Přecitlivělé dítě?
Ahoj všem ve spolek, začínám si myslet, že se na mateřské začínám nudit 😁 zakládám asi třetí téma za posledních 14 dní... Až porodim, tak mě to přejde 🙂
Tentokrát ovšem řeším můj dnešní ranní úlet, kdy mi ruply nervy s mojí dcerou, nezastávám používání fyzických trestů, takže se snažím spíše po dobrém a pak jsem samozřejmě někdy vyhrožovačka nášupem na zadek a taky mi slušně umí rupnout nervy. Zřejmě prostě nezvládám povahu mojí dcery. Je z mého pohledu totálně přecitlivělá. Všechno ji rozhodí, kvůli všemu ječí, brečí, kňourá... A když říkám kvůli všemu, myslím to vážně. Dokáže se rozbrečet kvůli tomu, že má ráno studenou autosedačku v autě. A brečí dalších deset minut. Tomu ovšem předchází doma scéna s ponozkama, který ji nejdou obléct, i přestože stále dokola vysvětluji, že to přece může říct v klidu, že ji pomůžu, hned na to nemůže najít papuče a tak vystrihne další scénu, nejde ji rozepnout zip na bundě další scéna, nejde ji vytáhnout kapuce z bundy... a můžu pokračovat do nekonečna, vždycky najde důvod, proč řvát. Je to strašně umorne a já nevím, co s ní. Vysvětlování nezabírá a dneska už mi ruply nervy a seřvala jsem ji, hrdá na sebe rozhodně nejsem a je mi to teď líto, byla jsem na ni hodně protivná, jenomže nevím co s ní. Brečela, že ji to mrzí a zřejmě si s ní uzila i paní učitelka, protože šla poslední do třídy s brekem. Takže kandidovat na matku roku rozhodně nemůžu a ještě budu za tyranku ve škole. Hrozně ráda bych zustala v klidu, ale někdy to prostě nedám. Není den, kdy by desetkrát neřvala, já vím, že pro ni to je třeba důležité, ale vůbec neumí pracovat s emocemi. Kolikrát jsou to takový ptákoviny, že už to nedám. Máte pro mě radu, abych se nezbláznila? Přečetla jsem x návodů, rad, tolikrát jsme spolu v klidu mluvily, že ví, že ji přece pomůžu, když něco nejde, že nemusí hned brečet, snažím se těm situacím předcházet a stejně nic nezabírá...
Stručné shrnutí
- Přecitlivělost u dětí předškolního a mladšího školního věku se často projevuje opakovanými záchvaty pláče nebo vzteku kvůli drobným frustracím (oblékání, boty, drobné změny) a může se objevovat denně i desítkykrát za den.
- Rodiče v diskusi uvádějí praktická řešení: předcházení situacím (přichystané oblečení, vyhnutí se švům u ponožek nebo volba legín), pevný spánkový a jídelní režim (např. banán nebo kakao ráno), nabídnutí výběru a důsledná krátkodobá izolace dítěte při záchvatu.
- Někteří rodiče volí respektující přístupy (např. Aha rodičovství), konzultaci s PPP nebo psychologem a alternativy jako kineziologie; jiní rodiče praktikují raznější utnutí kňourání zvýšeným hlasem, přičemž účinnost jednotlivých přístupů se mezi rodinami liší.
Nejčastější otázky
Q: Jak rozliším, zda je chování dítěte běžná fáze vývoje nebo něco vážnějšího?
A: Běžné fáze zahrnují opakované kňourání a výbuchy u dětí kolem 2–5 let; pokud jsou záchvaty extrémně časté (desítky denně), doprovázené tělesnými příznaky (tiky, problémy s polykáním, chronická zácpa) nebo trvají do školního věku (5–11 let a více), doporučuje se vyšetření u školního psychologa nebo PPP.
Q: Jaké konkrétní praktiky pomáhají zvládat ranní hádky při oblékání?
A: Rodiče doporučují mít vše přichystané dopředu, nabídnout dítěti výběr z připravených věcí, volit oblečení bez dráždivých švů (např. legíny), vyhnout se časovému presu a v případě hladu podat rychlé jídlo (banán) nebo kakao.
Q: Pomůže respektující přístup (např. Aha rodičovství) u přecitlivělého dítěte?
A: Někteří rodiče uvádějí, že respektující přístupy a projevení pochopení zmírňují záchvaty; jiní rodiče popisují, že u „extrémně citlivých“ dětí tento přístup nestačí a je potřeba kombinovat předcházení, důslednost a někdy raznější zásahy.
Q: Kdy vyhledat odbornou pomoc a koho kontaktovat?
A: Pokud záchvaty výrazně zasahují do každodenního fungování, objevují se tiky nebo poruchy příjmu potravy, doporučují rodiče obrátit se na školního psychologa, pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) nebo dětského psychologa; někteří rodiče zmiňují i konzultaci s PPP v rámci školky.
Q: Jak zabránit vyhoření rodiče při každodenních záchvatech?
A: Rodiče radí počítat do deseti, odejít na chvíli do sousední místnosti nebo „vybrečet se“, pravidelně žádat o podporu od partnera či rodiny a nepřepínat se; v diskusi se také zmiňovalo, že se nevyplácí si vyčítat jednotlivé výbuchy.
Q: Jaké alternativy rodiče zmiňují, když běžné metody nefungují?
A: V diskusi byly zmiňovány PPP a psychologické vyšetření, alternativně kineziologie; byla také zmínka o nadsázce v podobě léku „lexaurin“, nikoli jako obecné doporučení medikace bez odborné konzultace.
Závěry z diskuze
Shoda
- Přecitlivělost dítěte se projevuje častými záchvaty kvůli drobnostem a je pro rodiče vyčerpávající.
- Předcházení problémovým situacím (přichystané oblečení, režim spánku a jídla) a nabídnutí výběru pomáhá snížit četnost záchvatů.
- Trpělivost rodiče je omezená a jednorázové „rupnutí nervů“ rodiče často litují.
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí, že respektující přístupy (Aha rodičovství) výrazně fungují, zatímco jiní uvádějí, že u „extrémně citlivých“ dětí tyto metody nestačí.
- Někteří doporučují razné utnutí kňourání zvýšeným hlasem a důsledné hranice, jiní preferují klidné zvládání, izolaci do pokojíku a následné usmíření.
Otevřené otázky
- Zlepší se přecitlivělost dítěte samo s věkem (školka, puberta), nebo jde o dlouhodobý problém vyžadující intervenci?
- Kdy přesně vyhledat odborníka a která intervence je nejefektivnější (PPP, psycholog, kineziologie, případná medikace)?
- Jaký je optimální způsob kombinace „respektujícího“ přístupu a důsledné výchovy u dětí s velmi častými záchvaty?
Zmíněné značky a firmy
Aha rodičovství, PPP, Bohnice, Černovice
Zmíněné produkty a metody
Lexaurin, respektující přístupy, Aha rodičovství, kineziologie, izolace do pokojíku při záchvatu, pevný spánkový režim, předcházení situacím (přichystané oblečení), nabídnutí výběru, počítání do deseti, nucený odpočinek po obědě, volba oblečení bez švů (legíny), mixování jídla
Místa a osoby
Bohnice, Černovice
@luckylee konečně se teda můj koník rozhoupal, a můžu psát. Chápu, co tim myslíš, děkuji, samozřejmě nejsme stroje, ani já a ani moje dcera, já si k ní kolikrát sedla a klidně na ni mluvila, snažila se jí uklidnit, ujistit ji, že chápu její naštvaní a nepopirala jsem její pravo se nazlobit, ale ona o moji přítomnost nestojí, akorát si to vybije na mě, což je ještě horší, protože pak musím po uklidnění přihodit rozmlouvaní, že chápu celé to rozčilení, ale druhé proti nebijeme a ani nerozbijime věci kolem sebe. Věř, že jsem vyzkoušela kde co, kdo prostě nezažil deset a více zachvatů den co den to pochopit nemůže. Já mám ty nervy jenom jedny, říkala jsem si, že se to uklidní, až bude hodit do školky, teď do školy, ale to co nestihne přes den, kdy spolu nejsme, mi vynahradí odpoledne a dořve se. Kdybych věděla jak na ni, nemusím nikde prosit o radu... 😕
@baris
@anakolut
@konidana holky, omlouvám se, že jsem nereagovala, nefungovalo mi přidávání příspěvků, a jinak to abych si nechala předepsat lexaurin 😁 já si marně říkala, že se to zlepší ve školce, škole a ono nic a teď koukám, že z toho moc nevyroste, uffff.... A do toho přijde druhé... Třeba se ze mě stane flegmatik, v rámci přežití, možná mi ani nic jinyho nezbude 😀
@ilema mám doma taky..... U nás čím víc to řešíme v klidu a po dobrém, tím častější a delší jsou ufnukane scény. Takže já to hned v začátku rázně utnu.... A pak bývá většinou klid. Razne, tím myslím zvýšeným hlasem oznámí, že tím nic nevyřeší a já to poslouchat nebudu. Pokud potřebuje pomoc, ať si o ní řekne....kdo to nezažil, tak nemůže pochopit tu frustraci a nervy.... Takže si z kritiky nic nedělej. Ale rozhodně ji v tom nepodporuj- taky máš právo vyjádřit své pocity a nelibosti.
Přidávám se do klubu, mam doma kluka 5let emočně nestálý, jinak je akční, společenský, s velkou slovní zásobou, ve školce je oblíbený a podle posledního šetření psycholožky s PPP ve školce je o dost dopředu. Budu ráda za každou radu🙂
@bamak U nas je to nekdy podobne, kdyz ji to chytne, tak zacit ji v klidu neco vysvetlovat, to je jak mluvit do duba...kdyz je cas, je nejlepsi ji proste nechat se vyrvat, kdyz neni (typicky rano), musim bohuzel nejak razne zakrocit s tim, ze uznam pocity, ale...ze ja mam taky svoje pocity a potreby a potrebuju to a to a ze ocekavam, ze se proste zklidni a zacne delat, co ma, protoze jinak ji tu teda necham neobutou, neoblecenou a jdu s brachou do te skolky sama (logicky nesmysl, kdyz do skolky jde ONA, ale tohle ji vetsinou probere, ze sice zarve, ze ji nemuzu nechat samotnou doma, ale "v zachvatu paniky", ze by se tak prece jen nedejboze mohlo stat, se konecne zacne neco dit) ...kolikrat jdeme ven s pisnickou, ale nastesti je to teda mene casto jak driv, dari se nam tomu predchazet tim, ze o tech jejich (a hlavne mych) pocitech mluvime v dobe, kdy je zrovna v klidu a kdy vnima, co jí říkám ...protoze v okamžiku, kdy se vzteká a prejde to treba az do amoku, tak nevnímá, nevidí, neslyší a čím víc do ní člověk hustí, tím dýl to trvá dostat se do normálu.
Každopádně, po přečtení teto diskuze je mi o neco lépe, kdyz vidím, ze sice mame taky fakt extremistku, ale ze to je nekde ocividne snad jeste horsi jak u nás. Vzhledem k tomu, kolik mi za poslední rok z ní pribylo vrasek a sedivych vlasů, se divim, ze nektere z vas jeste nejsou v Bohnicích/Cernovicich (ja k tomu mam kolikrat blizko, protoze flegmatik nejsem ani nahodou)
Taky to znam🙂 Nemam cas vypisovat projevy, ale co zabira:
- najedene dite! Nejhorsi je nizka hladina cukru, po ranu staci treba kousek bananu, kakao apod.
- pevny spankovy rezim, nejhorsi je pretazeni
- vse mit predem pripravene, nedostat se do casoveho presu
- dat diteti co nejvic vybirat (muj treba sili z pripraveneho tricka, tak mu zadne nevyberu a podiva se do supliku sam)
- izolace v pripade zachvatu - mam pochopeni pro vztek, ale on musi mit pochopeni, ze to nikdo nechce poslouchat, rvat muze jen ve svem pokojicku, kam ho i odnesu
- az se vyrve (jakekoliv zasahy nepomuzou), musime se udobrit, omluvi se mi, ze na me kricel (moc dobre vi, ze ma poprosit nebo ze vse nemuze byt podle jeho prani nebo ze musi umet pockat atd.) a rekneme si, ze uz jsme kamaradi
- kdyz necim pohrozim, splnim to, priste si to rozmysli (bez vecernicku apod.)
- hlavne zachovat klid, dite nebit, nekricet, izolovat a zhluboka dychat🙂 kolem 4 let se to zasadne zlepsilo, pomahaji i sourozenci, urvaneho jedinacka bych fakt nechtela a aspon vidi, ze se lze chovat i jinak🙂
Nebudu číst všechno, nemám čas, zkusila bych nějakou alternativu typu kineziologie, nám to pomohlo, řešili jsme něco podobného...
Malý má 6 let a taky je citlivka, brečí kvůli kdečemu, jak píšeš ty...četla jsem kdysi na to nějaký článek a úplně to sedělo...jestli najdu, dám sem odkaz
Přidávám se do klubu.Syn 3 roky a neskutečně kvůli každý blbosti kňourá.Furt.Tisíckrát za den.Je to úmorný,většinu času to ignoruju,ale někdy to fajt nejde a rupnou mi nervy.Vždycky ho upozorním,že kňourá,ať mluví normálně.Zabere to na pět minut a nanovo.Nevím co s ním,doufám,že až povyroste,že to přejde.Zatím to ŕeším tak,že se večer skácím na gauč s pivem v ruce 😂
@palacinka_marmeladova Tak ve trech letech je "knourani" pry docela normalni, dalsi faze predchoziho obdobi vzdoru, kdy sebou deti "hazi o zem". Ale kdyz je to jeste v 5 letech a pozdeji a neni to "jen" kňourání, fňukání, ale fakt záchvaty vzteku či brekotu (čti řevu) kvuli zdanlivym malickostem, to uz JE trosku extrem.
@cherris tak tenhle příspěvek mě tak hezky pohladil po duši, děkuji. Já vím, ze já jsem ta dospělá, která by měla "mít rozum a trpělivost", ale fakt není bezbřehá a zákon schválnosti funguje dokonale, že nejvíce k těmto zachvatum dochází v nejméně vhodnou dobu a pak penim i já... Dcera je mamánek, jsem s ni defacto jen já a pravda je, že už toho mám fakt někdy plný kecky...
@verinikki neboj 🙂 Časem se to přece jenom trošku zlepší - protože se zlepšuje jemná i hrubá motorika. Jak jsem psala - některým věcem se snažím dopředu vyhnout. Ale stejně scény jsou několikrát za den a do ho s ní začíná s ní třískat puberta a ty emoce má jak na houpačce, takže buď má hysterák smíchu nebo hysterák řevu.
@kassandra1 fňuká i u prarodičů. Jediné místo, kde se drží je škola 🙂