Potřebuji se svěřit, trochu vypovídat

Zdravím všechny, kdo si otevřeli můj příspěvek,

určitě si všimnete, že profil je založený nově. Je to proto, že na svém druhém profilu, přes který sem chodím, nemám "koule" na to, mluvit o tomhle... To, co se tu chystám popsat není snadné, ani příjemné. Čekám od ostatních spoustu komentářů, které mě odsoudí, spoustu nepochopení a nepříjemných řádků... Možná proto, že za to, o čem chci mluvit, jsem se odsoudila už i já sama... Pokud by někdo takový komentář měl, napište ho. Mě už nemůže ublížit asi nic...

Jsem nějakou dobu vdaná, svého manžela miluji a náš vztah je, až na pár detailů, naprosto bezproblémový. Jediné, co nám chybí ke štěstí je miminko. Loni v únoru jsme se domluvili, že to zkusíme. A tady to začíná být horší... Z důvodů, o kterých se mi nechce moc mlivut, nemůžeme mít dítě klasickou cestou. Tedy, pohlavním stykem. Tohle slovní spojení se u nás doma ani nevyslovuje, natož cokoli dalšího. Věděla jsem o tomhle problému téměř hned, jak to mezi mnou a manželem začalo být vážné. Po pár schůzkách mi to řekl. Čekal, že uteču. Ale já jsem si to srovnala v hlavě a řekla jsem si, že takový chlap mi za to stojí. Že to prostě nějak zvládneme. Neznamená to, že nevedeme žádný intimní život, to naopak. Jen prostě nedochází ke klasickému pohlavnímu styku. Zvykla jsem si. A vlastně mi to vůbec nevadí. Tím jsme se ale dostali před otázku, jak se vlastně snažíme o miminko. Chcete vědět jak? Jako je to u krav v kravíně. Manžel nechá vzorek v koupelně v kelímku, já ho pomocí stříkačky dostanu tam, kam patří... Romantika a potěšení jako blázen. Děláme to takhle už dlouho... Asi osm neúspěšných pokusů. Už od malička mám tu nepříjemnou vlastnost, že pokud něco chci a ono to nejde, sama sebe přesvědčím, že je lepší, když to nevychází. Totéž jsem udělala se svojí touhou po miminku. Prostě už to není takové, jako loni touhle dobou, kdy jsem nedočkavě počítala dny do dalšího pokusu.

Před dvěma měsíci byl předposlední pokus. Už tehdy se mi do toho moc nechtělo. Ale kvůli manželovi jsem to udělala. Od té doby přišly dvě menstruace s trochu zvláštním průběhem, ale to je celkem jedno. Přišly. O víkendu začal manžel mluvit o tom, že bychom to měli zkusit znovu. Nechtěla jsem se ani zapojit do toho rozhovoru, natož realizovat další pokus. Ale viděla jsem, jak hrozně chce on. To mě zlomilo a souhlasila jsem. V úterý jsem udělala ovulační test. Vlastně náhodou. Bolelo mě v podbřišku, tak jsem chtěla vědět, jestli to je ovulace, nebo nějaký jimý problém. Test byl pozitivní. A já jsem ho zapomněla vyhodit. Manžel ho našel a clelý šťastný přiběhl, že to večer můžeme konečně vyzkoušet. Přemluvila jsem ho, že to necháme na druhý den, protože mi není moc dobře. Chvilku se mě ještě snažil přesvědčit, ale nakonec souhlasitl. Ten den byl včera. Celý den jsem z toho byla nervózní. Bylo mi špatně od žaludku, nemohla jsem se na nic soustředit. Večer manžel přijel z práce a hned po večeři chtěl jít na věc. Řekla jsem mu, že to necháme na později a nebudeme si kazit večer. Měla jsem v plánu udělat si romantický večer, trochu jsem mohla vyjít ven si ten večer užít a pak to udělat. Ale nedokáala jsem nic jiného, než sedět a koukat před sebe. Manžel poznal, že něco není v pořádku. Ptal se, co se děje. Ale já jsem vždycky řekla, že nic. Nedokážu mu říct, jak je to pro mě těžké. Nedokážu mu říct, co cítím, když ležím v koupelně na zemi a pokouším se donutit se k tomu, abych zavedla stříkačku... Prostě to nejde. Nemůžu mu tolik ublížit. Když pak šel do koupelny, aby mi tam nechal kelímek, nevydržela jsem a rozplakala jsem se. Než přišel zpátky, dokázala jsem se uklidnit. Nechtěla jsem, aby něco poznal. Neřekla jsem ani slovo a šla jsem splnit svojí část úkolu. Hned, jak jsem zavřela dveře koupelny, znovu jsem se rozplakala. Byla jsem přesvědčená, že to tentokrát nedokážu... Trvalo mi skoro hodinu, než jsem mohla vyjít ven. Ale svoje jsem splnila...

A dnes mě to čeká znovu.

Omlouvám se za takový výlev, ale někde jsem se svěřit potřebovala... Nemůžu si to po sobě ani přečíst, rozmyslela bych se a smazala to. Proto prosím omluvte moje chyby...