze neudrzela. A parkrat jsem ho musela proste zalehnout a rval, nakonec usnul. To bylo uplne k nastvani, hodinu jsem ho uspavala a pul hodiny spal 😀 Ale spal, toho jsem chtela docilit. On kdyz nespal, tak byl uplne na nervy a vsechny ty projevy co popisujes se zhorsovaly. A myslim si ale, ze nebude autista. Byl teda jinak velmi hodnej. Az do doby, co sel do skolky. To pak bylo maso.
Jo a pred usnutim chce stale aktivitu, povidani, takze po pohadce a chvilce povidani uz nemluvim, delam, ze spim a neodpovidam mu, drzim ho za ruku a z postele nesmi. Kdyz to zkousel, tak jsem ho vzala a drzela zase v obeti a takhe porad dokola, nic nerikam. Uz se proste spi. A ted jak je vetsi, tak mu i rikam, pojd pripravime se na spani, prestaneme zpivat, povidat, mame oci zavrene a pozoruj svuj dech. A dal neodpovidam na nic.

@alikscha ten pocitat a mobil a tablet bych dala z jeho dosahu, nevidet a do pokoje s pc nesmi, nebo je pocitac vypnuty. Ja treba chytry telefon nemam, nechci ho. Ani vy nevolate kazdou chvili s nekym, nebo jo? Musite ho pred nim pouzivat? Deti to chteji, vsechny deti, kdyz to vidi 🙂

Kdyz mu budes zpivat, bude si te vsimat? promin, ja to ctu na pokracovani, konecne mam cas. Vsechno (tf, tablet, pc, tv) bych mu vzala a zpivala mu. Aspon na zkousku.

@bledulka84 Tak dneska bylo další očkování. Už od rána, jsem malého připravovala, že dneska půjdeme k paní doktorce a že musí být statečný chlapeček a že ho jen píchne včelička a půjdeme hned pryč a doma dostane na chvíli mobil (to je to jediné, na co on slyší, i když mi to moc výchovné nepříjde). Nicméně on se poslední měsíce opravdu nedívá na mě, když mluvím, ale jakoby přes rameno a vypadá to, že mě neslyší. Tak jsem mu natočila hlavičku, aby se díval na mě a on pořád uhýbal pohledem, strašně nepříjemný pocit.... ☹ V čekárně jsme si s ním hráli s hračkami, byl tam domeček, vypadal spokojeně, když k němu přišel stejně starý chlapeček a snažil se o komunikaci s ním, tak syn moc nejevil zájem. Když si nás sestřička zavolala k sobě a začali jsme sundávat botičky, tak upadl zase to záchvatu. Přitom se nic nedělo, sestřička si ho ani nevšimla, jen jsme čekali, až se dostaneme k paní doktorce. Na sesterně bylo ještě miminko, které bylo naprosto v klidu. Pořád jsme ho uklidňovali, střídavě byl u mě, střídavě u manžela, ale pořád křičel. Když jsme vešli do ordinace, tak paní doktorka se snažila být opravdu přátelská, hned mu ukazovala hračky, snažila se ho něčím zabavit, ale on zvyšoval na hlasitosti. Naše paní doktorka navíc nemá takový ten klasický bílý plášť, ale chodí barevně oblečená, ale ani to nepomáhá. Požádali jsi ji o naočkování na manželově klíně, tím, že to nebylo do nožičky, ale do ručky. Pořád jsme ho uklidňovali, hladili, nic nepomáhalo, manžel tedy musel vytáhnout mobil a trošku se uklidnil, ale jakmile se sestřička přiblížila, opět extrémní křik, manžel ho měl na sobě, očkování proběhlo a paní doktorka si mě nechala v ordinaci. Projela si zprávu z neurologie o podezření na autismus, vyptávala se mě na různé reakce a projížděla si i dotazník na PAS, který jsem vyplňovala v jeho 18. měsících. Už tehdy, jsem tam kroužkovala, že řadu věcí syn nesplňuje a sestra mi tenkrát říkala, že to nemůžu brát až tak do detailu a že tam něco opraví. Až dneska jsem zjistila, že vytiskla celý nový formulář a vše za mě upravila. Což mi příjde trošku divné, pokud to mělo být bráno podle nás. Nicméně paní doktorka mi dala kontakty na ranou péči, že nám trošku pomůžou, jak se k němu chovat. Že to samozřejmě autismus být nemusí, ale to, že uměl nějaká slova a najednou je neříká, tak je krok zpátky a už jen kvůli této jedné věci jí to znepokojuje i to, že přestává reagoval na jméno nebo to, když na něj mluvím a on nevnímá. Je to vážně těžké. Přeju si, aby se nic z toho nepotvrdilo a my měli konečně klid. Už je toho opravdu moc od samého začátku a já mám pocit, že každé další vyšetření zhoršuje naši situaci. Strašně mě ale mrzí, co všechno si syn vytrpěl, ani netuším, co se v něm odehrává a chtěla bych tomu porozumět, abych věděla, jak s ním komunikovat a byli jsme spokojení oba dva. ♥

Strach pro vstupu do cekarny a sileny krik a sceny pri vstupu do ordinace,jsem zazivala 4 roky. Vysvetlovani bylo k nicemu, syn nas nevnimal a navic prerval. Nesnesl dotek ciziho cloveka a nema to rad ani ted. Do trech let se temer nemazlil,bylo mi to az lito (hlavne mezi 2 a 3 rokem). Ted se mazli hodne. To tekani ocima,nepodivani se do oci, nezajem...to mel take. A dnes uz to nedela. Jo,obcas nevnima,ale kdyz k nemu dojdu,dotknu se ho, vzdy se na me zahledi. Pokud uhne,reknu mu,at se na me diva . pak vysvetluji,co po nem chci.

Je ale pravda,ze mluva se mu prubezne pomalicku zlepsovala a zlepsuje. Krok zpatky nedelal v nicem, vidim stale pokroky.

@alikscha Vůbec si netroufám hodnotit. Jen mám v okolí dite, ktere se taky chová vlastně, jsou tam prvky autismu, maminka na nějaké diagnozy hodila bobek a dostatku se proste snaží vyhovet tak, aby bylo spokojená. A jak to pozorujuju, tak je to úplně nejlepší postup. Obzvláště pokud má syn trauma z lékařů, nikam bych ho netahala.

@alikscha Ad spani. Tvůj syn bude hodně inteligentní dle popisu, co vse umí, jak se soustředí. Takové deti mají často mensi potřebu spanku. Byla bych k nemu hodne tolerantni. Mozna je proste traumatizovany, možná potřebuje, aby věcí byly vice po jeho, když mu pořád někdo něco dela s telickem. Kdo vi. Jinak taky plac, nespavost, to jsou bezny veci. Spicky, uhýbání, krok zpatky, stale.muze byt "v poradku", ale nemusí. No přeju, abyste narazili na citliveho odborníka, který se neunahli a dobre poradi. Prijde mi, ze jsi ve fázi, kdy potřebuješ nějakou odbornou radu, zjištění, návod. Držím palce.

Necetla jsem vse,jen jsem chtela napsat,ze moje mladsi dcera mela v pul roce zanet stredniho ucha,pichali ji ousko dokonce dvakrat a od te doby jeci u kazdeho lekare...vas syn toho ma za sebou jeste mnohem vic,takze se nedivim ze ma tak silnou fobii.Mladsi je ted 13 mesicu,takze uz celkem rozumi,co se po ni chce a i kdyz ji pokazde uklidnuju,ne vzdycky to zabere...

@alikscha Odkud jste?
Napište mi zprávu prosím...

Já bych tě jen chtěla uklidnit, naše Natálka je úplně normální dítě, k doktorům skoro nechodíme, očko ještě ani nemá, ve 2.5 jsme byly u zubařky, jen se jí chtěla podívat do pusy a Natálka měla úplný záchvat a to nemá žádnou negativní zkušenost, prostě se jen bojí. Nedávno jsme se byly fotit na OP a úplná hrůza, přitom paní strašně hodná, nabízela hračky, obrázky, Natálka seděla na mě a byl tam i tatínek a stejně nepomohlo. Nakonec šel tatínek za paní a dělal že ji fotí mobilem, no fotka hrůza, ubrecena😁. Přitom v necelém roce to zvládla levou zadní. Takže to, že má strach z doktorů já úplně chápu, na jeho místě bych taky hystericky řvala😔

Dobrý den, tak s odstupem asi půl roku, co jsem založila diskuzi, můžu napsat, jak se naše situace vyvíjí. Jak už jsem měla podezření, že se synem není něco v pořádku, tak jsem měla pravdu. Momentálně je mu 2,5 roku, stále nemluví, jen pár slůvek a pak breptání a echolálie, plně na plenách, záchvaty nemívá už jen z doktorů, ale prostě i proto, že se např. nechce obléct a chce být nahý nebo se mu prostě nechce chodit apod. I na kolotočích nebo v ZOO měl neskutečné záchvaty a všeho se bojí. Moc nejí, spíše si s jídlem hraje, s dětmi se stále nesdružuje, jen málokdy a často se vůbec neotáčí, když na něj mluvíme, pořád má "svůj svět". Sluch má v pořádku, protože jiné zvuky rozeznává a otáčí se. Má specifické hraní a nejvíce ho přitahuje mobil, můžu ho schovat kamkoliv, dát si tam zámek, stejně to obejde. Záchvaty jsou časté, někdy je to jen řev, někdy fyzicky útočí i na nás rodiče, občas přetrvává, že si ubližuje sám, pokud se mu něco nepovede. Přes den nespí, chodí spát pozdě v noci. Je hodně hyperaktivní a moc nereaguje na podněty. Stále chodí po špičkách, nevydrží v klidu sedět ani minutu. Máme za sebou EEG, psycholožku, která nás posílá k psychiatrovi a dále k nám bude docházet raná péče. Dohledala jsem maminky, co mají děti s podobnými rysy a ty už mají u svých dětí diagnózu např. PAS, ADHD, MR nebo VD. My stále ještě čekáme, jak to všechno dopadne, momentálně máme jen potvrzeno, že je o 7 měsíců vývojově opožděný, každopádně si informace a pomoc hledám sama. Proto píšu i zde. Maminky, pokud se Vám něco dlouhodobě nezdá a máme vnitřní pocit, že Vaše dítě ve velké míře liší od jiných dětí, hlavně po sociální stránce a mluvě, tak se nenechte ukonejšit tím, že to dožene, že je to kluk a ti jsou pomalejší, zkuste se poradit se specialisty. Někdy totiž může jít o nějakou banalitu někdy o něco vážnějšího, ale včasná péče a práce s dítětem přinese ovoce. Mě okolí i pediatrička taky konejšili a sami teď uznávají, že je hodně věcí špatně!

Mám bráchu (12let) je to autista má to vedeno od dvou let a jeho chování je úplně jiné . Spíš je mu všechno jedno .. když budu soudit podle toho co píšeš a jaký mám zkušenosti s ním ,tak bych řekla že tvůj chlapec určitě autista není . Moje dcera (roky) nás taky kouše a mlátí s dětma si nehraje spíš se po nich opičí ,nebo prostě jenom kouká,podá hračku atd ..a je to úplně zdravá holka ☺️

@alikscha mrzí mě, že se prcek nevyvíjí tak, jak by měl ☹ ale z vlastní zkušenosti můžu napsat, že čím dřív se začne s terapií, tím lepší prognózy ty děti mají. Raná péče určitě poradí, na koho se ve vašem okolí obrátit. Držím palce, ať se vám povede najít kvalitní odborníky, kteří vás dobře povedou.

Ahoj zakladatelko...jak jste na tom dnes?? My máme úplně stejný problémy