Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Dráždivý tračník, co vám pomáhá?

annies98
23. led 2018

Zdravím vás,
Po více než půl roku se táhnoucích obtížích mi byl diagnoatikován dráždivý tračník. Nemohla jsem vyjít z domu ani na nákup, ani na procházku. Měla jsem šílené křeče a průjmy. Lékař mi dnes předepsal prosulpin a duspatalin. Chtěla jsem se zeptat, jestli máte někdo podobnou zkušenost, co vám pomáhá, popřípadě pokud jste dostali stejnou kombinaci léků, po jaké době jste zaznamenali zlepšení?
Děkuji vám za odpověď a rady

labijoux
23. led 2018

Epam 22 tibetska medicína, kapky vyráběná v chráněné dílně v čr do 10 min. Pohoda

jankavranova
24. led 2018

Jo tak Duspatalin beru taky,je treba zmenit mírně jídelníček,hodne pit. Ale je to na nic,poradne sem taly nevypozorovala,ktery potraviny,jaky kombinace mi ty křeče způsobují. Takze i když jo beru se jim stejně min. 1-2 za měsíc nevyhnu 😕

mala_zabka
24. led 2018

Uz nekolik let. Zhorsuje to prilis slane jidlo, takze u nas doma se zasadne soli minimalne, kysele ovoce (jablka, merunky,...) ani nemusi byt kysele na chut, staci, ze ty kyseliny obsahuje vic, pak nektere druhy zeleniny... Pak i psychicky faktor jako kuprikladu dlouhodobejsi pretazenost nebo i proste nedostatek spanku... Taky beru probiozym... Drzim pesti at se to zlepsi! 🙂

annies98
autor
24. led 2018

Spát spím dost. Mám před maturitou, ale z té si nějak nic nedělám. Nejhorší je, že kvůli potížím do školy mnohdy víc nechodím než chodím :( k tomu držím bezlepkovou dietu. Byla mi doporučena, mírně se při ní obtíže zlepšili ale celiakie to není. Jsem už z toho psychicky unavená. Dál než vynést odpadky nedojdu bez problému..snad léky zaberou.

annies98
autor
24. led 2018

@jankavranova piju 3 litry denně někdy i víc k tomu bezlepková dieta :/ 1-2 krát za měsíc by byl pro mě luxus trpím na to téměř denně

kaaaciii
24. led 2018

Psychika je spouštěč. Trpěla jsem na to několik let a jednoho dne jsem se rozhodla, že na VŠECHNO kašlu, nebudu se stresovat tím, že když někam půjdu a náhodou si dám jídlo, tak půjdu na záchod a když půjdu, tak co??!! Samovolně to odešlo od té doby, co si opravdu z ničeho nedělám hlavu.. 🙂

annies98
autor
24. led 2018

U mě vše začalo po problémech s rodiči, kdy jsem odešla k příteli. Teď už je vše v pořádku. Rodiče se se mnou stýkají, podporujou mě, s přítelem máme harmonický, klidný vztah. Největší starosti mi dělá zazžívání.. Kolikrát jsem musela zrušit jízdy v autoškole. Autobusem nedojedu ani 15 km. Když jdeme na procházku, chodím vybavena baleními kapesníčků. Ve škole věčně odcházím při hodinách na záchod, až na mě všichni divně civí ☹

makky1310
26. led 2018

@annies98 Ahoj. Resim to same. Vzdy jsem na to trpela ale ne tak strasne jako ted. Jsem z toho fakt zaufala ale nechci se vzdavat. U me je to hlavne psychikou. Jsem uz skoro 2 roky doma a to se na mne podepsalo. Pomaha mi dat si homeopatika gelsemiun sempervirens 15ch. To me uklidni ale stejne jsem dost nervozni uz dopredu. Ted piju i psyllium, melo by to taky pomoct. Premyslim nad bezlepkovou dietou, mozna mi vadi i soja (jsem vegetarian takze ji jim vice). Vcera mi gynekolog potvrdil ze by to mohlo byt i hormonama (resila jsem to s nim protoze mam silene akne a v te dobe ze horsil i tracnik). Mam pry asi nejakou metabolickou poruchu takze mam jist dost zdrave, ale ja nemyslim ze jim nejak hodne nezdrave😕. Ted beru na hormony gynex ale jak se mi asi hormony rovnaji tak jsem na tom psychicky dost spatne takze se opravdu bojim nekam jit....😖 Ja proste vim, ze potrebuji prestat verit tomu hlasu uvnitr me, kterej mi tohle zpusobuje ale jak jsem doma a nemam zamestnanou hlavu tak mi to nejak nejde na to prestat myslet.

makky1310
26. led 2018

@kaaaciii tohle mi taky pomaha. Proste to hodit za hlavu ale ted mi hapruji hormony a jsem dost nervozni ze vseho. Ono to proste chce se na vsechno vys...😉

betys28
21. čer 2019

Ahoj!
Tak se při­dá­vám do da­vu.
Ta­ky mám IBS, po­tvr­ze­no gastro­en­te­ro­lo­gem. Pro­šla jsem gastrosko­pii, ko­lo­no­sko­pii, od­bě­ry kr­ve na in­to­le­ran­ce. Po tom všem vý­sle­dek - IBS.
Dr mi do­po­ru­čil duspa­ta­lin re­tard, vlákni­nu a pro­bi­o­ti­ka + sa­mo­zřej­mě ne­se­žrat co­ko­li, co mi při­jde pod ru­ky. Duspa­ta­lin jsem vzda­la (mě­la jsem po­cit že ne­po­má­há), vlákni­nu a pro­bi­to­i­ka (bi­o­pron IB sym­bio +s.bou­lar­dii) be­ru den­ně.
Cit­li­vá stře­va mám od ma­lič­ka, ale! Do ně­ja­ké­ho cca stře­do­škol­ské­ho vě­ku to by­lo v po­ho­dě. Moh­la jsem jíst co­ko­li vesměs (po­do­tý­kám že nejsem za­stán­ce vy­lo­že­ně mast­ných jí­del, pře­hna­ně ko­ře­ně­ná a pi­kant­ní ne­mám rá­da). Na VŠ to v pod­sta­tě za­ča­lo. Prů­jmy. Ne­by­lo to po­řád ale sem tam ano. Po ná­stu­pu do prá­ce ( uči­tel­ka MŠ, kde ne­mů­žeš na WC kdy­ko­liv po­tře­bu­ješ a stre­sy k to­mu) se to roz­je­lo na pl­ný plyn. Po­řád jsem si ří­ka­la, že jsou to jen virózy. V dal­ší škol­ce se to stupňova­lo tak, že už jsem pak by­la jen na rý­ži, roh­lí­kách, sem tam di­et­ní šun­ce a imo­diu. Do­lů šlo 10­kg. Tam jsem si řek­la dost! Ne, že by se mi niž­ší vá­ha, kte­rou mi mi­mo­cho­dem chvá­li­li i ro­di­če dě­tí, ne­lí­bi­la. Ale! To­hle pře­ce ne­ní nor­mál­ní (to jsem stá­le ani ne­tu­ši­la, že IBS exis­tu­je).
Po zjiš­tě­ní di­a­gnózy mi da­lo ješ­tě do­ce­la dost úsi­lí zjis­tit, co to vlast­ně je, co to ob­ná­ší, co vlast­ně jíst a nejíst. Od do­by co jsem se rá­no po ces­tě do prá­ce ma­lém pos....v au­to­buse, mám blok ces­to­vat. Vy­svět­lit všem oko­lo, tě ně­kte­ré vě­ci fakt ne­smím, je ne­mys­li­tel­né. Jsem pros­tě hy­po­chon­dr. Ka­ma­rá­dy po­stup­ně ztrá­cím, pro­to­že si všich­ni mys­lí, že se jim vy­hý­bám. Jak mám ně­kam jet, je mi zle. Do to­ho jsem po­tka­la chla­pa, kte­rý byl su­per, ale ni­kdy nic ta­ko­vé­ho ne­ře­šil, pro­to­že dě­lal z do­mu. Tak­že z je­ho stra­ny ne­po­cho­pe­ní. To­ho­to chla­pa jsem si vza­la, mám s ním dí­tě a sta­ví­me dům. Ono to je hez­ké, mám ro­di­nu, ale ty stre­sy ob­čas (do­čas­ně byd­lí­me s mý­mi ro­di­či ve ví­ce­ge­ne­rač­ním do­mě) jsou děs. Ří­kám si, zda mi tře­ba po­tom ne­po­mů­že stě­ho­vá­ní. A pro­to­že jsem na to fakt sko­ro sa­ma, zku­sím to­to: NE­NA­JDE SE TU NĚ­KDO, KDO MÁ IBS, BYD­LÍ VE ZLÍN­SKÉM KRA­JI, A HLE­DÁ SPŘÍ­Z­NĚ­NOU DU­ŠI, TAK JA­KO JÁ? By­lo by su­per vě­dět, že tu ně­ko­ho mám. Ně­ko­ho, kdo na­pros­to ví, jak se cí­tím! Chce to vzá­jem­nou pod­po­ru! Tak co, li­dič­ky! ;) (Sa­mo­zřej­mě to mů­že být jen vir­tu­ál­ní, ale tak ví­te jak)
Be­tys28

Sem začni psát odpověď...

Odešli