Mám manžela, přesto jsem na děti i domácnost sama. Jak z toho ven?
Milé maminky, již dlouho mě trápí naše situace doma. S manželem spolu žijeme 5 let, 4 roky manželé. Předtím jsme se znali jako kamarádi 7 let a občas něco podnikli, takže jsme se zběžně znali, i své povahy a přístup k životu. Máme dvě děti, 3 a 1 rok. Nebudu zde rozebírat do detailu starší "křivdy" a a všechny mezní události, ale jen to zasádní a to čerstvější. Manželova rodina mě nikdy nepřijala, ale za tím jsem asi před půl rokem dokázala udělat tlustou čáru a daří se mi to neřešit, prostě nad tím už vůbec nikdy nepřemýšlím. Byl to určitou dobu hlavní důvod hádek, protože manžel chtěl a vždy chce být s každým za dobře, i když třeba s něčím nesouhlasí. Myslela jsem, že když to vytěsním, tak už bude jen dobře, ale asi jsem přes to nechtěla vidět to ostatní. Už když se nám narodilo první dítko, tak mě manžel nechal hned po příchodu z porodnice samotnou, nebyl ochotný si vzít ani den volna. Vůbec. Má práci, kdy tou dobou byla příprava na sezónu, takže si objektivně nemohl vzít čtrnáct dní ani týden volna v kuse, ale... ranilo mě to. miminko neumělo pít, dva měsíce jsem byla v nonstop koloběhu, kdy jsem se nestíhala najíst. Mimčo bylo pro pokročilé a já na vše sama. Jak jsme se dostali z nejhoršího, tak už bylo lépe a docela jsem vše (i když nuceně sama) zvládala. Ještě jsem do toho dělala poslední rok VŠ dálkově. Manžel mi jednou za čtrnáct dní společně s mojí mamkou hlídal u školy miminko, mamka jim zajišťovala "catering". Abych vždy ten jeden den nemusela řešit vaření a mohla být ve škole. Oba jsme od začátku chtěli více dětí a celkem u sebe. Tak jsem odstátnicovala a přišlo druhé těhotenství. Myslela jsem si, že po ukončení školy přijde "příjemnější" období a ještě větší pohoda, ale to jsem se spletla. Asi díky vůli dodělat školu a více práce jsem nějak nevnímala, jak jsem na vše sama. Jenže po dodělání školy mi už manžel vůbec s ničím nepomáhalal a to se stupňuje stále. Byla jsem těhotná a vše těžké musela tahat sama, nákupy, kočár, vše zařizovat a dělat sama. Manžel i když by mohl, tak ze své pohodlnosti chodil a chodí do práce na děvět a později a tím pádem se vrací po šesté. NIkdy v životě nevzal sám ze své iniciativy děti po práci ven, povozit kočár, nic. S malou jsem to připisovala tomu, že chce, ať trávíme co nejvíc času spolu - chtěl vždy ať jdeme společně. No teď už vím, že je to z pohodlnosti. Přišla koupě bytu, rekontrukce, většinu věcí jsem řešila sama, jinak by to nebylo ještě teď. Těhotenství bylo do půlky v pořádku, pak krvácení a nutnost se šetřit. Ani tak jsem se pomoci nedočkala. Pravé peklo přišlo po porodu. Opět si nebyl ochotný vzít ani den volna a já byla unavená na vše sama. Naštěstí mi pracující maminka první 4 dny doma pomohla (vzala si volno). A on ten čas co mi mamka obětavě pomáhala využil po práci k tomu, aby si zašel do posilovny a čučel na mobil... Tolik ke starším křivdám. A teď současnost: jsem stále na vše sama. Před dovolenou jsem si musela sama vyměnit olej v aute, kapaliny. Vše pozjišťovat a naplánovat. Dovolenou zajistil on, ale ani nevědě adresu kam jedeme. A poslední kapka samotná dovolená. Pět dní si dovolenkoval, s kamarády popíjel do noci, abych já celou dobu v noci vstávala k dětem a ráno s nimi v šest. Sliboval mi, že když na dovolenou pojedu (už jsem nechtěla, bála jsem se, že to tak dopadne), tak mi bude pomáhat a bude se nám věnovat. Takže jsem byla úplně vyřízená. Ještě jsem po asi 5 letech poprvé onemocněla a je mi pod psa a přesto není schopný převzít domácnost a zapojit se a udělat aspoň z poloviny to co já, i když už padám na hubu. Jsem strašně naštvaná a nevím co dělat. Už jsem bohužel několikrát udělala scénu, pak i hrozila rozvodem. Když to vygraduje, tak se nedokážu udržet a mít chladnou hlavu. Vlastěn už ani soudně nevím, zda to je nebo není důvod k rozvodu, když žadné jiné problémy nemáme. Jsem zblblá z toho, jak mi říká, že je všechno v pohodě a vytvářím si to jen já u sebe v hlavě. Je mi z toho smutno. Poslední měsíce není den, kdy bych si v duchu tak desetkrát neřekla, že je to debil. :( A největší gól je, že chce třetí dítko, kteréjsme dřív chtěli oba. Ale já tuším, že se nezmění, když je to čím dál horší a nedokážu si představit, zda bych to sama zvládla. Snad kdyby bylo zdravé tak ano, ale při mensích potížích by to byl záhul. Nejtěžší je asi to smíření s tím, že strašně to další dítko chci, toužím po něm, ale nechci jej s tímto manželem. A nevím, jak z toho začarovaného kruhu ven.
@sudylichozroutv tomhle je hluboká pravda. Jeho rodina se ke mě týden před svatbou zachovala velmi škaredě. Jeho maminka... ani to nechci znova oživovat. A já to celé chtěla zrušit. Ale pak jsem si řekla, spolu jsme si slíbili, že se bereme my dva. Doufala jsem, že si neberu jeho rodinu.
@dzejn002 jenže ty hledáš pořád cestu k jeho změně. To je ten základní problém většiny nespokojených vztahů. Chyba bohužel byla v prvotní volbě. Ty sis ho takhle vybrala, takového vzala. Sama píšeš nejasně o křivdách z dřívějška, o tom, že doma nebyl naučený nic. Takže než sis ho vzala, musela si vidět, jak funguje. Nepíšeš nic o tom, že by najednou otočil o 180°. Osobně si myslím, že žádné tvé kroky nepovedou k jeho změně, to je prostě základní chybná premisa nespokojeného vztahu myslet si, že toho chlapa předělám k obrazu svému. Pokud on nebude chtít, neuděláš nic. I kdyby měly děti chodit špinavý a polohladový, myslím, že ten tvůj výkřik tu je už po mnoha tvých pokusech něco zlomit, které nikam nevedly.
@malenka3 To není úplně pravda. Znala jsem ho jako jiného člověka. Byla jsem roky dobrá kamarádka s jeho maminkou a znala jsem vlastně její obraz jejího syna. Takže těch 7 let, co jsem ho znala jako kamaráda, jsem ho znala jinak, než bych ho znala, kdyby v tom nebyla angažovaná jeho maminka. Tohle podle mě není tolik moje chyba. I před manželstvím to fungovalo jinak. Pracovala jsem na směny, volný čas jsme trávili mimo. Doma po sobě uklizel, jedl (nestopovala jsme co a jak a proč, nebyla jsem stíhačka). A co už je moje chyba, ano, neřešila jsem, že dělám víc než on před dětmi. Bylo to šup šup, co jsem viděla, to jsem udělala a proste upřímně jsme to neřešila. Ale jak přišla náročná malá, tak jsem najednou viděla, že je toho moc a jeho nadšeni u snaha opádavala...
@dzejn002 uz to tu zaznelo, lidi se nemeni k urcitemu datu. Lidi jsou porad stejni, jen jejich zamilovani partneri nevnimaji naznaky, ktere by pro ne mely byt cervenym alarmem.
@sudylichozrout Nejhorší je, že si to uvědomuji, ale nemám sílu to ukončit. Jak do mě neustále hučí, tak mám pocit, že je to malichernost, že o nic nejde a že přece nemůžu kvůli to u rozbít rodinu. Jeho jeden bratr se rozvedl drsným způsobem před par měsíci a trvalo to tři roky a neskutečně to poznamenalo děti (velké tahanice, policie, únosy děti...). Druhy jeho bratr soustavně několik měsíců podvádí ženu a jeho rodiče jej hájí... mám pocit, že nemám ten vážný důvod to hned vzdát. Teď mám nemocného tatinka, umírá nám dědeček a nedokážu dát své rodině v tu chvíli další ránu v podobě rozvodu... jo asi si za to můžu sama jak píšete, ale i kdybych mohla vrátit čas, tak nevím, co a kdy bych měl dělat jinak. Jedině se nevzít, jasně.
@dzejn002 no, bohužel si odpovídáš ale sama. Obraz o něm jsi měla zkreslený přes maminku, to není jeho chyba. Za bezdětna si dělala spoustu věcí sama a neřešila, jistě, nebyl to takový kalup, jako s dětmi, ale to taky není nutně jeho chyba. Jenže jemu to vyhovovalo, přišlo mu to normální, s takovou si tě vzal (pořád měj na paměti, že neobhajuju v nejmenším jeho chování, jen vidím to vysvětlení, proč se tak chová). Řešili jste před dětmi, že bude muset nastat změna? Řešili jste to před druhým, když to u prvního už nefungovalo dobře? Přijde mi, že moc ne.
Teď je těžko plakat nad rozlitým mlékem, já to píšu spíš proto, že mi to přijde jako učebnicový případ. A dokud ty si neuvědomíš, že ho nezměníš a neuvědomíš, co opravdu chceš, když on zůstane takový, tak se z místa nepohneš.
Pokud vám poradna nepomohla, najdi si koučku pro sebe. Ne psychologa, u kterého se vykecáš. To nepotřebuješ. Kouče, který tě naučí si sebe víc vážit, dobře si stanovit priority a naučit se najít správnou cestu z tohohle průseru. Včas, než napácháte na dětech špatné vzorce chování.
Ještě mě napadlo, zda do něj matka ještě nehučí. Když jste byly kamarádky a pak takový spad dolů.
@mis_el
Tata?Tohle je darce spermatu a ne tata.Tata se o sve deti stara,stara se o jejich matku pokud spolu ziji.
Nebo chces at z tvych deti vyrostou stejni sobci a lenivci?
@avadake Ne nehučí. Stýkají se spolu, ne moc často (nikdy se nestykali často), občas oběd, jen já jsme se s nimi přestala stýkat. Před společnými známými na mě pěje chválu, ale jinak se se mnou nebaví... Zvrat v tom přátelství nastal, když jsem se od manžela dozvěděla jak žili do té doby a absolutně nebyla pravda to co jeho mamka vyprávěla mě, ostatním. Ve spoustě věcí lhala, nečekala jsem to.
@dzejn002
jak si te ma vazit tvuj partner kdyz si nevazis ty sama sebe a tim,ze mu delas sluzku mu to denne ukazujes?
@dzejn002 ještě mě napadlo, podle toho, co píšeš mi přijde, že je tak nějak emočně a rodinně neschopný, pokud to tak je, tak s ním asi opravdu nic moc neuděláš, nezměníš ho. Pokud se ale jinak máte rádi (a jsou ve vztahu i chvíle kdy si tě váží) s dětmi jakž takž funguje - co zkusit mu v klidu dát nůž na krk a zvolit nějaké společné kroky pro záchranu: ještě jinou poradnu, pomoc s domácností si zaplatit (jestli je úspěšný, tak byste na to mohli mít), každý den vymezit určitý čas, kdy bude něco konkrétního dělat (i kdyby to byla hra s dětmi, procházka)... atd.
Děkuji všem za komentáře, pomohli jste mi si uvědomit, že opravdu nejde o blbost a žádný problém, jako to pojmenovává můj manžel. V rámci pudu sebezáchovy a fungování s dětmi jsem zapomněla myslet na svou hrdost, na sebe. Začnu tím, že se za to přestanu stydět a svěřím se někomu v okolí.
@dzejn002 Ja bych si "nenapadne" vytiskla vzor rozvodovych papiru aby ho tak "nahodou" objevil...
@eviicka Děkuji za Tvoje tipy. Popravdě mám z té poradny nebo kouče už strach, mám k tomu úplnou averzi po té minulé zkušenosti. Byla to fakt síla a týden jsem se z toho vzpamatovávala. A to i tehdy byla čekací doba víc jak měsíc. Ale zkusím pohledat nějakou tu výpomoc. Sice bych ty peníze raději ušetřila a utratila s dětmi za zážitky nebo za látky (ráda šiju, ale manžel mi nedá nikdy prostor - nevezme děti... a přitom se tím dá ušetřit z obleceni a udělat radost v rodině), ale mohlo by to na něj platit. Když uvidí, kolik ta paní na úklid a žehlení stojí, tak třeba začne něco dělat. O to vymezení času a jeho zaúkolování se snažím, ale jak chodí z práce pozdě, tak dětí se to už moc nedotýká, někdy si s nimi pohraje (udělají obří binec v pokojíku - on je fakt jak malý), ale mám zase na chvilku klid pošolichat kuchyň po večeři. Věcma mimo děti se zaúkolovat moc nenechá, protože si musí na chvilku sednout... dnes místo, aby mi pomohl uklidit jen to nejnutnější v kuchyni, jak mi bylo zle, tak čuměl na Arabelu s otevřenou pusou... Spoustu věcí už jen přecházím, protože to není normální...
@dzejn002 Píšeš o mém manželovi, ale fakt doslovně! Úplně se mi tu nechce rozepisovat o našem soukromí, ale taky manžel rodinu zabezpečuje finančně a tím to zhruba končí. Velice rád se nechá pochválit, ale doma v životě nehnul prstem. I v den porodu a ihne po příjezdu z porodnice si nechal navařit a obskakovat se, jakoby se nechumelilo. Bohužel, na internetu ti napíšou, jak sis vzala blba a máš si vážit sebe a okamžitě se rozvést, ale v reálu, když se rozhlídneš kolem sebe..? Možná se najde princ na bílém koni, po všech ohledech dokonalý, ale co vidím já, tak si nakonec skoro vážím toho, co mám doma. Když to tak vezmeš, byla bys radši, kdyby pil, cholericky ti za všechno nadával, řešilas věčně nevěry, nebo žít s nějakým ňoumou, co umí akorát dojít do fabriky a do hospody? Nebo cool chlapa, který je sice sympaťák, ale má tolik koníčků, že domů stejně chodí jen přespat? V podstatě svůj stav nyní beru jako "hospodyně s výhodami", o penězích vůbec přemýšlet nemusím, nějaká zadní vrátka, třeba kdybych skončila v nemocnici mám, sice by děti asi byly o suchých rohlících a ve špinavých pyžamkách, ale nemusela bych se strachovat, že je nemá kdo pohlídat. A ten zbytek si prostě udělám po svém. Stejně bych to tak jako samoživitelka měla, takhle aspoň mám o tu starost s financemi míň. Co bude do budoucna? Třeba se to trochu vyřeší tím, že děti budou samostatnější, nebudeš je neustále mít na krku a naivně si myslím, že trochu ubyde povinností samo. Pokud na to máš "koule", můžeš zkusit pár experimentů. Chovej se jako on, prostě si sedni s mobilem a nestarej se, ony po něm začnou lézt děti a přibude nepořádek, nebude večeře, třeba mu rupnou nervy a chytne se za nos (ale nesmí nervy rupnout dřív tobě). Nebo si s někým začni psát (buď to zahrej s kámoškou, aby to hned nezavánělo nevěrou, nebo fakt s nějakým chlapem, jestli se nebojíš), uvidíš, jestli s tím nějak pohne žárlivost - zníš trochu jako na pokraji rozvodu, tak asi nemáš moc co ztratit, ale promysli to, ať toho pak nezalituješ. Jako ale i kdyby se nic nedělo, buď tvrdší, prostě jak na malé dítě - vyměníš olej v autě, já, jako ženská to odmítám dělat (asi bych mu ho vylila na hlavu, kdyby to neudělal). Udělal bordel s dětmi v pokojíčku? No tak si ho společně snad uklidí, půjde příkladem dětem, ne? Ale vidím to u nás, bude mít nějaký strašně vtipný komentář a nakonec budeš za hysterku ty a tatínek v očích dětí bůh, že? Já už se jenom bojím, že z prvního dítěte roste naprostý uctívač a klon tatínka, bez jakéhokoliv mého vlivu.
@chat_noir Jo mluvíš mi z duše! Přesně to si říkám, že máme aspoň tu finanční jistotu, že můžu teď a tady být s děti doma, dokud mě potřebují. Sice někdy pochybuju, zda mi ta finanční jistota za to stojí, ale jo asi stojí. A taky si říkám, že když to teď zkousnu, že za dva roky už mladší nebude miminko a bude samostatnejsi a vude to zase jiné. Že pak přijde ta doba, kdy se budu starat o sebe a o děti a muž ať si poradí. Jo s tím bincem v pokoji, to víš, včas přijdu a říkám, pěkně uklizene, za chvilku se půjdete umyvat a spinkat. Ale co myslíš? Pokračují dal a manžela ani nehne začít rovnat hračky. Posledně jsem vydržela týden, to byl totální výbuch, v noci jsem občas o něco zakopla a pak jsem se šprajcla a nešla v noci k malému, šel muž, o něco tam pozakopával a už se druhy den uklízelo... bohužel jen lehce v jeho stylu, ale aspoň něco...
@dzejn002 Ano, přesně jak píšeš, brala jsem si pohodového kamaráda, který i vymýšlel různé společné akce atd. Jak fungovala jeho rodina, o to jsem se zajímala jen tak o krajově, prostě mel oba rodiče, žili v domku. Fakt mě nenapadlo řešit, jak ho kdo vedl doma k pomáhání. 😲 Jako čerstvá manželka a pak i s miminem jsem se mohla přetrhnout, abych se blýskla na všech frontách. A až zpětně mi dochází, že to absolutně nikdo neocení a odnáším to jenom já. 😔 Jako, ale těch aspektů, čeho by sis na partnerovi měla všímat, než si ho vezmeš je tolik, že bych si v životě nikoho nevzala. Protože zrovna toho je fakt taková nenápadná blbost, nad kterou každý mávne rukou a zasměje se - jakože "nepomáhá ti"? Ale jejda, přece by ses s ním nerozešla proto, že se netkne vysavače a nechce se mu vařit. Vždyť je to milej chlap a jak se o rodinu stará! My totiž asi zvenku taky působíme jako dokonalá rodinka, peněz zajišťuje dost. Já zajišťuji zbytek. Že padám na hubu a on se chová jenom ke svýmu uspokojení, to už je všem putna. 🙄
Tak v tom nejste semy....
Mam doma to same...Nev8m.jak z toho ven...nejsem financne nejak zajistena...2 deti a chlap..?..Skoda slov...Nechce se mi to rozepisovat...Ale zavidim vsem kamaradkam...ktere chlap obletuje a pro rodinu se muze pretrhnout....😢
@nazka no já si myslím, že to o tom modelu být nemusí, mě ten manžel zakladatelky přijde, že je zkrátka líný od přírody a nemůže si pomoci. Že by nic nedělal i kdyby žil sám.
Taky jednu takovou rodinu znám, jsou jinak spokojeni (navíc mají dvě dnes už dospělé dcery narozené s větším odstupem, takže všechno nebylo jen na paní). Paní není žádná putka a pomohla si jak se dalo - sice třeba nedokázala chlapa dostat od televize, tak dostával práci "do křesla". Loupání brambor, krájení zeleniny, někam šel - dostal do ruky koš... atd. Ideální to není, ale tam to nějak funguje.
@chat_noir nemám ráda takové ty soudy na internetu, typu "děláš ze sebe služku", "odejdi od něj" apod. Ale jedna věc mě zarazila a to, že si "nechal navařit" když si přišla z porodnice, tam se ptám proč? Asi si musela vařit pro sebe, tak jsi mu dala, ale já bych si tu druhou půlku raději nechala na další den... Neumím si představit ve stresu po porodu nebo při nemoci vařit (nebo ne někomu jinýmu než sobě a dítěti).
@mis_el no, tak mu rekni, ze to musi priste oddelit. At se to nauci.
Jinak je mi fakt smutno, jak malo si sebe zeny dokazou vazit. Uz jen tim, ze neposlouchaji sve oci, kdyz vybiraji. To, jaky jejich vyvoleny je, je videt na prvni dobrou pri pohledu na jeho rodinu.