Mám jen já strašné dítě?
Mám desetiměsíční dceru, se kterou už od narození mám problémy. První měsíce života doslova prořvala, byla schopná řvát deset, ale i patnáct hodin denně. Já byla naprosto vyčerpaná a několikrát přemýšlala nad tím, že zabiju sebe nebo to dítě... Od takových myšlenek mě nakonec vždycky dostalo to, že jsem si řekla, že to tomu dítěti přeci nemůžu udělat, aby muselo žít s vědomím, že bylo tak strašné až se mu z toho zabila máma. Postupně se situace začala zlepšovat, ale pořád, i nyní na deseti měsících je to dítě, které je velmi protivné, vzteklé, nedá se zabavit ničím na víc než na pět minut. Jako bonus NENÁVIDÍ kočárek, autosedačku, cyklosedačku... Takže jsem s ní strašně izolovaná. Když nyní vidím u někoho dítě, chce se mi brečet, mám pocit že mi někdo ukradl ty okamžiky života, které měly být nejhezčí a udělal mi z nich nejhorší část života. Všechny děti, které teď vidím, mi přijdou jako nemocné, jen leží, neřvou, to já vůbec neznám. Nyní má opět den, kdy řvala v kuse několik hodin a já nevím vlastně proč. Už nějak ztrácím naději, že se to někdy zlepší...
Zkus se podívat na Bachovy květové esence, ideálně si sežeň někoho ve svém okolí a namíchá Ti pak přímo na míru. Opravdu jak píšou holky, dej se do kupy sama a na dceři se to ukáže. Já se o totéž teď taky snažím ...
Ja byla stejne dite, jako tvoje dcera. Inteligentni sem, ale nějak prehnane ne, na hodne veci mam trochu jiny pohled (i jako dite sem mela) alergii na nic nemam, tim to nebylo. Nasi říkali ze sem zamestnala celou rodinu... lepší to se mnou bylo asi od roka a pak prej uplne supr, brzo sem hezky mluvila, byla sikovna, ale uměla se pekne na zemi vztekat. Dle toho co nasi vypraveji hs vidim problem v tom, ze kolem me furt neuste skakali... i ted mam rada svuj klid. Nase dite je extreme hodne a hodne chytre. Chvili mi trvalo nez sem prisla jak na ni, ale od ty doby supr. Pevny režim, chytrý hráčky, zvirata a chvile klidu. Jinak vztekani na zemi ma po me a je to supr, hlavne v obchode, na náměstí atd... rekla bych ze az zacne chodit narame se vsem ulevi 🙂
Zkusila jste toho hodně, nevím co všechno za vyšetření jste podstoupila, ale mně dcerka plakala snad nonstop do 4-5 m, na radu lak.poradkyně jsem začala držet bezmléčnou dietu - dcera měla hlenovitou stolici a hned po kojení začala být nespokojená, neznám spokojené napapané miminko co usne v postýlce,dieta moc nepomohla jak kdy, stolice někdy lepší, někdy nitky krve hleny, pak jsem si vydupala žádanku na alergo a rychloobjednání, po všelijakých testech jsem začala držet bezlepkovou, bezmléčnou, bezsojovou a bezvaječnou dietu, a mám nejhodnější děťátko pod sluncem, taky má 10 m, je s ní strašná sranda, každý den se učí něco nového, chechtá se, je spokojená od rána do večera, pokud nerostou zuby, atd. , po x testech se došlo k tomu, že dcera má alergii na vajíčko, pšeničnou, žitnou mouku, měla prostě zánět ve střevech, strašně jí bolelo bříško a trvalo asi 2 měsíce než se to při dietě dalo do pořádku, to další držím pro sichr a ted budeme pomalu zkoušet asi mléčné výrobky co to udělá ... příští týden jdeme na kontrolu tak uvidím. Jinak jí teda pěkně i normální jídlo a k tomu jí kojím cca 6 x denně. Kojit chci dlouho, takže mi nezbývá než tu dietu držet a to ze začátku byla i bez stop, to už ted naštěstí nemusím. Tak bud má dcera opravdu nějaký zdravotní problém s trávením a nebo prostě něco v nervové soustavě, jinak si to vysvětlit neumím ... Je mi jí líto, pamatuji si tu bezmoc co jsem cítila, když malá plakala. Kéž by se jí to také spravilo a bylo jí konečně dobře.
@petrasipkova1 Moc děkuji za příspěvek. Začala jsem dokonce trošku doufat, že by to u nás mohlo být také ono, že by člověk konečně věděl s čím bojovat, respektive co udělat, aby té malé pomohl. Někdy si říkám, že to přeci není možné, aby byla taková, že jí přeci opravdu něco musí být... Zkusím to tedy také s alergologií. Ještě jednou moc děkuji.
@77moona Moj chlapcek je uz od malicka velmi narocny na starostlivost. Od malicka bol uplakany, ja ako novopecena mama som netusila co s tym, preco place atd.
Hladala som rozne skusenosti a rozne pristupy a dosla som k tomuto:
1) Ak si neverite, ze dokazete svoje dieta utisit, tak ho neutisite.
Ked som si sama zacala uvedomovat to, ze JA som jeho MAMA a kto iny nez JA by ho mal vediet utisit, tak sa situacia zacala menit. K postielke som uz isla s myslienkou "Som tvoja maminka, ja ta urcite utisim.."
2) Rozpravajte sa so svojim nehovoriacim dietatkom
Ked moj maly plakal, tak som sa ho pytala, co mu je, preco place, co by mu mohlo, co mam spravit preto aby prestal plakat. Zdalo sa mi to zo zaciatku vtipne ale hned nato som si uvedomila, k comu tie nahlas vyslovene otazky vedu. Vedu k tomu, ze vas vtlacia do role toho dietata a zacnete sa na svet pozerat ocami svojho miminka a premyslat tak, ako keby ste bola v jeho telicku a mala jeho nicim nedotknutu mysel.
Zistite, ze to miminko neplace preto, aby vas nastvalo, znervoznilo alebo vam ublizilo. Place preto, ze je nespokojne, ze mu nieco chyba a nieco od vas potrebuje. A tu prichadza vasa jedinecna rola nazvana "ja som tvoja maminka" a spolu s nim sa podte zamysliet, co takemu malemu cloviecikovi, co je na svete par mesiacov moze vadit.
Hlad? Nie, teraz papala.
Plienka? Nie, teraz som ju prebalila.
Zima? Nie, ma teply zatylok.
Teplo? Nie, nie je spotena.
Zizen? Nie, teraz vypila 100ml cajika/vody
Boli ju brusko? Nie, nepritahuje nozicky, prdiky moc nema, stolicu ma normalnu a pravidelnu.
Boli ju hlavicka? Nie, nechyta sa za nu ani za uska.
A takto postupne prechadzajte uplne vsetko co vam napadne, ked sa vzijete do toho maleho telicka.
Ked place, hnevate sa? Ano..hmm...skuste si dat jeden den zavazkok, ze sa na nu nebude vobec ale vobec hnevat ale miesto toho jej poviete: Zlaticko, ja neviem co ti je, je mi z toho hrozne smutno a neviem co mam robit. Tak pod, ja si ta pritulim a budeme sa rozpravat o tom, co budeme robit. Chces sa hrat s micem? Chces citat knizku? Plysacka?..
3) Spievajte
Ked som uz nevedela co robit, zacala som spievat. Maleho to castokrat utisilo..nie do spanku ale aspon sa zapocuval, nebol taky podrazdeny.
Pustite jej v najhorsom pripade pesnicky na youtube - deti miluju Five little ducks od LooLoo Nursery Rhymes (tak nejak to tusim je).
4) Skacte na fit lopte
Hupavy pohyb deti ukludnuje.
5) Skuste este raz to nositko
Nie doma...doma bude chvilu kricat ale rychle vybehnite von, aby ju zaujali auta, stromy..
Rozpravajte jej o tom, co vidite.
6) Rozosmejte ju!
Dajte si ju doma na deku a skuste ju lechtat na chodidlach. Smejte sa pritom, aby vedela, ze to ma byt zabava aby sa smiala spolu s vami. Skuste ju lechtat na rebrach, brusku..ukazte jej, kde ma pupik..a ukazte jej, ze aj vy tam mate pupik 🙂
Robte na nu "budliky budliky","berany berany duc", vyhadzujte ju do vzduchu - deti to miluju, "takhle jedou pani...."
Vezmite do ruky plysaka s uskami, ocaskem, cokolvek co visi a lechtejte ju tymi uskami/ocaskem na tvari, na rucickach..otocne plysaka opacne atd.
Proste robte cokolvek, z coho sa bude smiat.
7) Toto je najtazsi bod ale vam to zachrani psychicke zdravie - skuste zvazit to kojenie...
Je to tazke, ale pre mna to bolo vyslobodenim. V 10. mesiaci som prestala kojit, pretoze som sa citila ako otrok vlastneho dietata (kazde dve hodiny a do toho zacal hryzt). A vtedy som si povedala, ze to musi skoncit. Zacala som obmedzovat kojenie na nocne a potom uplne prestala.
Pre mna to bola obrovska ulava, ze mozem odist na 3 hodiny z domu.
10 mesiacov kojenia je skvely zaklad do zivota..a dalsie kojenie moze byt prinosne ale iba vtedy, ked je to prijemne pre obe strany. Tym ze budete zdeptana a vystresovana nepomozete nikomu..Len o tom skuste premyslat, co by sa u vas zmenilo, keby ste uz nekojila..Mozno najdete viac pozitiv nez negativ 🙂
Moc držím pěsti, aby bylo líp! Sama mám dcerku (2,5roku) a syna (1měsíc). S dcerkou to bylo.. no mazec! co se týče pláče, tak mi nikdo nevěřil, že je dítě vůbec schopně tolik a tak dlouho plakat! Řešila jsem s dr., LP, dokonce jsme zkoušeli i kineziologii.. žádné větší změny neproběhly. Navíc dcerka nespala ani v noci (brečela). Manžel spal jinde, fakt se to nedalo, vztah jsme měli tou dobou díky tomu, že nebylo moc možností komunikovat, dost pochroumaný. Já jsem tričtvrtě roku nespala víc jak 2hod denně (kromě pár nocí, kdy mi pomáhala moje mamka - už se na mě nemohla dívat). Chtěla jsem všechno skončit, kdo to nezažil, tak to opravdu pochopit nemůže a myslím, že by neměl hodnotit.. Prostě Vám rozumím a chci Vám vyjádřit podporu! Všechno se jednou vyčasí! Jen to někdy trvá. U nás se něco málo zlepšilo ve třičtvrtě roce, ale stále tto tedy nebylo nic moc. Spánek mizérie, dcerka ubrečená. Zlom nastal po tom, kdy dcerka překročila rok a půl. To byla změna jak blázen. Pak už byla dle mého naprosto běžné dítě. Teď máme syna, doufala jsem, že když jsem si to užila s malou, že to třeba se synem bude lepší.. Bohužel, zatím to nevypadá.. JEnom já už nereaguju tak emotivně a asi jsem s tím víc srovnaná. Vím, že s tím stejně nic moc nenadělám. No a pořád ještě doufám, že je brzy a bude líp 🙂 Co mě mrzí je to, že jsem před tím nevyhledala pomoc psychologa/psychiatra. Mrzí mě mé hysterické nekontrolovatelné výlevy a je mi až špatně, když na to jen pomyslím :( .. Držte se a hodně štěstí!
@gabi_k Moc děkuji za Váš příspěvek. Upřímně, kojení bych už klidně oželela. Malá začala kousat, což sama víte jaké je... Ráda bych právě měla tu možnost nechat ji někomu hlídat a jen tak být bez ní... Zatím se nám ji však nepodařilo přemluvit k tomu, aby přestala ignorovat příkrmy, natož UM. Popíšu třeba dnešní večer. Malá měla mít večeři, postupně jsem jí nabídla čtyři různá jídla, nevzala si nic. U každého z jídel se více či méně začala rozčilovat, až to přešlo do řevu, takže jsem nabízet přestala. Nicméně řev neustával, takže jsem jí šla zkusit nakojit a najednou byl na chvilku klid a malá pila a pila a pila...
Velmi pomaha CHAMMOMILA 15CH, je to homeopatikum z hermanku,doporucuju zkusit, da se objednat v kazdy lekarne, neni drahy,kulicka 3krat denne, normalne do pusinky a pak davam dudlik. Je to na brisko, zuby, uklidneni...co me to zachranilo nervu🙂
Taky doporucuju zkusit to nositko-ale nesmi se to zkouset kdyz uz ma blbou naladu, ucit se na to musi kdyz ma naladu dobrou.
skvely je taky gymnasticky mic! clovek se moc nenadre, jen se tam tak pohupujes a fakt to neuveritelne maly deti uklidnuje
@sapinek Moc děkuji za Vaši reakci, procházíme zřejmě tím samým co Vy. A jak píšete, lidi vůbec nevěřili, dokud naši malou neviděli, že je možné, aby dítě tak plakalo. Mně jde především o to, že ji chci pomoci, přijít na to co ji trápí, proč je nespokojená. Doktorka tvrdí že je v pořádku, že je to povaha, ale tomu se mi nechce věřit.... Jste odvážná že jste si pořídila ještě druhé miminko. Já nedávno byla v přítomnosti novorozence, který začal plakat, zřejmě hlad. Samozřejmě že je normální, že děti pláčou, ale mně se udělalo v tu chvíli fyzicky úplně špatně, tělo si zřejmě vzpomnělo na ty první měcíce života malé.... Je mi jasné, že s dětmi to není vždy "sluníčkové", ale občas i to slunce musí vyjít, aby z něho člověk mohl chvíli čerpat.
@77moona Nejsou průkazné, nemůže se jim věřit na 100 %, můžou vyjít falešně pozitivně i negativně, ale je se čeho chytit. Testy dělaly dcerce na ruce, potom z krve a potom dvoudenní test s alergenama na zádíčkách a pokud to vyjde všude, tak podle mě už to přece něco znamená, nemůže to být výmysl ... 😉 Navíc jí bylo 5 měsíců, Vaší bude rok než se tam dostanete, takže si myslím, že úplně zbytečné by to nebylo ...
@77moona další omyl doktorky, dcera má na 10 m skoro 12 kg, od začátku přibývala kilo měsíčně a to měla stolici jeden velký hnusný hlen ... ☹
Věřím, že je to těžké, naše Kristýnka taky hodně probrečela, ale postupem času jsem přišla n to, že má určitá období, už od malička vždycky když měla začít dělat novou věc, třeba se otočit z břiška na záda, plazit se lozit, tak byla třeba měsíc před tím protivná, a jak to začala dělat tak se to zlepšilo. No ted procházímě opět obdobím protivným, protože už stojí nádherně bez opory dokáže si kleknout ze stoje bez opory apodobně, ale nejde jí chodit. je ji skoro 13. měsíců a já vím, že ona chodit chce a nemůže, takže opět bojuje s tím, že fyzicky není tolik vyspělá jako psychicky. Bohužel s tím jí nepomůžu a tak vím, že to musíme zvládnout my obě. 🙂 Některé děti jsou náročné ale pokud to překlenete, budete po psychické stránce o dost silnější.
@77moona K tomu UM - my sme vyskusali snad vsetko, co bolo na trhu dostupne. Ked mal len par mesiacov, tak vobec nechcel Nutrilon 1 takze som mu ho ani neskor neponukala. A bol to omyl. Ked som mu dala Nutrilon 2, tak ten bastil jedna radost. Napr. Medzi Nutrilonom 1 a 2 je pre mna velky chutovy rozdiel a to mimino to urcite tiez vnima. 1tka bola hnusna, 2ka chuti aj mne. Takze to s UM nevzdavajte a skusajte.
To ze nechce prikrmy dobre poznam. Nas maly dodnes nezje ziadnu kasu, mlecna, ryzova, obilna, krupicna, susenkova, bananova, ovocna...vsechno plive, odvraci tvaricku, sevre rty a hotovo.
Takze u nas su ranajky stale UM a vecer ma to, co mal na obed. A jo..sklenicky su hnus, toho sa ani nedotkne, nech to je sebe viac kvalitne a drahe. Vsetko vzdy letelo dokosa. Ovocie dlho nechcel (teraz uz zje stuhane jablcko a uspech mesiaca je banan!) a presnidavky nezje dodnes. Ani domace,
Z domaceho jedla mu chuti jedine dusene maso na cibulke. Nic viac som do toho dlho nedavala. Ziadna zelenina. Inak to nezjedol. Zahodila som vsetky prirucky o spravnom stravovani a zacala som mu varit to, co mu chuti. Dusene kureci na cibulce a k tomu ryza alebo cestoviny. Brambory mu prestali tiez chutit. Teraz ma 1 rok a 2 mesiace a konecne mu v omacke nevadi trocha mrkvy a cerstve rajce.
To co ale ma fakt rad su huste polievky, vyvary s maslovou jiskou.
Tym vsetkym chcem povedat aby ste sa neriadila ziadnymi radami a pouckami. Podstatne je dieta nakrmit a je uplne jedno cim. MM je pre 10 mesacne dieta podla mna nepostacujuce z pohladu zasytenia. Dieta bude skratka hladne, aj keby ste ho mala na prsniku cely den. Sice prospieva ale hlad ma furt a preto musite casto kojit. Ked sa vam podari do nej dostat tuhu stravu, tak mozno aj to bude lepsie.
Nasmu drobcovi vadi aj to, ze sedi v zidlicke. Tak som holt zase zahodila poucku, ze dieta ma pri jedle sediet a pustila som ho do priestoru. Len co sa niecim zabaval, tak otvaral pusu jedna radost a casto ani nevie, ze papa. Len pre mna je to praca naviac pretoze ho chytam po celom byte a chodim za nim s lyzicou v ruke. Vsetko vsade pada ale dieta sa naje. To, ze ma sediet pri stole mu vysvetlim v dobe, ked tomu zacne rozumiet. Teraz to holt mame takto a mne je uplne jedno, co si o tom kto mysli.
Inak nepisete, ci nepozorujete hlieny v stolici alebo zelenu stolicu. Obidva priznaky znacia zle natravenu potravu a problem pri traveni. Ak vam mala takto urputne place, tak ja sa domnievam, ze ju skutocne nieco boli. A ak si lekarka mysli ze nie, a vy ano, tak dajte na svoju intuiciu a chodte za inym lekarom! Verte mi, ze vasa intuicia sa nepletie a nieco nie je asi v poriadku.
@77moona Ahojky, taky máme náročnějšího chlapečka. Do tří měsíců to tak nějak šlo, plakal, ale nejspíše šlo o koliky. Moc nespinkal, ale šlo to vydržet. Nejhorší období u nás začalo po očkování. Pár hodin po aplikaci začal řvát tak, že jsem myslela, že se mi udusí. Od té doby byl neklidný, budil se snad každých 10 minut s brekem, neustále jsme ho nosili. Byl neodložitelné dítě. Nesnášel kočárek a autosedačku. Nesnášel, když si ho vzal kdokoliv z rodiny. Jen brek a brek. Nic ho nebavilo, maximálně 5 minut. Vydával nonstop kňouravé podrážděné zvuky a jak se mu nevyhovělo, tak brečel. Taky s námi spí v posteli, uspávala jsem v náručí....chodila a houpala. Šátek taky bojkotoval. Odtahoval se a mlátil mě ručičkama, takže naprosto chápu co prožíváš. I já někdy měla chvilky, že už jsem myslela, že to nezvládneme. Večer jsem si říkala "a zítra zase nanovo". Nic u nás není lehký. Příkrm přijal až po 3 měsících neustálého nabízení. Jinak neotevřel pusu a vyrážel mi lžičku z ruky. Zlobil i s kojením. Nechtěl pít. Třeba 5-6 hodin vůbec nepil, nechtěl. Pořád jsem nabízela a jen se vztekal. Nepřibíral, hrůza. Ale snažila jsem se být trpělivá, i když kolikrát jsem měla co dělat, aby mi neujeli nervy. Teď mu je 15 měsíců a s jídlem zlobí furt. Nemůžu si ani dojít na záchod. Chytne mě za nohy a začne stahovat kalhoty. Vzteká se a řve. Teď se naučil vřískat jak opice, takhle reaguje na cokoliv, co není podle něho. Ale není to jen to zlé. Má i hezké chvilky, že se přitulí, usměje....miluju ho nadevše a už jsem se smířila s tím, že je asi hodně citlivý a náročný. Někdy si říkám, že bych ho měla nechat vyvztekat, ale pak řve tak, že se dusí....a na to nemám. Prostě si říkám, že z toho jednou vyroste. Podle mě je zdravý. Ale hlodá ve mě myšlenka, jestli to není po tom očkování, protože do té doby to tak hrozné nebylo....jestli něco z těch látek neublížilo jeho nervovému systému. S manželem se vztahy taky zhoršily, někdy je toho na nás moc.
Ty děti za to nemůžou, nedělají to naschvál. Někde jsem slyšela, že osud nadělí každému jen to, co vydrží, tak si vás asi vaše dítě vybralo, protože vědělo, že to zvládnete. Že budete ta nejlepší máma. Přeji hodně sil. Zkuste to ještě pořešit s lékařem, jestli není nějaký fyziologický problém.
Ale koukám, že těch náročných miminek je v téhle diskuzi více. Pevné nervy🙂
Ahoj,jak jste na tom s ockovanim ? Nemuze mit podrazdenou nervovou soustavu ? A nebo ji ma jeste nezralou ?
Ahoj, jak já tě chápu. Zkusila bych přejít na UM. A věřím tomu, že malá UM nechce, protoýe cítí tebe - ty máš přece to lepší mlíčko. Takže dej manželovi lahev, seber se a odejdi. A jeden dotaz, předpokládám, že jezdíte ve sporťáku, malá kouká směrem ven nebo na tebe?
Hodně chovejte, udělejte si na sebe vzájemně čas. Nechte mobily a moderní technologie, nesrovnávejte ji. Zaveďte stálý a pokud možno neměnný režim. Buďte důsledná. Pokud Vás potřebuje, reagujte hned, aby se nerozbrečela na zbytečně dlouhou dobu. Podobná dcera je už ve škole. Dodnes je svá, vyžadovala i pevnou ruku otce-přes moje námitky.Vyžadovala meze, za které se nešlo-když byla větší. Je velmi chytrá, učenlivá, má výbornou paměť. Je také VELMI tvrdohlavá, má svůj režim, sama se učí, ani nevím, kdy a co. Výsledky ve škole má ZATÍM z mých dětí nejlepší. No už neřve-to je fakt. Jen asi 3 krát týdně, když ji někdo z nás vytočí a když neví, jak to jinak řešit. Bude jí 10 let.Nemusím na ni téměř vůbec dohlížet. Pouze aby někam nevylezla a nespadla, v domácí přípravě je úplně samostatná. Bude líp, jen prostě chvíli neporovnávejte. 🙂 Zapojte do výchovy a péče další lidi-muži např. uvažují přímočařeji, takže to by bylo občas myslím ideální.
Ještě mě napadlo, ze třeba v Motole je přímo poradna pro extrémně plačící kojence. Zkuste zapatrat jestli třeba nemáte něco obdobneho ve svém okolí.
@luckygirl1 Sporťák má přehazovací sezení. Nejdříve jsme začínali tak, aby viděla na mě, ale zdá se mi, že je to o něco lepší když mě nevidí 🙂, takže jezdí po směru jízdy.
@bartovka83 Děkuji moc za tip.
@77moona nečetla jsem ostatní komentáře, ale zkus kineziologii. Pokud je malá zdravotně v pořádku, je potřeba pracovat s její a tvojí dušičkou. S kinezí mám dobré zkušenosti s nejstarší dcerou a jejím záchvatům vzteku, u nás došlo ke zklidnění. Chápu tě, je to šílený a řešení nikde, ale zkus pohledat na netu někoho dobrýho v okolí a jdi tam. Odblokování probíhá přes matku, dítě tam brát nemusíš a maximální cena je 1000, spíš míň (já platila 500,- Kč). Třeba to pomůže. Jinak zkus jiný přístup, zkus být víc v klidu, i když chápu, že je to těžké. Když budeš přístupovat klidněji, třeba se to promítne i do malé. Zkus váš život a společný čas zjednodušit, netlač vás do režimu, který vám nevyhovuje. Nech to víc na malé a taky zkus trávit víc času venku. A tobě doporučuji na nervy magnézium, to nejsilnější které ti prodají v lékárně. Budeš to líp zvládat. A taky věř, že to bude den ode dne lepší a malá bude jednou úžasný parťák, jen musíte najít společnou řeč. Ale myslím, že se zkus zaměřit na její zdravý a její stravu, protože si myslím, že jen tak pro nic za nic nebrečí celé hodiny...
@77moona ještě mě napadlo, jestli nemá malá alergii na mléko nebo třeba na lepek. Zkus pro sebe eliminační bezmléčnou dietu a omez lepek. Žádné jogurty ani hovězí maso. Může to být i tím, že je malé permanentně špatně. Alergie se může projevit i jinak, ale nemusí a může to být jen tím, že je jí špatně. Taky může mít reflux, který se taky projevuje taky jen tím, že jí není dobře... Jejímu pláči bych věnovala pozornost, protože malá je malá na to, aby ti brečela schválně. Má nějaký důvod a je potřeba ho zjistit...
Ženy, jen pro útěchu ... nejste v tom samy. Taky mám uřvance.
V červnu mu budou 3 a zlepšení moc nepozoruju. Narodil se předčasně (o 8tt dříve) a asi to k jeho komplikované povaze hodně přispělo.
Už od miminka to s ním bylo drsné. Koliky trvaly cca 2 měsíce, řev (né brečení) až 10 hodin denně. Začínal po 9 ráno, končil před půlnoci. Neřval, pouze když spal. Cca od 4 do 14 měsíců jsme měli celkem hodné dítě.
Pak mu začaly růst špičáky, stoličky. Když někdo vypráví, jak trpěli růstem zoubků, že dítě brečelo týden, dva, brečím taky. U Fandy to trvalo 6 měsíců, den co den, vzteklé, uřvané dítě.
Když přestaly růst zuby, byl asi měsíc dva klid, pak nastalo období vzdoru. Běžně má tak 5-10 záchvatů za den, 10-15 minut vztekání, řevu atp. Běžné vzteknutí se v délce do 5 minut nepočítám, to je co hodinu něco.
Nenechá si nic vysvětlit, naučit - nočník, oblékání atp.... Vždy ke všemu musí dojít sám, dozrát, pak to začne dělat sám, dobře a hezky, ale ....
To, jak zakladatelka psala, že přemýšlela, že si něco udělá nebo dítěti.... neodsuzuju, chápu, mám to za sebou. Když se Vám narodí takovýhle kousek po 5 IVF, je to na psychiku opravdu náročné. Já zcela racionálně chápu, že hodné dítě si nelze zasloužit, jen mne prostě další "nepřízeň osudu" trochu srazila na kolena.
Do toho obří problémy s jídlem, respektive nejídlem. Odmítá veškeré ovoce a zeleninu s výjimkou banánu a rajčat, zeleninu pouze vařenou (a to je schopen přebírat rizoto, aby náhodou nesnědl hrášek), ostatní ovoce pouze nastrouhané (a to v maximální frekvenci 1x týdně). Jo a kousat jsem ho naučila ve 2,5 letech. Ano, naučila, né naučil se. Měl problémy způsobené nedonošeností, takže rok logopedického tréninku.
Nevěřím tomu, že to je "mojí nervozitou" - která se mimochodem vyvinula až poté, co se na nás začaly valit všechny tyhle výše popsané lahůdky.
Vzteklý je vždy a všude. Na "omluvy" typu - je přetažený, má hlad atp.... už jsem skoro alergická. Velmi, velmi často se naštvaný už probouzí. K tomu, aby se mu spustil 10 minutový hysterák stačí vanilková matylda místo čokoládové atp.
Víte, co by mne zajímalo??? Jak to s takovými dětmi vypadá dál. Jaké jsou pak, když jdou do školy ... a z čeho mám teda hrůzu největší je puberta. Já i můj brácha jsme byli pohodáři, tiché děti, naši o nějaké pubertě vůbec netušili. Opravdu si nepamatuju, že bych měla nějaký exces. Když bratr přišel domů v 25ti poprvé a naposledy opilý, máma se divila, co se to stalo 🙂.
Zkušeností přispět nemůžu, tak alespoň vyjadřuju podporu- musí to být strašně náročné. Ono když má někdo nekomplikované dítě, těžko tohle pochopí- odtud asi ta necitlivá vyjádření výše. Víc empatie by dámám neškodilo 😉. Musím říct, že, ač bezdětná, naprosto chápu, že ženu v takovém zápřahu napadne leccos. Je asi třeba brát to jako fakt, moc se v tom nepitvat, prostě teď je dcera taková, ale do budoucna jí to třeba vynese zase pozitivní povahové rysy. V první řadě bych asi ale zvážila opravdu důkladné lékařské vyšetření dítěte a pro matku psychologickou pomoc. Přeji pevné nervy a ať se to brzy zlepší!
@77moona Můj malý šestinedělí prorval.nakonec rhb zjistila, že kvůli prekotnemu porodu mel bloklý a pohmožděny krk. Bolelo ho to, proto rval.
.
@anazuzzuzana Vy jste urcite zakladatelce neuvěřitelně pomohla :( a tech 7 palců ach jo