Jak reagovat na rozdílné přístupy ve výchově dětí?
Moc vás zdravím a doufám, že mi pomůžete v mé současné nejistotě.
Mám dvě děti, syna 5 let a dcerku necelé 3 roky...k tomu na cestě 3 mimčo.
Před pár měsíci jsme se přestěhovali k rodičům do rodinného domu (na přechodnou dobu, než se postaví náš dům - na rok cca).
Rodinný dům je takový, že mimo prostor na spaní, jsou všechny prostory společné. Rodičům je oboum lehce přes 60 let. Děti milují, ale...narážíme zde na třecí plochy ohledně výchovy.
Já se snažím o respektující výchovu, vytyčování hranic (né výchovu "dělej si co chceš"), ale výchovu bez fyzických trestů, bez strašení a vyhrožování. Moji rodiče, naopak, jsou stará škola.
A zde jsou třecí plochy. Moje děti jsou živé, jsou hlučné. Syn už je rozumější, je s ním lepší domluva, dcerka má ale teď opravdu období těžší pro nás dospělé. Dost se vzteká a když jí chytne amok, vydrží ječet i půl hodiny a opravdu nezabere nic, než že s ní odejdu někam do klidu a počkám, až jí to přejde. Zároveň jsou ale oba citliví, poprosí, poděkují, omluví se, pomáhají si, dokážou brát ohled. Ale prostě jsou to děti, umí zlobit, umí se hádat, zkoušejí naše nervy. Jsou to děti, nesedí v koutě.
Rodiče na druhou stranu mají také jedny nervy a pak padají věty stylu "neřvi", "zasloužiúla bys pořádně na prdel" "kdyby tu nebyla máma, tak už bys dostala na prdel" "ty nejsi normální" "příště už ti nic nekoupím" "příště s náma nikam nepojedeš" atd...
Máma se hodně snaží nepoužívat tyto věty, ale daří se jí to tak ze 30%. Táta se nesnaží vůbec, protože si myslí, že děti rozmazluju tím, že jim na tu prdel nedám. Tudíž, když je nějaký konflikt, tak v lepším případě to okomentuje a odejde, v horším případě na děti či mě zařve nějakou výše uvedenou větu a odejde.
Co se mi ale stává s mámou, je to, že když kolikrát děti zlobí a neposlechnou, tak máma, byť jsem poblíž já, tak i přede mnou řekne "už toho nech nebo ti fakt dám na zadek"...a to je moment, kdy já děti odvádím pryč a řeším si to s nima někde stranou...upozorňují, řeším to...nenechám je "skákat nám po hlavě". Ale strašně mi vadí, že máma toto vyhrožování dáním na prdel používá přede mnou a já nevím, jak zareagovat. Když jí nic neřeknu a odvedu děti pryč, je klid. Když se před dětmi ozvu, urazí se nebo začně zvýšeným hlasem na mě reagovat, jakože co je špatně v mé výchově a maximálně se tak před dětma pohádáme.
Jak se tedy vymezit, aby děti neměly pocit, že jim nechám vyhrožovat, ale zároveň, aby neměly pocit, že mohou vše a babička jim nesmí nic říct? Musím podotknout, že babičku neuvěřitelně milujou, nebojí se jí.
Ten problém je můj.
Podobný problém mám i se švagrovou. Ta má styl výchovy - dám ti na prdel - a styl výchovy seřvu tě na dvě doby (má doma 9letá dvojčata). Její děti a moje děti se milujou. Samozřejmě, když se sejde celá tato čtyřka dohromady, je to hlučné. No a když už dělají něco, kdy je potřeba zasáhnout, já říkám něco svým dětem, ona se do toho dost často vkládá. Např. dcera břečí velmi hlasitě, protože se bouchla na trampolíně. Já se jí snažím utěšit, ona potřebuje brečet a chce být u babičky. Babička reaguje stylem neřvi, to už stačí, to tě už nebolí, zacpává jí pusu a dcera furt brečí. Já si dceru beru a odvádím jí pryč a švagrová "neřvi, už mě z tebe bolí uši". Nebo říkám synovi, že ho nepustím s dvojčaty samotného na hřiště, že musí jít nějaký dospělák a švagrová okamžitě "je mu už 5, to už může"...nebo ho prostě přede mnou okřikne, když jí příjde můj styl výchovy nedostatečný. (já si nikdy nedovolím okřikovat jíné než vlastní děti v momentě, když jim domlouvá jejich vlastní rodič...švagrová s tímto nemá problém a bohužel toto dělá i moje máma).
Já to většinou řeším tak, že na švagrovou nereaguji, mluvím na syna nebo syna odvedu jinam a řešíme to v klidu. Do přímého konfliktu s ní nejdu, protože přesně ona se hned urazí, zvyšuje hlas, do toho by se přidal bratr (její manžel) a jistě i moji rodiče...pár takových situací už bylo.
Oni prostě mají styl výchovy jiný než já a přijde jim ten můj nedostačující, když dětem nedávám na prdel. Já upřimně už nevím, jak na takové situace reagovat.
Přerušit kontakty nechci, děti se navzájem milují, milují i babičku a dědu a jiné bydlení, než se postaví náš dům, reálné z finančních důvodů teď není.
Poradíte?
@jane46 vsak nikdo po nikom nechce, aby trpel pulhodinovy rev deti...proto, kdyz k tomu dojde, resim to odchodem co nejdal. A ano, ctime pravidla babicky a dedy v jejich dome, ale deti mi nikdo bit nebude, to zase pardon. Jsou to me deti a ja jsem ten, kdo vychovava. Pokud bych je dala na hlidani, musi se ridit pravidly toho jineho dospelaka, ale pokud jsem pritomna ja, je to ma vychova. A neni o tom, utikat s ditetem pred konfliktem, jak tu uz parkrat zaznelo. Je to o tom vyresit s ditetem problem po svem, aniz bychom otravovali ostatni nebo aniz by nam nekdo stal za zadkem a prileval olej do ohne. K cemu to pak je? Ja budu rovnat dite, deda bude rvat na dite a na me, dite se bude vztekat vic nebo se naopak zacne bat a co pak? Mam serezat do nemoty dite nebo dedu nebo je odejit a nechat serezat dite dedou? Protoze deda by to zvladl...je fajn videt vychovu z vice uhlu, je fajn, ze je tu vice lidi s ruznymi vzorci chovani, ale zase vocamcad pocamcad. Agrese mi vadi.
@jane46 to souhlasim, ze respekt musi byt oboustranny, nejen k detem, ale i od deti...proto je k tomu vedu. Urcite ale ne vyhrozovanim.
Já bych zase přidala ještě malinkou poznámku. Jakkoliv chápu důvody k bydlení u rodičů na přechodnou dobu stavění, tak prostě podvědomě je to návrat do módu “my jsme rodiče, ty naše dítě”. Bez ohledu na to, že máš sama děti. A tak trochu můžou méně či více vědomě uplatňovat “můj dům, moje pravidla” a s těmi pravidly tvoje výchova neladí. A myslím, že jim to nelze úplně vyčítat. Já svoje rodiče miluju, vycházím výborně s manželovými rodiči, ale nikdy bych s nimi nebyla pod jednou střechou víc než pár dní vyjma nějaké katastrofy (shořel mi byt atd), protože já si chci uplatňovat moje dítě, moje výchova, což v domě někoho druhého úplně nejde.
A kde pisu, ze souhlasim s bitim ci serezanim??? A wow, jeste do nemoty? Nejdes uz trochu do extremu a nedelas z komara velblouda?
Pokud mas 100% jistotu, ze je toho deda schopny, nebydlela bych tam. Pokud by nestacilo "Jestli na me deti vztahnes ruku, uz je nikdy neuvidis." To ze pasivne agresivne deti odvedes tohle nikdy nevyresis a ten rok bude boj.
@jane46 proc si myslis, ze pasivne agresivne odvedu deti? Proboha...neodvadim je urazene, nastvane, v klidu si to jdu doresit jinam, protoze proste klid k tomu ja i dite potrebujeme a rvani ci vyhrozovani k reseni te situace fakt nepomaha. Proto pisu velmi prehnane, ze co teda delat, serezat ci nechat serezat...ano prehnane, protoze proste je to prehnane. Ty pises, ze odejit neni reseni a ja ti pisu, ze jak teda jinak zastavit eskalujici problem...ne, deda by neserezal, ale na prdel by uplne v klidu dal. Nicmene asi si vzajemne nerozumime, jak to kazda myslime, takze bych uz to nechala. Kazdopadne dekuju za reakce.
Ja bych to tak dramaticky nevidela, zalezi jak s rodici clovek vychazi, pokud spolu budete bydlet dele, musi byt obe strany pripraveny ke kompromisum 🤷♀️ Jeste me napada - jsou vasi v duchodu nebo pracuji?
@vikinkav to souhlasim, kompromis je treba z obou stran. Oba pracuji, tata tak z 60% z domova.
Moc drzim palce, my jsme s nasima ustali i praci z domova pres covid, to byla teprve lahudka 😄 Ted ma moje mamka zlomeny kotnik, tak je to opet narocny, pracuje z domova a ja tady s detma 🤦🏼♀️ Jinak nemam pocit, ze bych nemela prostor pro vlastni styl vychovy. Taky mi pomaha si uvedomit, ze se takhle zilo driv bezne - vicegeneracne. Jen dnes to neni obvykle a 99% lidi si to neumi dlouhodobe predstavit. A v jinych castech sveta se takhle normalne zije stale 😊 Je to stejne jako si obcas rikam - kdybysme meli jedinacka, bylo by vse jednodussi, odpadly by hadky a spory mezi detmi. Ale zase to k zivotu proste patri, ver tomu, ze to bude dobre, ze se vzajemne i obohatite, mozna se pak po odstehovani nebudete vidat tak casto 😄 ale oni uvidi tebe v primem prenosu jak se k detem chovas a to je taky ovlivni 👍 Muj tata nekolikrat pronesl - a on je hodne nervak - ze me obdivuje kdyz me vidi kazdy den s nima 😊 Ze by to nedal 😄
@vikinkav dekuju moc 🙂
Děláme to vlastně hned. Když je to v situaci, když potřebuji děti zklidnit a je tam nějak vyhrocená situace, tak jdu fyzicky k nim, zastavím je a přidřepnu si k nim a krátce jim to řeknu. A rovnou dodám, co by babička nebo děda potřebovali. Nikdy se nám naštěstí nestalo, že by babi nebo děda rovnou křičeli, to spíš jsou hlučnější naše děti.
Nám se tyto situace dost stávaly, když jsem byla s dětmi u manželových rodičů na chatě a tam jsem děti nejdřív fyzicky zastavila, pak jim řekla, co vlastně babi a děda chtěli říct, co potřebují a dodala jsem, že jsme v domě babi a dědy a je slušné respektovat jejich pravidla. Chápu, že u vás je to něco jiného, jste na návštěvě na celý rok a měli byste se tam cítit dobře, ale pořád je to příležitost, jak děti učit nejen asertivní komunikaci, ale zároveň respektu k ostatním.
Ono je vůbec nejdůležitější se s rodiči zkusit domluvit, co jim vadí nejvíc a probrat to s dětmi - i malé děti dokáží ledacos vymyslet, když zjistí, že druhým něco nevyhovuje. My to třeba řešili v situaci, kdy se mému dědovi nelíbilo, že děti mu běhají v patře nad obývákem a jemu se klepe lustr. Tak jsem to dětem rovnou nezakázala, to by je lákalo ještě víc, ale domluvili jsme se, že to můžou dělat ve chvíli, kdy tam děda není a tím pádem ho to neruší. A udělali jsme z toho pro ně vlastně takovou bojovku - nejdřív zjistit, jestli je děda doma, pak běhat.
@westie moc moc moc dekuju za vsechny vase postrehy, jste skvela 🙂❤
@anetka1701 jak jsem uz psala, ja se snazim respektovat okoli a i detem rikam, ze to, ze kdyz jeci, ze chapu, ze nekdy je treba to vyrvat, ale ze ostatni to proste rozciluje, neni jim to prijemny, proto se dem vyrvat jinam. Respekt chci k detem i od deti, proto to nejedu ve fyzickych trestech. Chapu, ze rodice, pardon, sere hlucnost malych deti a snazim se to resit, jak to momentalne jde...zase bych ale byla rada, kdyby oni respektivali to, ze ja jim po prdeli davat nebudu, ze jsou i jine zpusoby, jak z nich vychovat slusne lidi. Nejedu to stylem, moje deti muzou vse. Chapu druhou stranu. Vadi mi pak ale uz utoky. Nebo treba mluveni sproste. Co tu bydlime, deti se od dedy naucily dobrou sbirku slov. Ja je ucim, ze takovyhle slovo muze uklouznout, ale pouzivat cilene ho nebudem. Dedu poprosim, jestli by se nemohl alespon trochu krotit a deda mi rekne "pockej, az pujde do skoly, to ti ukaze, ci se nauci"...a tim to pro nej konci.