Strach u zubaře - neošetřitelné dítě
Ahoj holky jdu si k vam pro radu.. Mam syna 5 let a po drivejsi spatne zkusenosti s jeho prvnim zubarem se strasne zubare boji a je zarazen do skupiny neosetritelne dite 😔 Minuly tyden jsme mu nasli novou zubarku, ktera je super hodna mila trpeliva v ordinaci u ni jsme stravili 2 hodiny ale jak mile vzala do ruky jakykoliv nastroj zacala synova hysterie... pusu sice otevrel pani doktorka se podivala zjistila ze ma 5 kazu 😔 Obcas si syn stezuje ze ho zoubky boli a tak se musi osetrit.. dala mi doporuceni do decke nemocnice v Brne aby jej osetrili pod narkozou... holky muzu vam rict ze tonpro me byl nejhorsi zazitek.. pani doktorka i sestra byly dost neprijemne i pres to ze jsem ji vypovedela cely naš pribeh tak me sjela jak malou holku ze za to muzu ja ze ma takto pokazene zuby a jestli s tim souhlasim ze po narkoze muze mit nasledky a spostu dalsich perlicek 😭😭😭odchazela jsem ze synem z ordinace a brecela jsem taky... se synem chodim na pravidelne prohliky od prvniho zoubku ktery mu narost v jednom roce, zoubky cistime ale byla chyba ze jsem verila nasemu doktorovi ktery tvrdil ze detske zouby se nijak neosetruji az v unoru kdy syna zub bolel jsem ho musela premlouvat aby mu zub osetril a to byla posledni kapka na syna byl neprijemny a nadaval mu 😩😩😩 na to konto jsme zmenili zubniho lekare... holky poradte co mam delat?? Slibiju hory doly snazim se mu vse vysvetlit, vzdy minslibi zento zvladne ale jak mile jsme v cekarne je to pohroma, mam strach ho nechat uspat narkozou kdyz jsem si vcera cetla ty papiry vsechny tak jsem zntoho vyplasena.. Nemate nakou radu nebo nejakeho zubare co takove deti zvlada? Klidne pojedu pres celou republiku jen aby nas nekdo osetril... 😔 Podotykam, ze uz jsme zkouseli dat synovi i diazepam pred osetrenim ale melo opacny ucinek nez utlumujici a syn byl jako kdyby vylip litr energetaku 😔 Holky omlouvam se za tak dlouhy vylev ale jsem pravdu nestastna a vubec nevim co s tim....
@verdos no tedaaaa ta to ma mrzi,ze ste mali taku negat skusenost,my sme boli u inej dr /taka silnejsia blondyna/to bola asi ta vasa spasna duse,ale problem bol,ze mala nechcela dychat ustami,takze my sme nic nevyriesili a cakame dalej a uz to ma naozaj spatne,ze jej to nikto nechce opravovat,ale rovno trhat s cim nesuhlasim,kym to nerobi problemy neboli,tak jej zuby trhat v 2apul roku nedam,hlavne,ze to mate za sebou a zubok je opraveny😉
@petruci6 No, snad je opravený, resp. snad je dobře opravený. My máme tu výhodu, že už se mu začínají měnit mléčné zuby na dospělácké, takže teoreticky jsme schopni u některých zubů vydržet nějakou dobu i jen tak a počkat že zoubek stejně už vypadne a bude to... Ale u některých zubů to přeci jen ještě nějaký ten rok počká. Každopádně budu doufat, že už se žádný další kaz neobjeví. Do té doby budeme pátrat po lepší prevenci (zatím vyplachujeme kokosákem, máme zubní pastu s xylitolem, synovi se snažím dávat více vitamínu D, K2 ve stravě...).
@verdos kazy na mléčných zubu prý (dle zubaře) mohou delat paseku i na stálých zubech byt jeste neprorezanych, jinak Vás moc lituju, četla jsem o Vaši situaci a drzim palce.
@terezapetrova Jj, já vím, i proto jsem neustále hledala řešení, jak kaz vyřešit. Na druhou stranu (a to říkala zase naše zubařka), vývoj nelze předpokládat - může se to kazit do šířky, do hloubky (pak to může prolézt právě až k těm stálým zubům) a nebo se to může zastavit. Takže bylo v plánu třeba 1x ročně sledování na rentgenu, klidně jako samoplátce, abychom měli představu, co to dělá a pokud by hrozilo, že to ohrozí stálý chrup, tak pak by se to muselo nějak řešit. Nyní se teda snažíme opravdu o lepší prevenci - ideální by bylo (k tomu, co jsem psala výš) ještě odbourání džusů - sice liju klukům jen na dno a dolívám vodou, ale i tak by byla samotná voda mnohem vhodnější... Jenže to mi teď většinou nevypijou. Takže postupná odvykačka a jít příkladem no... (což je těžké, na něčem musím přes den "frčet", abych zvládla tu tříhlavou bandu ukočírovat 🙂).
@verdos to naprosto chapu, ze musíš něčím balit nervy.. Tuším, ze taky záleží jestli džus pijí pres pitko ci z hrnku. Můj starsi ted pije témeř jen dzus zatím naštěstí žádný kaz ale je tak hubený, ze učit ho na vodu se mi nějak příčí 😳😃
@verdos tééda, moc pěkný zážitek ☹(((( pro všechny, no co se dá dělat, snad se z toho všichni vzpamatujete brzo, protože i u nás přes všechny opatření je prostě naše dítě nebumbavý typ a celkově dost nemocné, takže spousta sirupových atb a má tři roky a už byl třikrát vrtaný, což je prostě šílený. Tak zkusím napsat něco z naší zkušenosti.
Manžel je zubní lékař a říkal, že jeho šéf má s entonoxem taky zkušenost, že děti u toho děsně vyvádějí :-/ A že by doporučil, pokud to nejde po dobrým a bolí ho to, tak by zkusil od toho nejvíc šetrnýho ten Oxazepam 10 mg hodinu před výkonem (na recept a pak doma podat ústy) pak by to mělo být děcku šumák, bude uvolněný, takže pak nastupuje želený prstík, otevře se pusa, dostane třeba injekci proti bolesti a udělá se co je potřeba. Pak Entonox, přidržet prostě, ale pokud dítě má strach a dýchá mělce, tak to samozřejmě nepomůže. Pak Midazolam jako třetí možnost, ale to se dává injekcí, takže je to takový víc účinný a prostě tě to sejme a čtvrtá možnost je celková,zvlášť pokud je tam toho hodně. Dělá se to ve fakultkách třeba v Brně, vytrhají co můžou, většinou se neopravuje a tím to hasne. A poslední možnost je celková narkoza v soukromé ordinaci, kde se může i opravovat a vrtat zoubky a toto je fakt mastný. No a naše zkušenost je teda taková, že syn měl dva kazy na stoličkáck. Napřed to šlo po dobrým, povozil se na křesle, díval se na světýlko, ale otevřít pusu nectěl, takže doktorka mu tam strčila ruku, vyvrtla dva kazíky, to byla fakt záležitost deseti vteřin a něčím mu to tam zalepilo. Tak bránil se, bylo mi smutně dívat na to, ale neznala jsem jinou možnost. Podrué jsem byla srab a poslala jsem tam muže tedy ještě studenta, tak to malej už věděl do čeo jde a tentokrát to šlo o dost ůř, třepal se jak ratlík a byl na mě ješě dlouo naštvanej, že jse mu neřelka, že jdeme k zubařovi. No a potřetí jsme o cystali asi týden dopředu. Promin, nefunuje mi písmeno na klávesnici 😀. Dívali jsme se na videa o zoubcíc, pak jsme dělali, že vrtáme zoubky plyšákům, tak jsme pohladili lavičku, řekli, že trochu to bolet bude, ale že to bude trvat jen chvilku. Prohlíželi jsme jako zrcátkem, Pak se pustil zvuk vrtáčku z tabletu a dělalo se, že se vrtá.Pak se dělalo všechno jako u opravdovýho zubaře, pak se jako fuoukalo do pusiny a měl se napít z kelímky snad už si to přesně nepamatuju. Aby prostě věděl jak to bude probíhat. Takle jsme to ráli několikrát denně a když jsme pak přišli za doktorkou, kde měl dvojnásobný trauma, byl to největší pán, sebejistej, dokonce jí radil, co má dělat a co bude následovat a ani neceknul, ...ale zase náš syn nemá pas, takže nevím, jestli to nějak využijete. tak snad jsem pomola trocu těmi informacemi.
@verdos to me mrzi. Akorat mi za midazolam platime 600,- a za osetreni uz nic. V Praze v Katerinske. Jinak po.mych zkusenostech detem tyhle plomby vypadavaji, jak u toho vyvadi, nejdou bohuzel udelat kvalitne a nedrzi. Nase Anezka uz si tedy nastesti aspon opravit zub necha u naseho zubare, ted uz jedeme na midazolam "jen" na vytrhnuti. Ale loni to byly i plomby.
@sarriku Midazolam je právě docela sr*čka... to jsem nechtěla, i podle toho, jak jsem pochopila, jak to funguje a co to dělá. Ten jsem odmítla hned, ani jsme nejeli na konzultaci. O celkové vím, ale zase kvůli dvěma kazům se mi do toho moc nechtělo. U něj je problém, že se bojí + mu strašně špatně dělá to drncavé (prý jsou zubaři, kteří to umí a zvládnou i bez toho pomalého vrtáku, ale zatím jsme ho nenašli, bohužel :(...). O Oxazepamu jsem ještě neslyšela, ani nám ho nikdo nenabízel, zkusím si to někde poznačit a přečíst, co to je a tak.
Jinak já jsem syna připravovala dopředu, už měl jedno vrtání za sebou od naší zubařky, které nebylo úplně dobré, takže pak už se samozřejmě bál. Tím, že je asperger a že je přecitlivělý, tak by opravdu potřeboval empatického a respektujícího zubaře, ale takoví asi zatím nejsou nebo neberou. Jeho vykolejí i když má zubařka třeba nějaký parfém, že cítí dezinfekci, pak to světlo, zvuk těch přístrojů a pak mu to drncá s hlavou, jako úplně chápu, že je z toho mimo jen na to pomyslí, natož když to prožívá. U naší zubařky jsme absolvovali 2 pokusy, vždy s přípravou předem - vysvětlení proč je potřeba opravit zoubky, k čemu se co používá, při čištění zubů jsme si hráli, že si lehosedl a já dělala "drrrr" na zubu, jako že ho opravuju, atd. Při odjezdu z domu natěšenej, že opravíme zoubky a motivovanej (opravdu hodně motivovanej - co mu koupíme a že ho pustím k počítači - ten miluje, ale má ho dlouhodobě zatrhnutý), pak vzala zubařka vrtačku do ruky a zamkl pusu na 100 západů a bylo vymalováno... A to ho i učím pracovat se strachem a bolestí - aby to prodýchal a tak... Nic zatím nepomohlo. Ale díky.
@ilonne Tady u nás, co jsem zjišťovala, tak mi psali z kliniky Campus, že cena 3000 za 1 hodinu, že musí být přítomen i zkušený anesteziolog (a ano, bylo to opravdu o midazolamu - Dormicum v sirupu). Z Exté mi odpověděli: "v analgosedaci zuby neošetřitelným dětem pouze trháme. Pro opravu kazů výplní (plombou) nabízíme možnost celkové anestezie. Ceny jsou za analgosedaci: 2500Kč, za celkovou anestezii: 6000Kč. Trhání hradí pojišťovna. Výplně stojí 400Kč za 1 výplň." Obojí Brno. Do Prahy to s dětmi nejsme schopni dát (ten neošetřitelný má 5 a půl roku a je nejstarší). Už jen ta skoro hodina cesty do Brna je pro nás dost.
Toho, že to je opravené blbě, se právě bojím. Ale opravovat už to nehodlám. Určitě ne takhle.
@verdos Mluvíte mi z duše ,hlavně Vaše pocity po ošetření . Syn 5 let je také neošetritelný,má za sebou 2 x analgosedaci ,haha ,vůbec to nezabralo, měsíc jsem se z toho vzpamatovávala a tak jak vy nebyla schopna ani o tom mluvit ,tak mě to dostalo ,jak jsem ho já ,matka ,držela .má kaziky na pětkach ,teď ho bolí ,jsem zoufalá ,dnes byli s manželem na zubní pohotovosti ,zkusila jsem,jestli, když nebudu já ,půjde to. Ani neotevrel pusu . Prý mám řešit celkovou narkózu . Což je taky nic s medem . Je mi z toho zle ,nejhorší ,že ho chápu ,ale taky už mi ruoly nervy a seřvala jsem ho 😞 ..lidi na vás koukají ,že máte nevychovaného spratka ,přitom je i ve školce velmi hodný ,poslušný ,říkají ,že dobře vychovaný . Jen z doktorů má hrůzu ,obzvlášť zubař že .po špatných zkušenostech. Zítra budu asi muset obvolavat stomatochirurgie a přistoupit na celkovou narkózu . Situace nemá jiné řešení,buď to nechat tak a čekat ,až bude mít zánět ,nebo ho držet ,a to já osobně psychicky už nezvladnu,nebo uspat .je mi z toho strasne.
Holky pokud nefungovala analgosedace zkuste potencovanou sedaci... malým dětem se nakape pár kapek rektalne... větším do nosu ... a paráda.... úžasný.... já z toho byla v sedmém nebi... prcek teda jak totálně namol... měl halucinace... ale rozuměl pokynun... takže na křesle normálně otevřel pusu... nechal si píchnout lokální anestetikum... pod touhle sedací mu zvládli vytrhnout stolicku a vrtat kaz a pecka ... celou dobu je dite pod dohledem anesteziologa a po zákroku je ještě dve hodiny na dospavacim pokoji
@blgl Držím palce, ať to dobře dopadne. Synovi obě plomby vypadly, i ta opravovaná v létě, i ta opravovaná v říjnu :(. Jsem z toho taky špatná a zatím nevím, jak budeme postupovat dále. K naší (normální) zubařce jdeme teď za týden a kousek, uvidím, co na ty zuby řekne...
@skripmart to mi nikde nenabízeli, jen to, co jsem psala. A levné to asi taky nebude, když u toho musí být anesteziolog, to bude taky tak od 3-4 tisíc výše, že?
@skripmart Njn, uvidíme, co ta naše zubařka na to. Sehnat kliniku, kde by se chovali slušně a s respektem je skoro sci-fi. A aby tam zároveň používali něco rozumného (nevím tedy, o jakou sedaci jde, vždy se o tom potřebuji dozvědět více) a ještě za levné peníze, to už se mi zdá jako utopie. Ale tak zkusíme, uvidíme, postupně, co nám ten život přinese... co už 🙂.
@verdos No my jsme z Ostravy a dnes jsem volala do Radna v Praze ,tak mi řekli ,že jediné vše vytrhnout v celkové anestezii,když už bolí . Volala jsem různě,nikde se se mnou moc nebavili . Na jednu stranu celkovou nechci ,na druhou stranu nás tlačí čas ,syna zuby bolí ,nechtěla bych ,aby se probudil s oteklou pusou ,co budeme dělat pak . Chci ho v prvé řadě zbavit strachu ,jenže na to potřebuje čas . Je to šílené ,4 zuby už nemá dva ,teď jestli mu vytahnou 4 pětky v celkové (protože zuby tady u nás nespravují,pouze trhají ) ,tak bude totálně bez zubů . Že se mu rozjedou dospělé ,to už asi nerešit . Blbý je ,že od těch kazu na mléčných tj může vlézt i na dospělé a mohou vylézt už zkažené,takže zas lítání . A kde je do nějakých 10 let ,než "dostane rozum "...paradox je ,že starší syn je úplně v pohodě ,u zubaře no problém ,nechá si udělat vše 🙏
@skripmart
Tohle mi taky nikde nenabídli ,takže Praha Kateřinky? My už jsme ochotni i jet do Prahy ,hlavně ať to jde a nemusí ho uspat úplně ,pak se budeme věnovat co nejvíce odbourávání fobie ,ale nevím ,má tak šílené zážitky ,že nevím nevím ,jestli se mi to někdy podaří . Nejhorší je ,že byl nádherně připravený,ve třech letech si nechal opíchat dva zuby a udělat plomby . Jenže to právě nás zubař podělal,slíbila jsem mu ,že udělá jeden ,no dělal dva a trvalo mu to víc jak hodinu,a to už bylo na triletaka opravdu moc . Pak jsme dlouho hledali ,nakonec našli ,šílené ,Dr se na něj vrhla a bez ničeho mu začala vrtat,jsem se ani já nestačila nadechnout ,prstem mu tam napatlala něco ,co vypadlo za dvě hodiny . Pak jsme šli zase jinam ,tam super ,nechal si i prohlédnout zoubky ,jako fakt se snažili . Nicméně jsme přišli na první ošetření , analgosedace a už se to podelalo ,protože zabrala -nezabrala ,narychlo se zub vytrhl ,šílené. Pak trhání druhého ,to samé ,drželi jsme ho čtyři ,a jak říkám ,já už nemůžu. A teď mu mám říct ,neboj ,otevři pusu .haha . Snad kdyby tahle sedace co píšete zabrala ...
@blgl to sa mi nezda,lebo prave analgosedace ma na 90% deti uplne opacny efekt,zacnu viac vyvadzat a treba ich drzat nasilim,kvoli tomu som to odmietla a rajsky plyn ich prave naopak ukludni,skuste najst niekoho sukromneho kto to ma na okoli a vyskusajte,za pokus to stoji,my musime cakat,kym nebude mat aspon 4roky,dovtedy z toho nevie dobre dychat,mame skoro 3r a tiez neosetritelne dieta a posielaju nas na celkovu a to odmietam uplne
@blgl tak to je blbost protože na nás dormicum taky nefungovalo a potencovana sedace byla super... a pár měsíců na to zabralo í dormicum... vysvětleno mi to bylo tak že na první dormikum šel vydesenej a organizmus se podvedome bránil... poté byla potencovana sedace a on si nepamatoval vůbec nic tudíž na další zákrok tam šel úplně v pohodě a tudíž i dormikun zabralo
@petruci6 Tak jsem sepsala náš zážitek s Proclinic. Sepsala jsem to celé co nejvíce do detailu, jak si to pamatuju. Ošetřovala nás MUDr. Hrabánková, nebyla ani na zvonku a nevím, zda je na netu. Z mého hodnocení to nedopadlo moc dobře, ale to je dáno mnoha dalšími okolnostmi. Jsem opravdu hodně zaměřená na respektující přístup, psychologii dítěte, atd., což asi celou věc komplikuje. Je to dost dlouhé, ale snad to přelouskáš:
Je to 2 dny po ošetření v ProClinic. Musela jsem se z toho trošku vzpamatovat. No, vlastně hodně. Před vyšetřením jsme vyplnili dotazník (zdravotní stav, alergie, zlozvyky, atd.). Chtěli tam napsat i že je asperger (věděli z mailu), ale neměli tam na nic takového kolonku... (to mě překvapilo, vzhledem k tomu, že mají dohodu s Aplou na ošetřování těchto dětí). Říkali, že ho ošetří jako "akutní" - tzn. bez registrace, příště půjdeme zase k naší doktorce. Řekla bych, že mají plno přeplno (je fakt, že na tenhle termín jsme čekali 2 měsíce a jinak bylo volno od března...). No, ale k věci. Pustili mu pohádku dle jeho výběru. Já jsem obecně spíše proti tomuhle a v případě syna to bylo 2x tak špatně, protože jsme mu každou větu či otázku museli opakovat 2x a 3x, otáčet mu hlavu, stoupat si do výhledu na obrazovku, mávat mu před očima... prostě začal sledovat pohádku a byla s ním horší domluva celkově. Udělali mu prohlídku, taky ten kaz nemohla najít (sama naše zubařka ho přehlédla, proto se i dost zvětšil, možná kdyby se to podchytilo v začátku a byl to drobný kaz, nikdy by k takovým problémům se zubařem nedošlo, ale těžko říct), tak jsme jí řekli, kde je. Dle naší zubařky měl ještě něco drobného na 5 nahoře, ale takhle zubařka řekla, že to nic není, jen pigmentace. Zubařka mi ještě řekla, že může být vláčný, ale mít i tu paradoxní reakci. A že prostě po těch 5 minutách vrtá, ať to je, jak to je. To považuji za mínus, už jen že to tak suverénně prohlásila. To jsem jí řekla, že se mi moc nezamlouvá. Tak říkala, že pak teda uvidíme. Pak mu ukázali masku a že má dýchat. Nešlo mu to a nelíbilo se mu to. Měli tam časovač a vydržel napoprvé 5 sekund a vlastně ani nedýchal. Má se dýchat opravdu hluboce (jde to poznat na tom přístroji). Dělají to tam jinak, než jsem někde četla - že se má dýchat, že masku si drží dítě samo a dýchá, dokud mu "neodpadne" ruka. Masku tady drží zdravotní sestra nebo rodič a prostě se jede na 5 minut na tom časovači. To mi přijde dost blbé. Oni mají podle toho placení - prvních 5 minut stojí nějakou částku, dodýchávání další nějaký čas zase za nějakou částku... Nemají to prostě nastavené tak, kolik kdo potřebuje (a tolik si zaplatí), ale daný čas, ten stopují, aby mohli jet podle ceníku. To je za mě také ohromné mínus.
Ze začátku byli milí, snažili se ho přesvědčit, dali masku i mně, že to nic nedělá. Taky mi to nešlo a přišlo divné, když se mi pak podařilo správně nadechnout (nechali mě asi 2x), tak mě to jakoby studilo a chtělo se mi kašlat. Vzhledem k tomu, že syn měl taky ještě zbytky kašle, tak se nedivím, že mu to nebylo 2x příjemné. Mimochodem, kašel prý nevadí, rýma jo (ale on kašlal poslední dny vždycky jen po ránu a malinko, jinak vůbec, proto jsem to ani jako problém neviděla). Snažili se ho různě motivovat a přesvědčit, no prostě nechtěl. Až pak šla okolo jedna spásná duše (nevím jméno) a začala "Jé, ty máš ale krásné boty, to vypadá jako ploutve, nechtěl by sis zahrát na potápěče? Pustíme ti na obrazovce ryby a budeš úplně jako v moři." To byl nápad, kterého se alespoň trošku chytl, my jsme to ještě rozvinuli a že ho při tom natočíme (na chytrý mobil) a že mu to uložíme do jeho složky v počítači - to pro něj byla hromná motivace, protože on se strašně rád fotí a natáčí a pak si to nahrává do své složky. Tak kombinace těchhle dvou věcí nakonec zabrala a najednou si dal říct a skutečně vydržel těch 5 minut. V průběhu jsem ale měla i tak místy pocit, že zadržuje dech nebo dýchá málo (protože to na tom přístroji prostě jde poznat, ono to tak "syčí", když se nadechne pořádně).
Ona vlastně i ta zubařka párkrát zmáčkla nějaké tlačítko a jakoby mu to tam pustila "natvrdo" ten plyn (zasyčelo to). Po nějaké době byl takový jakože vláčný, ale jaká to byla minuta, to si nepamatuju. Pak ještě chvilku dýchal a pak sestřička řekla, že je to 5 minut. Syn pak sundal masku a přišel mi najednou úplně normální. Podívala jsem se na manžela a řekla něco jako „tyjo, na něj to asi nezabírá“. Dívala jsem se zmateně na syna, na doktorku, na manžela... zase na syna. Prostě reagoval jinak, než jsem čekala. Doktorka buď zapomněla na naši dohodu, nebo využila mé zmatenosti a na syna se vrhla. Syn se mi strachem zapřel do rukou, takže jsem byla překvapená ještě víc a nevěděla, co řešit dřív. A doktorka už vrtala... No, takže se stalo přesně to, co jsem nechtěla, neboli že se syn bude bránit a přesto se bude vrtat. Pak už to samozřejmě nešlo nechat tak, nicméně vrtala fakt dost rychle a jen jedním vrtákem (najednou to jde, to je zajímavé, když mu vadí "drncavý", všichni zubaři nám tvrdili, že musí použít i ten jeden (rychlý) i ten druhý (pomalý, drncavý, který mu děsně vadí), ale teď najednou stačil jen ten rychlý vrták... To mi hlava nebere. No prostě to bylo fakt rychle, vyvrtat, plombu, vytvrdit... Bylo to tak rychlé, že jsme s manželem pochybovali, zda mu to vůbec vyvrtala dost a dobře (zub teď ale vypadá, že je bez díry, i když je tam špatně vidět, snad to bude držet a nebude se to kazit pod tím). Nicméně syn ji teda i pokousal a urputně se pak bránil úplně všemu (i tomu dávání plomby), problém byl, že vlastně neměl na výběr, tím, jak se mu hrabali v té puse, tak se nemohl pohnout, zubařka mu přidržovala svou nohou i nohu, kterou kopal kolem sebe, a za ruce jsem držela syna já (nejprve je držel od mě, pak už nebylo na výběr, takže já jemu). Doktorka z toho samozřejmě najednou byla na nervy a empatie už se vytratila. Prostě tu reakci nebrala a nenechala mu ani chvilku, komentovala to, že to přece není tak hrozné, ať přestane, atd. a hlavně ať už je to hotové. A to byl problém - on se totiž (asi) dusil. Chtěl polknout, ale jak měl tak dlouho otevřenou pusu (a po skončení vrtání už mu neodsávali), tak polknout nemohl a sliny mu asi sjely do krku. Takže jak skončili, začal hrozně kašlat, dusil se a nemohl popadnout dech. Bylo mi do breku. V daný moment mi bylo jedno, jestli to má opravené správně nebo ne, chtěla jsem hlavně už vypadnout. Zaplatili jsme celkově 1100 a (entonox 5 minut + plomba) a bylo. Doktorka nám řekla, že si nebude nic pamatovat, ať se ho zeptáme druhý den. A že ho máme hodinu sledovat.
Bylo mi z toho všeho zle. Venku mi manžel řekl, že příště nemám říkat "Já chápu, že se bojíš." že syna ve strachu jen utvrzuju. To mi nepřidalo. Pak jsme jeli někam něco vyřídit, tam se syn choval ještě relativně normálně (nekomunikoval, jen čáral a kreslil, akorát trval na tom, že to chce dokreslit, ale v danou chvíli to prostě nešlo, nemohli jsme tam zůstat déle). Syn už za hodinu manželovi řekl, že si hrál na potápěče a že se vůbec nebál - to manžela uklidnilo a vesele se usmíval, mně bylo ale pořád zle a jako vítězství jsem to neviděla. Pak jsme na nákup zpátky do Brna (tam to bylo v pohodě, tutala jsem srandovně a vrčela s nákupním vozíkem a vybíral si oblečení a měli tam rukavice s červenou, miluje červenou - tak dobrý) a pak domů, takže jsme přijeli domů někdy po 11. hodině (u zubařky jsme byli objednaní na 7:30 a chvíli po 8. hodině jsme odcházeli). To už nechtěl vystoupit z auta, že nemá dokreslený ten obrázek. Obrázek měl být pro babičku, která hlídala doma zbývající dva syny. Z auta jsem ho nakonec ještě nějak dostala, ale začal s tím, že to musí dokreslit, do toho ale už měl manžel nervy, protože já jsem si dovolila řešit syna, zatímco on chtěl, abych mu odemkla dveře (potřeboval vyložit nákup). Nakonec procedil mezi zuby (to už byl teda naštvaný), že si teda odemkne sám a začal řešit ten nákup a já tam stála se synem, který se pomalu začal sypat - všechno špatně. Babička koukala z okna na přivítanou a on ji nechtěl vidět (resp. nechtěl, aby ona viděla jeho). Následovalo komplikované řešení situace (různé přesuny babičky, aby syn mohl do domu, vysvléct se, dokreslit obrázek v pokojíčku a pak ho babičce ukázat). Tatínek na něj křičel „neřvi“, „přestaň už“, apod. Babička to komentovala velmi empaticky na způsob "je nějakej namrzlej" a "jak to mám čuchat, že to tak chce", taky mu řekla "já nevím, asi s tebou nepůjdu ven, když se budeš takhle chovat", takže zatímco já jsem se snažila syna trošku zklidnit, ostatní mu jen přidávali, což na tom, jak mně osobně z toho bylo špatně, moc nepřidávalo. Nicméně babička to teda i tak pokazila, protože dělala navíc věci, které neměla, takže syn stejně nakonec chytl hysterák, obrázek pro ni zmačkal, zahodil, a pak skutečně vybouchl - začal házet věcmi, když jsem ho chytla, protože to vypadalo, že začne ty věci fakt ničit (nikdy jsem ho neviděla házet s takovou silou a jo, bála jsem, se že manžel na něj začne zase řvát, tak i proto), tak se mě snažil pokousat (povedlo se mu to jenom trošku), no fakt dost vyváděl (takhle vyvádět jsem ho neviděla už hodně dlouho, vlastně ani nevím, jestli někdy takhle moc vyváděl).
Kdybych se měla znovu rozhodovat a věděla, jak to bude probíhat, znovu bych do toho asi nešla. Nejvíc mi vadilo, že ten postup při dávkování entonoxu byl jiný, než jsem četla v nějakém odborném článku (ale je možné, že od té doby, kdy se entonox zaváděl, přešli na jiný postup, ale jako z logiky věci, jak jsme každý jiný, mi přijde přirozenější dávkování podle toho, jak člověk reaguje a potřebuje než podle času jednotného pro všechny stejně...). A pak ten přístup zubařky, který se projevil až později (na začátku umí být milý kde kdo, že ano). Ale určitě tomu dost přidalo i to, že celkově poslední dny jsou pro mě dost náročné a naše rodinná/manželská situace je dost komplikovaná, a tak. Musela jsem se vypořádat i s tím, že jsem nebyla schopná to okamžitě řešit a ihned a adekvátně zareagovat, což bylo pro mě asi nejtěžší. Takže až teď jsem schopná to alespoň napsat (netvrdím, že jsem s tím srovnaná).
Je mi jasné, že rodič, který nevěří na nějaký vliv podvědomí, myslí si, že říct dítěti "neřvi" nebo "to nic není" je v pohodě a celkově moc neví o psychologii, tak to asi nebude prožívat tak moc, jako já (ano, nevědomost je sladká). Takže pokud někdo reagujete na tento zážitek jako "jéžiš, to je toho" nebo "ta nadělá", tak nejspíš budete naprosto v poho a můžu vám to doporučit. Když už nic, cena je příznivější než midazolam (Dormicum).