Nechci, aby moje dcera vídala svého otce

Když byl dceři skoro rok, odešel od nás její otec, respektive, spíš jsem ho vyhodila.. Žijeme u mých rodičů, a i když naše vztahy nejsou zrovna dobré, dost nám pomáhají a situace doma se zlepšuje, malá je spokojená, má se krásně, babičku a dědu miluje, a myslím, že je to štastné dítě 🙂 . Problém je její otec... Jestli ho tak vůbec můžu oslovovat. Neplatí alimenty, to už je samozřejmě v řešení, za malou nechodí, dnes ji viděl po 3 měsících a mě to rve srdce... Malá dnes ani nevěděla, kam ho zařadit, když ho viděla... až pak jí došlo, že se ukázal táta.. On je absolutně nezodpovědnej, je mu úplně jedno, že svoje dítě nevidí tak dlouho, pak si přijede a myslí si, že se z něho všichni zblázníme.. Byla bych nejradši, kdyby malou nevídal vůbec, takhle ji zbytečně plete hlavu. To, že ubližoval mě a mojí rodině, to už přebolelo, ale nechci, aby bylo ubližováno malé... Pečuju o ni, jsem sama na výchovu, snažím se, aby se měla dobře, všichni pro ni děláme maximum... On pro ni od jejího narození neudělal absolutně nic. Je to obyčejnej hajzl... Omlouvám se, jsem tak strašně naštvaná a zároven smutná.. Je tady někdo v podobné situaci, nebo snad byl ? Vím, že to asi nemá řešení, ale já bych si tak přála, aby byl od něj klid a ani já ani malá jsme ho nemusely vídat...