Jak řešit nevhodné chování cizích dětí na veřejnosti?
Tak jsem četla diskuzi na jiné platformě. Týkala se toho, že cizí dítě ohrožovalo dítě pisatelky v bazénu, načež její manžel zakročil tak, že "agresora" chytil za ruce a rázně mu vyzvětlil, že tohle dělat nesmí. Na to se zjevil otec "agresora" a málem se s manželem porval, co mu šahá na dítě. No pisatelka to slušně zchytala, zjm. za sahání na cizí dítě, ale také za vychovávání cizího. Měla si prý vlastni dítě prostě odnést z bazénu (což ona nechtěla, když ono nic špatného nedělo) a vyhledat rodiče.
S tím saháním 100% souhlasím. Já na cizí sáhla jednou v životě, protože by jinak spadlo ze 2 metru dolu. Souhlasím rovněž s tím vychováváním cizích dětí. Taky se zásadně do ničeho nepletu, nekomentuji, spíš si radši díte odvedu jinam. Ale také jsem se už dostala do pár situací, kdy cizí starší dítě nějak omezovalo to moje dvouleté, rodiče se k řešení situace neměli, já ani nevěděla, kteří to jsou a nechtěla jsem trestat syna tím, že ho odvedu jinam, když on nic špatně nedělá. Jak se díváte na situaci, kdy třeba žena řekne cizímu dítěti, ať tomu jejímu nebere hračku z ruky? Nebo ať ho přestane pořád předbíhat a nechá ho také někdy zklouznout, že je ještě maličký a potřebuje trochu prostoru? To byste brali jako nevyžádané vychovávání cizího dítěte a myslíte, že lepší je zajít za rodiči, ať jejich dítě nepředbíhá nebo nebere hračky? Raději odvedete svoje vzorné dítě pryč, než abyste řekli cokoli umravňujícímu cizímu dítěti?
Děkuji za postřehy, tohle téma mi přijde zajímavé, jelikož často upřímně nevím, co mám "správně" dělat. V naprosté většině vezmu syna a jdu s ním jinam. Ale někdy už si říkám, proč má odcházet on, když on se špatně nechová. Popravdě mi ale přijde zvláštní jít za rodičem a říkat mu "vaše dítě předbíhá to moje", jak kdybych byla nesvéprávná😀 Takže nakonec radši odejdeme😀 Jak by se tyto situace měly podle vás řešit?
@jannym Za mě tohle myslím ve chvíli, kdy by druhé dítě se chovalo takto nevychovaně v situaci, která nikoho vyloženě neohrožuje, ale, jak skákání na jiné v bazéně, tak na druhou stranu dítě balancující na hraně, tak v obou případech to na zásah je.
Popřípadě ztracené dítě. Taky jsme jednou na pouti potkali už o něco starší dítě, co se ztratilo, ale to bylo fakt skvělý, měli domluveno, že v případě ztracení se počká u auta, tak tam čekala, "jen" nešťastně plakala, tak jsme tam s ní zůstali stát a počkali, až přijde strejda, který tam s ní byl. Ten pak přišel a sprdnul skoro i nás, ale jasný, bál se o ní.
Nicméně už mi taky v hlavě běžel scénář, že budeme někomu volat, popř. půjdeme nechat na nějakou atrakci vyvolat, aby se strejda našel.
@erchia no to se zas nemusíš bát na hriště chodit, my se s takovými situacemi setkáváme poměrně málo. Většinu dětí rodiče hlídají a zakročí sami, když se něco děje. A většinou se ani nic neděje😀
Také si myslím, že je dobrá cesta zkusit nechat děti si to vyřešit samy. Tohle ale praktikuju s dětmi stejně starými a s těmi většinou problém není. Problém zatím vždy nastal se staršími (4+ dejme tomu), které už nejspu pod tak bedlivým dohledem a tam si to tězko vyříkají, jelikož moje dítě ani nemluví a s o tolik starším dítětem, které už komunikuje úplně jinak, se těžko bude nějak "domlouvat"😞 Navíc náš prcek je spíš dost mírný typ, moc průbojný není🤷🏻♀️
Když já mám problém i s těma řečma typu "naše dítě už má zuby" apod... Jakoby to, kdo kdy má zuby byla nějaká zásluha, či co :D
Nicméně to chápu, obzvlášť, když je to starší vs mladší. Náš syn navíc vypadá na svůj věk docela vysoký, tak to taky může zmátnout, že je starší, tudíž si poradí.
A s tou mírností to samé, jsme s manželem spíš introverti, tak uvidíme, jak se prcek s tím drsným světem dětských hřišť popere.
Jsem docela překvapená reakcemi tady, jelikož v tamté skupině naprosto dominoval názor "na cizí dítě se nesahá a nevychovává se! Máš vzít své dítě a buď odejít nebo jít za rodiči". Proto jsem i vlastně založila tuhle diskuzi, protože mi nebylo jasné, jak teda mám "správně" reagovat - zjm. v situacích, kdy nejde o násilí, ale spíš nevhodné chování.
Ale tady se zdá, že všem přijde ok slovně cizímu dítěti vysvětlit, ať neco mému nebere nebo tak. Tak to jsem docela ráda😀 Musím ale na druhou stranu říct, že souhlasím s tím, že do výchovy cizích dětí se neplete, pokud se to mě nebo mého dítěte netýká.
Druhá věc je ta, že jsem to dvakrát zkusila, když už mě to dítě fakt štvalo, jak se chová k mému, a ty děti mě měly úplně na párku a to si nemyslím, že bych byla nějaká šedá myšla bez respektu.
@erchia no já se toho taky bála, ta představa, že tam přijdu a všude okolo budou tyhle maminkovský řeči, nevychovaný děti a netečný rodiče a že se tam budu muset hned s nima kamáradit a nevím co...prostě tak jak to je dost často ve společnosti vykreslováno, jaké matky s dětmi na hřišti jsou. Ale ve výsledku jsem byla překvapená, že naprostá většina maminek jsou úplně normální, přátelské, ale ne vlezlé, děti si hlídají, dokonce i většina má (tedy dle mého názoru😀) hezký výchovný přístup🙏 Jsou i výjimky samozřejmě, ale celkově jsou hřiště o dost příjemnější prostředí, než jsem čekala.
Pro zakladatelku:
Touché - jak jsi napsala, jak "správně" reagovat. Neexistuje správná reakce. V podstatě ani špatná. Existuje jen ta "nejlepší možná v té dané situaci a z mého subjektivního pohledu". Nikdo jsme u téhle konkrétní situace nebyli, takže to je jen subjektivní pocit z vyprávění jedné strany. Z toho, jak holky psaly podrobnosti - lepší bránit tělem, pokud nelze, pak i mě by přišlo v pořádku chytit staršího za ruku. Fakt nic neopravňuje nazvat za tohle cizí dítě spratkem - jen prostě neodhadne svou sílu, nedomýšlí následky. A v popsané situaci je v pořádku vlastně i chycení za ruku, ale i přehnaná reakce druhého rodiče - neviděl (či nechtěl vidět) to, co chycení předcházelo. Díky za velmi zajímavou diskuzi! A doufám, že spousta matek z diskuzí bydlí kdekoliv jinde 😜 Hlavně ty, které popisují každodenní návštěvu hřiště jako boj o holé přežití 😎
Ok, tak to třeba někdy zase prubneme ;) Zatím jsme tam byIi jednou a jen jsem pochváIiIa chIapečkovi baIon, kdy můj syn se smáI na chIapečka i baIon, tak po nás maminka hodiIa pohIed styIu jako bychom jim ho chtěIi ukrást... :D
A dost možná si mysIeIa, že s baIonem vezmem i dítě...
Samozřejmě, že jsou na hřištích úplně normální mámy a úplně situace. Za šest let, co se pohybuju po dětských hřištích jsem fakt nezažila žádnou životu ohrožující situaci a snad ani nezažiju. Ale to máš jak zprávy na nově - soudit podle nich a diskuzí na netu, tak ani nevylezeš ze dveří 😁
Na cizi deti nesaham,ale razne dokazu rict,co je pres caru-od chovani,po vulgarni vyjadrovani.
Tak já jsem obvykle v situaci, kdy chodím s dcerou 4 roky sama ven a ještě hlídám hejno cizích dětí, protože venku lítají sami. Dcerka si s některými kamarády ze školky normálně hraje, ale některé třeba 6ti leté děti jsou prostě spratci a rodiče si jich nevšimnou a já jsem u toho vždycky, hlídám ještě prostě cizí děcka. Když se mi něco nelíbí, nemám problém je uzemnit a je mi to jedno.
Hm, dost mě zaráží, jak jsou schopny maminky o jiných dětech školkového či mladšího školního věku se vyjadřovat (spratci? haranti?dementi?). Ohradit se v mezích slušnosti je super, dává to i tomu cizímu dítěti zpětnou vazbu, učí moje i cizí dítě, jak se má chovat v dané situaci. Možná je to jen tou písemnou formou, ale míra agrese čišící z některých formulací mě děsí. Pak se divíme, že i děti se chovají hrubě.
Pokud se dite chova neadekvatne, reknu mu to. Svym i cizim. Slusne, ale jasne. Za 12 let materstvi jsem nepotrebovala zasahnout fyzicky, ani jako obranu vlastniho ditete, ani jako zachranu ciziho.
Nekdy mam sto chuti neco rict i dospelym. Napriklad dnes na detske chirurgii. Rodice s miminkem, maminka maleho nosila (brecel) a tatinek sedel na jedne zidli, autosedacku na druhe a tasku na treti. Vsude jinde lidi. Prisla tehotna pani a s nim to ani nehlo. Nechapu a musela jsem se hodne drzet, abych to neresila za pani.
Co je pleteni se do vychovy? Za mne kdyz bych sla za rodicem a rekla trebs nemeli by ste mu davat tyhle dzusiky nej sou zdrave, nebo meli by ste ho tepleji oblekat…ale kdyz utoci na me dite tak to neni pleteni se do vychovy. Jak jsem psala. Proc bych sla pryc? Co tim vlastne ukazuji memu diteti? Ja ho chci naucit aby se umelo za sebe ostavit, branit se a disponovalo jistou davkou asertivity. Kdyz jako rodic budu prihlizet jakoze to necham vyresit deti co mu tim ukazu? Ze je v poradku kdyz te mlati? Ze si mas v klidu nechat brat svoje veci? Jak diteti ukazu jiste hranice? Jako rodic ho vychovavam a ucil co je spravne a co spatne. Ale nebudu si o tom s nim jen povidat ale kdyz nejaka takova situace nastane tak mu musim ukazat jak problem vyresit, jak se to dela slusne a podobne
@lenerka1 Já běžně té své domácí havěti říkám ledasjak 🤣 Nedávno jsem někam psala, že hodnotit cizí dítě jako spratka, protože se nechovalo podle našich představ a ta dotyčná ho viděla celých deset minut jeho života, to většinou vypovídá spíš o tom kritikovi než o tom dítěti. A přesně jak píšeš, z někoho tady ta agrese vysloveně čiší. A přitom jsme teoreticky v tuto chvíli všechny v klidu, děti spí, hrají si, zařezávají v institucích a my vegetime u mobilu - tzn. žádná stresová situace, aby někomu rupaly nervy a vyjádřoval se nějak hnusně.
@lenka3p já jsem matkou necelých 5 let a už jsem chytala děti z prolézaček, kdy holčičce uklouzla noha na žebříku nebo chytala chlapečka na lyžích, za kterým běžela maminka a on nevěděl jak zastavit. Také bych byla ráda, pokud by mým dětem pomohl. Ale jedná se opravdu o výjimečné situace.
Nesahám, nevychovávám, ale kdyby druhé dítě ohrožovalo to moje (na zdraví) tak bych ho za ruku klidně čapla. Řešila jsem zrovna před týdnem, když se jeden tříletý smrad snažil v koutku opakovaně sejmout mého ještě ne dvouleťáka. Řvala jsem na něj tak, že lidi v kavárně koukali. Maminka se objevila po cca 10 minutách s otázkou, jestli její synáček není moc agresivní 😠 sjela jsem jí taky. A kdyby se neukázala vůbec, tak ho za ruku klidně vezmu a je mi to jedno. Tohle bylo opravdu ahresivní dítě, to bez dozoru do kolektivu a dětských koutků nepatří 😣
Tak porad jsou ty vetsi zlobive deti porad jeste deti, ktere nevi jak se chovat, takze slusne a durazne neco rict, ano. Sahat, jen kdyby slo o zdravi.
Zatím se nic extra nestalo. Jen jednou na hřišti asi tak nějaký možná 8 letý? Choval se zvláštně a pořád běhal za malým (4r) a něco na něj pokřikoval nejspíš rusky a furt ho chytal. Možná nebyl ani normální. Když se mu to nelíbilo, tak jsem mu řekla důrazněji ať ho nechá a ať táhne na východ.
Sice mi nejspíš nerozumněl, ale to bylo jedno.
Své děti si hlídám, ale nechám je na veřejných prostranstvích klidně i blbnout - nejdeme na hřiště nebo na bazén, aby způsobně seděli celou dobu na lavičce a ani nepípli. Takze pokud to nikoho neohrožuje, ať si klidně běhají po skluzavkách v protisměru nebo křičí. Na to hřiště je, že jo, kde jinde si tu energii mají vybít. 🤷♀️ Někteří lidé mají bohužel potřebu řešit absolutně všechno, takže se semtam dostanu do křížku - osobně s tím nemám problém a kolikrát člověka i přesvědčím o svém pohledu. 😄 Na druhou stranu, na cizí dítě se klidně ozvu, pokud mě se*e, přece nebudu odcházet se svým, když je hodné. Na cizí dítě bych ale nesáhla (pokud by nešlo o ohrožení života), to mi připadá divné.
Přiznám se, že jsem nejednou rozplakala cizí dítě. A je mi to fuk. Pokud cizí dítě otravuje/obtěžuje/provokuje svým chováním okolí a rodič je buď za a) v nedohlednu b) je mu to jedno, c) je zoufalej a už nevi, co si s dítětem pocit, tak se stačí zle podívat a zavrčet na ty mladší a tem starším říct, že to co dělají je otravne/obtěžující, a ať přestanou, tak hned toho nechají, protože mi prijde, ze se asi prvně potkají s hranicemi druhých lidí na dospele úrovni... a ještě když to řeknu bez křiku, ale s důrazem a použiju prosim a dekuji, tak to ma vetsi efekt. Taky jsem použila větu (kluk tak 11-12): "jeste jednou kopnes do té sedačky, tak kopnu já do tebe" anebo "ten mobil bude ztlumeny, prosím, nejsi tady sama, diky" anebo "ještě jednou mi to proletí kolem hlavy a poleti to z okna".
Nikdy, fakt nikdy jsem nepotrebovala na dite sáhnout - slovně to vždycky stačilo.
Děti mají být dětmi, ale tam, kde je to pro ně určený. Pokud běhá v restauraci a viditelně obtěžuje okolí, tak by zkratka mělo dostat dvojité espesso a říct pravdu o Ježíškovi. Pardon, klidně mě ukamenujte, ale já mám prostě ráda své hranice a pokud hranice nedokáží dětem určit rodiče, tak kde se o hranicích druhých mají dozvědět?
Cizí děti nevychovávam, ale nemám problém se ozvat nebo je chytit za ruku. A už se to parkrat stalo. Jestli je nějaké dítě sprosté a zducha do moji malé, která se točí na kolotoči a má z toho srandu, a maminka kouká do telefonu a nevnímá, tak bohužel. Jednou jsem ji řekla, že její dítě zducha do me dcery, nic ani obraz ani zvuk. Prej on má takové období.
To mě, ale nezajímá. Po druhé když zduchl do ní tak, ze spadla s kolotoče, jsem zarvala tak, ze byl v pozoru on i ona, ho jsem capla za ruku a dotáhla k matce. A dala jsem ji nevyžádanou" radu.
Pokud ví, že se její dítě neumi chovat ve stylu, ze mlátí a zducha do všech dětí a ona to neřeší, a kouká do telefonu, nemají co na hřišti dělat.
Malá měla parádní bouli. Takže nemám problém "sáhnout" nebo se ozvat...tak samo, kdyz do ní někdo zducha na klouzačce, dítě prostě posunu, požádám ať počká. Ale v případě, že to neřeší rodiče! Jinak nezasahuji.
Pokud maminka řekne "Hele Toniku teď jede holcicka, nestrkej do ni, pojede ona, pak ty" mlcim a jsem ticho. Ona si to sama s dítětem vyřeší. Horší jsou fakt rodice, kteří si sednou na dětské hřiště, hlavu do telefonu a nevi co jejich dite dělá. Neříkám, ze se do telefonu nesmí kouká, ale sakra mam mít přehled o dítěti.
A pokud by moje malá ubližovala, nebo zlobila jine deti, tak mi vubec nevadí, ze by se ozvala maminka/tatínek dítěte. Taky nejsem 100% a občas se od malé otočím a jdu se napít, nebo pro kapesník. A co si budeme, tyhle věci se stavaji hned.
Napíšu to samé, co na onu platformu 😁 pokud by cizí dítě obtěžovalo to moje (tak jako v původním příspěvku), tak bych ho prvně slušně požádala. Mám syna v podobném věku a vidím, že kolikrát ho nenapadne, že to co dělá není tomu druhému příjemné, prostě se rozjede. A stačí ho na to jen upozornit. Pokud by dítě na to nereagovalo, tak bych mu to vysvětlila důrazněji a zvýšeným hlasem, a zároveň bych se sháněla po rodičích. Sahala bych pouze v krajním případě, pokud by to situace vyžadovala (například by se snažilo mému dítěti ublížit). A ne, své dítě bych z bazénu neodnesla, pokud by tam chtělo být a nedělalo nic špatného. Co by to bylo za vzor? On si na tebe dovoluje, tak raději vyklidime pole? Takhle jsem byla vychovaná já, to pro svoje děti úplně nechci..
Na cizí dítě bych nešáhla, nestojí mi to za nějaký konflikt, ale klidně mu normálně řeknu, ať to nedělá, usměrním ho. Zatím se mi vždy stalo, že jeho rodič se ke mně přidal, napomenul ho a mně i mému dítěti se omluvil. Když někdo jednou houknul na moje dítě (já se zrovna věnovala mladší), tak jsem byla za to ráda, přidala jsem se k rodiči a taky se mu omluvila. Normální slušná lidská komunikace, ne? Proč bych měla dítě tahat od problémů pryč? To ho radši naučím, jak problémy řešit nebo jak se má ozvat.
Když jsme na hřišti a vidím, že třeba nějaká dítě hází kameny do vzduchu nebo na skluzavku, tak jdu přímo za tím dítětem a vysvětlím mu proč tohle nedělat. Ono kolikrát pro to dítě napomenutí od cizího má větší efekt než od vlastního rodiče, který mu to řekl po stopadesáti. Asi sahat na cizí dítě pokud vyloženě nehrozí úraz jemu nebo vašemu dítěti je malinko zahranou.
Nedávno se mi stala situace, že jsem holčičce (1 rok) se snažila vysvětlit, že nemá ty kameny co držela v ruce házet na zvířátka (mého psa). Nějak jsem nevěděla co mám dělat. Utíkat před holčičkou, která ke mně přišla s kameny v ruce a chtěla je hodit po mém psovi se mi nechtělo. Tak jsem si prostě k ní klekla a řekla, že na zvířátka se kameny nehází, že by je to bolelo a za chvíli přišla její maminka. Popsala jsem jí situaci a v klidu. 🤷♀️ Jinak do výchovy cizích dětí nezasahuji, ale jsou situace, které člověk nečeká a musí ihned jednat. 🙂
@ada22 Ono zrovna házet si kameny do vzduchu (pokud samozřejmě v blízkosti nikdo není) dítě klidně může, proč by nemohlo? 🙈 Tohle už jsou právě ty nežádané rady. 😄
@sarihy A jak jsem psala, v takové situaci jsem nebyla, takže netřeba se nějak vymezovat. Fakt nevím, ale nepohybuju se někde, kde by byl pobyt s dítětem takhle nebezpečný 😊