Používáme cookies. Více informací zde. OK

Příliš silná imunita - tělo samo plod vylučuje

magicwoman
5. zář 2016
Ahoj holky, mám zjištěný zdravotní problém viz víše. Prosím máte některá zkušenost? Jak to správně řešit? Stačí IVF nebo je potřeba léčit nejprve imunitu, narušit ji a potom až na IVF. Budu ráda za vaše zkušenosti, děkuju.
no_title
5. zář 2016
ahoj,
už máš za sebou imunologické vyšetření? Proti čemu děláš protilátky? Proti blastocystě, embryu nebo spermiím? Podle toho se to řeší... U imunity proti spermiím se podávají kortikoidy a 3. měsíce styk s kondomem. U protilátek proti blastocystě je vhodné IVF a k nim infuze s Intralipidy (jsou mnohem účinnější než Prednison, ale víc se doplácí).
Ale to by ti víc řekl lékař, pokud máš normálně ovulaci, možná bude stačit prostě brát 5-10 mg Prednisonu a otěhotníš i bez IVF.
esny
6. zář 2016
Ahoj. Já mám zvášenou imunitu proti spermiím. Dvakrát po sobě jsem potratila. Pak jsem změnila lékaře, ten mě poslal na různá vyšetření. V době, kdy jsem byla na vyšetření na imunolgii v Podolí jsem už byla pár dnů těhotná, ale ještě to nebylo možné vědět. Když jsem zjistila o těhotenství, doktor mě vzal hned za dva dny a i když ještě nebyly výsledky z imunologie, preventivně mi napsal prednison. Za pár týdnu přišly výsledky s doporučením brát prednison 6 týdnu před otěhotněním a pak do 15. týdne a kondomový styk. Teď jsem ve 23. týdnu a všechno je v pořádku 🙂 nevím, jak by to dopadlo, kdyby mi doktor prednison nenapsal hned a čekali bychom na výsledky... Byla jsem rozhodnutá, že na ivf bych nešla, beru to tak, že život začíná oplodněním a ty embrya, které se nezavedou nebo neuchytí, je to jako by se potratily. A myslím, že je to strašně moc psychicky náročné.
magicwoman
autor
15. zář 2016
@no_title ahoj, to si ted nejsem jista, jestli mi to doktor rikal, pokud ano tak si to asi nepamatuju. Musim se ho na to zeptat, mam mu volat. Mozna to bude ta blastocyta ale nejsem si uplne jista. A jak se to resi kdyby to bylo proti embryu?
no_title
15. zář 2016
@magicwoman Většina lékařů dává na oba problémy kortikoidy, ty pomáhají, ale nejsou 100%. Větší účinnost mají právě ty Intralipidy při IVF. Ale ty kortikoidy asi dostaneš na 1. trimestr tak jako tak i kdyby ti dali před transferem Intralipidy. Plus ještě samozřejmě při otěhotnění dávají progesteron (např. Utrogestan) do 12. tt.
magicwoman
autor
15. zář 2016
@esny jeee, to je ale krasny pribeh 😁 moc ti to preju a blahopreju!!! ☺ takze prednisol ti pomohl, dobre vedet dekuju za zkusenost 😉
esny
16. zář 2016
Celé mi to připadá jako zázrak. Jsem křesťanka a věřím, že to, že jsem nepotratila není náhoda, ale že Bůh to tak udělal ze své milosti 🙂
kafr
8. říj 2016
@esny diky za krasny pribeh plny nadeje. Taky jsem verici a na ivf proste nepujdu i z mnoha dalsich duvodu. Mam imunologickou reakci na spermie, uz jsme v leceni a ceka nas kontrola. Ale jak pises, poceti je zazrak, ktery ani doktori nemuzou vzdy ovlivnit.
no_title
8. říj 2016
@kafr V tom tě tedy obdivuju, opravdu. My na 99% nebudeme mít jinou možnost než IVF. Taky jsem bývala křesťanem ještě do celkem nedávné doby. Teď to řeknu trochu drsně, ale moje neplodnost byla u mé (ne)víry tzv. posledním hřebíčkem do rakve. Je spousta věcí, které církev "doporučuje" a právě díky naslouchání těchto doporučení jsem dost poničila život sama sobě a mým blízkým. Nejprve jsem nechala kluka, kterého jsem měla ráda jako nikoho v životě, jen proto, že odpadl od víry (já byla křesťan a on už ne). Křesťanští přátelé to samozřejmě brali jako správnou a rozumnou volbu, ale... tolik jsem tímto rozhodnutím ublížila tomu klukovi a de facto i sama sobě, protože jsem z toho byla v depresích ještě 2 roky poté a bolí mě to stále a to je už 7 let.
Dá se říct, že jsem se pro svou víru vzdala své životní lásky. Jenže... ona víra není až tak důležitá. Potkat své mladší já, nafackuju si, bez legace 😃. Klidně si lidi věřte, ale nenechávejte si tím ovládat život. Za to to nestojí. Víra nestojí za to, abyste ubližovali lidem ve svém okolí, potažmo sami sobě. A jestli vás Bůh opravdu miluje, tak tato vaše rozhodnutí (která nejsou v souladu s církví) pochopí.
Teď jsem v de-facto podobné situaci jako kdysi, jen s tím, že bych se musela kvůli církvi vzdát dítěte. Naše církev to zavrhuje a když jsem se svěřila kazateli, tak jeho okamžitá reakce (aniž by zjistil bližší fakta) byla, že IVF křesťan postupovat nemá, protože etika. Moje neplodnost je kombinace více faktorů a bohužel IVF je asi jediná šance (sice jsme zkoušeli i IUI, ale to má u mě mizivou šanci na úspěch). Do adopce jít nemůžeme, jednak manžel by asi neprošel psycho testy a adoptovat nechce, nedokázal by mít rád cizí dítě. Ale já bez dětí být nedokážu, potkala jsem už v životě pár žen, které z mnoha důvodů nemohly být matkou - jako biologickou tak opatrovnicí a když jsem viděla, jak je to zničilo, dnes jsou ty 2 ženy, které znám prakticky blázni, tak jsem si řekla - NE - za tohle mi ta víra fakt nestojí. Vzdala jsem se už muže, kterého jsem milovala, ale dítěte, které miluji už teď, kdy ještě není na světě, se prostě vzdát nemohu a nechci.
Ale přeji Ti, abys nikdy nemusela volit, jako jsem musela volit já.
esny
9. říj 2016
@no_title Je to strašně těžké, když má žena problém s plodností a neví, jestli děti bude mít nebo ne. Sice jsem teď těhotná, mám z toho velkou radost a nemusela jsem čekat roky, ale taky jsem si prošla těžkým obdobím. Dvakrát po sobě jsem potratila. Když jsem potratila poprvé, vzápětí na to jsem zjistila, že moje segra a švagrová (dvě holky, se kterýma jsem nejvíc) jsou těhotné. Ségra čekala třetí dítě a švagrová je o 3 roky mladší a já si říkala, kde je spravedlnost, přece teď byla řada na mě! Nechápala jsem, jak bych to mohla celé ustát, jak se budu dívat na jejich rostoucí břicha, jak se budu dívat, když se budou ty děti rodit a celou dobu budu vědět, že já to mohla mít taky. Řekla jsem si, že musím otěhotnět a nedokázala jsem myslet na nic jiného. Také jsem vzápětí otěhotněla. Ale zanedlouho jsem začala špinit a měla jsem tak hrozný strach, pořád jsem před očima první potrat, nemohla jsem uklidnit a taky to potratem skončilo. A pak začaly holkám růst břicha. Pořád se mi chtělo brečet, snažila jsem se jím vyhýbat (což nebylo úplně možné), nedokázala jsem se jich zeptat, ani ve kterém jsou týdnu a každá zmínka o jejich těhotenství mě strašně ranila. V té době jsem nevěděla, jestli někdy budu moct mít děti, jestli nebude další potrat (to nevím ani teď). Myslím, že díky této zkušenosti dokážu aspoň trochu pochopit, jaké to je, když je problém mít dítě. A taky dobřé vím, jaké to je projít si potratem. IVF taky není 100% záchrana. Velmi často se to nepodaří na první pokus a často se to nepodaří vůbec. Myslím si, že je to psychicky strašně náročné. Prožít nepodařený pokus ivf je asi podobný prožitek jako potrat s tím rozdílem, že víš, že sis to způsobila sama. A jelikož vím, jaké to je potratit, tak bych do ivf fakt nešla. Minulý týden jsem četla oběžník Hnutí pro život a byly tam dost zajímavé informace o ivf a léčbě neplodnosti, přikládám ty články jako fotky k příspěvku. Po těch potratech jsem se potřebovala zklidnit, nalézt vnitřní pokoj duše a jelikož jsem věřící, věděla jsem, že bez Boha to nepůjde. V Bibli se píše: "Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. " (Filipským 4, 4-7) Nechápala jsem, jak v takové situaci se můžu radovat a ani jsem nepohla pochopit, jak bych mohla mít ten pokoj. Bůh v tom textu nezaslibuje, že když se budeme modlit, tak to bude všechno, jak my chceme, ale že když ty naše starosti uvalíme na Něho, tak nám dá ten nepochopitelný pokoj, který bude střežit naše srdce i mysl před strachem, depresí. Nestane se to sice hned, někdy to bývá proces, ale z vlastní zkušenosti vím, že to tak je. Bůh mě skrze tuto zkušenost naučil, že On je ten nejdůžitější, uvědomila jsem si, že o všechno můžu přijít, proto bych se na nic na zemi neměla upínat, jen na Něj, protože o něho nikdy nepřijdu. Uvědomila jsem si taky to, proč jsem mohla v Bohu nalézt pokoj a klid a to díky tomu, že jsem s Ním smířená. Protože každý člověk je přirozeně hříšný a v tom stavu nemůže být smířen s Bohem, protože Bůh nenávidí hřích, i když miluje lidi. No a rozsudek za ten hřích je smrt- věčné odloučení od Boha, zdroje všeho, co je dobré, v pekle. Ale protože Bůh nás lidi moc miluje a chce s námi mít věčný vztah, proto On Bůh, Boží Syn, Ježíš, který byl naprosto nevinný, bez hříchu, bez hříšné přirozenosti, umřel místo nás za naše hříchy. Ale tím, že je Bohem, přemohl smrt a zmrtvýchvstal a teď nám může dát to smíření s Bohem. Já jsem to smíření přijala, poprosila jsem, ať mi odpustí všechny hříchy a snažím se žít tak, abych už nedělala ty hříchy, ale žila tak, jak se mu líbí. Cítím, že mě Bůh mění, že na mě pracuje, je pro mě fakt tím nejdůležitějším a díky tomu každé trápení tady na zemi můžu s Ním překonat. Bůh mě učí být spokojená jenom na základě vztahu s Ním a to všechno krásné ostatní, co mám, jsou krásné, obrovské bonusy. Tak jsem si uvědomila, že lék na strach a deprese je zklidnění duše, vnitřní pokoj, ale mám trochu pochybnost o tom, zda lze přirozeným způsobem toho pokoje dosáhnout. U mě to totiž nastalo nadpřirozeným způsobem, který dodnes nechápu a vím, že sama ze sebe bych to nedokázala a nedokázal by to ani ten nejlepší člověk. U mě to nedokázal ani manžel, který se fakt moc snažil a je mi velkou oporou a miluju ho fakt strašně moc a on mě taky, ale tohle neumí... Víš, já věřím, že i ty bys mohla nalézt takový nadpřirozený pokoj ve smíření s Bohem, ale k tomu bys musela činit pokání- to znamená uvědomit si, svou hříšnost a to, co Ježíš pro nás udělal, poprosit Ho o odpuštění hříchů a změnit život podle jeho principů, které jsou popsané v Bibli. Bůh nám sice nezaslíbil život bez starostí a podle našich představ, ale pro smířené s Ním nám zaslíbil pokoj na zemi a věčný život s Ním v nebi.
no_title
9. říj 2016
@esny Ty jsi mi ale popravdě moc neodpověděla na argumenty. Předně, kde bere církvev tu jistotu, že rozhodnutí nechat nevěřícího kluka a nejít do IVF je správné? Co když je náboženství nesmysl a Bohu je jedno, co děláme my lidi, budeme si proto kazit jedinou šanci na hezké dny na tomto světě? Já nežiju pro budoucnost, protože je nejistá, žiju tím, co je tady a teď.
Možná jsi moc nerozuměla, co jsem chtěla říct. Já nejsem v depresích z toho, že ještě nejsem těhotná. Těm těhotným to moc přeji a kamarádkám, kterým se nedaří otěhotnět dávám čtyřlístky. Když si udělám těhotenský test a vyjde negativní, tak si zanadávám, ale do 2 dnů jsem v pohodě. Ale vím, co toto dovede se ženou udělat po 5, 10, 15 letech snažení. Možná že jsme byli pro něco stvořeni a znám ženy, které z hlediska jejich osudu neměly mít děti nebo se neměly vdát a dnes dělají misionářky v Nepálu. Ale já mezi ně nepatřím. Vzhledem ke svému onemocnění (něco jako roztroušená skleróza) na takové plány mohu zapomenout. Pro mě je smyslem života vychovat děti. Pokud bych věděla, že děti mít nemůžu a ani nemůžu adoptovat, tak můžu v klidu přestat brát léky, abych to měla do týdne za sebou, protože takový život pro mě reálně smysl nemá... Nesesypu se z jediného negativního testu, ale pokud bych věděla, že v tomto budoucnost nemám, tak bych to prostě nedala.
Já nemám jinou možnost než IVF. Trpím už 11 let PCOS, což znamená, že u mě nechochází k žádnému cyklu a krom měsíců kdy jsem brala Clostilbegyt je u mě anovulace ve 100% případů (jsem sledována každý měsíc v CARu, takže toto máme zjištěno a potvrzeno). Mám to už příliš dlouho na to, aby to šlo přirozenou cestou. Ani to IVF není jistota, protože se bohužel může stát, že budou všechny odebrané vajíčka prázdné a pak je jediná možnost dárkyně (dítě by bylo manželovo, ale ne moje) nebo adopce. Poslední možnost před IVF je stimulace hormony, ale ani tehdy není vyhráno, protože mám pravděpodobně imunologická faktor. Zažila jsem už 2 biochemická těhotenství (vyloučení plodu v ranné fázi, bolí to hrozně v tu chvíli, takže jsem to pokaždé bohužel poznala), takže když už se náhodou vzácně zadaří, moje tělo je zlikviduje. Z tohoto pohledu moje tělo zabíjí nový život a při IVF má více šancí na přežití, protože ho nestihne zlikvitovat v některých zranitelných fázích. Dá se říct, že IVF by těm mým embryím spíš život zachránilo.
Tvůj argument, cituji: "Velmi často se to nepodaří na první pokus a často se to nepodaří vůbec" není úplně pravdivý.
Průměrně ženy, které IVF podstoupí absolvují 1,7 IVF cyklů (pokud je jim do 35 let), které jsou úspěšné. Čili obvykle otěhotní na první nebo druhý pokus. Celková úspěšnost na 1 takový cyklus je 50%.
Ten článek mi upřímně spíš zvedl mandle. Ty data nejsou moc podle reality, ale vyjádřím se jen k některým:
1. Antikoncepce nesnižuje plodnost. Právě naopak, těsně po jejím vysazení je mnohem vyšší pravděpodobnost otěhotnění, dokonce je vysoká pravděpodobnost dvojčat. Ženy po létech braní HA jsou neplodné z důvodu odsouvání mateřství a neřešení nemocí, které by se jinak projevily, kdyby ji nebraly.
2. Nucení žen do potratu kvůli hyperstimulačnímu syndromu se dnes už téměř nestává. Předně, lze odhadnout, u které ženy hyperstimulák vznikne (obvykle mladé, štíhlé ženy s PCOS) a těm se přesouvá embryotransfer až na další měsíc. Pokud i tak vznikne, obvykle se projeví brzy po punkci, a tak se transfer ani nestihne (a přesune se na další měsíc)
3. Čtyřčata nebo paterčata při IVF jsem fakt u nás v ČR neviděla. Jediná žijící paterčata jsou ona slavná paterčata, která ale vznikla přirozenou cestou a čtyřčata se u nás naposledy narodila před 11 lety. Jednou jsem potkala trojčata po IVF, ale i to je vzácnost, byla to paní, co podstoupila IVF před 14 lety a tenkrát se to dělalo jinak. Nevím samozřejmě, jaká je situace jinde, třeba v USA. Ale u nás doktoři doporučují transfer jen 1 embrya a jednovaječným dvojčatům lze předejít metodou ICSI.
Ale upřímně nejvíc mě zvedl ze židle argument, že si manželé mají naplnit život jinak. Protože pokud ta víra pravdivá není, ti lidi si rozhodnutím nejít do IVF můžou zničit život (neplodnost je velmi náročná a krom výše zmíněných žen, které se zbláznily se samozřejmě nejčastěji stává, že se rozpadne partnerský vztah) Navíc... pokud by Bůh nechtěl, nikdy člověk nepřijde na to, jak umělé oplodnění zrealizovat. Jestli z toho vznikne něco tak krásného jako je nový život, co na tom může být špatného?
Já do tebe samozřejmě nechci rýpat (no, možná trošku), chci, aby i křesťani otevřeli oči... aby zjišťovali i argumenty z druhé strany a vše si předem ověřili. Protože pak se nebudou stávat situace typu, že cíkrev vyrobí nešťastný pár tím, že mu zakáže IVF. Nebo co hůř, když lidé z církve se radují z toho, že se křesťanka rozhodla rozejít s nevěřícím (nebo brblají když křesťanka chodí s nevěřícím), byť se k sobě jinak hodili (tím nemyslím jen sebe, takových párů je mnohem víc). Nebo ještě hůř, když dotyčný odpadnul, tak jej cíkrev odstřihla s tím, že je to plémě satanovo (proč o něj byl zájem předtím než uvěřil a potom když odpadl, tak mu nikdo nepodal ruku?). Neříkám, že za to může víra nebo Bůh. Můžou za to především lidi tím, že nechcou vidět skutečnosti tak, jak jsou. Tohle je už asi trochu mimo téma, tak jestli chceš, můžeme si psát přes interní poštu, nemám s tím problém.
esny
9. říj 2016
Já jsem totiž ani nechtěla odpovídat na argumenty, spíš jsem chtěla na základě své zkušenosti ukázat svůj pohled. Na ivf bych nešla hlavně z toho důvodu, že věřím, že život vzniká početím, spojením vajíčka a spermie. Každé embryo, které vznikne v laboratoři je nový a jedinečný život a většina embryí umře, takže to je vlastně zabíjení. Asi většině se bude můj pohled zdát přitažený za vlasy, ale ve který jiný moment než ve chvíli spojení vajíčka a spermie začíná život? Od této chvíle je to nový jedinec s novým jedinečným DNA a so obrovským potenciálem.
A k tomu článku, ty údaje nebudou stejné jako u nás, je to polský doktor, tam je úplně jiné zdravotnictví a může se to dost lišit. Asi i u nás se to liší podle jednotlivých klinik. Taky už nějakou dobu nepracuje v oboru a za tu dobu se to taky mohlo změnit. Více ti napíšu do zpráv.

Sem začni psát odpověď...

Odešli