Jsem vyšťavená...

@mourovatakocka přesně, hlavně zkušenosti jsou nepřenositelné, mně třeba každý říkal, jak se nevyspím, jak nebudu mít čas "na sebe". A ejhle měla jsem mimčo, které se kojilo více jak 8 denně... těch knih a filmů, co jsem stihla... (za to kromě toho vůbec nic jiného, že takže krize samozřejmě byly...).

Hlavně je ale úplně mimo srovnávat situaci s jedním a více dětmi. S tím jedním je to obří šok pro oba partnery. A pokud si toho na sebou vezmou ještě víc (stavba) a jsou perfekcionisté, tak je na problémy zaděláno "raz dva". Takže za mě - pustit co nehoří, uvolnit se, nevyčítat si a nehledat výčitky kde třeba ani nejsou a bude líp 😉.

@goldenova Většina maminek se na miminko těší a nemůžou tušit, co nastane po porodu. Moje těhotenství bylo plánované, byla jsem šťastná, když se zadařilo. Od šestého týdne jsem začala zvracet. Říkala jsem si, že to jsou prvotrimestrální nevolnosti, které přejdou. Nepřešly. Zvracela jsem každý den až do porodu, pětkrát až desetkrát denně. Neměla jsem sílu, energii, těhotenství pro mě bylo utrpením, některé slabé dny jsem si říkala, co jsem komu udělala a proč jsem vůbec otěhotněla. Jak jsem se na tohle měla připravit? Asi nijak, že? 😉 Po porodu jsem na tohle všechno zapomněla, protože jsem v náručí držela vysněné miminko. Ale miminko nějak nespalo. Jakto, když se všude píše, že mimina se jenom kojí a spí? Proč to moje ne? Proč se kojí 8 hodin denně a spí maximálně půl hodiny? Navíc jenom u mě nebo v jedoucím kočárku? Neměla jsem čas na nic, byla jsem unavená, nevyspalá, navíc se u mě projevily úzkosti. Jak jsem se teda na tohle měla všechno připravit? Nijak, protože to prostě nejde. Nikdy nevíš, jaké to bude po porodu, nikdy.

Měla jsme to úplně stejně s tím, že manžel hodně doma fungoval. Já považovala za svoje selhání, že doma najednou není všechno perfektní jako dřív a víš co?
Jednou jsem seděla ubrečená večer u televize, jak mě to štve a muž mi říká " Máme doma bordel? No a co?!? Nejdůležitější je, abys ty a malá byla v pohodě. Tak ho překroč a jdi dál."
Každý den jsem si určila jednu místnost nebo větší činnost, kterou chci stihnout uklidit a na ostatní se vykašlala. Vařila jsem jedno teplé jídlo na dva dny a střídala se v kuchyni s manželem. Až byla dcera trochu větší, cca 6 měsíc tak se nastavilo pravidlo - jednou za 14 dní ve středu mám volné odpoledne a stará se on. Hodně mi pomáhala ta vidina času, kdy po mě nikdo nic nechce a já jsem zase jenom JÁ.

Bude líp , jen si to musíš přenastavit sama v sobě. 🍀

@irmamala takže ses pěknej magor a sem ti pises proč,? Aby kazdej vedel čeho se ma vyvarovat, když si chce život užít a ne za par let umřít na infarkt...bacha na to

Nějakou chvilku jsem tu nebyla a čumim, co se tu rozjelo za slepičinec :D každopádně , bych spíše řekla, že každý má jiný životní styl, jinak nastavené priority, tempo apod… já byla zvyklá, že mám na vše více času, zajedu si kamkoliv kdykoliv, můžu se zdržet déle, v praci jsem měla také flexibilní čas, přizpůsobení se.. na mimčo jsme se strašně těšili, byl to pro nás další nezbytný krok - mít rodinu po dostavění domu a jsme za něj strašně šťastný a zbožňujeme ho.. stejně jako většina rodičů své děti. A někdy jsou situace a dny horší a někdy zalité sluncem. A je to hodně o zvyku, když přijde něco na co vás nikdo nedokáže připravit, musíte se sžít a brát to jak to je. Někdy mám emocionální výlevy kdy se mi nic nechce a je pro mě pomalu problém i vynést koš a když se pak v tento den nabalí další věci, tak jsem na dne. No a další den se můžu probudit a cítit se fresh a od rána kmitat jak na holi a všechno zvládnout. A děkuji za rady ohledně úklidu.. asi to opravdu moc hrotím, aby byl každý roh vysmejčený a nikdo si o mě něco neřekl.. asi na to se.u a budu uklízet podle potřeby co zrovna bude hořet.

@te_reza
@oplatecka
@martinka_33
@journals
Ona by si hlavne irmala mela ujasnit, kde ze to vlastne bydli a jak to ma daleko, protoze kazdou chvili tvrdi neco jinyho, takze myslim, ze s tim cestovanim to tak horky nebude. A jestli to ma byt 50 jako dohromady? To je snad uplne normalni dojezdova vzdalenost, ne? To jezdi xy lidi s detma i bez nich denne do prace... Navic to nedela kazdej den, kdyz starsi deti maji jinyho tatinka, ktery si je casto bere...
Zbytek seznamu nechapu s cim se vytahuje, vsechno z toho je snad uplne normalni beznej den, ne? Teda na vlasy a nehty teda kaudy den/tyden nechodim.
Superzena zapomnela zminit zubare a gyndu, ze ty taky zvlada 🤦‍♀️
Navic na to ma cely den. Zadavatelce prisel chlap uz kolem 12, tak to proste nestihla. Asi si jeste neumi ten cas nebo prace rozvrhnout a nema chlapa do 19 v praci.
To bych si teda asi mela do seznamu narocnych praci pridat i vymenu kocicich hajzlu, abych byla taky takova superzena 💪
Pardon, ale jako honeni trika v tom nevidim, protoze mi neprijde, ze by toho stihala nejak vic nez ja nebo kdokoli jinej 🤷‍♀️ nema se s cim vytahovat. Jedine tim, ze neni fnukna. Bravo...

Já ti taaak rozumím! Taky jsem byla pečlivá a klidná, miluju pořádek a ticho...ted žiju v takovém Saigonu, že je mi z toho občas špatně. Ale vlastně máme spokojenou rodinku! 😂 U tebe je to hlavně ta změna, že jsi byla zvyklá na svůj klid a najednou to nejde (ono i to ležící mimino člověku zabere většinu času a myšlení, vůbec si nedělej hlavu z toho, co bude, až...prostě zas nějak bude, ono se to poddá). Vždycky si v těchto chvílích "nezvládání" snažím říkat o co jde, vždyť jsou to blbosti, jsme zdraví, máme se nádherně no tak co, je v koupelně bordel nebo není oběd v poledne, hruuuza. 😀 Uplně vidím u nás tu situaci s obědem, strašně bychom se kvůli tomu pohádali - manžel by byl nas*aný a hlavně hladový, já bych byla vytočená, že bylo domluvené jídlo a co mám asi vyčarovat z ničeho nic, když jsem s tím nepočítala... Přitom stačilo zavolat a říct nechci z restaurace, nachystej něco. 🤷‍♀️Ale takových situací je plno, důležité je, abyste se tím spolu učili líp komunikovat, abyste si vyšli vstříc, aby to nepadalo jen na jednoho z vás. A ne, abyste zamrzli v nějakém stereotypu a byli oba nešťastní.

@goldenova hele, zajímavá myšlenka, akorát si myslím, že to nemůže fungovat, protože většina lidí si ty děti stejně nakonec pořídí, i když tuší, do čeho jde 😀. Určitě hraje roli nějaká naivita, že tohle moje dítě dělat nebude nebo že to přece zvládnu mnohem elegantněji. Ono sytý hladovému nevěří - těžko si představit, jak se cítí 2 roky nevyspaný člověk, frustrovaný, věčně v řevu.. Mně na mateřství dlouhodobě nejvíc zaskočilo a vadí, že vlastně máš dítě jak kouli u nohy naprosto pořád. Když o tom člověk přemýšlí, bere to, že pár let na mateřské uteče jak voda a pak to řeší školka, už je s dítětem domluva atd. Akorát, že vůbec. Roky člověk řeší jenom kam se s dítětem dá, co tam bude dělat, jestli tam vydrží, jak to udělat bez něj atd.

@oplatecka Jj, taky jsem měla hyperemesis gravidarum, zvracela jsem celý den po dobu jednoho a půl měsíce, skončila na kapačkách a pak o dítě přišla. Někdo může trpět i poporodní depresí. Jak se na to připravit? Podívat se třeba na nějaké dokumenty, informovat se, počítat s různými eventualitami a upřímně se sebe sama zeptat, jestli to stojí za to. Chápu ale, že u někoho je touha po dítěti velmi silná, tam bych se asi ptala, jestli je to dané biologicky nebo si tím žena chystá kompenzovat něco, co jí v životě chybí (jiný cíl) a tam je pak asi logika na druhém místě. Osobně po všem, co jsem zažila, upřímně říkám, že bych dítě nikdy nechtěla, kdybych toto všechno věděla. Přestože to svoje miluju nade vše.

@prejeta_zaba No, je fakt, že osobní zkušenost je nepřenositelná.

@goldenova Vždycky všechno co stojí nějakou námahu a úsilí hned vzdáváš že to je až moc složité?
Čtu tvoje komentáře a nechápu. Všechno dá práci a stojí nějaké úsilí - studium, práce, partnerský život... vždycky si u toho řekneš, že sice to fakt moc chceš, ale přeci jen, bude to náročné, tak to nechám plavat?
Je naivní si myslet, že dokument a informace tě na rodičovství připraví. Nechápu tvoje filozofování, ale naštěstí to asi většina matek má naopak než ty. Je to náročný neskutečně, ale stojí to za to!

(Btw. víš, že každé dítě je jiné a nátura každé matky je jiná, že jo? O podmínkách ani nemluvě)

(poznámka pod čarou - @goldenova pokud máš závažně nemocné nebo postižené dítě, tak pak tvé řeči "chápu", jinak ne...)

@goldenova Často se říká, že každé těhotenství je jiné. Já jsem trpěla hyperemesis gravidarum ve všech těhotenstvích. Ani u jednoho těhotenství mi nepomohly babské rady, Torecan, Degan, kapačky, hospitalizace, nic. Prostě jsem to musela přetrpět. Informací jsem měla spoustu, nějak si nedokážu představit, k čemu by mi pomohly nějaké dokumenty, studie, když ani lékaři odborníci si se mnou nevěděli rady. Kdybych to vzdala, neměla bych děti, protože s největší pravděpodobností by každé mé těhotenství probíhalo stejně, tedy že budu extrémně zvracet. A ano, i když jsem na těhotenském stavu nenašla jediné pozitivum, stálo to za to, nedokážu si představit život bez svých dětí. Kdybych věděla dopředu, jak bude každé moje těhotenství probíhat, šla bych do toho znovu. Protože osm prozvracených měsíců u každého ze tří dětí je nic ve srovnání s tím, jaké štěstí a radost mi budou přinášet po zbytek života.

Bohužel normální dospělý život. Klid, zase bude líp. Buď se to naučíš líp zvládat nebo si zvykneš, že to není všechno jako dřív.
Hlavně se s nikým nesrovnávej. Někdo toho zvládá spoustu, někdo bydlí v bytě, má hlídací rodiče, jídlo si nechá vozit a stejně se hroutí.

@goldenova Máš dvě velké výhody. Dítě dva dny z domu a babičku, co dítě vyzvedává. To bych chtěla taky.

@irmamala Na jednu stranu tě chápu, na druhou každý snáší změny jinak. To, že pro tebe je to brnkačka, neznamená, že i pro autorku. To už by si fakt nemohl nikdo nikdy postěžovat na nic, protože lidi s rakovinou jsou na tom hůř...

@goldenova ještě se tedy zeptám, zajímal by mě tvůj úhel pohledu - když je to s miminkem snadné, ale v pubertě to s ním pak stojí za to, do jaké skupiny to pak patří? Mít? Nemít? Kdy si tak podle tebe člověk může oddychnout? Když dítě odpromuje? Nastoupí do páce? Má samo funkční rodinu?
Píšeš tu fakt absurdní věci 🙈 rodičovství není o tom vidět dokument a přečíst si nové studie, ani o prvních pět let života dítěte 😖

ty jo, chápu tě, měla jsem to taky tak. Po mém předchozím životě bylo mateřství šílený šok. Myslím, že každá z nás má určitou kapacitu a někdo zvládá 6 dětí i bez babiček (moje švagrová) a někdo má všeho dost z té změny, když přijde první. No a co? Někdo je dobrý na sport, jiný na muziku a jednou mi jedna stará dáma řekla, že jsou mámy, které jsou ideálními matkami pro kojence a jiné jsou zas ideální pro puberťáky. Že nemůžeme po sobě chtít všechno a mé "ideální období" třeba ještě přijde - a mě to tehdá ohromě pomohlo. A mimochodem, měla pravdu. Musela jsem se nejdřív "zpátky najít" kdo jsem i jako máma a teď už je to v poho. Fajn je vědět, že v tom nejsi sama, každá se občas "topíme". Když budeš mít chvíli, posílám k tomu fajn článek https://petrajulia.cz/psych-k/jak-si-zvednout-s... . Přeju hodně sil 🙂

@journals ale spoustu těch velkých životních úsilí je ohraničených - studium na pár let, stavba domu - pár let, partnerství bych teda neoznačila za obrovské úsilí - pokud ano, asi je na místě se zeptat, jestli v něm má smysl setrvávat, ale ta výchova dítěte je tak trochu bezbřehá a velice náročná v tom, že ta námaha nekončí. Nemáš od - do jako v práci, jako ve škole, jako na stavbě, máš proste nonstop vypětí - nevyspání, hluk, nekončící požadavky, pořad člověk trne, co bude… aspoň já takhle s více detma jedu už spoustu let a úplně se netajím tím, ze vědět tohle všechno, znovu bych do toho dobrovolně nešla. Přestože děti máme rádi nejvíc na světě a snažíme se ji dopřát krásný život, prostě se netajím tím, že to je taky neuvěřitelně frustrující a vyčerpávající.

@prejeta_zaba počkej, ale já vůbec netvrdím, že to není frustrující a vyčerpávající!
Kdyby sis teď mohla vybrat, děti mít a nemít. Fakt bys je neměla? 😲
Jo, je to sakra náročný, sama to vím, ale i když jich kolikrát mám fakt dost, tak si to už bez nich neumím představit (byť si to bez nich představuju často 😂). Ne, lezou mi krkem, ale chtěla bych je znovu, přesně takové jací jsou 🙂
(nepíšu, že partnerský vztah stojí obrovské úsilí, to jsi dodala ty, píšu "nějaké" a to prostě stojí)

@goldenova nepřijde mi, že by jste byla na vše sama, pokud vám denně vyzvedává dítě babička a dva dny je s tátou... Nemít nikoho je o něčem jiným.

Tak tohle si děláš sama, nastav si priority. Máš jen jedno dítě. Některé věci počkají jiné ne. Tak není uvařeno no a ? Chleba s máslem a šunkou taky dobrý. Tak není každý den vytřeno? No a ? Kvůli tomu nikdo neumře. Tyhle ty vyšťavené věci a tohle vyhoření a nestíhaní si dělají ženský samy.

@prejeta_zaba No jo, tyhle názory se prostě nenosí. A upřímnost v téhle oblasti taky ne. A ne proto, že mateřství není pro každého, ale prostě některé z nás by výběr přehodnotily, kdyby si mohly vybrat. Což neznamená, že svoje děti nemilujeme. Není to tak jednoduché to vysvětlit, roli hraje celá řada faktorů, od vlastního dětství, temperamentu, energie, introvertní/extravertní nastavení, partner, podpora širšího sociálního kruhu, práce, vlastní cíle, atd.