Kojení - bojovala jsem, ale vyčerpalo mě to, už nechci
Ahoj ženy, mám doma malou dva týdny a posledních pár dnů pro mě bylo fakt peklo.... jsem po sekci a mlíko se mi rozjíždí blbě, když malá ten první týden vytáhla 25, byl to zázrak. Mám celkem velká prsa a fakt mi nejde lehnout si s malou do postele a kojit ji vleže, zkoušela jsem to a mě bolí celé tělo a ona se jen rozčiluje. Také mám vpáčené bradavky a musím používat kloboučky, tudíž stejně musím vstát, klobouček umýt, nasadit si ho - ona ho navíc někdy sáním stáhne z bradavky pryč, musím kojení přerušit, nasadit znova, ona se vzteká atd. Můžu ji kojit jen vsedě na "fotbalistu", stejně mě z těch velkých koz bolí záda. V porodnici mi půjčili elektrickou odsávačku, takže s tím naopak mám 3x tolik sraní - nevidím na tom nic pohodlného ani příjemného pro mámu i dítě. My u toho trpíme obě. Aby vůbec něco vypila, musím jí dát pít tak 12 minut z jednoho prsa, 12 z druhého, dát tak 30-40 ml odstříkaného z lahve, aby neřvala hladem, potom odstříkat další várku, hodina a čtvrt pryč a kdy mám spát? Předevčírem jsem celý den probrečela a upřímně jsem si myslela, že se půjdu zabít a bude klid. Ten den se o malou musel starat muž, protože já ji ani nedovedla pochovat, abych se u toho nerozbrečela a máma si myslela, že mi zavolá nějakého psychiatra. Říkala jsem si, že tohle je nájezd na poporodní depresi jak blázen.
Pro kojení jsem zkusila udělat všechno - čaje, homeopatika, poslouchala jsem sestry v nemocnici a budila ji co 2,5 hodiny, nikdy si nevytáhne sama dost a pořád brečí. V porodnici mi nechtěli dát příkrm a nakonec chudák spadla z 3930 na 3560 a já ty lidi úplně nenáviděla, proč mi to UM nedali dřív. Měla jsem tu minulý týden laktační poradkyni a stejně mi nic kloudného neporadila, malá akorát začala řvát po kojení hlady ještě víc než předtím (rady typu "nechte ji sát půl hodiny z jednoho, ona si to vytáhne") - upřímně jsem ztratila trpělivost a na kojení kašlu. Zítra jdeme k pediatričce, už teď o víkendu jsem malou přikrmila UM, jinak byl furt řev, přece ji nenechám umřít hlady - doktorce řeknu, že jestli mě někdo bude dál nutit do kojení, tak si asi něco udělám. Už jsem z toho psychicky úplně na dně. Podle mě je snad zásadní, aby dítě i matka byly v pohodě a ne že budu za každou cenu "zkoušet vydržet". Byla bych dřív v Bohnicích.
Prosím nedávejte mi rady typu "musíš to zkoušet". Já zkusila dost. A cítím, že další zkoušení by mi jen vyvolalo odpor k mateřství. Už tak cítím, že tohle není ten směr, kterým se chci dát, nechci být doma coby pochodující mlíkárna a řešit akorát posraný plínky, měla jsem v plánu tak za měsíc pomalu zase pracovat (jsem OSVČ a s mužem se můžeme prostřídat, on péči o dítě miluje). Chci jen vědět, že v tom nejsem sama.
@kajalka ono je ovšem otázka jestli je kojení takový středobod světa 😉
z dlouhodobého hlediska je kojení velmi malý úsek života (a to i když někdo kojí třeba 3 roky)...
za mě důležitější než kojení je, aby byla v pohodě celá rodina... včetně starších dětí a taky manžela...
vyčerpání, frustrace, skoro žádný čas na starší dítě, jen aby se člověk za každou cenu aspoň na pár měsíců rozkojil... je to o názoru, ale za mě to není tak podstatné
a pozor, píšu to právě proto, že jsem tohle u druhého dítěte udělala!!
plusy z toho žádné nebyly (kromě mého dobrého pocitu na pár měsíců), protože mladší byla nemocnější jak starší nekojený.... a skončila s laktozovou intolerancí....
za mě pokud je věc, která má VŽDY smysl v rodičovství... tak je to dávání lásky dítěti 😵
všechny ostatní věci jsou diskutabilní a záleží na tom jaké dítě člověk má a jaký je sám...
to, že někdo kojí nebo nekojí neznamená že je lepší nebo horší rodič....
rodičovství má mnohem důležitější složky jako podpora, trpělivost, udělat si čas na dítě, vyjít s jeho otcem, aby mělo dítě kompletní rodinu pokud možno atd...
Navrhuju přejmenování diskuze. Místo "bojovala jsem, ale vyčerpalo mě to" mi přijde příhodnější "zkusila jsem, nechci". Protože o tom tahle diskuze je. Zakladatelka nehledá pomoc, ale gratulace a argumenty proč ne. A po 14 dnech říct že jsem bojovala... No nevím
@lu777
@jujatko
@visnule já jsem přesně ten typ,co má "předpoklady" nekojit,i když nic takového neexistuje. 🙂. Ale prostě jsem byla rozhodnutá,že kojit budu. Byl to teda veliký boj,za prvních 14 dnů jsem spala dohromady tak 5 hodin. Do toho máme ještě dost náročného syna (autista).Ono je to podle mě o tom,kde má jaká maminka svůj práh "bolesti" (bolest zde ve významu vyčerpání). Každá má svůj strop jinde. Jen si říkám (a je mi to líto),že to opravdu některé vzdají zbytečně brzy. Ne proto,že by byly opravdu vyčerpané,ale proto,že si prostě nevědí rady. Což netvrdím,že je příklad zakladatelky,jen poukazuji na to,že se maminkám dostává špatných rad a formulka "tak jí dej Um,hlavně že budete v klidu obě" mi přijde někdy jako neschopnost dobře poradit.
@visnule Ale ja nemam pocit, ze by si prisla pro pomoc. Vyslovene pise, ze o rady, jak to dal zkouset, nestoji. Chtela to proste probrat s nekym, kdo zazil to same a rozhodl se jako ona. Bohuzel jeji rozhodnuti urcite damy zde drazdi, ale to je jejich problem. Zakladatelce to muze byt srdecne jedno.
Ahoj, taky dávám UM jen teda kvůli refluxu, malý hodně blil, nic nepomáhalo, furt řval,nepřibíral, chtěl kojit co pul hodiny, do toho hormony, mluvila jsem i s laktační poradkyní,odstřikávala jsem-zahuštovala,ale psychicky jsem už to nezvládala,jen jsem prala ,žehlila , kojila, brečela.. na první chvíle taky nemám žádné pěkné vzpomínky - bohužel, přešla jsem asi v 5 týdnu na UM a vše se urovnalo, už jen ublinkával, méně plakal 🙂 taky pracuji,takže jsem mela jeste pracovni starosti ( bohuzel z 6500 tis bych nas neuzivila) ale o tom , že UM moc dobré není bych se s holkama nehádala, nemám teda nastudováno toho tolik ,ale to že už se doporučuje přikrmovat od 4 měsíce místo od 6 na tom asi něco bude,že UM není na tom tak jak MM.. chápu, že ty tady hledáš holky , které jsou na tom podobně a ne další rady,tak tě některé holky štvou... spíš bych už jim jen poděkovala za rady,ale odmítla stím,že už na to psychicky bohužel fakt nemáš,ale moc bych si je nerozhazovala, protoze clovek nikdy nevi jakou dalsi radu bude potrebovst,třeba taková katy mi pomohla se zbavit exemu od maleho ktery mel prave kvuli kravskemu mliku,ktere je obsazeno temer ve vsech UM
Hmm, tam je problém už v porodnici, dítko se určitě nebudí na kojení po 2,5h. Jinak k úvodnímu příspěvku, sama v tom nejsi, já se dle rad sestřiček a doktorů řídila s první dcerou též a vedlo to k UM, a zbytečným nervům první 3m dítka jsem si ho vůbec neužila, jen neustálí pláč, jak můj tak dcery. Co ti říct, po sekci se kojení rozjíždí déle, ale i po třech týdnech se může rozjet na plno. Pokud chceš kojit můžeš.
Z diskuze jsem přečetla pár posledních příspěvků a jsem trochu rozpačitá. Kojení je samozřejmě středobod každého miminka, je to nejen o imunitě ale i o kontaktu. A ano kojit může 99% žen. A moderní trend to určitě není, je to jen přirozená věc a kdyby se k tomu tak přistupovalo už v porodnici, nebylo by takových problémů, ale ony nemocnice jsou sponzorovány výrobci UM, takže se uchovávají zastaralé postupy(buzení po 2,5 - 3hod., ne dříve, odebrání dítěte bezprostřední po porodu, absence bondingu a okamžitého přiložení, to je strašně důležité) Trochu mi přijde že všichni tu vidí kojení bud jako to jediné a nebo jen nutné zlo. Druhou dceru jsem měla u prsa co půl hodinu, někdy i s menší prodlevou a nebýt mích zdravotních problému v dceřiných 18m, kojím do ted, a velký podíl na kojení měl právě bonding a zákaž doktorům dítě mi odnést.
Takže záleží jak se k tomu každá žena postaví.
@marecekavendulka no ano, každý máme ten práh co zvládneme jinde... já třeba měla únav. syndrom, takže ve chvíli kdy jsem únavou málem syna jednou v noci upustila na zem a zvracela jsem a neměla jsem žádnou sílu, tak jsem se na milé rady kojit za každou cenu vykašlala... syn prospíval a prospívá velmi dobře, první antibiotika měl v 5 letech 😉
a opravdu je to o prioritách, já si u druhého dítěte zkusila vše dopředu zařídit tak, abych se mohla fakt soustředit na kojení (pomoc doma se starším, dula už u porodu a pak doma aby pomohla s kojením, homeopatika, hodně pití a polévek atd. atd. no kdo bojoval o kojení tak to zná)... a stejně mi to bylo houby platné, stejně jsem kojila jen pár měsíců... prostě ač se tvrdí, že to tak není, tak každý kojit nemůže - toť můj názor po tom co jsem zažila....
ono kojení ani to zdraví bohužel nevytrhne a nic to nezaručuje (kdyby! to by bylo super!).... důležité jsou hodně geny....a taky strava, cvičení později a klid v rodině...
ale i kdyby se zakladatelka rozhodla, že kojit nebude prostě protože nechce, tak je to její věc....
je to jen kojení, fakt jen krátká část života.... myslím, že je okolo toho opravdu moc propagandy...
za mládí mojí maminky byla opačná propaganda... je to legrační 🙂
@zlatulka89 jo to je právě ten rozdíl: třeba ty jsi musela pracovat,prala jsi,žehlila.. já na všechno prděla,jen jsem vozila syna do školky to bylo vše. Manžel mě podpořil,jedl to,co si koupil cestou z práce,pračku zapínal taky on. Prostě já měla dobrou "živnou půdu",ty ne. 😉
@marecekavendulka to je dobře 😉
ale myslíš, že to z hlediska celého života je tak důležité? 😉
upřímně, já se neustále setkávám s maminkami co kojily a jejich děti jsou mnohem častěji nemocné než můj nekojený syn...
kromě zdravotního argumentu je tam pak ten kontakt... no já jsem nosila hodně a dodnes, i v 7 letech chovám (i v náručí, ač to je teda už skoro nad moje síly 😀 ale oba to máme rádi), v tramvaji jezdí syn na klíně a vůbec co jsem si všimla třeba v družině ve škole, tak je skoro jediný co ke mně letí a dává mi hned pusu... takže jak je vidět, ani na vztah to žádný vliv nemělo...
a ano, jak píše @marecekavendulka , je třeba i podpora nejbližších a určení priorit, my měli plný dřez, koše s prádlem přetékaly, ale kojila jsem a starší 4-letá nebyla o nic ochuzena i přes neustálé kojení, muž jedl co kde našel či si koupil
@lu777 tyjo,tak to nevím.. prvního syna jsem krmila Um a nemocný nebývá 🙂.Malou kojím a taky nemocná dosud nebyla. Myslím že kojení je prospěšné ,protože je tam ten fyzický kontakt. .. Já se vždycky strašně těším,že si malou přiložím,je to taková "naše" chvíle. A syn,kterého jsem nekojila,je mazel,až to hezký není 😀
@terezas4 co si kde našel.. 😀
@hojda
@somalicats
nemyslím si že je UM jed ani jsem to tím příspěvkem neznaznačila!!!!!! Poukazuji na fakt, že tazatelka vzdává kojení po pouhých 14 dnech a není ochotná svůj čas který má tomu věnovat, raději napíše že se chce po šestinedělí vrátit do práce.
Aspoň podle mého názoru funkce čerstvé maminky po narozením dítěte je, aby oněj pečovala a umožnila mu plnohodnotný start na mateřském mléku ale né aby po 14 dnech někdo napsal už nemůžu a dítě odstavím na UM a půjdu se místo toho "zrelaxovat" do práce od dítěte. Pochopím dát dokrm UM ale snažit se dál a zkoušet to.
Mě to přijde jako přesčáru..víc k tomu už nemám. Samozřejmě je to svědomí každé znás.
Ano moje kamarádky to udělali také a já je za to "odsoudila", prostě se na to dítě vys..ali a dali mu raději flašku...vadil mi ten fakt, že to dítě pro ně nebylo důležitější než svůj čas.
A já si blbka vyčítala, že jsem druhému synovi kojení ukončila v 5.měsíci a to jsem fakt už vyčerpaná byla...
Prostě holky,abych to shrnula: Není špatné dát dítěti Um,je jen škoda,pokud se dává zbytečně. 😉
@lu777 mě to nepřijde legrační, ona ta propaganda je furt, nebo snad ne? Přijde ti legrační že ti v porodnici místo pomoci, strčí láhev s UM? A to nemluvím o dalších věcech které zamrzly a od 60-tých let se nezměnily? Tenkrát ale výrobce UM (byl jen jeden) namyslel na namaštění kapsy, ale na to jak rychle vrátit matky do pracovního oběhu 😉 . Dnes je to jen o vydělání peněz, nebo si tu někdo myslí že výrobci UM myslí na to jak maminkám pomáhají ač se to v těch roztomilých reklamách tvrdí? 😝
@marecekavendulka 😵 no náš malý čím je starší tím je větší mazel...
mladší je taky mazel, jen jinak (najednou skočí do náruče), ale u ní mi přišlo, že to bylo vrozené, jen se narodila tak mě čapla za prst a od narození na mě doslova visela...
@marecekavendulka taky bych měla dobrou "živnou půdu" kdybychom měli prcka třeba o rok-2 později, manžel nám staví dům,ale stejne by pomohl jen financne,pripadne s domacnosti a ne stim,ze by maleho zbavil refluxu,kvůli kteremu dávám UM,ikdyz urcite je spoustu maminek ktere dava MM i kdyz jim mimčo šavluje jak divé a neverim tomu ,ze to ty miminka netrapi jak blinkaj..
@alisek hele ale ono vztah s dítětem fakt není jen o kojení 😉 kromě kojení dítě člověk nosí, hladí, pusinkuje, koupe... je tam i starší sourozenec nebo sourozenci, táta, babičky, dědové atd...
hlavní co dítě potřebuje je klid... 😉
na tu mámu je ohromně navázané a to nejen na začátku ale celý předškolní věk...
já proti kojení nic nemám a velmi jsem o něj bojovala (viz výše), ale fakt se z toho dělá středobod vesmíru...
středobodem vesmíru je láska mezi mámou a dítětem!!! 😵
hlavně jako když to čtu, tak jsem tááák ráda, že už mám větší děti...
žádné noční vstávání a reflux, žádné diety kvůli kojení aby jim nebylo zle atd...
právě hrajeme divadlo s mladší zatímco starší si dělá osmisměrku... cukroví už vykrajují děti samy a když mi bylo nedávno zle, tak mi starší četl pohádku....
mně stačí vždycky zavítat do takové diskuse a jsem totálně šťastná...a nějaké kojení/nekojení je tak dávno 😅
@kajalka Opravdu si nedokážu představit, že 6 týdnů ležím doma v posteli, bez někoho kdo by mi pomohl, zvlášť pokud k tomu má člověk ještě třeba druhé nebo třetí dítě a i kdybych byla sama, tak kdo by vařil třeba jen pro mě a chystal mi jídlo? Kdo by pral a nakupoval, úklid neberu v úvahu v bordelu se dá nějaký čas žít. A ani nevím, jak by 6 týdnů ležení pomohlo mým bradavkám, aby nebyly ploché, malý přestal být spavé miminko, které nejeví o kojení vůbec zájem už od porodního sálu a další komplikace, které moje začátky s kojením provázely. Tohle je přesně ten problém který tady maminky, které dost radikálně prosazují kojení nedokážou pochopit. Každý problém s kojením se dá prostě jednoduše vyřešit a hotovo. Ono se to radí přes PC, když v dané situaci nejste. Navíc ne všechny rady u všech opravdu fungují. Myslím si, že nejvíc je to opravdu o té psychice. U druhého dítěte jsem byla připravená o kojení zabojovat, ale rozhodně ne tak, jak u prvního když jsem 4 měsíce neznala nic jiného než kojení, odsávání a vyvařování, což je s druhém dítětem na krku neproveditelné. Řekla jsem si, že to určitě zkusím, ale pokud se to bude po delší době vyvíjet stejným směrem jako u prvního, tak prostě dám UM a nebudu to řešit a to mi dost pomohlo k vnitřnímu klidu. Malá pila moc pěkně a bylo to úplně o něčem jiném než poprvé. Ono je to někdy taky o tom dítěti, než jen o tom, jak moc se maminka snaží. 😔
@hojda o dítěti je to určitě... náš starší byl flaškový typ a to mi řekla i poradkyně přes kojení v porodnici...byl tam delší dobu kvůli těžší žloutence a pamatuju jak nade mnou stála a říkala "jemine, on je úplně mimo".... pořád jsme zkoušeli všechno možné a on byl líný až běda - později jsem zjistila, že nejen tou žloutenkou ale že prostě je takový celkově pomalejší 😉
když dostal po nějaké době flašku tak ji čapnul a vypil takovou rychlostí, že mi padla brada...
a flašku zbožňoval, horkotěžko jsem mu ji ve 2.5 letech brala, on si i prázdnou jen tak nosil 😅
UM miloval natolik, že jsem mu ji mohla dělat do jakéhokoli čaje při nemoci a vypil všechno bez mrknutí oka
@alisek no tak potrava se právě dá nahradit 😉
výš píšu, že starší nekojený je zdravější než mladší kojená... a všechny děti okolo mě co měly ekzém tak byly kojené... což sama nechápu 😕
moje babička se těmhle diskusím mimochodem směje - vždycky říká co by za to dala když měla potíže s kojením a opakovanými záněty a kdyby měla tehdy kvalitní UM... dělával se odvar z rýže a babička byla na nervy aby dítě mělo výživu... no a i tak z něj vyrostl silný chlap...
podle mě je zdraví hodně o genech... ona je prostě silák a kluk byl po ní si myslím...
@hojda to ležení si osobně taky neumím moc představit s druhým synem, to přiznávám, muž doma moc nebyl ale zase mi pomáhala mamka ale i přsto jsem to nějak dala a jsem ráda.
Dodám zažila jsem obě děti, kdy jsem měla s nimi mezi kojením slabou hodinu času( druhého syna ani to ne)..kojení 45min, pak jsem je držela aby to nevyblili ..dalších 45 min. a kojila jsem po 3h. přitom jsem jim aplikovala nutriton stříkačkou..toho prvního před i po vážila, v obouch přpadech kojení jen s kloboučkem a u druhého syna jsem držela bezmléčnou dietu, měl intoleranci kravského mléka plus silnou koliku..takže ten se jen nosil a brečel do 6měsíců..přežila jsem, vzpomínám na to období ráda ikdyž bylo vyčerpávající, někdy jsem byla fakt zoufalá ale spíš z jeho neustálého pláče..díky bohu že nebojkotoval dudlík, to byl náš nejlepší kamarád 🙂 myslím si že to bylo motivací.
@bielamacka Neřeš to a udělej si to po svém, hlavně když budeš spokojená ty i miminko!🙂
@lu777 Náš malej taky, narodil se ač v termínu, tak měl jen 2,71kg a měřil 52 cm, takže natažená žába, z porodnice jsem odcházela a měl 2,5 kg. Byl slabej, spavej o kojení nejevil vůbec zájem, Kojila jsem hodinu a nevypil skoro nic a u 2,5kg dítěte je to fakt hodně o stresu, když vidíš nepřibejvá 😔 . V porodnici se u mě vystřídalo několik sester a většinou se ho nepodařilo ani probudit. Jinak to bylo naprosto zdravé dítě, ale pít prostě moc nechtěl. Týdně přibejval 100 g a to jsem kojila fakt krev........ 😔 . Neprala jsem, nevařila, nenakupovala, neuklízela, nic to vše dělala manžel, nebo babičky, které jsem měla na týden u sebe. Moje celodenní činnost byla kojení a hodinová procházka venku (víc času mezi kojením, osáváním, dokrmováním a vyvařování nebylo). Těžko se to popisuje, ale pro mě byl neuvěřitelný stres, když jsem musela být mimo domov, protože naše kojení a dokrmování bylo strašně komplikované, aby se to dalo provádět, někde mimo domov. Prostě to nebylo, vystrčím prso a kojím 😔 . Nejdřív trošku odstát odsávačkou, aby se mléko spustilo a prsa nebyla tak nateklá, aby se malý mohl vůbec přisát, pak 40 minut kojení, pak ohřát mléko, dokrmit z kelímku a pak ještě odstát mléko a zakončit vyvařením odsávačky v hrnci. Ještě přebalit malého a zbyla mi max ta hodinka, než se jelo nanovo i v noci.....Večer jsem si lehala do postele s tím, jestli má cenu vůbec usínat, když budu hned zase vstávat. A to už jsem to měla zmáknutý, na začátku tam byli ještě různé obklady na zánět prsu, různé snahy hojení bradavek atd. takže fakt od kojení ke kojení.
@alisek Nějak nechápu na co jsi z té doby vzpomínala ráda? Já vzpomínám ráda na první měsíce s druhou dcerou, kdy byla opravdu pohoda a já si jí v klidu užívala a říkala jsem si, že se nedivím, že se některé maminky doma nudí, pokud mají takové dítě, jako byla ona. Najedla se a spala, netrápily jí prdíky, prostě nic, pohodové dítě. , Prostě se bez problémů nakojila a byla pohoda. Doplním, že se vpohodě přisála k těm mým plochým bradavkám a vytáhla si co potřebovala. Mít první dítě jako ona, tak tu třeba taky militantně prosazuju kojení, protože bych neměla tu druhou zkušenost, kterou jsem si prošla se synem 😔 .
@bielamacka Ještě bych dodala, že já zkoušela všechno možné - laktační čaje, homeopatika, držďové pomazánky, meltu atd. a prostě víc jak 80 z obou prsou nedostanu - ani při kojení, ani při odsávání. Je fakt, že na začátku jsem si říkala, jak by bylo jednodušší mít jen UM - udělat flašku a je klid a ne bojovat s kojením. časem, když jsem se psychicky srovnala, tak mě to kojení začalo i docela bavit, ale teda až s příkrmama, když jsem věděla, že malá už asi fakt nemá hlad 🙂 🙂 A hlavně, je jen Vaše věc, zda kojíte nebo ne. Kamarádka to vzdala po dvou dnech, protože ji to bolelo. Každý je jiný a lámat to přes koleno nemá smysl. A hlavně, pokud Vám dítě nepřibírá, tak ho snad nenecháte řvát hlady jen proto, že si má přeci vytáhnout mlíko z prsa a vy mu ze zásady nedáte UM. Obdivuji matky, které to dokáží. Já to teda nedokázala a malou jsem UM přikrmovala.