Jak vést neposedné rok a půl staré dítě k výchově?
Zdravím vás všechny. Chtěla jsem se s Vámi spíš pobavit a nějak poradit jak na to. Mám rok a půl holku. No je to s ní docela těžký 🤷 vůbec neposlouchá, okolí mi říká že jsem na ni moc měkká a nebuduji autoritu. Problém je v tom , že já nevím jak, nechce se mi na ní křičet ani ji nějak trestat ale moc nevím jak mám tu výchovu vést. Cokoliv ji zakažu, nedovolím nebo řeknu ne , tak prostě neposlechne. Venku si chodí kam chce a venčení se psem je s ní docela fuška 😂 za ruku ji též nechce a většinou ty venky skončí tak, ze sebou švihne o zem a začne hystericky řvát takže ji musím vzít do ruky a jít domů. Poradíte mi jak nějak rozumně vést rok a půl staré dítě k výchově? Díky ❤️
Jezkovy dyt je malicka, jak by jako mela poslechnout 😁
@luna03 mne se libi koncept Montessori praxe od Ireny Kubantove. Je to rozdelene na tri rocni obdobi, tj. 0-3 roky (pak 3-6). Podava to dle me rozumne, dite s respektem, ale zaroven s hranicemi, zadna anarchie ani to, ze by se meli rodice z decka po*rat. Cti se tam jeho prirozeny vyvoj (v 1.5 roce dite zacina chapat svou oddelenost od matky, chce delat veci samo, a kdyz se to nedeje, tak prirozene se vzteka apod, je to soucast vyvoje). Do jedne kratke zpravy se vychova asi neda zesumarizovat, ale mrkla bych na nejake smery a nasla si ten, ktery je ti nejblizsi.. mne nektere dnesni moderni proudy nesedi a prijde mi to z extremu do extremu, ale je to velke tema a kazdy to muze citit jinak.. je dobre, ze ti na vychove dceri zalezi a premyslis nad tim 🙂
@luna03 Normální dite, pokud potřebuješ aby venku poslechla,tak ji proste odnes,nebo dej do kočáru.. Očekávat,ze takhle malinke dite bude fungovat na povel je sci-fi. Zbytečne to se zakázáma neprehanet, jsou věci přes které nejede vlak, například tahat kočku za ocas opravdu ne,ale vysypat kočce granule z misky je v tomto věku omluvitelné. Lepší domácnost zabezpečit,aby se dite nedostalo třeba k noži,než peskovat. 🙂
Chová se adekvátně svému věku, já nejmladší dávám do nosítka, z kočárku je schopna vyskočit a ve svém věku nechápe, že se potřebujeme přemístit z místa A do místa B. Ale je prima už si sesumírovat, jaký výchovný styl je mi blízký, jak nastavovat hranice, jak být dobrým vzorem pro dítě, načíst něco o dětské psychologii, vývoji mozku, emocí, aby člověk neměl nereálná očekávání a věděl, proč co dělá, tak jak to dělá, tím pak přestanou vadit nevyžádané komentáře okolí. Mě je inspirací respektující výchova, ale stále se učím, dá se dohledat spousta literatury i online obsahu v češtině. Knihy jako Aha rodičovství, Respektovat a být respektován, Vychováváme děti a rosteme s nimi, Pohodové rodičovství, Zkoušeli jsme všechno, Milovat nestačí. S tím usínáním je to těžké, pro savčí mláďata to není přirozené, i ta koťata spí všechna namačkaná na sebe, tak jsem to přijala jako fakt, a i osmiletého mladíka uspáváme=potulím, přečteme pohádku a pokud stále nemůže usnout, tak si povídáme a je to moc prima.
@luna03 taky jsem si myslela ze v rice a pul bude dcera jak hodinky….no moje nervy! Ted ve dvou uz je to fajn. Vysvetlovat v klidu proc to a ono, pevne nervy, zlomi se to jak trosku povyroste.
@luna03 radu nemám, u nás je to sci-fi i teď ve dvou občas🙈 třeba dnes, bydlíme na kraji města, luxus příroda, nic moc provoz, když člověk ví kudy jít, no, jenže byla zima a malá se naučila chodít na pole na led se sklouzat, no a dneska nastal zákaz, protože už led není, naopak bahno a kaluže a už s sebou triskla o zem a řev. Já se nadechla, vydechla, vzala malou do náruče ( většinou v tomhle jejím afektu schytam pár ran) a začala vysvětlovat proč to nejde. A šla s kopající kolem sebe malou v náručí 🤣 . Malinko jsem četla o jejích chápání a tak se jí snažím akceptovat ale tohle prostě nejde🤷 . Zleva zprava poslouchám skoro dennodenně, jak jsem na ni měkká, jak semnou zametá atd atd atd. Za ty skoro 2 roky jsem se naučila jednu velice praktickou věc a to jedním uchem tam, druhým ven 😁🤭. Je to moje dítě a já budu vést vychovu, která mě vyhovuje a to že mi babička řekne že malá už je velká a tohle chápe tak si akorát říkám, chudáci její děti když byly malý, neměli šanci věci pochopit, přijít na ně, dozrát k nim přirozeně. Malá je taky občas jak tarzan, ale miluji ji a večer, to uspávání 🥰🥰 ano, samozřejmě je to zlozvyk a doufám, že ji tím neuškodim a ve školce bude klidně spát i beze mne, ale já si to uspávání společný prostě užívám. Jak rychle ten čas utíká, za 10 let mě se společným tulením se k sobě než usne pošle někam. Hrozně mě to nabíjí, jak spinká u mě v objetí. Užívej si to taky♥️♥️
Ty reci okoli jsou hrozny a dokazou dost mamu znejistet. Mam stejne stary dite (treti) a poslusnost v tomhle veku nejde uplne 100% docilit. Co se mi osvedcilo je zustat v klidu a pocitat s tim, ze to dite proste zkousi ty hranice. Idealne predchazim konfliktnim situacim. Napr. s tim psem. Dojela bych s kocarkem/nositkem na misto, kde muzu vyvencit jak psa tak i dite. Aby si oba mohli behat a zkoumat, jak se jim zachce. Tim budou mit uspokojeniu svoji potrebu, a nebudou pak prudit. Mala si pak urcite rada sedne do kocarku a v poklidu dojedete domu. Nebo doma - urcite veci muze ze supliku vyhazet a zkoumat, nektere ne. Ty jsem bud premistila uplne jinam, nebo kdyz nejdou, tak premistim batole na misto, kde hrabosit muze.
S uspavanim - uspavam i starsi deti 😄 je to nas ritual a je nam u toho hezky. Ty skolni uz umi usinat v pohode sami, ale je nam spolu takhle dobre.
Rodicovstvi je narocne. Strasne narocne, ty prvni potomci se vychovavaji stylem pokus omyl. Zadna rada neni univerzalni, protoze kazde dite je jine a na kazde plati neco jineho. Dulezite vsak je, aby citilo nekonecnou lasku. S tou to nebude nikdy spatne 😊
@exbordelar tak to zaviidm že vám je při uspávání všem hezky 🤣 to je totiž to jediný co na tom všem nenávidím. Nemůžu se zvednout z postele protože hned řev. Takže jídlo, sprcha a cokoliv možného pouze předtím než jde spát a pak už musím zůstat u ní , takže od 8 spím 🙃 je to totiž těžkej závislák, tohle jediný mi chybět opravdu nebude a těším se, až s náma nebude v ložnici a bude spát sama.
tak výchovný styl si musíš zvolit sama, co se týče že si venku chodí kam chce.
Syn (první) byl také živé dítě ale u silnice věděl, že nesmí > ani nevím jak se mi podařilo ho to naučit.
Měl volno tam, kde nebyli auta, pomohl si jít kam chce, běhal, ale jakmile jsme byli u silnice, řekla jsem, že jsou tady auta a že je to nebezpečné. Mladší syn byl pak s bráchou zvyklý jít vždy na stranu, na trávu > učení na kole bylo peklo - zastavoval a pořád, když viděl auto zastavil a šel více ke kraji 😀
Obecně děti na NE a vůbec malé děti na příkazy a zákazy nereágují > tak jak se učí chodit učí se poznávat svět a to je pro ně zajímavější než stát na místě, řekla bych , že opravdu ani neslyší jakoby byli v jiném módu > nemůžu najít správné slovo, nevnímají okolí jen to co je zrovna zaujalo a za tim jdou.
Dítě v tebe musí mít důvěru, že to co říkáš, říkáš z dobrého důvodu, nechceš jí něco zakazovat, ale chceš jí vést > koukni na dovychovat
@luna03 me jediný co zabiralo když jsem potrebovala někam dojít - odnést nebo prikurtovat do kočárku ….🤣nevysvetlis … myslím si zpětné ze me ani nerozumnela tehdy 🤣
Rok a půl výchova? Autorita?To snad ani nejde ne.Chodí kam chce? V roce a půl naprosto normální. To chce klid, na výchovu bude času dost.😉