Ovlivnila poporodní deprese vztah ke starší dceři?

Milé maminky,

chci Vám sem napsat už dobře rok, ale pořád mi to nějak nevycházelo. Mám dvě děti, starší 4 roky, mladší 20 měsíců. Od narození mladší dcery neustále přemýšlím nad tím, co jsem u té starší udělala špatně, a nebo naopak, zda to není jen její povaha.

Vezmu to od narození starší. V době těhotenství a po porodu byl covid, nikam se nesmělo, já navíc asi měla poporodní depresi, najednou byl svět vzhůru nohama a já se měla starat o dítě, což jsem nikdy nedělala a neuměla. Kojení jsem si tvrdě vybojovala, ale zvládla jsem to a dceru jsem kojila do 10 měsíců. Od začátku to bylo takové, že mám dítě, postarám se, ale nevím, co s ním dál. Když začala víc vnímat, tak jsme hodně prohlíželi a četli knížky, to jí moc bavilo a doteď taky baví, a vlastně to byla největší náplň dne. Když byla úplně miminko, někdy od 3 do 4 měsíců, nevím už přesně, jsem jí večer dala do postýlky, ale ona brečela. Rady babiček – nech ji vyplakat – byla jsem blbá a udělala jsem to. Teď vím, že se jí ještě nechtělo spát a chtěla být s námi. Taky jsem ji moc nechovala, protože jedna z rad zněla – hlavně ji moc nechovej nebo pak budeš otrok. Je pravda, že ona to mazlení ani nijak nevyžadovala, ale možná to bylo tím, že jsem jí to nedopřála a pořádně neukázala už od úplného miminka. V jejích 2 letech se jí narodila ségra, což byla zase otočka vzhůru nohama. Přišlo mi, jak když začala hrozně zlobit a vyžadovat si pozornost. Malá pořád chtěla kojit a nosit, je hodně kontaktní, ale jenom ode mě. Takže jsem byla otrok druhého dítěte a starší ještě rok byla doma a nechodila do školky. Kolikrát mi ujely nervy a starší jsem dala na zadek, když s ní nebylo možné vyjít domluvou. Teď se to zlepšilo, chodí do školky, malá už je taky větší parťák, ale nervy mi taky někdy ujedou a odnese to ta starší. Pak se jí omluvím, domluvíme se. Starší je chytrá, hodně si povídáme, umí hodně věcí.

A o co mi jde a nad čím celou tu dobu přemýšlím? Jestli jsem si to zavinila sama, že jsem byla na tu starší taková, jaká jsem byla, když byla miminko. Jako miminko jsem ji nechala brečet v postýlce, pořádně jsem ji nepochovala a málo mazlila. Můžu za to já, že od malička až doteď se nepřišla pomazlit jako ta mladší? Nebo je to zkrátka její povaha a i kdybych ji mazlila jako to mladší, tak by to bylo stejné? Přemýšlím nad tím proto, že vidím, jaký je v těch dvou velký rozdíl v tom mazlení a kontaktu. Prosím jaké máte zkušenosti Vy? Děkuji a omlouvám se za možná nesmyslný sloh, píšu ve chvíli volna narychlo.