Společné spaní s dětmi - ano nebo ne?
Jaký je váš názor na společné spaní s dětmi? Spíte (a vyspíte se) s nimi nebo chtějí být radši ve svém vlastním pokojíčku?
Stručné shrnutí
- Společné spaní rodičů s dětmi je v praxi řešeno různě; častá řešení zahrnují přisunutou postýlku "postýlka přiražená k posteli" nebo nákup širší postele (zmíněny rozměry 140 cm a 180 cm jako problém/řešení).
- Přechod dětí do samostatného spaní probíhá v rozmezí od několika měsíců do několika let; v příspěvcích byly uvedeny příklady, kdy děti začaly spát samostatně mezi 11 měsíci až kolem 4–5 let.
- Společné spaní rodiče používají prakticky při častém kojení, při nemoci dítěte nebo za účelem pocitu bezpečí; konkrétně byly v diskusi zmíněny kojenci ve věku "desetidenní miminko", "9m" a "osmiměsíční" děti.
Nejčastější otázky
Q: Jak postupně převedu dítě ze společného spaní do vlastní postýlky?
A: Doporučované postupy v diskusi zahrnují nechat postýlku přiraženou k rodičovské posteli, ukládat dítě po odpoledním spánku do pokojíčku a postupně zkracovat přítomnost rodiče při usínání; v příkladech děti přestaly spát s rodiči obvykle mezi 11 měsíci a 2 lety, někdy až kolem 4–5 let.
Q: Jak vyřešit nedostatek místa v posteli, když děti přespávají s rodiči?
A: Uvedená řešení jsou nákup širší postele (rodiče uváděli, že se před tím tlačili na 140 cm a někdo má 180 cm), přisunutá postýlka jako "zóna" dítěte a netradiční řešení jako postel z palet přes celou místnost.
Q: Ovlivní společné spaní kojení a noční probouzení?
A: Diskutující popisovali, že při častém nočním kojení se jim lépe spí, když je dítě v posteli; v příkladech někdo kojil do roku a půl, jiní měli dítě u sebe od narození nebo po návratu z inkubátoru.
Q: Co dělat, když jeden z partnerů nemá místo v posteli (spí na gauči nebo v jiné místnosti)?
A: Konkrétní řešení z diskuse je pořídit větší postel, případně rodiče střídají spaní v různých místnostech; v jednom případu byl zmíněn manžel, který kvůli dětem spí na gauči, a v jiném manžel spí jinde kvůli směnám.
Q: Kdy je vhodné nechat dítě spát samostatně přes noc ve vlastním pokoji?
A: V diskusi byly reálné termíny různé: někteří rodiče uvedli samostatné spaní už od 11 měsíců, jiní zmínili, že děti obvykle chtějí vlastní pokoj mezi 4–5 lety, a někteří děti spí s rodiči i déle.
Závěry z diskuze
Shoda
- Společné spaní je individuální volba a rodiče by měli být na zvoleném řešení jednotní.
- Společné spaní se často využívá kvůli kojení, nemoci dítěte nebo pocitu bezpečí.
Sporné názory
- Někteří rodiče považují společné spaní za přirozené a výhodné pro budování vztahu a snadnější kojení, zatímco jiní jej odmítají kvůli potřebě soukromí a kvalitního spánku rodičů.
Otevřené otázky
- Jaké věkové rozmezí je optimální pro trvalý přesun dítěte do vlastního pokojíku?
- Jak zajistit, aby přechod do vlastní postýlky neohrozil pocit bezpečí dítěte?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
postýlka přiražená k posteli, velká postel (zmíněny šířky 140 cm a 180 cm), postel z palet přes celou místnost, postýlka bez bočnice, společné spaní, kojení, noční přenášení dítěte do postýlky, usínání s rodiči, inkubátor
Místa a osoby
žádné
Obě děti byly od narození ve své postýlce, starší ve svém pokojíčku od 11 měsíců (poté, co jsme se přestěhovali do většího) a mladší od narození (s tou jsem tam asi 3/4 roku spala i já). Myslím, že do vlastního pokojíčku chtějí děti nejdřív tak od 4-5 let, některé i později, zvlášť, pokud jsou od narození zvyklé být s rodiči. Naše jsou zvyklé od mala, taže neřeší, že jsou "samotné". Mají tam svůj vlastní prostor, svoje zázemí a taky svůj nepořádek. 🙂 Osobně mám ráda soukromí a spát s dětmi v posteli by pro mě bylo peklo. Děti sebou hrozně mrskají, vrtí se a já nemám tvrdé spaní. Takže bychom se vzájemně hrozně rušili, o nějakém užívání nemůže být ani řeč. Vyjímkou jsou těžší nemoci, jako vysoké horečky nebo zvracení - to si dítě k sobě na pár nocí vezmeme.
Syn s námi spal jen výjimečně, ale dcerka svou postýlku úplně zazdila. Až teď, ve dvou letech je schopná v ní spát a někdy i celou noc. Co pro mně bylo zajímavé, je fakt, že manžel, i když se rád rozvaluje, ve chvíli, kdy bylo jedno z dětí v naší posteli, se přestal nějakým zvláštním, instinktivním způsobem hýbat. Vždy se odvalil na kraj postele a tam "skameněl". S úsměvem říkáme, že v posteli fungujeme, jako zarážky pro naše děti🙂
Pamatuji si jak jsem byla odpurcem spaní rodičů s dětmi , ale když se malá narodila spala u nás přišlo mi to tak správné . Obě jsme se díky tomu cítily stastné a v bezpečí prostě to tak mělo být .