Pláče a vyvádí na návštěvách, bojí se cizích lidí
Mám skoro 6měsíční holčičku. Sama nejsem moc společenská, takže je možný, že to má prostě v sobě po mně. Kamarádů máme málo a hlavně nikdo nemá mimčo, takže se náš styk smrskl na minimum. Babičky daleko. Takže v podstatě malá tráví 95% času se mnou, 5% času s manželem (pracujícím, ne že bych mu malou nepůjčovala 😀 ). Ale... Když přijdeme někam na návštěvu, začínáme tím, že se ji snažím nechat rozkoukat ve své náruči. Bohužel i tak po chvíli většinou spustí ječák. Pokud ji někdo (stejně nakonec já nebo manžel) chová, ještě to jde a bulí jen občas. Ovšem nesmíme ji položit - kamkoli, to spustí tak příšernej ječák, že nestíhá ani nádechy. Co mě ale trápí nejvíc, tak to, že se nenechá ani nakojit. Jak ji dám do polohy vleže k prsu, začne to na novo a řve a řve a řve. Vygradovalo to minulý týden u mých rodičů, kdy byla 9 hodin hlady, protože jsem ji prostě nenakrmila. ☹ (bydlí 120 km daleko a něco jsem potřebovala vyřešit, takže úplně nešlo se sebrat a být za půlhodinku doma).
Máte to někdo taky tak? Jsem z toho celkem zoufalá, když už se překonávám já a snažím se "družit", dopadne to takhle. Na návštěvách si převážně se všemi vyměním pozdrav na začátku a na konci a zbytek návštěvy utěšuju. Nehledě na to, že mě to vždycky tak psychicky rozloží, že pak dlouho na žádnou návštěvu nemám ani pomyšlení. ☹
Mne to delal syn tak od 8 mesicu, ted uz teda neplace, je mu rok a v cizim prostredi je nejisty, hraje si jen, kdyz jsem blizko ( nebo kdyz zmizim a nevsimne si toho). I u nasich ho musim dost chovat nebo sedet hned vedle nej. Kdyz jsme u nas doma a mame navstevu, tak je to to same. Starsi dcera to vubec nedelala, tak ted jen cekam, az ho to prejde 🙂 .
Mě to přijde normální, ze se boji, nenechá se položit, chce byt u maminky nebo tatínka, v náručí v bezpeci..tedy obě holky to tak měly, starší o trochu míň, ale mala hodně, nedej bože kdyby na ni někdo sahnul, pochovat neexistuje..nakojit se tedy zvládla, to tas kdykoliv-kdekoliv, protože jedla po 1,5h ale musela jsem byt v místnosti sama, v tichu..tak probíhalo i návštěvy, já 90% času sama nekde v cizí ložnici s malou v náručí..tak se moc nikam nejezdilo. Prarodiče je u nás jiný případ, jedni jsou 10min cesty, druzi 25km. I ji o trošku dřív může začínat separační úzkost /to může pěkně řvát i doma, jen když ji zmiznete z oci..neví ještě, ze se vrátíte a křičí strachy/.
V několika knížkách jsem četla, že dítě kolem 7., 8. měsíce pozná, u koho je v bezpečí, většinou u rodičů. Ostatních se pak bojí. Je to dáno z minulosti, kdy to byl jediný nástroj dítěte, jak se bránit před predátorem.
@lv
@marketa233 Holky,já bych i třeba pochopila ten pláč. Mě ale trápí to kojení. Nemůžu ji nechat každou návštěvu hladovět. Když jsme poblíž domova,tak dobrý,prostě odjedem. Ale když jsme daleko,tak co s ní. ☹
nejde třeba aspoň u těch rodičů kojit někde v klidu? Prostě bez publika? Jinak u nás v tomhle věku obě děti už baštily příkrmy, takže jsem se snažila návštěvy zvládnout s příkrmem, ale třeba starší dcera dodnes (3,5 roku) občas drží návštěvovou hladovku, prostě se není schopná normálně najíst před "cizími" lidmi
Podobné diskuze
- Půlroční dítě se bojí lidí. Ustavičně pláče a nedá se utišit. Je to jen období?1
- 4měsíční miminko má záchvaty pláče v cizím prostředí1
- 2letá dcerka nevydrží v cizím prostředí, co s tím?1
- Strach z cizích lidí u 9ti měsíčního mimča9
- Začal mít strach z cizích lidí25
- Strach dítěte z cizích lidí a prostředí. Co s tím dělat?20
také jsme tohle přesně prožívali...já s ní nakonec i na návštěvy přestala chodit to se prostě nedalo kamkoliv jsme vlezli řev hned ve dveřích a řvala dokud jsme nebyli pryč...malá to měla od narození a trvalo to tak do 10m...ted už je v klidu a neřve jen občas jak vidí po dlouhé době někoho cizího i u nás doma tak spustí,ale ne tak jako dřív...