Zemřel nám tatínek/partner
Ahoj, chtěla bych se s vámi podělit o svou zkušenost a chtěla bych trochu poradit, jak se s tím vyrovnat. Začnu tak nějak od začátku. Před čtrnácti lety jsem potkala toho nejúžasnějšího kluka na světe, osud ale asi nechtěl abychom ještě byli spolu, tak jsme se po tříletém vztahu rozešli. Potkali jsme se znovu asi po šesti letech. Věděla jsem vždy že je to ten pravý, to co mezi námi bylo se nedá ani popsat. .. Strašně moc jsem ho milovala, co milovala stále ho miluju. Náš vztah šel rychle, přestěhoval se ke mě a brzo jsme zjistili že čekáme první miminko, narodil se nám krásný chlapeček, dnes už má 3,5 roku. Bylo úžasné vidět je spolu. Ale už tehdy jsem viděla, že se v něm něco změnilo. Ale vše bylo tak nějak v normě. Přestěhovali jsme se z města na vesnici do domku (Jirka po tom vždy toužil, byl to kluk z vesnice) a čekali jsme druhé miminko. Když jsem byla v sedmém měsíci, poprvé mě zbil, na to nikdy nezapomenu, mlátil mě a řval ať mi to břicho zdechne. ..Ale i přes to jsem mu kvůli dětem odpustila a zůstala s ním. Když se nám narodila dcera ( nyní má 2,5 roku) začal být nesnesitelný, byl stále protivný a hnusný, když nekřičel na mě, křičel na děti. Pak jednoho hnusného rána mě zbil podruhé. ...ležela jsem na zemi bil mě a v tom tam přišel syn a v tu chvíli jsem neměla strach o sebe, ale o děti, nevěděla jsem co je schopný jim udělat, viděla jsem tu zlost v jeho očích a řekla jsem si dost, o kam zimě jsem ho vyhodila z baráku. Začalo psychické vydírání...bylo to hrozné, ale byla jsem pevně rozhodnuta.V Pátek ráno 31.10.2014 mi přišla od něj SMS že se vrátí tady ( jelikož odjel k matce cca 150 km) a bude nám nablízku. Ten večer mi volala jeho mamka aby mi oznámila, že spáchal sebevraždu. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Nevím co si počít. Je to už půl roku a pořád se cítím stejně, stejná bolest a beznaděj. ... samozdřejmě mi většina lidí jeho smrt vyčítá a říkají, že za to můžu Já. .. Prosím poraďte, jak se vypořádat s těmi pocity a pak bych taky chtěla poradit jak a kdy to říct dětem. Momentálně ví že tatínek odjel a už nikdy nepřijede. Dcera je malinká a nepamatuje si ho, ale syn si pamatuje jen to špatné, jak tatínek křičel, jak mě bil...snažila jsem se mu to nějak vysvětlit, nechtěla jsem, aby měl špatné vzpomínky. Pak bych chtěla ještě Prosím poradit, na jaké peníze mám nárok? Mateřskou mám 4800 Kč + sirotčí důchod. Ale opravdu převracíme každou korunu dvakrát. Moc děkuji za každou odpověď a taky za trpělivost při čtení.
@filipatereza mamka chodí do práce sice je teď ba nemocenské ale nechci ji dávat malou porad a pak jak půjdu do práce tak to taky bude trosku složitější
nečetla jsem reakce, jen prispevek.... nebyl nejak psychicky nemocny??? A vycitat ti, ze jsi ho vyhodila???? A proc ho nechavat, kdyz te bil????? Chlap, ktery vztahne ruku na zenu nebo deti, neni chlap, ale chudak....celkove agresivitu by nikdo nemel tolerovat.... Ty jsi ho vyhodila, udelala jsi dobre, on zareagoval sebevrazdou....nikdy nevis, jak by zareagoval v nejakych slabsich chvilkach, kdyby jste spolu zustali....co by byl schopny udelat detem, tobe.... Ty jsi udelala jedine dobre!! <3
@lucysmidkova Drz se.... To je sileny :((( <3
@jituliiii dekuji 😊
@jituliiii jestli byl nemocný asi nedokazu dobře posoudit,ale dok jsem ho prosila aby sel k doktorovi, věděla jsem ,že je něco špatně.... Ale bohužel nešel... Moc děkuji za podporu 🙂
@asenberuska všechno bude dobry 😊
@asenberuska Drz se.... Uzivej si deti a mysli na to pekne... 🙂 Vis, jak se to rika "Spokojena matka, spokojene deti..." Hodne sil 🙂 <3
@asenberuska S penězma poradit neumím...vlastně s ničím, jen bych ti chtěla říct, ať si nic nevyčítáš. Kdo řeší problém sebevražou je srab a sobec. A ty za jeho smrt rozhodně nemůžeš, neporadilas mu to, nepomohla mu. Může si za vše sám. Z tvé strany bylo jednání pochopitelné a správné a on byl zřejmě nemocný. Drž se, ať se vám s dětma daří, věřím, že vám bude krásně a že se vám tohle trápení v životě vynahradí a budete šťastní

@lucysmidkova To mě mrzí... Nemáš poblíž rodiče, kteří by ti pomohli s hlídáním? Na druhou stranu neboj, malá to ve školce určitě zvládne... Ztráta milovaného bolí, ale čas je nejlepší lék...