Jak pomoci dítěti překonat strach ze spaní mimo domov?
Dobrý den maminky, mám téměř 10ti letého kluka a stále se boji spát mimo domov. Má celkově od máma problém se spaním a usínáním.. usíná pozdě a trvá mu to dlouho. Stačí mu klidně 8 hodin spánku i když chodí do školy a má sportovní trénink, turnaj.. letos byl u kamaráda přes noc a museli jsme pro něj o půlnoci přijet, protože nemohl usnout. Potom škola v přírodě.. první dvě noci úplný horor.. vystřeluje se, že neusne a prostě mu nejde spát. Teď je se sestrou u babičky a po první noci už zase fňuká že chce domu.. co s tím? Jak s tim pracovat? Co mu může tak vadit? Jinak je v pohodě kluk, společenský, ale s tímhle si prostě nevím rady, proč je tak fixovány..
Mám takhle neteř. Švagrová to neřeší, na tábory ani návštěvy s přespáním neteř nejezdí, jestli byla na škole v přírodě to nevím, možná jo. Je jí 13, ani věkem se to nezlepšilo. Nade mnou ti to píše dospělá ženská s vlastní rodinou... Pro mě sice zvláštní, ale když to tak někdo má, těžko s tím co uděláš.
Někdo to tak prostě má.Dcera taky nikde nespí.Jedine když jsem tam já.To usně a spí.Ale nechodí na žádné prespavačky ani školy v přírodě.
Taky spim dodnes nerada jinde nez doma nebo na chate. Na tabory jsem nejezdila,skoly v prirode jsem si prostyskala. V detstvi jsem spavala i u kamaradek. Ale pocitove si pamatuji takove smisene pocity,ze jsem hrozne chtela a zaroven se mi tam spatne usinalo a spalo. Bylo mi spis takovy smutno. Kamaradky usnuly vzdy driv a ja okounela. A i se bala. Ale u babicky mi to nevadilo. Zlepsilo se to vse v puberte,protoze tam byl vzdy nejaky zajimavy cil 😂 Ted je pro me zase nejlepe doma. Ale na dovoleny jezdim,s dcerou jsem stravila hooodne pobytu v nemocnici...Zvladnu to,ale nevyhledavam a kdyz je moznost spat doma,tak radsi pojedu domu 😀
Ja to nesnášela jako mala a nesnasim doted. Kdyz uz jedeme k moři,moc se těším ale vecer v posteli na hotelu na me padne taková tíseň a uz se těším domu 🤣nenutila bych,pamatuju si,ze me mamka taky nedávala nikam spat a babička chodila k nám domu. Ale kdyz uz nezbylo jinak a ja musela nekde přespat,bylo to hroznyyyy
Já do teď nesnáším spat u někoho na návštěvě,nemůžu usnout,budím se,nerada se tam ráno probouzím. Zajímavé, že v hotelu se mi spí dobře.. Dite bych nenutila. Dcera taky nerada spala mimo domov,u babiček to občas zvládla,ale u kamarádek začala přespávat až v 11.
Mám takhle neteř. Švagrová to neřeší, na tábory ani návštěvy s přespáním neteř nejezdí, jestli byla na škole v přírodě to nevím, možná jo. Je jí 13, ani věkem se to nezlepšilo. Nade mnou ti to píše dospělá ženská s vlastní rodinou... Pro mě sice zvláštní, ale když to tak někdo má, těžko s tím co uděláš.
@zuzkasim Ono je těžký že člověk sám sebe se ptá proč, ale prostě netuším. Možná nějaký "trauma" z dětství, kdo ví. Když jsem byla v nemocnici, první den mi dali oblbovačku a po té jsem spala docela slušně, ale další dny jsem celou noc čumákovala a zírala na hodiny aby bylo už ráno. To samé na dovolené na hotelu, člověk se těšil, ale k večeru na mě padla tíseň, a nejradši bych jela domů. Celou noc jsem nespala, usnula jsem na dvě hodinky až k ránu když začalo svítat 😒
@zuzkasim Ono je těžký že člověk sám sebe se ptá proč, ale prostě netuším. Možná nějaký "trauma" z dětství, kdo ví. Když jsem byla v nemocnici, první den mi dali oblbovačku a po té jsem spala docela slušně, ale další dny jsem celou noc čumákovala a zírala na hodiny aby bylo už ráno. To samé na dovolené na hotelu, člověk se těšil, ale k večeru na mě padla tíseň, a nejradši bych jela domů. Celou noc jsem nespala, usnula jsem na dvě hodinky až k ránu když začalo svítat 😒
@klokanka31 Já tě nijak neodsuzuju, myslím, že se s tím fakt nic dělat nedá. První noc na novém místě taky spávám špatně, pak už lépe, jakoby si tělo muselo zvyknout na nové zvuky, nové prostředí. Ale cestuju ráda. Myslím, že je bláhové doufat, že se to změní časem. U někoho možná, ale to bych brala spíš jako bonus, raději bych počítala s tím, že změna nenastane.
Za mě to vůbec nemusí být o tom, že mu vadí spaní u babičky nebo u kamaráda, ale spíš o té samotné separaci a strachu, že bez mámy neusne. Zkusila bych na něj netlačit, ale postupně trénovat kratší odloučení a hlavně zjistit, čeho konkrétně se večer bojí.
Jak moc mu vadí pár nocí nevyspani? Pokud ne, prostě bych na to okolí upozornila a dávala mu s sebou aktivitu, kterou nebude rušit okolí a netlacila na to, že musí spát (knížku, nebo třeba i mobil, no) a prostě prenastavila "musíš usnout " na "nech okolí spát "... Ale to je rada od člověka s diagnostikovanou poruchou spánku.
Hodně lidí se taky nauci třeba na sluchátka s meditační/bilateralni/ vaznou hudbou nebo bilym sumem... Pokud se na to nauci, je to hodně univerzální řešení i třeba do letadla a podobně.
Jak moc mu vadí pár nocí nevyspani? Pokud ne, prostě bych na to okolí upozornila a dávala mu s sebou aktivitu, kterou nebude rušit okolí a netlacila na to, že musí spát (knížku, nebo třeba i mobil, no) a prostě prenastavila "musíš usnout " na "nech okolí spát "... Ale to je rada od člověka s diagnostikovanou poruchou spánku.
Hodně lidí se taky nauci třeba na sluchátka s meditační/bilateralni/ vaznou hudbou nebo bilym sumem... Pokud se na to nauci, je to hodně univerzální řešení i třeba do letadla a podobně.
@cilkat díky za radu, ty sluchátka do uší asi zkusíme. On se právě vynervujje tím, že nemůže usnout a to je pak konečná. Po pár nocích vyřízenej stejně nakonec nějak normálně usne, ale je to prostě trápení a nervy pro všechny. Budeme trénovat a doufat, že se to zlepší, že přijdeme na to, co ho z toho dostane.
@96312 Já to mám i jako dospělá, spát mimo domov je pro mě horor 🤷♀️