Vlastní vs. nevlastní děti. Jak sjednotit pravidla?

Ahoj, žila jsem v sešívané rodině 4 roky. Kompromis musíte najít oba a na obou stranách, jinak pujde vztah do kopru. Strach partnera je do jisté míry normální, protože on je v pozici druhého rodiče a ma strach, že by k němu děti nechtěly jezdit, když pravidla, atd. Chápu i Tebe, proc to tak potřebuješ. Dej si na papír, na čem fakt trvas a pres co nejede vlak a co naopak není tak podstatné, ev to na čem trvas, tak kde slevit, aby i partner a jeho děti byly okej. A to prodiskutujte.
Upřímně, pokud nejste schopni se dohodnout teď, tak už nikdy. Ony ty neshody a neshůdky se budou na sebe nabalovat - 4 deti se o tohle a vetsi ci mensi křivdy postarají do roka (možná driv). A za takových okolností, kdy ten druhy nechce nic měnit, tak bych do společného bydlení proste nešla.
Takhle bych to partnerovi taky řekla. Není to vydirani, ale pragmatismus.
Sešívaná rodina chce dva dospělé lidi, kteří umí komunikovat, delat kompromisy, pracovat na sobě samých a na vztahu navzájem. A i tak je to mnohdy těžké a chce to takt, umět upozadit ego a velkou dávku opravdové lásky.
Muj muz děti nemá a čekáme společnou dceru. Moje dcera po 2,5 letech teprve teď cítí, že jsme rodina. Tak to jen na okraj, jak dlouho se ta rodina tvoří. U plně sesivane bych řekla, ze to muze byt trochu déle, ale jak jsem psal: musíte chtít oba jinak mi je líto, ale půjdete dřív nebo později od sebe.

Mě se to taky moc nezdá. Nejde o ty záležitosti s pravidly, ale o princip, jestli o on je ochotný o tom mluvit a nějak se dohodnout. Chápu, že se bojí, že jeho děti na něj zanevřou. Ale prostě čtyři děti ve stejném věku ve stejné domácnosti, ty prostě musí mít stejná pravidla (nebo stejně nestejná), jinak mezi nimi prostě bude spousta křivd. A mezi vámi taky.

Nechapu proč by deti v tomhle věku měly být porad na tabletu,je to jen pohodlnost rodičů,aby mely klid. Zase na druhou stranu úklid hraček bych nehrotila, děti si mají hrat a ne sedět v naklizenem pokoji,hračky se uklidí společně večer s pomocí rodičů. Jako samozřejmost beru,že má dítě nějakou svoji oblíbenou hračku kterou nemusí půjčovat,vždyť mi dospělí taky nepůjčíme cokoliv. Jinak tyhle slatane rodiny bohužel často nefunguji,nevlastní děti jsou prostě vetřelci. Ja se do výchovy nevlastního syna nikdy nepletla,z důvodu vzdálenosti u nás nebyl tak částo a vždy to bylo v režii manžela, ja pouze navařila oblíbena jídla a kdyz to bylo žádoucí připojila se k nějaké hře, nebo společnému výletu.

S tím tabletem jen upozorním na jednu věc: když dítě přijede někam, kde nemá nic-moc svého, vlastně se v tom prostoru až tolik neorientuje (takže se třeba musí zamyslet, kde hračky jsou - a ještě ke všemu se ty věci v mezičase přemísťují, protože na ně sahá i někdo další), mnohem snáz sklouzne k nejjednodušímu řešení, což je vzít do ruky tablet a uklidit se s ním na gauč. Takže v tomhle bych byla asi podstatně tolerantnější u partnerových dětí, než u svých (i za cenu toho, že ty moje si sednou k partnerovým a budou čumět spolu).

Jestli se otec boji, ze kvuli zakazu tabletu (btw. k cemu potrebuje 4lete a 5lete dite tablet?!!) k nemu jeho deti nebudou chtit jezdit, tak nebude moc dobry otec. Co kdyby jim misto tabletu vymyslel nejaky program, zazitky, spolecne hry?

V tomto veku bych ale nehrotila ty hracky, podporovat to nepujcovani. Pokud to neni nejvic nejoblibenejsi plysak, tak bych deti vedla k tomu, ze to, s cim si zrovna nehrajou, si muze druhy pujcit. Zase aby jeho deti prijely k vam a pak hledely na to, co maji tvoje dcery u sebe v pokoji a oni na to nemuzou sahnout...

Tvoje děti jsou na něco zvyklé, nějak je vychováváš. Partner své děti vychovává jinak a ty jsou zase zvyklé na jiný režim. Teď to chcete dát nějak dohromady. Pro ty děti to bude tak jako tak velká a náročná změna. A ty vlastně chceš, aby tvoje děti dál fungovaly tak, jak jsou zvyklé, a partnerovy děti se tomu přizpůsobily. Nejde o to, kdo z vás dvou to dělá správně, ale o to, že to děláte každý jinak a měli byste dospět k nějakému kompromisu, protože jinak to nebude fungovat vůbec. Což se mi zdá, že u vás ochota ke kompromisu není z partnerovy, ale ani z tvojí strany.

Pokud se už teď neshodnete, do společného bydlení bych nešla. Budete se akorát hádat a rozejdete se. Co je tak špatného na tom, aby měl každý dal svou domácnost a se svými dětmi svůj režim a de facto i klid ?

Nesouhlasím s tvým nazorem, že je nutné "aby pro všechny děti v naší domácnosti platila stejná pravidla"...ona totiž nikdy platit nebudou. Tvoje děti tam jsou doma, žijí v úplné rodině, i když třeba musí po sobe uklízet, tak jsou na tom ve finale lépe než deti, ktere jspu u vas s batůžkem na vikend. Není vlastně moc fér chtít po partnerových dětech stejná pravidla jako po těch svých. Minimálně ja to teda nevyžaduji. Syn se taky bouřil proč on musí to a to a manžela dítko může být na telefonu nonstop a nemusí po sobě uklízet. Ja jsem mu to vysvetlila, že prostě ono má svoji maminku a svoje pravidla doma a že když je u nás jednou za dva tydny na vikend, že vlastně ani nemám právo ho nějak rovnat do latě. Syn remcá, ale docela to bere. Když mi něco extra vadí, tak to řeším s manželem a nikdy ne s jeho dítětem na přímo. K němu přistupují spíš ve smyslu "mohl bys prosím odnest ten talíř do myčky?" než nějaké příkazy. Ja si nemyslím, že mám jako macecha právo nějak sekyrovat manžela dítě. To dítě už je "bito" na tom, že musí pendlovat, že se musí o svého tatinka dělit s mým synem, že nežije v domacnosti, kde se mamka s tatou maji radi a pekne se k sobe chovají, tak mu přeci nebudu ještě delat peklo nejakou buzerací. Ja to ten vikend/dovolenou přežije a synovi taky neuškodí zažít trochu diskomfortu ze zdanlive nespravedlnosti....a víš co? Je jim 10 a 12 a i když u manžela dítěte je puberta v plnem proudu, tak reálně vlastně k žádným rozporum nedochází. Ja "peskuji" sveho syna a druhé dítko ty věci proste dělá automaticky když vidí, že ten můj neco uklizi, pomáhá nam treba s vybalovanim nebo jde s košem, případně mu dojde limit na mobilu. On ten příklad a pozitivní motivace ve finale fungují nejlepe.

Především pokud chceš společnou domácnost,tak musíš respektovat názory partnera. Nemůžeš si automaticky myslet,že ty máš pravdu a on a jeho děti se musí podřídit.

@biciklissie jasně já po nich nechci aby mi tady gruntovaly. Ale tak nějak se mi nelíbí, že jedni přijdou udělají brajgl a uklidí to "někdo" až když půjdou spát. Když moje děti jasně ví, že pokud si dohrajou s legem a chtějí vytáhnout autodráhu musí lego schovat. Nepřijde mi to jako tvrdá pravidla, ale přijde mi to že je to třeba i k zachování zdravého rozumu 🫣 samozřejmě mu nechci zasahovat do výchovy jako takové a jsem ochotná akceptovat i jeho pravidla, které s ex považuji za důležité. No, musíme to hlavně řešit s klidnou hlavou, což moc nejde v momentě kdy na mě hodí "zodpovědnost" za to že jeho děti k nám nebudou chtít.

@izz76 ale to zase pozor. Já jsem tam nenapsala jeho pravidla, nebo jeho "podmínky" protože ty jsem mu z 90% byla schopna odkyvat. Tady jde o to, že on nechce přistoupit na nic co navrhnu já.

Kompromis musíte najít společně. Pokud on už teď všechno odmítá a nechce udělat nějaké ústupky, tak bych s ním do jedné domácnosti nešla.
Ty budeš pořád na nervy a vztah to dřív nebo později pohřbí.

@20190418 já nechci aby jeho děti pomáhaly s úklidem jako vysávání, prani nebo třeba myčka. Jde mi především o respekt chodu domácnosti a soukromí všech. Tak jako moje holky nebudou trajdat k nim do pokoje a brát si co si zamane, tak to stejné čekám od nich a ne, že se jejich soukromí naruší úplně protože oni zde jsou na víkend. Protože to dělají i teď, když k nám přijdou na návštěvu. První věc co chtějí je vtrhnout do dětského pokoje a obsadit tam dcery počítač. Já na jeho podmínky přistoupila skoro bez půlky slova. Například - dcery budou mít svůj pokoj aby druhý uvolnily pro jeho děti.

A jaka byla tvoje varianta tech pokoju? Kdyby tvoje dcery mely teda kazda jeden pokoj, kde mely byt jeho deti?

@barmil no já na tom nevidím nic špatného. Neděláme to z finančních důvodu. Při rozchodu, jsem získala byt výměnou auto. Takže mě netlačí nájem, hypo ani nic podobného. Nevadilo mi, že on byl u mě, nebo já u něj když byly dcery u otce a zbytek času jsme nějak lepily, podle času a rozvrhu.

@ai30 moje varianta bylo jít do většího.

Ale to je přeci normální, že si chtějí hrát v pokoji tvých dětí - jsou ještě malé, je jim 4 a 6....a jak jsem psala, ta pravidla nejsou stejná. Copak tvoje děti jezdí k nim na návštěvu? Asi ne, že? Takže nějaký argument o trajdání do pokoje je úplně mimo. Ty chceš, aby ty deti měly stejné povinnosti, ale upíráš jim stejná práva. Co se jako reálně stane, když po sobe o víkendu neuklidí lego? Nic. Jde ti ale o princip, že? Jenomže tady se na principy nehraje. Kdyby ano, tak ty jsi se svým ex a tvůj partner zase se svou ex, protože principiálně když si někoho beru a mám s ním děti, tak navždy 😉. Vykašli se na nějaké principy a ego souboje, pokud chceš, abyste spolu byli i nadále. Když budeš tvrdohlavě prosazovat svou, tak ve finále žádného vítězství stejně nedosáhneš.

@ai30 on je teď v garsonce, tam se stěhovat nepřipadalo v úvahu.

Takze jeho podminka byla ze nepujdete do vetsiho?

@ai30 v městě ve kterém žijeme větší byt není - jeho podmínka je, nestěhovat se z tohoto města a nepřijde mu vhodné jít do nájmu, když já byt vlastním.

@20190418 dobře, takže mám i přejít to, že za mnou dcera přijde s pláčem, že ji v pokojíčku zase něco vyvedli?

@20190418 ještě bych chtěla říct že 90% hraček je v obýváku. V pokojíčku, mají jen své nejoblíbenější a výrobky.

Podle me zalezi na tom, co znamena 'vyvedli'. Prisli si tam hrat nebo ji neco rozbili?
Ono to ale opravdu zni, ze byste se sestehovavat nemeli. Deti jsou male, tezko jim nektere veci vysvetlit a vy nejste ani jeden pripraveni na kompromisy.

@ai30 sten starší ji pocmaral obrázky koní, které si tam kreslila.

Takovéhle zlobení je i mezi vlastními sourozenci.. Na tvém místě bych do společného bydleni nešla. Přítel kdyz bude mít děti,ať si s nima je ve své garsonce, když bude bez dětí muze byt u tebe. Ušetříš si nervy.

@izz76 taky mi to přijde jako nejschudnejsi řešení (nezavrhuju jeho děti, mám je ráda - takže i společný čas s ními, ale jinak každý na svém pisecku)

Tohle je vzdy tezky vybalancovat, ale kdyz se proste neshodnete a neni vule ke kompromisu, tak ja bych do spolecnyho bydleni nesla. Bude vam to nicit vztah a pro deti to taky neprinese nic dobreho. Porad jen nejaky rozbroje, skutecne i domnele krivdy, vy dva nebudete v pravidlech jednotni… uz se vam to sype a to jste se zatim ani nenastehovali.

Hele jestli má pan garsonku,tak si ho nech na sex a rande.Když se sestěhujete bude to peklo jak pro Tebe a taky pro jeho děti.Ja co vidím v okoli.....tak je střídavá péče většinou mezi maminkou a současnou přítelkyni otce.Otec se většinou snaží přehodit zodpovědnost buď na jednou nebo na druhou.A prudi obě 🤦😂😂😂