Jak na syna bez křiku a stresu?
Posledné dni mám pocit, že som zlá mama, že sa u nás len kričí. Neviem si rady so synom, má 2r a 8m. Začína mať výbuchy hnevu, keď niečo nie je po jeho. Stačí len keď na prechádzke odbočíme iným smerom ako on chce. Spustí krik, ak sa ho spýtam, čo sa deje začne ešte viac. Musela som ho minule niekoľkokrát posadiť na lavičku a tam sa 15 minút vztekal. Potom, čo to spravil už asi 3x a už som fakt potrebovala ísť nakŕmiť jeho plačúcu sestru v kočíku, dostal po zadku, lebo sa nechcel pohnúť z miesta, sadal si na zem. Pravidelne mi v obchode sadne na zem a nechce sa odtiaľ pohnúť, pri pokladni vyhadzuje veci z regálov. Doma je to podobné. Snažím sa mu vysvetliť, že niečo nesmie, napr. sa chytať horúceho plechu, zhadzovať sestru na zem ,keď sa chytí jeho autíčka, ale len mi povie nie a aj tak to urobí, prípadne začne na mňa vrčať. Dohováranie vôbec nepomáha, vyjadrenie pocitu, že som z toho smutná alebo sa mi to nepáči tiež nie, pri objatí začne kričať ešte viac, väčšinou pomôže až to dať po zadku. Ale samozrejme len na chvíľu. Každý deň končí s tým, že som psychicky úplne vyčerpaná, samozrejme zo zlým pocitom, lebo už vybuchnem snáď zo všetkého a nechce sa mi ísť ani spať, lebo ráno to začína odznova. Čo pomohlo vám? Uvažujem o zakúpení kurzu Nevýchovy, aj keď sa mi nepodarilo moc aplikovať veci ani z jedného videa, čo som zatiaľ videla. Také obliekanie je aj tak na hodinu a ani vysvetľovanie nepomáha....
@timissa
Já za mě doporučím jen vydržet a doufat, že se brzy uklidní. Mě nepomohly žádné knihy o výchově (přečetla jsem jich asi 5) a videa Nevýchovy už vůbec. Jediné co jsem se naučila je zachovat klid a krotit svoje výbuchy, protože když vybuchl syn, tak jsem v tom poznávala svoje chování. Uvědomila jsem si, že jestli nechci aby se tak choval on, tak se tak nesmím chovat ani já. Mně ale naštěstí nedělá takové scény jako tobě.
Dnes od 8 má Nevychova webinar zdarma k výbuchum vzteku, třeba to pomůže 🙂 mám s tím také problém
Mně osobně pomáhá zkusit se dívat na svět jeho očima. Ve vypjatých situacích je to náročné, ale je dobré se nad to zkusit povznést a vcítit se do dítěte. Pokusit se pochopit, proč dělá to, co dělá. Proč reaguje zrovna takhle. Jak by bylo mně na jeho místě a co by mi pomohlo. Můžu něco udělat jinak? Je to náročný věk, děti se teprve učí pracovat s emocemi. Pokud má navíc ještě malou sestřičku, tak to je pro něj obzvlášť těžké. S nadsázkou se dá říct, že v jeho očích se mu hroutí svět... Rodiče už tu nejsou jen pro něj, musí se přizpůsobovat novému řádu atd. Pro začátek je dobré si to aspoň uvědomit a nechtít po sobě ani po dětech zázraky na počkání. A pak, každé období jednou odezní, tak se netrap, pokud se nedaří najít východisko.
No ja se zdovolenim pripichnu, je to uplne jako bys popisovala naseho syna, jenze ten ma rok a ctvrt..netusila jsem, ze tohle muzou delat i deti v takhle nizkym veku 🤷🏻♀️ Vrcholem je, kdyz pri zachvatech vzteku zacne mlatit hlavou do zeme, do zdi, do cehokoliv, co je zrovna pobliz..
V tu chvili fakt nevnima nic - mila slova, obejmuti, nadavky nebo placnuti...je uplne mimo.
Pritom je to takovej smisek a srandista, ale dokaze se padesatkrat za den vzteknout do nepricetnosti - nedavno jsem mu banan k svacine nalamala na vic kousku nez obvykle - mlatil hlavou vzteky do stolu a pak uz ho nechtel jist a shodil misku na zem🥴😁😁😁😁
Syna mam tedy uz 4,5, ale od cca dvou let to bylo to samé a občas i horší. U syna si myslim, ze se ADHD nevyhneme, i kdyz v to doufam porad. Plati na nej rezim a vse stejne a dodrzovat to. Pokud je zmena, je problem. Pokud je unaveny, je problem. Prakticky se vse ridi podle starsiho. Mladsi 2,5 je hyperaktivni, ale ji staci delat blbosti a je samostatna jednotka. V tech nejvetsich vylevech na nej nejvic plati ponuchnani. I kdyz napred odmita. Ale ma 25 kg, tak je to moc fajn 🙂 Bojuji samy se sebou a snazim se to resit v klidu, ale jsem take jen clovek a casto vybouchnu s nim. To obcas taky pomuze, kort kdyz zacnu vychylovat jako syn. To ho dost často probere a začne se smat. Nerikam, ze je to znacka ideal, ale kdo nema standartni deti, nepochopi.
Já si všimla, že se ty výlevy vzteku liší. Když se mi jednou asi jako dvouletá, možná trochu víc zasekla vztekem v silnici, dala jsem ji bez milosti normálně na prdel,že tohle dělat nebude a hotovo. Už to nikdy neudělala. Teď ji bude 5 a mívá záchvaty vzteku-pro mě nepochopitelné a zbytečné, ale ona v tu chvíli vypadá, že neví co se sebou a to pomáhá si k ní sednout, obejmout, v klidu mluvit. Jinak je normálně u toho schopná vynechávat s dechem🤦♀️
@petrazelhoty áno, snažím sa to brať viac s kľudom. Myslím,že je to aj tým, že vyše troch mesiacov sme akoby v izolácii a nevideli sme nikoho z rodiny. Teraz,keď sme sa dostali konečne na Slovensko k mojim rodičom, tak mu to zjavne prospelo a toľko scén už nerobí ;)
Urcite si projdete Dovychovat. Primo tam popisuji, jak ma dobre fungovat vztah mezi matkou a synem (je to odlisne od vztahu matka - dcera). Zaroven je super Respektovat a byt respektovan. Dava navody.
@evinahosta Mam stejne stareho. Vse chce delat sam. Takze banan si bere sam, sam ho ji. V tomhle veku jeste vysvetlovani nema smysl, nechapu. Lepsi je proste jeho pozornost upoutat na neco jineho. Zakazy jsou taky jeste zatim mimo jejich chapani, tam kde to jde je mozna lepsi je nechat je vyzkouset, ze je to pali, boli, apod. Kde to nejde, proste se pujde delat neco jineho.
Ahoj, je teď v takovém období, chce si prosadit svou, i když je to třeba na zdraví ohrožující, třeba jako ten plech, co jsi psala, takže dvakrát víc tvé trpělivosti a tvého klidu, i když...
můžu přidat svůj zážitek ze včerejška. Můj má 3,5. Včera bylo hezky, jakože... nepršelo, tak jsem si říkala, že až půjdeme ze školky, projdeme si město, koukneme na betlémy, sveze se na kolotoči... protože pak už má být děštivo a vůbec.
No, a tak na začátku fajn, ale motali jsme se jen na jednom náměstí, kolem jednoho betléma, na druhý jít nechtěl, a když potom už chtěl, tak zase už byl unavený, což mi došlo až doma, večer. No, a tak nějak v půlce cesty na druhý betlém se seknul, že ho bolí nohy a mám ho nést. TO bych nezvládla ani bez tašky. Takže jsem změnila trasu, že pojedeme domů. Řval, že domů ne, že chce na betlém. Pro kolemjdoucí scéna jak prase... matka vleče nebohé dítě ze zářícího města domů, i když dítě domů nechce, nechce mu dopřát pohled na betlém, a tak... Parádička, co ti mám povídat... Jeli jsme takto třemi spoji veřejné dopravy, já pořád klidná...opakující, že ho nemůžu nést, protože už je velký, on řvoucí, že ho musím nést... a tak no.
Krása.
Kdyby mi bývalo došlo, že je prostě už unavenej, tak bych druhej betlém ani nenavrhovala...má chyba. Chce to fakt ten klid, což jde někdy ztuha, takže obrň se a vydrž, sklidíš sladké plody.
Jak ti rozumím. Taky nevím, jak to řešit.