Vlastní vs. nevlastní děti. Jak sjednotit pravidla?
Ahoj, přichází čas kdy řešíme s partnerem stěhování do společné domácnosti. Potřebuju nezaujaty pohled. Mám 2 děti 3 a 5 let, partner +- stejně staré (4 a 5). Moje děti jsou zvyklé na nějaké pravidla a chod domácnosti. Partner si bere své děti dle jeho pracovní doby a domluvy. Moje děti jezdí k ex 2x do týdne odpo a 1x za 14 dní na víkend. Kámen úrazu je ten, že jsem si přála aby pro všechny děti v naší domácnosti platila stejná pravidla. Tj. Uklidit po sobě hračky atd, akceptovat soukromí druhých, telefon/tablet jen výjimečně. (nemyslim si, že by ty pravidla byla nějak extra přísná). Partner s tímhle nesouhlasí a oponuje tím, že když dětem zakáže tablet a bude po nich vyžadovat ať si uklízí po sobě, že k němu nebudou chtít jezdit a taky se mu nelíbí to, že dcery mají něco jen své (mají to ve svých pokojích), že by se o to měly dělit. Když jedou moje děti k ex tak taky fungují podle pravidel jejich domácnosti a přijde mi to tak v pořádku a správné. Jak to máte vy? Případně jde tady najít nějaký kompromis aby se moje děti nepřipadaly utalačovane na úkor druhých? Přijde mi, že tam kde jsou více doma by se měly cítit komfortně a v pořádku a ne se bát toho kdy přijedou nevlastní a vše se otočí vzhůru nohama. Případně napadají vás i nějaké rozumne argumenty proč je to tak správné(muj pohled na věc)?
@20190418 tys to tak pěkně napsala, že dát ti jen palec mi nestačí 😍 Děti už máme velký a nejsme ze sešívané rodiny, ale kdyby se to nedejbože kdysi stalo, tak přesně takovouhle macešku bych pro své děti chtěla. Já si to myslím taky, ano nějaká pravidla musí být, ale pořád jsou to malé děti, které přijedou jednou za dva týdny, chtějí si užít tatínka a tatínek si chce pořádně užít jich. Co se jim musí honit v hlavičkách, že tatínek teď žije s cizíma dětma... 😔
U nás situace - já 3 děti, přítel také 3 děti, které má navíc ve své péči, k tomu se nám co nevidět narodí společné dítě, takže sestěhovat jsme museli. On měl byt 2+kk, já v nájmu 3+1, takže teď jsme všichni u mě. Nicméně on prodal ten svůj byt a kupujeme starší dům 5+1, protože dlouhodobě to s tolika dětma v bytě prostě nejde. Co se týče pravidel, jsme se naštěstí shodli, že pravidla musí být pro všechny stejná a dětem jsme řekli, že ve všem budou platit pravidla toho, kdo je má přísnější. On je například přísnější co se týče úklidu, já zase kolem jídla režimu. Takže moje děti si zvykají na pečlivější udržovaní pořádku, jeho děti na to, že se snídá, a pravidelně jí, že nemají neomezený přístup ke sladkostem, že se chodí spát v určitý čas a že mají omezený čas na telefonech. Kompromis jsme museli udělat co se týče televize v pokojíčku - jeho děti ji měly, jsou na to zvyklé, já s televizí v pokojíčku nesouhlasím. Nicméně ji tedy mají, ale nepouští si ji sami a neexistuje usínání u televize - naštěstí teda tohle prošlo u jeho dcer bez problému - naše čtení, nebo pouštění nahraných, mnou načtených pohádek jim vyhovuje víc. Rozdělení pokojů máme aktuálně tak, že moje a jeho nejstarší (holky 11 a 9) jsou spolu v malém pokojíku, zbylé 4 děti (jeho holky 7 a 5 a moji kluci 5 a 4) jsou spolu ve větším pokoji, my v obývàku. Ze začátku jsme také bojovali s tím, že ty mladší holky nechápaly, že do pokojíčku starších bez dovolení nesmí - neznaly to, že když má někdo vlastní pokoj, tak je to prostě jeho soukromí, protože do té doby byly v malém bytě a měly jeden společný pokojíček. Přítel sice taky ze začátku se na to netvářil, že by mladší ke starším jen tak nesměly, ale pochopil to. V domě pak budou rozdělení tak, že v jednom pokoji budou ty 2 nejstarší, v dalším mladší holky (2) a ve třetím pokoji budou kluci - ti už tedy budou 3. My budeme mít ložnici a obývák bude prostě obývák. Chození do pokojů navzájem bude prostě fungovat tak, že ostatní tam mohou jen se souhlasem těch, čí pokoj to je. Společně si mohou hrát v obýváku a ve vstupní místnosti horního patra. Když se zadaří, mají nejstarší holky příslib, že časem upravíme ještě jednu, momentálně technickou místnost (budou nutné drobné stavební úpravy, je tam bojler a vana na praní), na pokoj a budou mít každá svůj pokoj - moje dcera docela těžce nese, že přišla o vlastní pokojíček, kde byla jen ona. Mladší děti naštěstí o samostatné pokoje nestojí a nejspíš je ještě dlouho chtít nebudou...
Takže můj názor - co se týče vás, pokud tvůj partner není ochotný přistoupit na rovná pravidla pro všechny děti a přestěhování do většího bytu, nesestěhovávejte se. Nedělalo by to dobrotu jak mezi dětmi, tak mezi vámi, všichni by se akorát trápili a nakonec byste šli od sebe. Nechte si každý svůj byt, když on nemá děti, může být u tebe a když bude mít děti, ať si s nimi je ve svém bytě a chodťe spolu všichni ven, na výlety a tak...
Za mě rozhodně všechny děti musí mít stejná pravidla. Na pravidlech se musíte oba dohodnout. A každé dítě musí mít i jistotu něčeho svého. Takže sdílené hračky ano, ale třeba společenské hry, herní konzoli, puzzle, atd. Ale rozhodně nesdílet čistě osobní věci jako oblíbené knihy, plyšák na spaní, mobil apod. Argumentuj tím, že on by s tebou určitě taky nesdílel svůj mobil, i když tě miluje a ani s nikým jiným a je to naprosto přirozené, tak to nemůže chtít ani po tvých dětech. Z úklidu a běžných normálních věcích bych rozhodně taky neslevila. Těmi dalšími normálními věcmi myslím povinnosti doma pomáhat s chodem domácnosti stejně jako to dělají i tvé děti, hygiena, slušné chování, společné stolování atd. Na ostatních věcech se musíte domluvit společně+ i s jeho bývalou, ona je přeci matka a měla by mít právo o tom taky debatovat, abyste zase vy volnějším režimem nepodkopávali její autoritu. Děti by měly mít všude stejná pravidla.
Za mě rozhodně všechny děti musí mít stejná pravidla. Na pravidlech se musíte oba dohodnout. A každé dítě musí mít i jistotu něčeho svého. Takže sdílené hračky ano, ale třeba společenské hry, herní konzoli, puzzle, atd. Ale rozhodně nesdílet čistě osobní věci jako oblíbené knihy, plyšák na spaní, mobil apod. Argumentuj tím, že on by s tebou určitě taky nesdílel svůj mobil, i když tě miluje a ani s nikým jiným a je to naprosto přirozené, tak to nemůže chtít ani po tvých dětech. Z úklidu a běžných normálních věcích bych rozhodně taky neslevila. Těmi dalšími normálními věcmi myslím povinnosti doma pomáhat s chodem domácnosti stejně jako to dělají i tvé děti, hygiena, slušné chování, společné stolování atd. Na ostatních věcech se musíte domluvit společně+ i s jeho bývalou, ona je přeci matka a měla by mít právo o tom taky debatovat, abyste zase vy volnějším režimem nepodkopávali její autoritu. Děti by měly mít všude stejná pravidla.
@editao děkuji 🙏 do teď jsem si připadala jako blázen, že bych si mohla chtít dovolit aby byly stejná pravidla. Ano o tom to je, on je taky v určitých ohledech přísnější než já a na to jsem kývla v pohodě. Já si myslím, že tam hraje trošku roli i ex, která se snaží do všeho kafrat a řeší, že by její děti měly tak trochu poslouchat i mě. Poslední info od mi mám ať si uvědomím, že nejsem jejich matka. (já to vím, netoužím ji nahradit). Taky mi momentálně přijde nejedodussi aby s dětmi byl u sebe a u mě bez nich. I když to může působit tak, že je nemám ráda.
@syranella kecá do toho ex dostatečně. Z mojí strany přišel návrh, že jejich přísnější pravidla se u nás taky upraví, ale že i ty moje přísnější se budou dodržovat. Ono to tak vypadá, že si představují ze sem pojedou jako do hotelu s full servisem a nic nebudou muset.
Chápu tvůj postoj k rovným pravidlům, nicméně vaše situace je obecně celkem složitá. Z tvého popisu jsem pochopila, že partnerovy děti mají klouzavější režim návštěv a už s tím se občas pojí horší vymahatelnost pravidel. Děti jsou tatínkovi "vzácnější" takže leckde povolí, to je běžný jev... Na druhou stranu nevidím důvod, aby pro ně pravidla neplatila vůbec. Obavy, že kvůli pravidlům nebudou chtít děti k tatínkovi chápu, my měli dceru ve střídavé a tento argument střílela dcera na obě strany (malá vyděračka tvrdila že u tatínka/maminky tohle či ono dělat nemusí 😁), nicméně pokud se změní prostředí, myslím vaši společnou domácnost, je to příležitost pro nastavení nových pravidel. Také jsme to tak měli a byť se to ze začátku dceři nelíbilo, žádné šílené protesty nebyly, jen se občas vztekla, ale to dělají děti běžně 🤷♀️.
Co se úklidu týče, je to běžná věc a u nás to platí doma i na návštěvách, takže to bych jako katastrofu neviděla. Limitovaný čas s elektronikou mi také dává smysl - pokud se dětem partner aspoň trochu věnuje, nevidím důvod aby celou návštěvu proseděli u tabletu.
Samozřejmě vycházím z informací, které mám, jak přesně to u vás funguje nevím.
Další téma, "vlastní" věci/hračky. Myslím, že nutit děti, aby se dělily úplně o všechno, je zbytečnost. Já respektuji, pokud dcera některé hračky půjčovat nechce, ale aby si všechno syslila jsme ji neučili, takže nějaká zlatá střední cesta. Navíc některé děti mají ke konkrétním hračkám silnější vazbu a jiné děti se zase neumí k cizím věcem chovat... Opět samozřejmě záleží, jak přesně u vás situace vypadá, těžko takto soudit. 😉
Určitě není dobrý příklad, aby partnerovy děti nemusely dodržovat vůbec nic, byť jsou tam na návštěvě a ne doma. Partner by měl být v první řadě rodič a až potom kamarád, takže bát se, že děti kvůli pár běžným pravidlům nebudou chtít jezdit je sice pochopitelný, ale bohužel trochu chabý argument.
Jak už tu bylo psáno, chtělo by to najít kompromis. Měli byste znovu probrat, co by se dalo zavést a co je možné tzv. "oželet".
Nemáte to lehké, nicméně můj názor je, že situace se může v průběhu let měnit a pokud nebudou pravidla, pak jednou někomu děti přerostou přes hlavu...
Ještě jak jsem postřehla v dalších komentářích ohledně poslouchání nových partnerů - já i ex jsme jasně dceři deklarovali, že platí "místní" pravidla a nezáleží, jestli to řekl taťka nebo jeho partnerka. To samé platí, když jede k tetě, k babičce apod. Neexistuje, aby doma hlásila, že tohle u taťky neplatí nebo u babičky že tohle po ní mamka nechce. Prostě kde je, tam dodržuje pravidla místní. Pokud se nám někomu některá pravidla nezdají, řešíme to my dospělí mezi sebou, ale nepodrýváme se před ní, to nedělá dobrotu.
Měli jsme to takhle s ex manželem - v postatě se jednalo “jen” o jeho děti, na začátku soužití měly děti 5 a 8 let a byly u nás 14 dní v měsíci, já svoje ještě neměla. Z vlastní zkušenosti, která trvala 8 let, ti mohu říct, že pokud ti partner takto argumenty avizuje dopředu - utíkej a vůbec se nezastavuj, nikdy to fungovat nebude, pro tebe a tvoje děti by to byl neskutečný stres a ve finále bys sebe a svoje děti přizpůsobovala jeho pravidlům…. Já byla nakonec služka, uklízečka, děti nemusely nic, a když jsem je poprosila o nějaký “úklid” nebo povinnosti, byla jsem ta špatná a ještě jsem od otce před nimi dostala vynadáno… dnes jsou děti dospělé, já žiju sama se synem a exmanžel dělá doma služku dospělým dětem…
Ano, to je rozhodně špatně. Přísnější pravidla bych rozhodně zavedla. Pokud se to bývalému nelíbí, nechť si své děti opečovává sám. Koneckonců jezdí k vám, aby hlavně s ním trávili čas a ne s tebou že jo. Takže pokud je má mít on, tak ne že bude buď v práci nebo sedět doma na gauči a veškerá práce zbyde na tebe, to rozhodně ne. A lézt jim do zadku to už vůbec ne. Místo lezení do zadku si myslím, že by ocenily, kdyby jen on sám s nimi trávil čas. Aby měly pocit, že ho mají chvíli jen pro sebe. Takže třeba že jen on by je vzal třeba do kina, zoo, bazénu či koupaliště apod. Ty by sis na chvíli od nich i od něj odpočinula a zase ses mohla věnovat svým dětem. Pamatuji si to z pozici dítěte, jak mi vždycky mrzelo, že nikdy nemám maminku jen pro sebe. Mamka měla furt nějakého nového přítele a buď jsme všechno dělali společně, což bylo fajn, ale chybělo mi i to soukromí, že bychom podnikly něco jen my dvě jako ženy. Takže možná zkus místo vlezdo*delství nabídnout přítelovi toto.
Pokud to po sobě neuklidí, tak já bych být tebou to neuklízela, ať to uklidí partner, když nesouhlasí s pravidlem úklidu. Se svou holčičkou to dělám naprosto stejně. Nechám ji vytáhnout si pár věcí a když toho je moc, tak jí vždycky říkám, že tolik toho nemůže mít rozkramařeno a spolu, to co odloží, rovnou uklidíme do krabice na hračky. Ona se tomu směje a chápe to a to jí je teprve 20 měsíců
@syranella jeho ex se bude vracet do práce na 12ctky, on dostává zákazy, jsou dny/týdny kdy se vrací domů jen vyspat a pak dny kdy je celý den doma. Už přišel s variantou, když jsem na HO v 99%, tak zda budu jeho děti vyzvedávat a případně vodit. Jeho rodina je pracující a její bydlí asi 30km daleko bez auta. Plnit jejich povinnosti to jo. V tom jsem i jeho ex dobra, ale že by se s ex domluvil i na nějakých pravidlech to nee. Hlavně ať nechci ať mě poslouchají 🙏... No od přidání příspěvku, jsme o tom vedli ještě další debatu a akorát mě ještě víc naštval. Společné bydlení se momentálně neplánuje.
To mi rozhodně nepřijde správné a je to cesta do pekel. Děti si udělali spolu, tak ať se starají. Upřímně kdyby jste spolu nebyli, tak jak by to s dětmi řešili? To by asi oba nemohli dělat dvanáctky, když by neměl kdo vyzvedávat děti. A HO neznamená, že si můžete kdykoliv kamkoliv odskočit. Navíc když pracujete, i když z domova, tak pracujete a nemůžete se věnovat dětem. Na toto bych tedy nepřistoupila. Kdo ví, co si vymyslí příště. Ať si zaplatí chůvu tedy.
Rozumím ti a držím palce, ať to vyřešíte. Věřím, že vás to může i obohatit. Jít do většího nájmu je dobré řešení, tento můžete pronajímat, možná by to prospělo všem. Nějaká pravidla a ideálně stejná by rozhodně měla fungovat pro všechny děti.
On se stěhuje k tobě, ty pro jeho děti vyčleníš pokoj a on není ochotný ani minimálně přistoupit na tvoje podmínky? A ty podmínky mi přijdou naprosto v pořádku... Do toho bych se asi úplně nehrnula. Podle mě je vždycky problém sladit se s dětmi partnera a rozhodně tam musí být ochota ke kompromisu a hlavně snaha o to, aby všichni byli spokojení. Tady mi přijde, že se očekává, že ty budeš ustupovat, aby byl spokojený tvůj partner a jeho děti.
Chápu, že chceš bydlet společně, ale pokud má takový přístup, tak bych radši obětovala výhody společného bydlení.
Upřímně, já si tedy sestěhování va vašem případě neumím představit. Ono ty děti mi i přijdou na takto složitá pravidla (vztahy s dalšími dětmi, kdy každá strana je v jiné pozici a s jinou původní výchovou) v tom nejhorším možném věku.