Rozdílné přístupy k výchově dětí. Jaký názor máte?
Ahoj, jdu si k vám spíše pro uklidnění, že to nedělám špatně. Mám dvě děti, holčičky ve věku 3 a 7m. Starší nebiju, nedávám žádné tresty, sem tam samozřejmě i já bouchnu a zakricim. Hranice se snažím nastavovat normálně. Starší je klasické dítko, hravé, chce objevovat a tak klasicky zlobí 🙂)))) a mladší je taková ukricena, ráda se taky projeví. No ale jezdí k nám často sestřenice s 6m chlapečkem. Máme naprosto odlišné názory na výchovu. Ona nechává vyřvat, syn ji pláče dokud neusne, hlavně aby byl v postýlce. Nikdy s nimi nespal v posteli, ačkoliv se pláčem toho dožadoval. Já mám zase obě dvě děti v posteli, sami nespí a ani se sami neuspavaji... Jsou prostě součástí nás. Manžel má na výchovu stejný názor jako mám já, takže se ve výchově shodneme. Mne kolikrát radí ať taky nechám vyrvat, a uvidím jak malá bude spát v postýlce. A starší to samý.... Ale já na tohle prostě nejsem. Neříkám že jedu nějakou respektující výchovu, ale tak nějak vědomě se snažím a taky trochu empaticky k nim přistupovat. Jaký na toto máte názor? Díky moc za odpovědi🙂
@luna03 Pošli ji tam, kam slunce nesvítí. Podle mě to děláš správně ty.
Řídila jsem se vždy hlavně instinktem. Syna jsem mazlila, nosila, kojila na požádání, spal se mnou v posteli do cca 6let. Zařekla jsem se, že ho nikdy nebudu bít (ani ta často zmiňovaná Jedna přes plínu) a i když samozřejmě nemohu ovlivnit, že někdy nebude brečet, tak ale nikdy nebude plakat jinde než mé náruči (myšleno když byl mimi nebo batole). Nechápu, že někdo aplikuje na dětech to, co by na sobě jako dospělém nesnesl. Kolik žen by chtělo, aby jim muž dal výchovnou když ho něčím naštvou? Kolik žen by bylo ok s tím, že je muž nechá bez povšimnutí plakat, když je něco trápí? Kolik žen by chtělo spát samotných zatimco ostatní členové rodiny jsou spolu? Já tohle nepochopím.
Sestřenici bych řekla, že o její rady nestojím a že s takovou výchovou nesouhlasím a at si ty svoje nevyžadané rady strčí do prdele.
Výchova jiných mi je u prde_e, dokud mi ji necpou jako tu jedinou správnou. Zároveň mám nějakou hranici, kdy si nenechám něco vnucovat. Takže pokud si za svojí výchovou stojíš, můžeš ji slušně nebo neslušně poslat víš kam.
S takovým člověkem bych si asi neměla co říct. Asi tak. 🙂 Každé miminko se na svou mámu kouká jako na Svatý obrázek. Nechat řvát miminko je za mě hnus a hrozná podpásovka pro to bezbranné miminko.
Já tedy nemám tak blízké vztahy se sestřenicemi, ale jejich výchova byla taky dost rozdílná od té mojí ( hrozně mě iritovalo, když přijeli k babičce, ale nemohli se ušpinit, páč krásné šatičky a nový svetr), ale nikdy jsem si nedovolila jim nic říct, jsem snad polobůh, abych věděla, že můj přístup je správný (tedy já tehdy ani děti neměla). Ale nemám tedy tak vřelé vztahy, s kamarádkou výchovu probiráme nahoru dolu, ale spíš se inspirujeme, respektujeme a uklidňujeme, že to děláme jak nejlépe umíme
Já to měla a budu mít jako ty. Za mě to děláš správně. Ale s někým jako je tvoje sestřenice bych se teda nestýkala víc než povinně např.na oslavě babičky. Domů bych si ji určitě nezvala. Normálně jí řekni že ty si to budeš dělat podle sebe, že o její moudra nestojíš a pokud to nepochopí, sbohem.
Každej máme jiný postupy. Jediný, co by mě vadilo je to, že by to cpala mě.
Každej podle svého, neexistuje žádná jediná správná nebo špatná cesta (pominu-li extrémy).
Pokud ti to vadí, přestaňte se stýkat. Jinak prostě akceptuj, že má jiný pohled na věc jako ty.
Hele ja bych se tím asi nestresovala,pamatuji si sebe, když jsem měla první dítě,tak jsem si myslela, že mám patent na rozum a ja vychovavam nejlíp(obrazně řečeno samozřejmě)nikdy jsem svoje ,,praktiky,, vychovy nikomu necpala a nedělám to doteď,ale prostě vím, že jsem si fakt myslela, že tom dělám líp než ostatni,s přibývajícími detmi jsek zajistila, že to fakt tak není, že každé dítě je jiné, že nejde praktikovat vše tak jak to bylo s prvním.Ze každé dítě potřebuje jinou péči apod.Takze teď zastavam názor, že každý ať si vychovává po svém.
@luna03 Důležité je, že se shodnete s manželem. Já nevyžádané rady pouštím jedním uchem tam, druhým ven, ale jestli ti to hodně vadí, tak to sestřenici řekni.