Neplodnost, jak situaci s partnerem zvládáte a řešíte?

Omlouvám se! Z textu nějak vypadlo, že se jedná o otázku neplodnosti...

@nita1984 Ano, myslím neplodnost. Nemáme šanci ani při IVF (což nám řekli i lékaři).

@kokoska2 Proč není šance ani při IVF? Znám řadu párů, kde jim řekli že není šance nijak a dneska mají zdravé děti...
My právě podstupujeme první IVF, máme za sebou potrat po ET a hned jdeme do KET, manžel na maximum kontrol jezdí se nou, injekce mi píchal všechny, je mi velkou oporou.
Všem jsme řekli, že děti mít nemůžeme, takže už se nás nikdo na nic neptá.

Museli by mě úplně moc hormonálně nastimulovat, což by mohlo být pro můj organismu nebezpečné. Navíc jsme se s manželem dohodli, že darovaná vajíčka nechceme (nemám vaječníky)...

@kokoska2 a co im to rict?

@kokoska2 tak nějak nechápu, co vlastně chceš řešit? Rozhodli jste se, že budete bezdětní (ano, ne zcela dobrovolně, ale pořád dobrovolně, protože cesty jsou)...... ideálně to všem prostě oznámit a víc neřešit.... pokud se s tím nemůžeš smířit sama, je otázka jestli se nad darovanými vajíčky znovu nezamyslet.... já třeba před rokem taky tvrila, že IVF nikdy a už mám první ET za sebou.... můj věk mě do rozhodnutí dotkačil a jsem tomu ráda, abych si to jednou nevyčítala

@kokoska2 tak v tom pripade u vas pripada v uvahu jen adopce a tak bych s rodici jednala na rovinu. ja mam prvni po IVF a oboje rodice to vi a jednali jsme s nima na rovinu. nebyl duvod mlzit.

@kokoska2 možná jim říct na rovinu, že vám doktoři řekli, že děti mít nemůžete a že to s nimi nechcete řešit a rozebírat to

@kokoska2 důležitá je otevřená komunikace... jaký má postoj partner?

důležité pak také je jestli je pro vás jako pár přípustná adopce... pokud ano, pak můžete podat žádost a zahájit proces (který může trvat rok ale také třeba pět let)...

pokud pro vás adopce není varianta, tak by bylo dobré nejprve např. v terapii si tohle téma zpracovat, protože s tím může být spojená určitá bolest, lítost...

a může to být i něco co se nějak odrazí na vztahu (odrazit se může i pozitivně pokud budete mít oba téma zpracované a budete mít otevřenou komunikaci a budete se podporovat)

osobně jsem prošla několikrát IVF i přípravou na adopci...
nakonec pomohla operace a alternativní medicína, dnes mám syna 9 a dcerku skoro 7 let... občas mě ale napadne jaké by to bylo kdybychom adoptovali...
je to jiná situace, na adopci je potřeba se připravit a také vzít v potaz, že adoptovanému dítěti je dobré o situaci otevřeně říct

každopádně na otázku jak komunikovat - otevřeně...s respektem jednoho ke druhému...
protože potlačování pocitů nikdy nevede k něčemu dobrému...
může to být hodně náročná situace pro oba dva...

s rodinou doporučuji řešit podle toho jaké máte vztahy.. pokud výborné, tak se svěřte co nejdříve, podrží vás...
pokud jsou vztahy komplikovanější, tak raději vyčkejte až se více s partnerem domluvíte jak dál a pocity se trochu "usadí"...

pokud nechcete situaci nijak komentovat, tak se obávám, že minimálně s nejbližší rodinou to nebude možné... protože rodiče budou mít starost a bude je zajímat co se děje - jestli budou mít vnoučata, jestli půjdete do adopce, jestli třeba nemáte nějaké zdravotní potíže apod... do určité míry to zasáhne i prarodiče... bude tam potřeba hodně vzájemné citlivosti a tolerance...
pokud komunikace ostře uzavřete, tím více otázek se může vyrojit... proto opravdu raději domluvit se nejlépe v páru, případně řešit v terapii (klasické nebo alternativní), abyste o tom mohli komunikovat - a tak si také říct o podporu...

moc držím palce!!

@bachovy_esence_poradna: Děkuji, jste hodná!