• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mateřská mne nebaví. Jsem odrovnaná, nevyspalá

21. listopadu 2013 
eliotko, já bych se přimlouvala za to, aby manžel malého občas krmil a naučil se dělat klystýry :pensive: však by to dělal je občas o víkendech a tobě by se ulevilo...a co babička, nevzala by malého na dvě hodinky do kočáru na procházku? Ty by sis dala relax nebo někam zašla s kamarádkou...podle potřebuješ jednou za čas vysadit, vypnout, zrelaxovat...nejde mít takovouhle službu 24 hodin denně...
a k zakoupení nosítka se taky přimlouvám, dcerka byla hodně plačící kojenec, kdybych ji neměla uvázanou v šátku, neudělala bych doma vůbec nic...a ty pocity "přežívání" taky znám, krátce po porodu jsem to taky tak prožívala, malá brečela, nešlo nám kojení, mně se zhoršily problémy s kůží, vypadala jsem jak obluda, ale postupem času to přešlo, ale dost mi vždy pomáhal manžel...držím pěsti, věřím, že až se zbavíte těch zdrav. problémů, bude o 100% líp...
2. čer 2009 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
ellitko - antidepresiv je spousta, doktor musí najít jen ty správné pro tvůj stav. Serotoninové, úplně základní jsou bez vedlejších účinků a berou se v těhotenství i při kojení. Já je brala i v šestinedělí. Ten pocit, že jsi "selhala" když bereš AD je dobré opustit. Každý má mez, co snese a to, co musí zvládnout a snést ženy na MD by někdy porazilo slona. Pak už jde o nemoc a ta se prostě léčit musí, není to selhání.
Ono kdyby ti bylo opravdu hodně zle, kdybys už nebyla schopná se postarat o dítě ani o sebe a začala bys být na něho třeba zlá, tak pak bys po AD sáhla zatraceně ráda :slight_smile: .
Já byla po zhroucení v práci v tak těžké depresi, skoro rok v neschopnosti a byla jsem vděčná, že takové léky existují - i ty prvotní nežádoucí účinky jsem snášela trpělivě, protože rychle odezní. Tak to je u všech AD - ty nepříjemně stavy přejdou a pak už jen líp. Měsíc je krátkiá doba.
To jen na vysvětlenou případných předsudků - ale pokud už máš zkušenost, tak to je důležité, pač víš, kam se obrátit o pomoc. :slight_smile:
2. čer 2009 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kubaka, vím, že to myslíš dobře, ale radši mi to neříkej, že bych nebyla schopna se postarat a byla na něj zlá.
Doufám, že tak to nedopadne a že to zvládnu i bez antidepresiv.
2. čer 2009 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka: já měla ze začátku stavy šílený, jako postarala jsem se...ale absolutně jsem k dítěti nic necítila :unamused: my měli taky potíže s kolikama dost dlouho...a min. těch 6m byla pro mě MD horor...ono se to zlepší, až se zlepší synův zdravotní stav :wink:
2. čer 2009 ve 12:02  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka, být tebou, zapojím do péče o malého i manžela, jak můžeš říct, tohle umím jen já, je krucinál otec, tak by měl umět to, co musíš ty, kdyby jsi si zlomila ruku, kdo by to dělal :unamused:
vždyť to musí vidět, jak jsi vyčerpaná a musí ti přeci pomoct :slight_smile:
2. čer 2009 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj sylvar ma pravdu :pensive:
2. čer 2009 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak třeba se tatka bojí :pensive: já bych se do klistýru teda taky nehrnula..u nás jsou naopak věci, který musí dělat jenom MP :pensive:
2. čer 2009 ve 12:33  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka: ad nošení, klokanku určitě ne (podívej se do diskuze k ní nebo trochu pohledej na netu a uvidíš, že dítě v ní není ve správné poloze), vyzkoušej buď šátek nebo pokud si netroufáš na vázání tak ergonomické nosítko (Ergo, Manduca, Beco, atd.), a neboj 8 kg není na nošení nijak extra moc, dcera má 9 kg a stále nosím na břichu a až bude těžší jen ji přehodím na záda :wink:
2. čer 2009 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka: Dráždivé dítě je dítě už od narození. Je to nezralost centrálního nervového systému. Bohužel je k tomu málo info - i od lékařů samotných. Už jsem tu psala v jiné diskuzi - hodně mě naštvalo, že mě na tu možnost (že bude k těmto dětem patřit) neupozornili už v porodnici, ačkoli už tam měl první příznaky, na které jsem si stěžovala - při pláči se jakoby vztekal a prohýbal se "do luku" (zakláněl prudce hlavičku, prohýbal zádíčka)... žádné jiné mamince, které byly v porodnici zároveň se mnou, to dítko nedělalo... tak jsem se na to tehdy ptala doktora na vizitě, samozřejmě celá vyplašená, jestli to není známka něčeho vážnýho... a doktor se jen usmál a pokrčil rameny a řek, že to prostě některé děti dělají... ale co s tím mám dělat (jakože pomáhá nosit děťátko co nejčastěji v klubíčku, dělat s ním všechno potichu, pomaličku, dbát na maximálně pravidelný režim, na koupání mu dávat cca o 2 - 3 stupně teplejší vodu než je obvyklé atp.), to mi neřekl. :stuck_out_tongue_closed_eyes: A bohužel mi to neřekla ani naše dětská doktorka, když jsem si jí stěžovala, že mi během dne vůbec nespí a pořád pláče... (ve 3 týdnech prospal jen 6 hodin, a to v kuse - prostě padl vyčerpáním, spal... a jakmile se probudil, řval nanovo...).

Já vůbec netušila, že něco jako "dráždivé dítě" existuje ... přivedla mě na to až moje kolegyně z práce, která má dnes už jedenáctiletou holčičku, která právě dráždivým dítětem byla, když jsem jí popisovala naše trápení... prý to u nich bylo to samý. U některých dětí se to srovná ve 3 měsících, u některých v 6 měsících, u jiných v roce, ve dvou... a některým to vydrží třeba i do 10 let (případ té mé kolegyně z práce - její dcerka se bez problémů usínat naučila teprve cca před půl rokem), než se jim prostě zprovozní ta správná nervová spojení v mozečku, než dozrají. No a v podstatě náhodou mi to potvdila i odbornice na plavání kojenců, když jsem se na ni obrátila s dotazem, jestli nám s těmito našimi problémy doporučuje zkusit plavání nebo ne - její první věta zněla: "Jedná se patrně o dráždivé dítě, překvapuje mě, že Vás na to neupozornil Váš pediatr"... :grinning:

Takže tak. Asi jsem toho napsala víc, než jsi chtěla slyšet, co? :grinning: No jo... ale jak jsi sama v prvním příspěvku napsala... člověku se uleví, když se může vypovídat. :sunglasses:
2. čer 2009 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Eliotko, uvidíš, že časem se všechno zlepší. Malý bude bude víc reagovat a bude s ním větší a větší sranda. Tohle období je hodně náročné, zvlášť pokud miminko má speciální péči. Jak píší jiné holky, zkus zapojit manžela, rodinu...kohokoliv kdo ti může s malým pomoct. Zmobilizuj kamarádky, zajdi za svými kolegy do práce, čti, relaxuj. Zkus najít radost v jakékoliv maličkosti.
Taky jsem měla takové období, i když můj syn nepotřeboval specilální péči. Kojila jsem do 6 měsíců co 1,5 hodiny ve dne v noci, ve dne nespal víc než 15 minut v kuse. Byla jsem šíleně unavená a vynervovaná, z čehož z dnešního pohledu usuzuji, že to tím bylo ještě horší. Pomáhalo mi chodit hodně ven, vyšlápla jsem si každý s kočárkem do kopce nad město a kochala jsem se výhledem do krajiny a na mraky. Nosila jsem sebou foťák, fotila si ty pohledy a časem z toho vyšel celkem zajímavý dokument, jak se krajina měnila v různých období.
Co se týče nošení, jsem už poněkud starší matka a nějaký šátek byl pro mě vzdálenou novinkou. V 7 měsících syn dosáhl váhy 10 kil a já už ho prostě neunesla na rukou, na zkoušku jsem si pořídila takový obyč šátek a pak mě mrzelo, že jsem ho neměla od začátku. Malý v něm byl spokojený (v klokace řval jako tur), já s ním dělala dělala cokoliv kdykoliv, chodila jsem s ním kamkoliv a oběma nám to moc prospělo. Nosila jsem ho ještě nedávno na zádech, když jsme měli kočárek v opravě a byl potřeba rychlý přesun.
Když mu byl jeden rok, začala jsem po večerech pracovat abych přišla i na jiné myšlenky než je batole, puberťáci a domácnost.
Držím palce, ať se z toho co nejdřív dostaneš.
2. čer 2009 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
dukie, díky za vysvětlení.
To máš, holčino, taky pekně těžké. A jak to zvládáš, co psychika, a jak ti spí teď?
2. čer 2009 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka: třeba já se doted nevyspim, a to má malej 19m..nejhorší je ten první půl až rok, pak už to dáš :wink:
2. čer 2009 ve 13:12  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Eliotka, každej má nějaké problémy.
Moje po každém jídle do 8 měsíců ublinkávalo. Snažila jsem se krmit měně a často, ale nepomohlo to. I třeba 2-2,5 hodky po jídla zvracela. Takže jsem nedělala nic jiného, než že jsem prala, žehlila a převlíkala. Potom nám zjistili špatné kyčle - tak jsem chodili na rehabilitaci - to znamelano každý den několikrát cvičit. Jsme docela ráda, že se to srovnala. No a odreagovávala jsem se tak, že jsem šla ven.
No a s tím krmením, chlapi na to nemají zkrátka trpělivost. Ten můj to zvláda, dokud jsem měli lahvičku. Co malá jí příkrmy tak nekrmí. Ona moc jíst nechce - musím jí vždy u toho něčím zabavit. Stejně jsem pak obě jak dvě prasátka. Malá to všude prská a rozhazuje. Na druhou stranu se tomu ale směju. Jsme ráda, že ji mám a všechno se snad spraví.
Nakrm malého, dej ho spát a vypni - já teď relaxuji u vyšívání nebo knížky a to vždy v poledne, když malá spí.
2. čer 2009 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mě mateřská nebaví pouze v případě,kdy je mi blbě a nemám nikoho,komu bych mohla dítě svěřit v době,kdy bych si potřebovala jít lehnout. :pensive: Takže musím jet na 100% 24 hodin denně,ikdyž jsem třeba po operaci a mám nařízený klid,režim. :pensive:
Dítě mám bezproblémové,takže se dá říct,že si MD užívám jak nejvíc to jde. :dizzy_face:
2. čer 2009 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
tady asi nejde o to, dle názvu, že nebaví, ve smyslu- nuda..ale nebaví, ve smyslu samé starosti :pensive:

eliotko, věř..že bude líp..hlavně vydržat :wink:
2. čer 2009 ve 13:32  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dukie: Koukam, ze mame hodne podobne deti. Mala mi delala to same, cele dny jen brecela a porad se prohybala do luku. Nevedela jsem vubec, co s ni. Vsechno bylo spatne, i kdyz jsem ji porad jen nosila v naruci, tak stale plakala, pokud jsem ji nekam jen na chvilicku polozila, tak zachvat. Vsichni mi rikali, at ji necham vybrecet, ale to proste neslo, vzdyt ona brecela stale. Probudila se a hned do breku a uz neprestala.
Zadnej doktor me na nejakou existenci drazdiveho ditete taky neupozornil a to jsme byly vsude mozne. Nejvic me "nasiraly" hlasky od okoli typu: A nema treba hlad? Ne, nema hlad, nechce se ji spat, neboli ji brisko, takhle proste rve porad...
Nejlepsi byl manzel, ten to zhodnotil tak, ze jsem ji rozmazlila a bylo hotovo.
Musim rict, ze to bylo totalne hororove obdobi a trvalo to cca rok a neco, pak se zlepsila, ale porad neni zrovna pohodove dite.

Casto si jen tak pro sebe vzpominam na doby, kdy jsem se rano probudila, oknem na me pres zaluzie svitilo slunicko a ja se tam jeste tak prevalovala, citila se tak hezky prijemne, tesila se na nasledujici den, tohle se mi uz dva roky nestalo. Ted to vypada tak, ze me Miriam vzbudi v pul sedme, ja jsem absolutne mrtva, vstanu, do niceho se mi nechce, jsem uplne vysata, na celej den, kterej opet stravim s Miri, pripadne uklidem se netesim vubec...
2. čer 2009 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatan: fakt vydrž..já to mám teda jednodušší v tom, že já nemám na starost celou domácnost..opravdu mám svůj čas jen na dítě :wink: naši mi i pomáhaj, takže se i někam dostanu...hlavně zkus přijmout malou takovou, jaká je..uleví se ti :wink:
2. čer 2009 ve 14:40  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Siss: Verila bys, ze si na tebe taky casto vzpomenu? Vim, jak mas svuj rodinnej a partnerskej zivot hozenej a casto bych s tebou menila, myslim, ze by mi to maximalne vyhovovalo. Manzel je casto sluzebne mimo CR a v tu dobu ja jsem u rodicu a tak si to uzivam.

Minuly tyden mi manza volal behem dne a dokonce si myslel, ze jsem uz ve tri odpo ozrata, protoze podle hlasu slysel, ze jsem takova vysmata a uvolnena. Tak mu rikam, ze to je jednoduse jen tim, ze jedu do centra za kamaradkou, Miri je s mamou a ja se citim zase najednou tak hezky, jak kdyby mi bylo dvacet a byla jsem volna jako ptak, bez povinnosti a zavazku.
2. čer 2009 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatan: já měla fakt peklo první půl rok, vůbec jsem se nemohla srovnat s tím, že mám dítě...byla jsem šííííleně unavená, vůbec nevim z čeho..fakt hrůza :rolling_eyes: nerada na to vzpomínám...pak se to začlo zlepšovat..a ted už je to myslím docela pohoda..samozřejmě, že mám někdy chvíle, že bych Tygra zabila...je to dost nespavé dítě, všeho se bojí, furt ho mám za zadkem atd. :wink: ale prostě, když jsem přijmula to, že takovej prostě je a bude..nenutila jsem ho spát samotnýho v pokojíčku, neurčovala jsem mu, kdy bude nebo nebude spát...když jsem ho začla chovat kdykoliv chtěl....tak se to prostě hrozně moc zlepšilo..a ted už si to docela i užívám..ale jak píšu, já nemám na starosti vaření, uklízení a já nevím co ještě :wink: navíc MP je dost samostatnej, a když jsme spolu..tak se o malýho stará on :wink:
2. čer 2009 ve 14:52  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky holky.. proste musite zamestnat hlavu necim jiným než dítetem a jeho problémy, ale zase záleží kde to bude nekdo to muze udelat uz ve 2 měsících jiný až v 1 roce.. já mám taky jednu zkousku za sebou,mladsi syn mel bezlepkovou,bezmlecnou dietu, šileně me to uvrtávalo byla pořád nemocný, mel zánet prudusek, na každém kroku mě to pronásledovalo, zakašlal a já se pohla zbláznit, byla jsem z toho uplne hotová.. ale já mám na starost spoustu veci, manželovo podnikání-zázemí, 2 deti, domácnost, stavba-nezučastnuji se manuálně a tak.. nekdo holt má slabší náturu, a tolik nevydrží od toho je tady buď psycholog,nebo antidepresiva..a pro ty co se chteji do budoucna zdrave vyvíjet doporučuju at se celý svet netočí jenom kolem deti ,nakonec to toži není dobré ani pro jednoho z Vás.. at uz v manzelské zivote, adaptaci ditete(samostatnosti) a tak.. na druhou stranu je potreba vysledovat ten nejvhodnější čas zavést nejaké z výše uvedených opatření.. přeju ětestí a klidek na rozmyšlení.. a pak to půjde samo :wink:
2. čer 2009 ve 14:57  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Geor: Presne, zivot se netoci jen kolem ditete, je dobry na to myslet a zit i svuj zivot. Casto si ale rikam, jestli jsem toho jeste vubec schopna. Verim, ze az mala povyroste, tak uz se zase najdu.
2. čer 2009 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatanka: a nemáš třeba fakt hlídání? Babičky, kamarádky atd? Já si neumím představit být s malým 24h denně :confused: :zipper_mouth:
2. čer 2009 v 15:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Babcu mam, ale pracujici a az pujde do duchodu, tak uz mi bude prd platna.
2. čer 2009 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatanka: naši taky pracujou...ale aspon odpoledne..třeba od 16:-19:00, mně to stačí a mám chvíli, kdy si můžu max. dělat, co chci :wink:
2. čer 2009 v 15:18  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak jsem psala ve vedlejsi podobne diskuzi, manza je casto na sluzebkach, tak v tu dobu byvam u nasich a celkem si to uzivam. Ackoliv tam jsem vyhradne kvuli Miriam, abych se ji na chvili zbavila.
2. čer 2009 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatan: jako já mám zase vcelku pohodu..malej si hraje doma..mezitim chce 100x chovat a mazlit se :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale umí si hrát sám...nebo se prostě tulíme..takže čas mám :wink: ale nedá se s ním jít někam na návštěvu moc, do MC nebo tak prostě mezi lidi..páč je strašně bojácnej..takže já se někam ven dostanu třeba 1xtýdne..(nehty, kadeřnice, kafíčko), ale o to víc si to užívám..než dřív, když jsem to mohla dělat kdykoliv :wink:
2. čer 2009 v 15:31  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
eliotka : nejsi neschopna a stezujes si uplne opravnene !!!!

dukie : taky sila....uprimne te lituju a preju, at se to brzy zlepsi...

holky, to je silene, co nektere musite zazivat...Uplne se stydim, ze nemame zadne problemy. :pensive:
2. čer 2009 v 15:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
petru: ono to taky může být tím, že jsi prostě rozená matka..a ty problémy nevidíš, užíváš si to :wink: ale každá to máme postavené jinak..někdo nezvládá to, co druhá levou zadní..a o tom to je :wink:
2. čer 2009 v 16:00  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
siss : no tos me pobavila...rozena matka
:grinning:
ale chapu , jak to myslis...JJ v tech drobnych starostech to vnimam stejne....jsou veci, ktere nekomu vadi , nekomu ne a par veci bych vymyslela, co mi treba nevadi a nekomu jo...

ale holek starosti, to uz mi pride neco jineho...to jsou veci, ktere clovek sam neovlivni, si myslim...
myslim, ze neni moje zasluha, ze nemame problemy se spanim, s jidlem, s kojenim atd atd....
neco se trochu ovlivnit da, ale podle me fakt jen trochu..treba u kojeni sem taky ze zacatku musela byt trpeliva, s pristupem jaky byl v porodce bych taky nejspis nekojila, ale nastesti jsem se nenechala vydeptat.
Nevim, cim to je, ze jedno dite je takove a druhe makove (co se tyce rvani, spani atak)
Rikam si, ze mame proste kliku...a obcas mi je docela trapne, jakej mam vegáč a nekdo jiny ma nespave dite, ktere casto breci...
Si vzdycky reknu, vsak si to vyberu pozdeji nebo u druheho

:sweat_smile:

kdyby Tonik malo spal, casto brecel, mel nejake zdravotni problemy atd...tak bych byla dost v pr....to si sem jista. ja nejsem moc pohodovy a trpelivy clovek, sem nervak a tak....
2. čer 2009 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,

nemůžu říct, že by mne mateřská nebavila, spíš jsem pořád vyjukaná a mimo, protože vše se kolem mne děje nějak moc rychle.
Od narození máme nějaké problémy. Silné koliky - mnohiokrát řešeno na pohotovostích, ublinkávání, zácpa.
Nějaký čas jsme byli i v nemocnici kvůli kakání a to byla taky síla. Máme s tím problém taky, jsem ulítlá, protože neustále sleduju, zda se mi malý vykandil, nebo ne, furt jsem připravená s hadičkou (klystýr) nebo rourkou zasáhnout a pomoci. Někdy si říkám, jestli já si tu jeho zácpu nakonec nenamlouvám? Jen trochu zahejkne, už mu letím sahat na břicho a zdá se mi evliký, lup a letím pro rourku. (jsem původně detská sestra, tak možná jsem i postižená z toho, protože už vidím, co by se mohlo stát, kdyby měl plná střeva!)
Holky, jak často vám vlastně děcka kakala po zavedení příkrmů, bylo to denně?

Malej mi málo spí, tak jsem permanentně unavená a vysílená. Na druhou stranu, když máme "dobrý den", užívám si ho, a malého taky. Hodně se spolu nasmějeme, děláme blbosti a tak.
Mám hodné dítě, když pláče, tak spíš tak decentně. Ale hodně záleží na tom, zda se člověk vyspí, nebo ne a pak, jestli je děcko zdravé. Pokud fungují tyto dvě věci, pak je vyhráno.

georgine, já myslím, že nejde tak o slabou či silnou náturu, deprese je věc hormonů a ovlinit se nedá. Často se objeví právě z vyčerpání, někdy taky bez příčiny (ale to je u lidí, který k tomu mají sklony).

Jinak si myslím, že čím je dítkos tarší, tím je to lepší. Každý mne straší, jak budu unavená, až bude děcko chodit,a le já si to enmyslím. Bude se umět lépe vyjádřit, co ho bolí a v tom to atky bude lepší.
Když není malý spokojený, já se z toho hnedka hroutím a vymýšlím diagnozy a pak jsem z toho zničená.

Holky, jak často jste kojily či dávaly mlíčko pči příkrmech? Já kojím 5-7 denně, plus 3 příkrmy, tak nevím, jestli to není moc?
2. čer 2009 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek