Je mateřská tak strašná?

Zrovna včera jsme si s kamarádkou říkaly, že jsme si to pořádně nepromyslely mít dítě 😀 mám krasnou holčičku, kterou nadevše miluju, ale třeba dnes v noci jsem si říkala, že si udělám procházku k babyboxu, který je od nás kousek .... Dítě najedezené, po hodině nepochopitelného řevu, protože chtěla zárově spat a zároveň být vzhůru ji uklidnilo až znovu prso konečně vytuhla (tomu ale předcházeli budíčky o pul 2, hodina uspávání, pul 4 a o pul 5 už nechtěla zabrat...👻) . Ovšem ráno se vzbudila, když sem se konečně snazila usnout... Otočila hlaviču a vyplivla dudel a nahodila ten nejspadší úsměv ,,ahoj maminko, budeme si hrát", já ji opusinkovala, okamžitě odpustila noc a přepla na nouzový režim ... 😃Takže o tom to mateřství je!!!

Musím souhlasit se 2 příspěvky nade mnou. Po většinu času jsem opravdu utahaná, nevyspalá, spousta věcí se neděje, tak jak jsem si naplánovala. Děti se hádají a dělají hrozný nepořádek a hluk. Vše musím opakovat 100X. 100X zase odpovídat na PROČ? Muž přijede unavený z práce a chce mít klid, já samo také. Takže si kolikrát vjedeme do vlasů. Kdo že je na tom "hůř"? No a pak se holky třeba obejmou, řeknou si něco hezkého, na celé kolo se rozchechtají, něco nového se naučí. A to je ta naše odměna za to ostatní "utrpení". Tomu se nic nevyrovná a je to jako droga🙂

@dannyblakely ten spánek, ach ten spánek, hraje si sama bože to je sen 🙂 Máš dítě ze snu 🙂

Já už jen vzpomínám na dobu, kdy jsem byla strašně utahaná a měla jen jedno dítě :D Teď je z něj 3leťák, co se pokaždé, když se mu něco nelíbí lehne na zem a začne řvát. Po něm to paroduje jeho mladší sestřička, k tomu všemu na ně skáčou čivavy a mimino v břiše si ze mě dělá boxovací pytel :D Pak se všichni uklidní a následuje hezká chvilka klidu. Pak jedeme znova od začátku :D Ale neměnila bych 🙂

S miminama vždycky "reju držkou v zemi". Jo, pak přijdu do práce a je mi blbý si postěžovat, protože jsou tam i kolegyně, kterým je daleko přes třicet a děti by chtěly, ale nemají s kým a v noci brečej do polštáře... Ale i tak si prostě postěžovat potřebuju, protože subjektivně "reju držkou v zemi". Jasně, že bych neměnila, protože když mimina vyrostou, jsou z nich úžasný inspirativní bytosti a parťáci, kvůli kterým je každý den pro co žít. A kvůli tomu si ty děti pořizuju. Ale miminovský období "přetrpívám". Nic pro mě. Tak to tak berte, někdo je z miminek poprděnej a užívá si to, pro někoho je to utrpení. Záleží na povaze, na tom, jak naplněný měl člověk život předtím, na tom, jaký je zrovna to konkrétní mimino...

Nečtu všechny příspěvky, ale mě to třeba fakt baví, mám teda obě děti pohodové. S manžele vztah nabral nových rozměrů. Taky jsou dny, kdy je zle, když jsou třeba děti nemocné nebo je nějaký náročný den, ale i přes to mě to fakt baví a jsem s nima moc ráda. A někdy u nás padne i myšlenka na třetí. Dle mého záleží jak se k tomu člověk postaví. starosti jsou a budou a náročné to někdy bude také, ale to vše stokrát přebije to krásné 🙂

Celý život jsem se porodu a péče o MALÉ miminko bála, prave kvůli tomu co člověk ze všech stran slyší. Nakonec se obavy ukázaly jako zbytečné. Porod jsem měla přirozený a skoro cely se odehrál doma, takže žádný stres ani bolest, syn breciva asi tak stokrát min než jsem si myslela, že děti brecivaj. Vyspana jsem líp než když jsem chodila do prace, mam daleko víc energie a lepší náladu. Někdy samozřejmě jsem unavená, ale to se stává i pracujicim. Myslím si, že pokud člověk dělá to co ho baví a o čem je přesvědčený, že má smysl, tak mu to jde dakeko líp od ruky. Takže já jsem opravdu spokojená a do práce se zatím netesim. Syn má devet měsíců, takže to miminkovske období už pomalu končí a u nás fakt pohoda. Myslím, že na tom má zásluhu i tzv kontaktní a prirozene rodicovstvi.

@luj_89 Prestan si planovat zivot takto dopredu. Sporeni na duchod je ok ale prestan premyslat, co bude za rok, za pet atd. Zi dneskom!
My s manzelom sme takto spolu prezili par rokov a sice na tom nie je nic tak zle ale clovek si zabuda uzivat ten "dnesny den". Az narodenie miminka nam zmenilo pohlad na vec. Nas drobcek sa nenarodil uplne zdravy a nevieme, ci bude na tomto svete do 50tky, ci kratsie. Je to mozno peknych par rokov ale predstav si, ze uz dnes by si vedela, ze sa ty alebo tvoje mimi 80-tky s vysokou pravdepodobnostou nedozije. Mozno ani 50, mozno nie ani 40.
Predstav si to a zacni si konecne uzivat zivot dnes. Nechci aby ti zivot musel priniest nieco, co by ti to muselo pripominat kazdy den, aby si konecne zmenila svoj postoj.

A uz vobec neries nazory ostatnych na materstvo! Kazde miminko je individualita sama o sebe a s kazdym to bude ine. Mozno sa par mesiacov poriadne nevyspis..no a co? Ak nechces prist o svoj komfort, tak nemaj deti. Vzdy ked ti do zivota vstupi ina osoba, tak jej venujes kusok svojho zivotneho priestoru. Na druhu stranu ten venovany zivotny priestor nebude prazdy ale niecim naplneny. Obcas to bude krajsie, obcas menej krajsie ale vzdy to bude stat zato, pretoze tvoje deti su kusok z teba..pokracovanie teba samej a svojim sposobom ta velmi obohatia. Ake to je nezazijes, kym to neskusis. Tak smelo do toho 🙂

@luj_89 jak kdy, ale ja sem chodici antikoncepce. Ale mam fakt pocit ze to funguje tak, ze jaky si to udelas takovy to mas. Nase dite spi od porodnice celou noc, dokaze si vyhrat i sama, nemocna nebyva, sikovna je moc, tak si vlastne nemam asi na co ztezovat. Ale... clovek musi vse podle ditete, vsude ho tahat sebou, furt resit jestli pro nej vse ma, furt resit hlidani a tak dale. Proste dite prekope celej zivot.

Já jsem nikdy děti nechtěla. Neměla jsem k nim úplně vztah a nebavily mě. Pak jsem se nějak rozhodla a především proto, že jsem nechtěla jednou zjistit, že jsem si to konečně rozmyslela, ale už to nejde. Dcera má skoro 8 měsíců a musím říct, že zažívám nejpohodovější období v životě. Malá je spavec a hrozně pohodová. Když jsem ji čekala, tak jsem v něco takového ani nedoufala 🙂 Oproti práci žádný stres, žádné termíny,.... Chodíme na vycházky, na cvičení, plavat,... prostě pořád máme něco, co nás baví a je to paráda. A vztah s manželem je možná ještě lepší než předtím. Máme spolu někoho, koho maximálně milujeme a společný čas si víc užíváme. Takže člověk dopředu nikdy neví 😉

Není,kor když má člověk jen jedno..to je úplná pohodička.Se dvěma už je to jiná, ale dá se to zvládnout 😉

no, nebudu nic nalhávat...je. Ale je to jen jedna strana mince. Na druhé straně najdeš radosti, o kterých se ti teď ani nezdá a já si je ani nedovedla představit. A taky si myslím, že život je taky o překonávání překážek vnějších i vnitřních, právě tímhle se posunujeme směrem k moudrosti. Přirovnala bych to k drsnýmu horskýmu treku...je to krása, ale taky neskutečná dřina, občas máš s partnerem těžší chviky,ale bez té dřiny bys nikdy nepoznala, jaký je to nahoře🙂

Možná, že zálež i na tom, kdo má jakou práci před mateřstvím... 😀. Kvůli některé práci se taky člověk nevyspí a je to náročný 😀. Já teď třeba vstávám ve 4,50 a večer jsem hotová už v 9 hodin.. To asi bude stejný až budu na mateřský 😀

@luj89 není to stejné. Ono stáváš brzy, ale máš spánek v kuse. Nemusíš vstávat po hodině a pak usínat se staženýma půlkama, ať dítě ještě spí. Ještě ten pocit, že musíš být 24h v pohotovosti. Ale to je asi můj osobní problém, nedokážu vypnout. U mě dělá spánek asi nejvíce. Když se alespoň trochu vyspíme, tak je hned lepší den. Dle mého momentálního stavu je spavé dítě=spokojená máma 🙂

@luj89 to srovnání s prací mě zaujalo, tak si dovoluji reagovat (diskuzi předtím jsem nečetla), předtím jsem dělala dvanáctky denní noční, práce náročná fyzicky i psychicky, ale člověk přišel domů po směně a zaleh, zatímco mateřství je jedna čtyřiadvacítka za druhou 😀 to neříkám, že bych si chtěla stěžovat, nevyměnila bych to za nic na světě, ale občas si vzpomenu, jak jsme v práci skuhraly, a usmívám se tomu 🙂

@lasicek koukám, že to máme stejne 🙂 s tím vyspanim

@luj89 No...........Fanoušek první měsíce zásadně nespal mezi 1-5 hodinou ranní 🙂 načež to zalomil po té 5, klidně až do 9, ale to už zase vstávala Adrinka, že jo 😀 .
Ale to se ustálí všechno, jakmile mimčo povyroste, tak už mu to člověk zkoriguje 🙂 to jen novorozence prostě nijak neovlivníš, pokud spí, tak spí, pokud nechce spát, tak neusne 😀 .

Ale jak jsem už psala, já si rodičák užívám 🙂.

já považuji teda mateřskou za nejkrásnější období v životě 😉 jinak moji synové - ten první a třetí opravdu extrémně náročná miminka 😠 ale člověk už ví, jak rychle s nimi utíká, i když občas se od únavy zamotá hlava, tak že sebou skoro seknete a dítě nemůžete položit ani abyste si skočili na záchod 😀 ...no mohla bych napsat na toto téma celý článek...užívejte si to s miminkem, jak jenom to jde, osatní budete dělat (pracovat, uklízet) celý život...

Tak jo, chceš pravdu 🙂 Jarda první tři měsíce prokřičel, říká se tomu nezralá nervová soustava. Není předčasně, šel sám hezky v termínu. Přesto byl přehnaně dráždivý na všechno. Takže on křičel, já nechodila ani ven a jen brečela a kojila a brečela a kojila. To zoufalství, že neumím utišit vlastní dítě bylo nepopsatelný. A ano, neměla jsem čas abych si umyla vlasy, když jsem si zašla na záchod a nemusela hned běžet k ječícímu dítěti zpátky, ale setrvat takovou dobu jakou jsem "potřebovala", tak jsem si připadala jako na Bermudách. Jo, bylo to strašný. Ještě teď ( jsou mu 4 měsíce) se stává, že doma nic nedávám, jsem nevyspalá až se klepu a motá se mi hlava, ale ten malej človíček se na mě pokaždé když mě vidí tak krásně usměje, nahlas se řechtá, když se s ním mazlím a tak úžasně voní a je heboučkej, jako nic na světě a roztomilej snad i v pytli od brambor. Za nic na světě bych ty "galeje" nevyměnila. Dítě ti otočí celej život vzhůru nohama, ale v mém životě nemělo nikdy nic větší smysl.

jinak srovnání práce a mateřská - fyzicky opravdu nejnáročnější je kombinace práce a malé děti - ráno za tmy je tahat do školky, i když třeba trakaře padají, po práci než dojdete s dítětem domů a dovlečete nákup už nemůžete a druhá šichta doma, po proplakané noci (že třeba bolí nožičky) znovu...to je teprve vyšší level 😀

Mateřská je velká zkouška vztahu. Ano, je to náročné období - hlavně už člověk není sám za sebe, ale cítí velkou zodpovědnost za dítě.
Mateřská je práce na plný úvazek - nonstop - obzvlášť pokud nefungují babičky, tak je to celkem záhul.
Když byl malému rok, tak jsem si neuměla představit mít druhé dítě - a hle - teď je mu skoro šest, spoustu věcí, které byly vyčerpávající a náročné, jsem zapomněla, zůstaly ty hezké vzpomínky, a druhému bych se nebránila... 😀

ja bych to rekla asi tak, jo MATERSKA je dost casto strasna, clovek s nevyspi, neustale kmita kolem prcka a na sebe a partnera ma mnohem mene casu nez predtim. nemuze jenom tak nekam jit, musi resit jak s prckem, kdo pohlida, nebo je to tam pro nej vhodne. a ted nasleduje ale...ale je tu jeste MATERSTVI a to je naprosto uzasna vec, kvuli ktere to vsechno clovek zvlada, jeden pohled na toho clovicka a vis ze to vsechno zvladnes, protoze ho milujes. Priroda to proste tak zaridila, protoze bez tehle lasky a temto pocitum, by do toho jinak lidi nesly. 😀 😀

dítě mi začlo spát celou noc asi před měsícem 😀 v červenci ji byly čtyři 🙂. Vždycky jsem chtěla víc dětí, ani nevím proč, vlastně mám pocit, že je to asi pud. Ale musím říct, že jsem dlouho nad druhým vůbec nepřemýšlela. Porod byl rychlý, bez problémů, ale dcera plakala od prvního dne, jednu noc jsem rodila, druhou už plakala a tak to šlo dál, padala jsem na pusu hned od začátku, takže přece jen únava, nervy, stres, proč to tak je, co mám udělat... myslím že trochu začarovanej kruh, pořád jsem doufala, že se to zlepší, spala jsem v noci třeba dvě, tři hodiny a ne v kuse, když už usnula ona, nemohla jsem usnout já, když jsem zabrala - už se zase budila.... na půl roce jsem přestala řešit příčinu, měla jsem pocit, že jsme zkusili všechno, nechala jsem to tak a snažila se to přežít, na roce se mi budila po dvaceti minutách, přestala jsem kojit... i tak začala spát celou noc až teď, přičemž od jejích dvou a půl chodím do práce a někdy to bylo fakt na sesypání 😀 ikdyž samozřejmě ty usínací ntervaly se zkrátily, dodnes má lehoučký spaní. Na druhou stranu co tě nezabije, to tě posílí, člověk si opravdu zvykne na všechno, nejhorší na tom je, že jsem asi zapomněla, jak zoufalý to někdy bylo, vím, že se to dělo, ale už si nepamatuju jak jsem byla vyřízená, jak byl doma bordel 😀 musím taky říct, že byla dokonalá, nádherná, usměvavá, byla hodná, nikdy nic neničila, ze stoje se nejdřív naučila vzorně sedat, aby nepadala, když se učila chodit 😀 vždycky byla opatrná, nikdy neubližovala dětem, byla milá, když něco nesměla, tak to prostě nedělala. Říkám si, že bych nejradši porodila, tak devítiměsíční dítě 😀 Čím je starší tím víc ji miluju, je to ten nejdokonalejší člověk, kterýho jsem kdy potkala, ikdyž mě někdy dohání k šílenství, teď už totiž zlobit a neposlouchat umí parádně, ale zase normálně spí, tak má nárok 😀 je tak šikovná, užívám si, jak mě ještě potřebuje, jak chce být se mnou, chce si vlézt ke mě do postele, užívám si, že mě miluje, ať udělám cokoliv. Je skvělá a neměnila bych, ale mateřská byla prostě náročná, užívat jsem si ji začala tak od roka a půl, ale i tak jsem toho měla dost a těšila se do práce, manžel jezdil domů jen na víkendy, mě někdy chybělo jen to jít sama na nákup, navíc z kamarádek ze začátku děti téměř nikdo neměl, tak si člověk ani neměl moc kde ulevit 😀 No výsledek je ten, že teď jsem těhotná znovu a chystám si to mateřství maximálně užít, i proto, že možná bude poslední a proto, že vím, že všechno to šílenství přejde a vznikne z toho další dokonalej člověk, kterej bude láska mýho života. Už to není skok ze svobodnýho života do mateřství, na spoustu věcí jsem si zvykla, umím se podřídit, omezit, to všechno mi při prvním mateřství chybělo, manžel je víc doma, umím si líp zorganizovat čas, vím do čeho lezu a říkám si, že mě nějaký nespavý dítě nemůže rozházet 😀

Týýý brďo, to je román 😀 omlouvám se. Ale já si první mateřskou moc neužila, teď to mám v plánu jinak 😀 doufám že to vyjde 😀
Ale rozhodně se nenech odradit, jestli děti chceš, dřív nebo později to přijde a nebude to snažší tím, že to bude později. Prostě to nějak zvládneš, každé dítě je jiné, můžete být úplně v pohodě a ikdyž ne, tak to vydržíš, jako všechny 😀 asi to není nic moc uklidňujícího, ale fakt to nebude trvat na věky a ten vztah mezi tebou a tvým dítětem se nedá popsat, je to něco nádhernýho, fakt bych o to nechtěla přijít, kvůli pár probdělým měsícům.

Tak za mě je to pohodička jen když děti spí 😀 😀 😀 Tak od roku dítka je to mateřství mnohem krásnější, protože s dětma už se dá dělat víc a domluvíš se s nimi, i když přesuny, výlety, dovolené jsou pro mě hrozně náročné (všechno sbalit, nachystat holky, nic nezapomenout, mít časovou rezervu). Do roku dětí partner vždy ,,žárlil", protože obě děti byly do půl roku plně kojené a věnovala jsem se jen jim, protože ony se o sebe postarat neuměly a partner ano. Bylo to u obou dětí stejné. Při starší jsem to snášela mnohem hůř a nebýt opory hlavně v mojí mamce, tak by ten maly řvoun jistě skončil v babyboxu (než jsem ji měla, tak jsem tyhle maminky odsuzovala), Partner jezdil na montáže a vracel se jen na víkendy, tak to bylo dost těžké. Já unavená, nevyspaná, doma neuklizeno, navařené bylo nejdřív ve 3 odpoledne. Při mladší už jsem věděla co mě čeká, takže jsem byla připravená na další čertisko, ale pán Bůh mi to vynahradil a dal nám hodné miminko, které spalo a nebylo ubrečené a já stíhala víc věcí se dvěma dětma, než s jedním. I když jsou holky někdy na odstřel, nevyměnila bych je za nic na světě a všem přeju hlavně zdraví, protože to je to nej.

@lasicek jo, to mám 🙂 Ale tak vztekat se taky umí 🙂

Zajímavá diskuze.... Já jsem měla první mimčo šílený a dodnes na tohle období vzpomínám docela špatně.... nevyspali jsme se rok, a to že tak, že se probouzel každou hodinu v noci... přes den spal jen v kočáře za rychlé jízdy,když nespal, tak jen řval. Z práce jsem byla zvyklá na kolektiv, furt okolo mě hodně lidí, odpoledne jsem si chodila po kafíčkách, na cvičení a hlavně jsme hodně trávili času s manželem- sport, večeře, koncerty, kino....najednou doma sama, kamarádky jsem tu neměla, a manžel zrovna taky moc nepomáhal, teda snažil se, ale své sportování a víkendové zápasy si ujít nenechal... babička jedna nehlídací, druhá daleko... navíc furt plno rad a řečí co dělám špatně...jelikož jsem zkušenosti s mimčama neměla, dost jsem si to brala, nervovala se....fakt hrozný.Strašně mi chyběl ten čas strávený jen s manželem.. někam si zajít na vínko, na kolo, do sauny.... více dětí jsem vždycky chtěla, proto jsem se rozhodla, že si druhé pořídím brzy, protože představa, že budu na mateřské třeba 6-7 let pro mě byla šílená... holčička se nám narodila po 20 měsících od prvního a byla zlatíčko od narození. spala, když nespala jen koukala, skoro nebrečela.... nemít k ní 20 měsíční hyperaktivní batole, tak si užívám krásné období... 🙂 Ale od dvou let té mladší jen spokojenost, babičky začli hlídat, já jsem si vydobila chodit cvičit a jiné koníčky , starší rošťák je ve školce, maličká je zlatíčko pořád... do práce se strašně těším, mám možnost dělat jen na 6 hodin a myslím, že to bude pro všechny členy domácnosti fajn změna... Ale musím říct, že je to fakt taky o tom, kde bydlíš, jestli máš nějakou kamarádku s dítětem , kde žiješ atd atd.... o prázdninách jezdím vždy na měsíc k rodičům, mám tam mamku, která hlídá, ségru, za kterou kdykoliv zajdu, kamarádky z dětství,co mají děti a navštěvujeme se, baráček, kde si děti vyhrajou na zahradě a nemusím furt někde lítat z paneláku na hřiště.... Vždycky jsem si říkala, že bydlet tam, tak tu mateřskou prožívám úplně jinak a ve větší pohodě....

To je právě o tom, jakou má člověk povahu. Kamarádi mají mít v dubnu svatbu a já včera říkala, že nechci být celý den bez malé. Takže buď pojede s náma, nebo půjdeme jen na obřad a tradá domů. Manžel si ťukal na čelo, že snad jednou to malá vydrží, když ji pohlídá babička, ale já prostě nechci. Nevadí mi, že by ji někdo hlídal, ale vadí mi, že mám někam jít a ji "odložit". Jednou jsme si ji pořídili a já vůbec nemám potřebu trávit čas bez ní. Třeba jako jet na půl dne do Brna, s manželem do kina atd..? Ne. Prostě raději budu doma s ní. Prý jsem závislák, ale já to tak neberu. Až bude ona sama chtít, ať je u babičky třeba týden, ale dokud je malá, tak má být s námi a všechno poznávat.

Ahoj,jsem na mateřské už počtvrté :D a nestěžuji si. Děti jsme moc chtěli a jsme vděční za to,že je máme. Jasně že starost o čtyři děti je velká,kopy prádla,nádobí,hraček na zemi... ale vždyť právě toto,aspoň pro mě,je ten opravdový život! Intimní život s manželem čím dál hezčí,děti nám ho rozhodně nekazí 🙂 A pak,když donesou ze školy přáníčka ke dni matek,narozeninám,vánocům...no úplně se rozplývám samou láskou k nim! Ano,je to náročné,ale určitě zvládatelné,manžel pomáhá,starší kluci jsou už velcí a menší holky sem tam pohlídá babička,takže si můžem zajít třeba na večeři,bowling... Já osobně mám ráda doma takové to mraveniště,neustálý ruch kolem,aspoň nemáme takové to divné ticho,pořád někdo něco chce,potřebuje,ale aspoň se nenudíme. Já osobně bych neměnila a dítě vřele doporučuji!! Ale ne každý se mnou musí souhlasit,každá jsme jiná...

@dannyblakely Jsem podobného názoru. Děti babičkám nedávám hlídat jen proto, abych se šla bavit, nebo si zašla k holiči. Ale pokud samy chtějí, tak klidně je dám hlídat. Přece jim nebudu bránit v kontaktu. Ale pokud mám jít k lékaři, nebo na úřady, tak si o hlídání řeknu a pokud babičky můžou, tak pohlídají. Pokud ne, beru je sebou. Pokud máme oslavy, jezdíme s dětma a domů jedeme navečer, abychom stihli večerí rituály. Někdy pokud babičky ví, že máme nějakou akci, samy řeknou, že pohlídají a my se můžem jít zabavit. Ale rozhodně jim neříkáme my, že by jsme chtěli jít se bavit, aby hlídaly. 😉