• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
@jitka90 pro takhle malé děti se mi líbí knížka Nejšťastnější batole v okolí. Výtah z ní mám ve fotoblogu, tak můžeš posoudit :slight_smile: Ale rabr můžeš praktikovat od začátku, ať si zvykneš na způsob mluvy, jenom neřeší některé situace specifické pro batolata.
@blandik píšeš, že nejseš zastáncem odcházení po tají. POdle mě záleží, proč to dítě brečí. Buď proto, že nechce, aby byla maminka pryč, nebo mu vadí ten proces odcházení. Já teda odcházela potají, m si vzal malou do ložnice a hráli si, aby neviděla, že se obouvám, a ona si na mě ani nevzpomněla. Když jsem se loučili, ještě půl hodiny brečela. Každý si asi musí zkusit, co je u nich lepší, každé dítě reaguje jinak. Jo a dopředu jsem říkala, že třeba půjdu večer ven, že ji uloží táta a my se uvidíme ráno.
29. pro 2011 v 10:56  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@verbalinka mě by zajímalo, co má Malý tyran společného s Konceptem kontinua? :slight_smile: Četla jsem obě, ale žádnou spojitost v nich teda nenacházím. Na tyranovi se mi nelíbilo, že moc neukazuje způsoby řešení. Čekala jsem, že popíše odstrašující případ a jak se postupovalo, jak se to lepšilo, jak dlouho to trvalo apodobně, ale ona jen v poslední kapitole napíše, že se má všechno řešit pevným objetím, což je zrovna metoda, která mi moc blízká není. :unamused:
29. pro 2011 v 10:59  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@eveluska
@verbalinka
@jitka90
@fender
@ludva
@reruna
Dekuju vam vsem za rady :dizzy_face: zapomnela jsem napsat, ze je to babicka meho muze, takze deti prababicka, ktera je dost nemocna a bohuzel peci o deti uz moc nezvlada, takze poslat je nekam s ni, nebo ji dat malyho na nakrmeni bohuzel nejde, navic se s ni deti videji tak jednou za jesic ani ne, takze ten vztah tam neni tak silnej a v takovehle situaci by s ni ani nesli :frowning2:
nevim, ten vcerejsek mi prijde az neresitelnej, byla to fakt sila a zrovna se to seslo, ze byli vsichni ostatni vcetne muze pryc a musela jsem si poradit sama... :frowning2: predejit tomu moc neslo, ja netusila, ze bude problem s nejmensim (ta zapomenuta flaska), on by byl za normalnich okolnosti v pohode-flasku do postylky a nazdar :unamused: se dvema loupeznikama bych si poradila, tri uz byli nad moje sily :grinning:
29. pro 2011 v 11:02  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@betelgeuzz - pro mě to byla otázka důvěry a zkušenosti s odchodem..založila jsem to na tom, že z domu se neodchází bez rozloučení, tedy vždy jsme chodili do předsíně se loučit, tajné odcházení od doby, kdy byl mobilní nebylo....taky jsme mívali období pláče, když táta odcházel..pak si ale s manželem našli cestu - že se objali a řekli si, že "mám" - jakože hotovo rozloučeno..a když to nešlo, trvalo to dlouho, tak manžel odešel, že už potřebuje jít... malý plakal..brala sjem to, že si prostě prožije tuhle emoci, je to vědomé, až se uklidní, tak mu to znvoa řeknu - táta šel, jel do práce, čeká tam paní na něj...mávali jsme z okna...Nevím, co je správné..my to dělali takto.
29. pro 2011 v 11:12  • Odpověz  • To se mi líbí
my - pokud je problém s odchodem, jakože většinou není - přidáváme ještě informaci, kdy se dotyčný vrátí - třeba táta jde do práce, vrátí se odpoledne až budeš vyspinkaný a po svačince, nebo máma jde cvičit, vrátí se až se navečeříš a podíváš na pohádky..... jelikož to jsou činnosti, které probíhají každý den v podstatě stejně, tak si to dokáže spojit, kdy to asi tak bude.
29. pro 2011 v 11:23  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@fender ty mas ale o dost starsiho prcka, nas tohle jeste nepobira a Jitka ma stejne starou prdolku :slight_smile:
29. pro 2011 v 11:26  • Odpověz  • To se mi líbí
@majatob aha, tak to potom ta prababička moc pomocí asi není :frowning2: kluci mají taky prababičku, se kterou se vídáme každý týden, má 84 a je pořád čupr, takže by je určitě na 15 minut v pohodě zabavila. Bohužel jsou někdy takové situace, kdy na řešení v tu chvíli nepřijdeš, u nás jich bylo, je a bude asi taky ještě spousta, jedna zapomenutá lahvička a všechno se pototo.....
No a my te´d máme období - a proč? Na Míšu to přišlo až te´d po 4 roce, čekala jsem to teda dříve, ale zato te´d si to opravdu užívám za každou mojí větou... a Lukášek to opakuje, takže to mám stereo
@betelgeuzz přesně to se mi nelíbilo na Malém tyranovi, že tam jsou jen popsané ty odstrašující případy, ale jak se to chování napravovalo tam už moc popsané není
29. pro 2011 ve 12:28  • Odpověz  • To se mi líbí
@majatob klobouk dolů,že jsi vydržela být v klidu,v takto vypjaté situaci :wink: .souhlasím s názorem eveluska :slight_smile: ,zaskřípala bych zubama vůči tchýni :angry: ,a dětem bych oznámila,že malý se musí nabaštit,aby mohl jít spinkat,a pak jim můžu já přečíst pohádku :wink: .Rozhodně reakce tchýně byla nemístná :angry: ,tím rozhodně nepomůže,a určitě nepomohla,ale to většinou tchýně jsou...bohužel.
Máš můj obdiv...tři děti takhle krátce po sobě :slight_smile: ,věřím,že zas je to lepší při jejich vzájemné komunikaci mezi nima :slight_smile:
29. pro 2011 ve 12:38  • Odpověz  • To se mi líbí
@majatob :slight_smile: ...je to blbost...ale já když už nevím jak dál, tak zpívám :grinning: .sice asi nic moc, ale možná to i tím děti víc zaujme a je chvilku klid :grinning: .malá mě pozoruje, starší spustí se mnou :wink: .
strašení prababičkou mám dojem je už řešit asi zbytečné...navíc pokud se vídáte takhle málo, asi bych byla schopná to překousnout :pensive: .

nad malým tyranem jsem hodně uvažovala...ale...on už sám ten název mi přijde hrozně negativní :frowning2: .nelíbí se mi číst něco z čehož potencionálně může vyjít mé dítě jako tyran :confused: ...vždyť je to jen dítě :sweat_smile: .
29. pro 2011 ve 13:32  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@eveluska to je dobrá rada, taky někdy nevím, jak na radící - většinou babičku - a to tak, abych byla slušná a neurazila ji. Otázka je, jestli to babičky pochopí :sweat_smile:
29. pro 2011 ve 14:21  • Odpověz  • To se mi líbí
@fender malá taky teď háže, co se dá - hlavně ty CD, ale občas i jídlo ze stolečku, třeba nakrájený rohlík, chleba, křupky - háže to na zem s takovým zaujetím a úžasem a sleduje, jak to padá na zem.....to mi teda vadí, takže většinou to skončí tak, že vysvětlím, že s jídlem se nehází a pokud nezabere, beru ho pryč nebo vyndám ji ze židličky a konec jídla. A s těma CD a jinýma věcma jsme to vyřešili tak, že jsme je dali z dosahu, než ji to přejde. Nic jiného mě nenapadlo :sweat_smile: Ale teď nedávno jsem některá CD zase vyndala, dala je tam, kde byly a už kolem nich jen chodí a nezájem :confused: Tak to chce asi čas, pokud neohrožuje okolí...zatím teda nahází nic na nás, ale čekám, že to taky přijde.... :zipper_mouth:
29. pro 2011 ve 14:30  • Odpověz  • To se mi líbí
@reruna o "A proč?" hezky píšou v "Jak vychovat šťastné dítě", že to je často jen snaha o navázání kontaktu s rodičem, až to může v extrémním případě vypadat směšně, dítě se monotónně ptá "A proč?" a rodič stejně monotónně odpovídá a dítě si z toho stejně nic nebere. Doporučovali zkusit místo věčného odpovídání naopak vyzvídat od dítěte. Třeba "A co si o tom myslíš ty? Proč to tak je?" Nebo "A co ty už o tom víš?" Výsledek by měl být, že se dítě zaraduje, samo se rozpovídá a pak těch otázek "A proč?" už nebude tolik :wink:
29. pro 2011 v 16:39  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
Ahoj holky,
můžu se přidat? Už jsem docela na palici z našeho malého vzteklounka-hodně je to způsobené tím, že jsem lehla (rizik. těh.) a on se prostě asi nudí... Takže poslední dobou slýchám jen samé: "já to chci a chci a chci" "to dělat nebudu" , bije se s bratrancem, nadává... Hodně se snažím vysvětlovat, opakovat, leč bohužel bez efektu, takže na konec to skončí u pár na zadek... Vím, že to k ničemu nevede, beru to jako selhání nás rodičů.
RaBR jsem přečetla, budu muset znova, aby se mi to líp vštípilo, ale některé věci mi přijdou prostě neuskutečnitelné.... Např. sáhodlouhé vysvětlování něčeho-ale to je problém můj-nejdřív mluvím, pak myslím...
Teď se teda pokusím pročíst to, co se tu za ten rok napsalo, doufám, že mě to posune trochu dál a budu vypjaté situace zvládat s klidem :dizzy_face:
29. pro 2011 v 16:57  • Odpověz  • To se mi líbí
u nas je louceni taky vetsinou bez problemu, taky staci rict, ze tata jde do prace a ze se vrati (kdy)...u navstev se chodi loucit, zamavat, rict ahoj...nekdy jde videt, ze nechce, aby dotycny odesel, jde za nim po schodech, drzi se zabradli...obcas zacne rvat, ale to ho vezmu do naruci, vysvetlim, ze kamaradka byla u nas na navsteve, ze si pekne hrali (+co delali, s cim si hrali), jak to bylo skvele a ze ted jde domu (na obed,spinkat) a ze se zase brzy uvidi (prip. kdy a kde)..proste nekdy si ani nevsimne, ze nekdo odchazi, nekdy mava jak o zivot a nekdy rve jak o zivot (holt to zabere vic casu, mluva je delsi, ale hlavni je, ze prestane rvat a pochopi, ze zivot nekonci)
29. pro 2011 ve 20:32  • Odpověz  • To se mi líbí
jo a opozdene k tomu piskovisti - uz to tu padlo - proc by mi melo byt trapne, ze ja na sve dite nervu a nebiju ho??! ja to svemu diteti vysvetlim, co vidi kolem sebe...a ze kazdy muze neco jineho je bezne i bez rabra...u nas je to jednodussi, ze ja fakt hodne veci dovolim .. je dulezite, aby ty "zakazy" a nepovolene cinnosti byly smysluplne.... (treba, kdyz nas vidi nebo slysi nejaka mamina, tak se chytne za nos a dojde ji, ze dany zakaz je absurdni...a placnuti zbytecne)...malej napr. neji sladkosti - znamena to, ze s nim nemam chodit mezi deti, do obchodu, k babickam atd.? holt kazdy ma jina pravidla a vychovu, ale je potreba, aby to obstalo i v kolektivu..
29. pro 2011 ve 20:38  • Odpověz  • To se mi líbí
@cervena_vila diky za oziveni "proc" - na to se moooc tesim - hlavne na ten figl, obratit to na nej a zapojit ho ... to se mi v rabru moc libilo..skoda, ze mame doma nemluvne :slight_smile:
29. pro 2011 ve 20:39  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@anehap jojo, urcite veci je proste musi prejit.....beru to tak, ze jsou veci, ktere v urcitem veku vysvetlit/pochopit/dodrzovat nelze..ze ta potreba je silnejsi...ale kdyz to nejak vyrazne neskodi, neni co resit - viz ta cd - aspon je to duvod zapojit dite do uklidu..i kdyz to jde resit nahradni aktivitou a doplnit par souvetimi...oni se casem chytnou...
29. pro 2011 ve 20:42  • Odpověz  • To se mi líbí
@bbberta no s tou náhradní aktivitou mi to právě pořád vrtá v hlavě, protože si říkám, že v našem případě by to určitě něčím jít nahradit mělo, jen pořád nemůže přijít na to, čím.....
zítra má sněžit., tak půjdem asi na mráz a bude shazovat sníh ze všeho, co najdem :grinning:
29. pro 2011 ve 21:39  • Odpověz  • To se mi líbí
@fender a bavi ho to uklizet? u nas kdyz maly treba omylem neco vysype (treba plny nakupni vozik, nebo krabici s hrackama), tak mu po domluve a jeho volbe i pomuzu..a kdyz vidim, ze to chce udelat znovu, tak ho napred chytnu, "pokecam" s nim a uz vi, ze to sice muze rozhazet znovu, je to jeho volba, ale bude nasledovat samostatny uklid...a hned klesla frekvence delani "naschvalu" (naschval naschval v uvozovkach, nemyslim si, ze me dite je maly tyran :wink: )...docela uz rozumi, ze rozhazene hracky je potreba uklidit, abychom o ne nezakopavali a neuklouzli,...ale s CD problem nemame, vymezili jsme mu dostatecny prostor a "vysvetlili" mu, ze ta jedna jedina skrinka je tabu (spis symbolicky, aby mel vubec neco doma zakazane, ne, ze by mi vadily rozhazeny cd :grinning:) - okomentovala jsem, kdyz to parkrat vyhazel...a uz to jde..
ja jsem z toho fakt nadsena..tak nejak mam pocit, ze kdyz dospelak chce a ma trpelivost, ze to jde...a je fajn videt vysledky - je to plno situaci kazdy den...jak mu postupne veci docvakavaji..
29. pro 2011 ve 21:55  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@blandik právě. já jsem vysvětlovala, na konkrétních případech, obecně,.... a bylo to jak mluvit do dubu. pak jsem těma knížkama práskla o stůl v obýváku a od té doby se o tom ani nezmínila.....
.... musím říct, že je to fakt úleva, přestala jsem být tak nějak vnitřně naštvaná - dřív jsem se držela, abych furt něco neříkala, ale vřelo to ve mě (však to známe všechny, nelez, nesmíš, nechoď, nedělej nebo....... nemám rád míšu když zlobí a mnoho jiných opravdových perel).
teď je to sice taky pořád hodně negativní a příkazové, ale ty největší katastrofy odpadly a mnohdy opravdu slyším něco hodně rabrovského. už to, že si to vůbec přečetli, považuju za obrovský úspěch. chápou, co a proč děláme, ty principy, takže věřím, že se to časem zlepší ještě více :slight_smile:
29. pro 2011 ve 21:56  • Odpověz  • To se mi líbí
@bbberta on taky ví, že to, co rozháže, pak musí uklidit. shazuje věci ze stolu (cd ne, ale když máme prostě něco na konferenčím stolku v obýváku , třeba časopisy, nebo tam mám naskládané oblečení apod). úplně na něm vidím, že ví, že s tím nesouhlasím, že by to dělat "neměl", ale prostě si nemůže pomoct :sweat_smile: z toho usuzuju, že má nějakou vnitřní potřebu něco takového vývojově dělat - a místo zákazu se mu snažím vymyslet nějakou alternativu - bohužel zatím bezúspěšně....
jinak když něco shodí, vysype, rozkramuje.... taky jdeme celkem bez řečí v pohodě uklidit, vysát, posbírat..... v tom problém není, jen v tom samotném shazování věcí......
29. pro 2011 ve 21:59  • Odpověz  • To se mi líbí
@fender tak asi nechape, co ti na tom vadi, neni s tim ztotoznen - o co jde, kdyz to pak uklidi?? :wink: ne, vazne, ja to beru tak, ze to je soucasti vyvoje...a u nas tedy konferencni stolek uz od dob lezeni v rohu mistnosti a nic na nem... :wink:
30. pro 2011 v 08:32  • Odpověz  • To se mi líbí
@cervena_vila určitě vyzkouším :slight_smile:
30. pro 2011 v 09:03  • Odpověz  • To se mi líbí
@fender ještě jsem četla o nápadu, mít místo na shazování a věci na tenkých gumičkách - bylo to k menším dětem, co zkouší gravitaci, když sedí třeba v jídelní židličce. Pak si můžou věc za gumičku znovu vytáhnout a znovu shodit.
30. pro 2011 v 10:11  • Odpověz  • To se mi líbí
jj, já to taky nějak nelámu přes koleno, počítám, že to přejde (a pak vymyslí něco dalšího :grinning:) spíš mi šlo o to, mu to jakoby dopřát v podobě nějaké alternativy.
venku chumelí, takže už frčí shazovat ven :grinning:
30. pro 2011 v 10:20  • Odpověz  • To se mi líbí
snad nektere nenastvu, ale ja jsem fakt nadsena - jak vidim, ze neco funguje - i dnes na navsteve jsem to pozorovala - tam to bylo same podej to, nehazej to, vypni to, nekousej me, pojd sem,.. nech toho....ne agresivne, ale proste hodne zakazu a prikazu...a malej i kdyz "ma sklony k hysterii" :slight_smile: , tak vse zvladnul - i lakadlo schodu, krbu apod - proste jsme se domluvili, ze jestli chce, muze jeste vylezt 2 schody, nebo muze jit dolu...a on se fakt po 2 schodech bez revu otocil a vratil se!! stvalo ho, ze sotva si neco od chlapecka pujcil, tak mu to zase bylo rvano z ruky, ale i to jsme osefovali... tesim se, ze ted na dovce bude jeste vic casu a pohody a snad budeme trochu pilovat...
30. pro 2011 ve 21:00  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
ahoj holky, mě by zajímalo jak dokážete v klidu řešit krizové situace s dětmi, já mám doma 2 malý kluky a fakt je to občas o nervy, a někdy se tomu člověk neubrání aby nezakřičel a nevyletěl z kůže a už mě to fakt nebaví na ně křičet, snažím se jim to vysvětlovat a domlouvat v klidu, ale když to člověk dělá 1000x za den, tak je to opravdu unavující a nakonec vybuchnu úplně kvůli nějaká blbosti což je mi pak líto, když jsem měla jen 1 dítě,tak jsem to zvládala docela dobře, ale ted s těma 2 raubířema je to těžší, no mám v plánu si přečíst tu knihu Respektovat a být respektován, myslím si, že kluci mají docela volnost, ale jsou daný hranice přes který nejede vlak, ale přesto mi přijde, že často říkam nedělej to a tamto....

a taky by mi zajímalo jak řešít konflikt mezi sourozenci nebo dětmi, když se bijí, třeba ten starší syn když ho někdo bouchne,tak uteče s brekem, manžel mu říká, že mu to má vrátit,ale nevím, jestli je dobré oplácet rány, ale nadruhou stranu, když si nechá všechno líbit,tak aby nebyl otloukánek...tak co ted
31. pro 2011 v 18:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@lusy82 chudák malej...taky jsem za svoji praxi (dělala jsem v DD, pak v MŠ a nakonec několik let chůvu) poznala pár rodičů, co by potřebovali pár facek.Tohle, co popisuješ jsem zažila taky a je to hrozný. A hele třebas před švagrovou a bráchou vyprávět, že jsi někde na netu četla příběh dítěte, co ho rodiče strašili? Víš něco si vymyslet a navléknout to na ně. a rozebrat to s nimi, jací umí být rodiče magoři. Já tohle používám na puboše. Tam taky nemůžeš přijít a říct, tphle děláš blbě, dělej to jinak.
No jo plácnutí jako selhání výchovy. Myslíš i plácnutí přes ruku? Já bych jako selhání brala výprask, takové to, že to dítě zmydlíš a přitom se uleví jen tobě. To asi ano. Ale plácnutí přes packu, ne aby bolelo, ale jako sdělení, tak to už NE! Opravdicky opravdu NE!?
U nás doma se teda moc tělesné trestání nenosí a nenosilo. Já byla bita asi 2x v životě a to v období puberty, kterou jsem měla faaakt výživnou. Moje ségra jedinkrát a dodnes s to pamatuje. :grinning:
31. pro 2011 v 18:12  • Odpověz  • To se mi líbí
@cervena_vila člověče tohle je dobrý nápad...to si musím zapsat...myslím, že mě to brzy čeká.-)))zatím máme, co je to a kde je? :grinning:
31. pro 2011 v 18:16  • Odpověz  • To se mi líbí
@ludva víš, já jak jsem t tady četla, tak jsem hodně přemýšlela o svých dětech. Je pravdou, že mám doma ted hodné dítko ZATÍM. Ale já už tohle všechno zažila. Taky jsem se v tom plácala a nevěděla, co si s tím vztekáním a vzdorováním počít. Přemýšlela jsem, proč je Teri taková jaká je. Ano určitě je to naším věkem. Mně je 42 a otci 66. Už jsme oba klidnější a vybouřenější. Ale taky to je určitě tím, jak Terinku bereme. (Jen se do mě teď nebobujte vy všechny ostatní, co jste otěhotněly napoprvé..je to jen můj názor). Terinku mám po 20 letém toužení, a 6 letém aktivním snažení z umělka. Mezi tím jsme přišli o chlapečka. S Terinkou jsem otěhotněla v době, kdy jsem večer usínala a ráno vstávala s myšlenkou na toho nenarozeného. V té době už velké děti měly své zájmy a já byla jen kantýna, taxi a banka.Bála jsem se užít si těhu, protože jsme nikod nevěřil, že se narodí živá a zdravá. První rok jsme všichni mlčky(všichni jsme to přiznali až když byl Terušce rok, ale o to důtklivěji pozorovali, jetsli není nějaká postižená, jestli se nějak mimořádně neprojevuje.
Proto mám k Terince takový přístup jaký mám. Já prodstě neznám pocit, že bych z ní už nemohla. (a to u ní pracuju z domova a jeden den jezdím do kanceláře, mám na krku celou domácnost, muž už je ve věku, kdy mi moc nepomůže a puberťáci, taky mámu občas potřebují). Že by mě něco unavovalo. Vím, že pokud má ubrečený den, tak to zase přejde. Vím, že když v noci nechce spát, tak těch nocí, kdy se zase vyspím bude za chvilku víc než se mi bude líbit. Já už zažila, to že mi děti vyrostly z náruče. V Tv už jsem viděla všechno, takže mi nevadí, když večer hodinu uspávám, protože vím,že přijde doba, kdy mě malá nebude u postele chtít. Nevadí mi vykrámované šuplíky, šanony, kuchyně, knížky. Já vím, že doba kdy budu mít sterilně uklizeno, přijde a vůbec se na ni netěším.
Já si prostě Terulky užívám plnými doušky.
Ale tím pro Bůh fakt nechci snižovat city a vztahy mladých matek. Prostě takhkle to vnímám já.
31. pro 2011 v 18:33  • Odpověz  • To se mi líbí (6)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek