• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Studium VŠ na mateřské. Zvládáte to?

1. ledna 2016 
Ahoj, tak jak se vám vede? Tanuki, už zdravá? Mě včera ve škole tak naštvali, že tam zas asi dlouho nepojedu :angry:
18. bře 2008 ve 12:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Copak? Já te´d budu mít doceal problémy s absencema :frowning2: Je mi líp, ale pořád blbě.. zítra jdu zas na krev, tak třeba dostanu nakonec přeci jen antibiotika nebo to aspoň yvležím přes prodloužený víkend. To zas budou Velikonoce..
19. bře 2008 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ále, onehdá jsem ztratila isic kartu, tak jsem šla na studijní a nima problema, starou zruší, penize převedou, vystaví novou. Teď po několika měsících jdu do menzy, chci se najíst - a zůstatek 0 Kč!!! Normálně mi někdo vybral prachy ještě z té staré isic karty, jenže v době, kdy byla podle studijního už zrušená. Asi jim tam příště zajdu zvednout mandle, protože 20 korun jsem tam fakt neměla...
S těma absencema to je blbý no... hlavně aby byl mimouš v pohodě, na velikonoce má stejně sněžit :unamused: :wink:
19. bře 2008 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
hihi, no o isic kartě mi nemluv- nemůžu jí najít, už tak od prosince...peníze na ní žádné nemám, ale mám její číslo na spoustě přístupových údajů, tak se mi to nechce měnit a pořád marně doufám, že jí najdu!!! No, tak mě napadá, že v červnu už se budu jmenovat jinak a budu jí stejně muset předělat, tak co :slight_smile: Ty jo, toho budu muset předělat. Ale je to docela krize identity tahle změna jména!!!! Dnes jsme vyplňovali Dotazník o uzavření sňatku a zas jsem z toho příjmení byla nějaká nesvá :wink:
19. bře 2008 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hihihi, nechci tě strašit, ale když si vzpomenu na ty moje peripetie :grinning: Mě se nové jméno docela líbí, v tom jsem byla v pohodě, ale všechny ty úřady, no děs běs... kromě toho jsem měnila i trvalé bydliště, no paráda... (Příklad: letím na jeden úřad, vyplňuju lejstra na změnu bydliště a změnu občanky. letím na řidičáky, čekám tam dvě hodiny - když tu ještě nemáte trvalé bydliště, tak vám nic nevyřídíme, přijďte další týden... letím na pasy - to samé, přijďte za týden. Jdu za týden - aha, to tu ještě není, přijďte další týden...) S tím pasem mě štvali, už to vypadalo, že snad ani nepojedu na svatebku, kvůli té jejich blbé byrokracii. Nakonec mě zachránilo jen to, že ty pasy teď udělají o trochu dřív, kdyby mi ho vydali fakt za měsíc, tak sedím doma a můžu leda cestovat po mapě...
20. bře 2008 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
jojo, úřady, to bude peklo. A na pasu mám hezkou fotku :confounded: a oni je nenechávají... škoda :slight_smile: Hihi, k obřadu nám nabízí za 200nějakého profesora na casio varhany!!! tak Martin říkal, že mu dá 200jestli zůstane doma :slight_smile: to bychom fakt nechtěli :grinning:
Tak už mám doma antibiotika, ale ještě jsem se teda nerozhodla, zda je brát. Zítra bych měla mít další výsledky, tak pak to snad rozseknem :slight_smile:
Dnes jsem byla ve škole, no bez hašlerek bych to tam teda nevydržela :slight_smile: zítra máme od 8do 15místo pondělka, takže mě asi omejou. teda spíš jim tam zahltím odpaďák pokašlanými a posmrkanými kapesníčky :wink:
20. bře 2008 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem měla úžasné fotky, ještě nosím brýle, a jak jsem se musela fotit bez nich, tak a) vypadám jak dement, za b) nejde mě vůbec poznat.
Ten profesor, to by byl humáč :wink: My to měli poměrně snadný, měli jsme svatbu v kostele, kam chodíme, takže na varhany nám svatební pochod hrála normálně varhanice (ale kamarádka) a do toho kámoš z kapely na elektrickou kytaru, no paráda... a mezi jednotlivýma úkonama jsem si ještě stříhla 2 písničky, na nástroje taky kluci z kapely, já s baskytarou, a zpívali kámoši co to znali... aspoň to byla sranda, jojo kde jsou ty časy :grinning:
Držím palce zítra ve škole :wink:
20. bře 2008 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to je super :grinning: a co jste hráli? martin harjě metal, takže to bych na svatbě fakt nechtěla :slight_smile: my tam snad budeme mít jazz. Hele a jak jsi vyřešila šaty, koukám, že půjčovna stojí nejlevnější 3500, to je strašné :rolling_eyes: To se mi fakt nechce.. navíc stejně v nich nebudu až do noci... to bych si spíš koupila nějaké super těhulčí na večer.
Jak se cítíš??? jsi hodně unavená? já bych se právě ve 22.tt měla vdávat :grinning:
20. bře 2008 v 16:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak metal ne, hrávali jsme kdysi spíš rock, teď jsme nějak vyměkli, takže nic tvrdého...
Cítím se v pohodě, unavená moc nejsem, fakt asi zatím teďka největší klid z celého těhu... Ale možná to bude tím, že jsem většinou doma, nikde nemusím lítat, škole se věnuju samostudiem...
20. bře 2008 v 17:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak oni jsou výborní hudebníci, neřežou do toho bezhlavě, ale stejně bych to na svatbě nechtěla :grinning: nám se nsad podaří nějaká jazzová kapela, kytary a bonga.. No jo, máme to na letní slunovrat - nejdelší den v roce, tak ho musíme pořádně využít :grinning:
já jsem teď 3dny proležela-převážně u televize, snad mi to pomohlo. ve středu máme karneval, já ho mám TAK hrozně MOC ráda, ale asi si ho letos odpustim- přeci jen zakouřená hospoda vzhledem k těhu a pomalu odcházející nemoci :frowning2: :cry: :pensive:
25. bře 2008 ve 04:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Karneval zvládneš příští rok :wink: já teď přemýšlím, jestli bych ještě třeba zvládla nějakou takovou menší dovču v květnu... snad to vyjde...
25. bře 2008 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
A kam byste chtěli? :slight_smile: Ty jo, tak u nás velké změny (teda já už byla 3dny "zdravá" a po včerejším řešení se mi udělalo zas špatně) Budoucí manžel přišel s tím, že se v září stěhujeme do většího bytu. Tím se má idilka o soužití s babičkou když bude prďola malý..rozplynula. Fakt paráda, tolik změn :frowning2: Každý jiný by z toho měl radost, já jsem z toho hotová - jak to budeme zvládat finančně...péče o domácnost a snaha studovat.Přijde mi, že pro začátek je toho moc :cry: :pensive:
26. bře 2008 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ale na pár dní do Budapešti se švagrama, jestli to vyjde, zatím je to vo hvězdách :grinning:
My řešíme podobné dilema - bydlíme v tom 1+1, což by až tak nevadilo, jako spíš, že je to 4. patro bez výtahu, takže jít sama na procházku nedávám, budu muset čekat na manžu, a kočárek se nám tu do bytu složený nevleze, a každý den ho rozkládat a zas skládat... to se zachvíli rozpadne... tak jsme přemýšleli, že bychom šli do něčeho většího, jenže manža se moc stěhovat nechce (on je takový konzervativní, moc nechápu proč, stejně až malá povyroste, budem muset pryč)...
no a tak dneska přišel s geniálním řešením - jít bydlet k jeho rodičům. Ono napohled to vypadá jako pohoda - autem to má do ostravy půl hodinky, což by se taky dalo zvládat, je to rodinný barák, měli bysme první patro, na vesnici, je tam kam chodit na procházky, mám tam známé, narozdíl od ostravy, neplatili bysme nájem, kdybych potřebovala do brna, malá by měla hlídání... jenže mě se moc nechce bydlet s jeho rodiči, nějak si s nima nerozumím... a ještě tam mají babičku (mamka manžovy mamky) , která teď obývá první patro, ta by musela dolů do bývalého manžova pokoje, jenže ona se s nima moc neshodne, věčně se popichujou a doráží do sebe a já si tam vždycky připadám jak cvok... ta by si beztak chodila stěžovat k nám nahoru, když by se pohádali... a já si nedovedu představit, jestli bych to tam vydržela, od babiny neustálé informace kdo umřel, že ten má zatáhnuté žaluzie, že má zas zvýšený tlak, a od rodičů furt že málo jím, že na oběd bude kachna (brrrr...)... Prostě mají úplně jiné názory na svět, na politiku... asi bych tam nebyla moc šťastná... a jak manžel tvrdil, že by se nám aspoň postarali o malou - no nevím, jak vidím teď ten zájem...
26. bře 2008 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jo, s malou pomůžou, ale jinak budou do všeho "kecat". Pomoc by to mohla být super, takřka ideální :slight_smile: ale taky bys tam mohla být dost nešťastná - když budeš doma s mimískem a manža přijede až večír... a čí to byl nápad? rodičovstva nebo manželův? Vaši jsou v které části ČR?
No u nás, aby mamča s učitelským platem vydržovala byt se smluvním nájmem a my měli fajn nájem ve velkém bytě, který by nám platili jeho rodiče to se mi fakt nelíbí. (a my jim to za pár let spláceli) Oni mají nějaké zkreslené představy, že bysme mohli mít přídavky na bydlení. To se mi zdá jako velké sci-fi studium je brané jako volba a když na to nemáš, tak nestuduj a pracuj :sweat_smile: takže si myslím, že dosáhneme maximálně na ty vyšší ubytovací stipendia. Už jsem mluvila s tou kamarádkou, kterou bych ráda na hlídání a šla by do toho, tím pádem rodičovský příspěvek padne bez problémů a nevím, za co budeme jíst, prát atd. Jooo, bylo by to super začínat manželství s 3+1bytečkem, který je sice asi 15minut od mého současného bytu, ale když je k tomu ještě miminko a škola, tak nějaké budování hnízdečka bude spíš obtíží než radostí!!! škoda, že je náš byt takový jaký je- malý a nad silnicí. Tamten je velký a kousek od nádherného parku. Takže drahouš argumentuje, že tady miminko vychovávat nechce, že se tu nevyspí, že by se v tom malém bytě zbláznil a trápil. Já se zase budu trápit ve velkém, bez peněz.. Takže se to zvrhlu ve fakt blbou hádku, kdy jsme oba mysleli na to, jak si nerozumíme, jestli to všechno není chyba a tak. aspoň jsme to neříkali nahlas, ale víme, že jsme na to oba mysleli :pensive:
26. bře 2008 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Chlapi mizerný :grinning:
Já tě chápu, ze začátku to je fakt těžké utáhnout velký byt, zvlášť ještě s mimčem a se školou...
Ten příspěvek na bydlení - někde na netu to jde propočítat, jestli by vám to dali, my na to dosáhli jednou a víckrát ne... A to já jsem bez příjmu a manža taky nevydělává nějaké desetitisíce.
Teďka to bydlení u rodičů byl manži nápad - přišel a říká: "No já bych věděl, jak to vyřešit, ale vím, že bys s tím nesouhlasila." Tak já přemýšlím, co za geniální nápad, pak mi to došlo, a rovnou jsem mu řekla, že s tím ať nepočítá. On už na to neřekl ani slovo, protože dobře zná můj názor, koneckonců jsme se o tom měli příležitost dost pobavit už před svatbou. Tehdy jsme taky nevěděli, kde se vlastně usídlíme, jen manža nastupoval k jedné firmě do Ostravy. Tak mi přišlo logické shánět byt v Ostravě (mimčo tehdy ještě nebylo), ale on, mohutně podporovaný jeho rodiči, začal s tím, že bychom u nich předělali to první patro, babina se postěhuje dolů, do práce bude dojíždět... Mě se to od začátku moc nelíbilo, jsem toho názoru že pokud to jde, tak mladí mají bydlet sami, a ne si nechat do všeho kecat a radit od "zkušenějších", a tam by to teda dopadalo... (Příklad za všechny - manža si nechá do všeho kecat a neva mu to, třeba jede s tátou autem a ten táta mu říká: vidíš, křížovatka, červená, tak zastav... a to má řidičák skoro deset let. Mě někdo v autě říkat, abych na červenou nezapomněla zastavit, tak zastavím za křižovatkou a vystrkám ho z vozu :grinning: ) Takže jsem řekla rázně že ne, taky kolem toho bylo hádek, někdy mi připadalo, že se manža nechce odtrhnout od rodičů, oni že se nechtějí odtrhnout od něho... Do toho začli s "citovým vydíráním", no že kdo bude hlídat babinu když oni budou pryč (ona je nerada sama), že si kvůli nám teď nebudou moct ani zajet na dovolenou, že předělávali barák, aby děcka měly kde bydlet, a teď nic (přitom ho předělávali před 30 lety, aby oni sami měli kde bydlet)... Ale naštěstí jsem neustoupila, manžel taky pochopil že sami v Ostravě bude asi jistější, no a tak jsme našli tenhle byt... Naši jsou od nás taky asi 40 kiláků, ti by zas hlídali rádi, jenže chodí oba do práce a ještě dlouho chodit budou...
Já mám teď prostě záchvaty optimismu a záchvaty naprosté skepse - chvíli si říkám, že to tu nedáme, jak tu budem bydlet, kdo bude tahat ten kočárek sem, pak pár minut brečím, pak se vzchopím a říkám si: to zvládnu, bude to v pohodě :grinning:
Takže nepropadej panice - taky jsem měla kolikrát před svatbou pocit, že si nerozumíme, zvlášť v těch krizových momentech, když jsme debatili o bydlení a podobných věcech... Ale vždycky jsme to nějak dotáhli do konce, mluvili a mluvili a nakonec došli k nějakému kompromisu... vždycky se to nějak vyvrbilo... (tak teď taky čekám jak se to vyvrbí, jenže čekám už nějak dlouho :angry: )
27. bře 2008 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to ale musí být hrozně milý a tolerantní, když je takhle zvyklý, že mu do toho kecají! :slight_smile: U nás je to komplikované tím, že moje mamča nemá partnera a já nechci, aby byla osamělá. Má spoustu kamarádek, pořád je v práci a chodí po kultuře, ale vracet se do prázdného bytu bych jí nepřála... já jsem žila docela dlouho v bytě i s babičkou a bylo to fajn, teda mamčina byla taky taková kecavá - nejhorší je, když se lidi neshodnou v životním postoji a prioritách. Což se stalo právě u nás - pro babičku bylo hrozně důležité jídlo, utrácela hodně peněz za maso :slight_smile: a pro mamču cestování, jet v zimě na hory... a navíc byla po infarktech, takže mamče se mnou ani moc nepomáhala. A když mi bylo pět, tak jsme se přestěhovali k druhé babičce+dědovi+prababičce, na to ráda vzpomínám. Byl to velký byt- velká předsíň,4pokoje velká kuchyň. Každý měl své soukromí, ženy se dělily o domácí práce ale mamka trochu trpěla tím, že přišla do hotové domácnosti, kde nemohla nic změnit. Prababička brzo poté umřela, ale měla radost ze života - volala mě k sobě do pokoje na večerníček a tak :slight_smile: Moje mamča je hrozně prima a pokroková, její priority jsou stále cetování, pohoda a vždy Martina hrozně podporovala v muzicírování (víc než já :grinning: )
No já bych tu taky neměla kam dát kočárek :frowning2: Martin kolo... Jemu na tom hrozně záleží - postavit se na vlastní nohy. A já třeba nebudu nemocná, teď bydlíme nad fakt hnusnou silnicí ve druhém patře. Takže smrad a hluk...
Už jsem se s tím etda smířila, ale ke svatbě chci peníze - když už se mám stěhovat do zařízeného bytu, tak i blbé skleničky, ručníky atd si chci vybrat sama, ať si nepřipadám jak v cizím. Docela fajn dárek jsou poukázky do Ikey :slight_smile:
27. bře 2008 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jo, ty poukázky bych taky brala :slight_smile:
Včera jsme se o tom s manžou znova bavili a já jsem řekla, že všechno se prostě na peníze počítat nedá, jasně že bychom ušetřili za nájem a za hlídání, ale že bych tam byla prostě nešťastná. On řekl, že to chápe a že už se teda o téhle variantě dál bavit nebudem. Je fakt milý a tolerantní, to jo... ještěže jsem narazila na takového chlapa :sweat_smile:
Ono mezi rodinama, z které je on a z které jsem já, je spousta rozdílů i v... životním stylu nebo jak to říct? Mám kamarádky, které mají na spoustu věcí jiný názor než já, ale dokážem se respektovat. Ale to je něco jiného - naši jsou něco, jako tvoje mamka, cestování a tak, pamatuju si jak jsme vždycky o víkendech jezdili na hory, hrady a zámky, na dovolené taky na hory, běžky, kolo... Naši jsou hrozně sečtělí, taťka toho ví o historii možná víc než všecky ty učitelky na dějepis, co mě kdy učily, když se něco sledovalo v televizi, tak to většinou byly Souboje vojevůdců nebo Letecké katastrofy :grinning: Chodí do divadla, na koncerty... Někdy v pubertě mě některé z těch věcí hrozně štvaly, ale teď vidím že jsem taky taková... No a rodina od manži - nikdy nikam nejezdili, když už, tak se v létě vyvalit k moři, žádná kultura, žádný sport, o víkendu se "spočívá" (odpočívá), pořádně jí a jde se na návštěvu nebo se někoho pozve...
No a to je na míle daleko od toho, jaká jsem já. Nejvíc mě baví, jak jsme u nich a oni se málem po každém jídle ptají, jestli si nechceme jít lehnout.
Ale tak snad už jsme to s manžou aspoň v tomto bodě vyřešili. Nezbývá než doufat, že podobná touha mu recidivuje až někdy za dlouho :grinning:
A k zařízenému bytu - tady se taky dá sehnat spousta bytů, co se pronajímají jako zařízené, ale já do toho nechtěla nikdy moc jít. Mám totiž panickou hrůzu, že bych tam něco poničila, zkazila, zašpinila... Sice to stálo finance, jak jsme byt vybavovali, ale taky se to dalo (máme všecko IKEA :grinning: ) a vím, že když marmeládou pokidám gauč, tak to bude manža, kdo mi vynadá, a ne pronajímatel bytu, který pak bude chtít odškodné. Ale samozřejmě pro ty, co nejsou taková prasata, jako já, to je pro začátek ideální řešení, akorát trochu neosobní, jak píšeš... tak si vyber hlavně ty doplňky a serepetičky a půjde to :wink:
28. bře 2008 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
No švagr koupil zařízený byt a mají věci jako skleněný stůl, černé židle, šedé skřínky se zlatými madly :stuck_out_tongue_closed_eyes: no tam by se mé oko trápilo. Mají to sladěné skvěle, ale v úplně jiném stylu než mi šmakuje :slight_smile: Já fakt nevím, co v tom "našem" bytě je, ale martinovi taky záleží na tom, abychom si to tam zabydleli. myslim, že tam je novodobá linka - tak kdyby bylo nejhůř, dají se vyměnit ty dvířka, ale to už by byl takový nadstandart... Ona je zas jiná situace v tom, že bychom asi mohli mít ten byt napořád (teda finančně by se to asi muselo řešit :slight_smile: se sourozenci...) takže by se vyplatilo do toho vybavení investovat, asi teda postupně s tím, že by se kupovalo to, co se nám opravdu líbí. Já mám svůj pokoj docela zařízený podle takového toho ikea stylu- matně lakované bílé dřevo a k tomu je madlo v barvě přírodního dřeva, ty kuchyně se mi teda moc líbí :slight_smile: Sondovala jsem co ty vestavěné skříně, tak skleněné určitě nejsou, ale martin se s tím chce taky poprat. aby to ladilo ke dřevu...
No byty v té vaší oblasti šly cenově za poslední 2roky docela brutálně nahoru, co? Kvůli průmyslovým zónám... v Praze je to fakt děs. Hlavně novostavby- člověk se zadluží na zbytek produktivního života a má za to spíš akorát menší byt :frowning2:
28. bře 2008 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hih tak to když vidím tu naši linku - stará, plechová a rozvrzaná :grinning: dřez příšerný, ale rozhodli jsme se, že do toho investovat nebudem, počkáme si až do vlastního. Ale nevím, co za prasata tu bydlely před náma, když jsem viděla bok linky u sporáku - totálně zkidaný kdoví čím, doteď to nejde pořádně umýt... bleeeee :rolling_eyes:
Jojo, byty u nás šly fakt nahoru, Ostrava a Frýdek, to je marný... ale tak občas svitne něco o čem se dá uvažovat, ale s tím, jak si manža musí vše promyslet, to člověk stejně zabrat nestihne :grinning: Tady teď taky naflákali nějaké super novostavby, ale to fakt tak na celoživotní hypotéku. pak se všichni diví, jak se lidi hrozně zadlužujou. ale bodejť... ten můj má ze zadlužování hrůzu, tak nevím, jestli někdy budeme mít něco vlastního :grinning: A to jsme chtěli svůj baráček... a psa, kočku s koťatama... a venkovní bazén... a koně... :grinning: strejda říkal, že relativně levné pozemky jsou v Texasu :grinning:
28. bře 2008 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
my jsme taky chtěli baráček, strašně ráda bych si pěstovala zeleninu :slight_smile: ale nelíbí se mi ten americký styl bydlení na periferii - přijde mi šílené být závislý na autě, chudáci dětičky... Takhle ve městě se dají obíhat různé kroužky a kamarádi :slight_smile: určitě jsou okraje, kde je spousta dětí a i třeba škola, ale to dojíždění... na důchod asi až :slight_smile: Můj bývalý bydlí docela na okraji Prahy a nikdy u něj nespal žádný kamarád! Ty jo, no tak to já pěstuju od první třídy! Naše "pařby" se stavěním bunkrů v bytě, pitím cocacoly :grinning: ty bych za nic nevyměnila! Pak to vystřídaly videoparty s partou baletek:slight_smile: Jsem byla vždy moc vděčná za výchovu, kterou jsem dostala - spousta povídání, vysvětování a absolutní tolerance a volnost, které jsem nikdy nezneužila. Budoucí manža to tak měl taky, ale trochu se zvrhnul - z malého vědce se stal skejťák se všemy negativy, na druhou stranu se tím vybouřil a snad už nemá potřebu...

Máte krásnou tu fotku z ultrazvuku, přijde mi, že by ještě mohla mít přehozenou nohu přes nohu a v pusince žmoulat stéblo trávy :slight_smile: No a třeba i kloubouk a hurá do Texasu :grinning:

Tak se mě teď všichni ptají, zda přeruším :slight_smile: Teda proč se mě ptala kamarádka plicařka, která sama nepřerušila, to nevím. :angry: Tak v mém případě by se tím nic nevyřešilo, stejnak žádná babička v průběhu tří let nebude v důchodu. Prostě to zkusíme nějak lepit a lepit. No, ale jestli budu třikrát či víckrát za noc vstávat, tak se na to možná vyprdnu :slight_smile:
28. bře 2008 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dík za pochvalu fotky, je už sice trošku neaktuální, ale zato vypadá nejlíp... jak jsem to říkala doktorovi, celý manža - ležet si a pohoda :grinning: pak mám ještě fotku asi z 16tt, teďka ve čtvrtek jsem chtěla taky, ale absolutně to nešlo :angry: malá byla přelomená málem do L, někde úplně dole a navíc ruku před obličejem... doktor se jenom smál :slight_smile: a začíná mi být pravidelně nějak mdlo, naposledy včera - jsme si s manžou udělali procházku na čerstvém vzduchu a já místo abych se kochala horama, tak jsem šla, pohled zabodnutý do země a jen jsem si říkala, už jen pár set metrů... občas se mi udělalo tak divně, že sem si musela dřepnout a rozdýchávat to... no, a o tramvajích radši ani nemluvě... kdybych nevyskočila na zastávce ven, tak už tam asi někde ležím :grinning:
31. bře 2008 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
To mně taky a to jsme o 12týdnů mladší :rolling_eyes: fu, říkám si, že jestli to takhle půjde dál, tak to těhotenství nezvládu. Po té mé infekci se mi hrozně blbě dýchá - astma, je to fakt nepříjemný pocit. Chci teď hned odjet k mořiiiiii!Nevím, jestli to je tím sprayiem na astma, nebo jestli nad tím moc přemýšlím a dělám si to sama :confounded: Dnes jsem měla jít za kamarádkou na kontrolu, kdyby mi bylo hůř - což je hrozný, protože když jsem to nikky neměla, tak ěnjak nejsem schopná posoudit "hůř" "špatný" a tak... Zrovna to astma je hodně o psychice, stres to zhoršuje a já na to vždycky zapomenu, běžim po schodech nebo na tramvaj, pak tam nastoupim, vydýchaný vzduch a já mám pocit, že tam zkolabuju. Ale pokud si dobře vzpomínám, tak astma je spíš o subjektivním pocitu než objektivně málem kyslíku, tak snad to malému nevadí. Zrovna ten kyslík je tak důležitý pro mozek...
Můj současný stav mě přiměl k rozhodnutí zaregistrovat se do té nejbližší a největší porodnice, která je nemocnicí, ne jen porodnicí - kdyby byly problémy s tímto, raději se svěřím do rukou zkušeného týmu se všemi záležitostmi a ne jen s porody.. No ale doufám, že je to jen přechodné... uvažuju, že bych zašla za jedním bezva fyzioterapeutem - když se mi blbě dýchá teď, co až budu mít vysoko bránici od miminka :frowning2:

V přípravách na svatbu jsem trochu pokročili, koukala jsem na jednu firmu, která dělá přáníčka na ruční papír a 50jich by vyšlo na 2000, což teda neeee. takže jsme doma našli ruční papír, zkusila jsem ho dát do tiskárny a vypadalo to moc dobře, takže bude domácí výroba :slight_smile: No a kamarád mě inspiroval s textem, tak už ani v tomto nejsem tak ztracena!

Jinak, drahouš se yvsekal na snowboardu, má oba kotníky v čoudu - jeden normálně a jeden na ortopeda, to jsem etda zvědavá..
31. bře 2008 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
A kde ses registrovala? Manželka od bratrance taky čeká v říjnu a půjde asi zas k Apolináři, rodila tam už jednou a spokojenost, akorát to tam prý vypadá trochu jetě...
My tady žádnou registraci nemáme, zase nevýhoda je, že si vybereš porodnici a oni ti den před porodem vyhlásí stop stav a odešlou tě kdovíkam, kde ti to třeba vůbec nevyhovuje...
My jsme si přání na svatbu taky dělali sami - já nemusím takový ty bílé holubičky, kraječky a tak, takže jsme si udělali takové veselé, s naší společnou fotkou a básničkou, co jsem vymyslela já...
chudák drahouš, tak to mu nezávidím :confounded:
31. bře 2008 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě ne, ale do Motola- mám to 8min busem... jsou tam dobré pokoje-2lůžáky se sprchou. a psali tam cosi o nadstandartu, kde může spát i partenr či kdokoliv. To by se mi líbilo, ale tlačit ho nebudu, jen to naťuknu a uvidím, jak se na to bude tvářit. Zas být tam s jinou maminkou může být fajn- vyměníte zkušenosti. Být tam náhodou sama... jsem byla jednou v noci v nemocnici sama a vůbec se mi to nelíbilo :angry:
Nám to vychází na Slunovrat, takže mám 2alternativy - každopádně sluníčko (překvapivě) a buď vodotisk+dokreslení tuší nebo nevím jakou technikou žluto oranžové- linoryt nebo potisk (bramborovými razítky??? :grinning: :grinning: :grinning: ). No stejně to není věc, kterou by si hosté bůh ví jak schovávali :grinning:
31. bře 2008 v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Třeba tě to překvapí, vím o dost lidech co si to schovávaj... nebo i jiné věci - my jsme měli jmenovky na stoly ve formě malých čokoládech a místo obalu s logem orionu či co jsme na kompu napsali jména... no a naši to maj schované dodneška, místo aby tu čokoládu konečně snědli :grinning:
Dneska jsme se konečně dohrabali k tomu, abychom nechali přidělat víc fotek ze svatby, už bylo záhodno :grinning:
Taky jsem přemýšlela od nadstandartu, ale sama bych tam taky nechtěla zkysnout, a teď celou porodnici předělali a je to tam prý moc hezké, tak vydržím i na normálním pokoji a budu tam mít společnost... teda, pokud nevyhlásí stop stav :unamused:
31. bře 2008 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, to je pravda, mamka si z oslavy narozek kamarádky přivezla super naaranžovaný ubrousek :grinning: Já mám schované jen nějaké milostné dopisy - bohužel převážně z dětství... ty smsky vytlačily romantiku :frowning2:
Mé nejoblíbenější "myluju tě" a " mám tě rád, máš mě taky ráda?Napiš mi" :wink: To jsem zvědavá, jestli se dokážu vzdát svých nakramařených věcí - při stěhování - aby toho bylo co nejmíň v nové domácnosti :slight_smile: myslím, že dohromady mám takových podivných drobností opravdu hodně! ale nemám srdce je vyhodit...

Já byla v nemocnici jen jednou - loni na plicním, na pokoji jsme byly 4- jedna 40eti letá, moc fajn a dvě babči. Ta jedna svítila celou noc- jí to nevadilo, usnula u toho a když se probudila, tak si četla. Jenže my jsme spát nemohly :angry: a když jsi vstala a šla jí zhasnout, tak se probudila. druhá babča chrápala :slight_smile: ale jinak jsme měly fajn partu! A když babči propustily a marcelka šla na propustku na víkend dom a já tam zůstala sama, byl to děs. Hlavně usínání a taková ta nejistota, že jsi na cizím místě, nevíš, kdo ti kdy vejde do pokoje..
31. bře 2008 ve 23:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já byla v nemocnici taky jen jednou, to mi bylo asi 12 a byla jsem na dětském s dalšíma 3 holkama... dělaly jsme takový brajgl, že sestry v noci nás chodily pravidelně seřvávat :grinning:
Já mám taky ještě doma u našich spoustu nesmyslů, a vzdávat se jich zatím nehodlám... u nás je nemám kam dát, ale snad u našich vydrží... pokud tedy taťku nechytne nějaký uklízecí rapl... můj taťka totiž nesnáší zbytečnosti, vždycky se s mamkou pohádají, mamka třeba skladuje noviny, co si ještě nepřečetla, no a najednou nejsou... tak křičí na taťku, proč jí je vyhodil, on zas že je měla mít dávno přečtené... a nejlepší to bylo u dědy, ten skladoval absolutně všecko, stará lednička, pračka, bojler - "to se beje godzić..." jednou tatíka popadl rapl a když se děda díval na televizi, stihli jsme spolu několik bojlerů, lednic a praček odvézt ke kontejneru nebezpečného odpadu, kam se tedy po naší návštěvě už moc nevešlo :grinning:
1. dub 2008 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jo, no...to se mohlo hodit, mohli jste to dát do kovového odpadu a vydělat na pivo :grinning: co on na to? nezlobil se?
No já mám šíleně pečlivou babičku s dědou - mají všechno seřazené ve složkách, pečlivě nadepsané..co je děda v důchodu, tak si hodně hraje s počítačem, takže má sepsané a vytištěné abecední seznamy MC kazet, fotografií, cédéček, babička má přepsanou knihu receptů atd. Přefocoval diáky, aby je měl v digi podobě, teď přehrával videokazety na DVD. Říkám si, co přijde teď? Jestli třeba seznam knih v knihovně :grinning:
A budu mít naprosto nesystematického manžela. (šuplík=místo, kam se náhodně odkládají věci, nikov věci na své místo :slight_smile: ) Ty jo, kde je zlatá střední cesta???
Dneska mám nějakou uanvenou krizi - byla jsem ráno ve škole chvíli, pak pět hodin v práci, pak nákup potravin, domů jsem přišla po páté a brzo usnula :angry: a to jsem se chtěla učit. Ve čtvrtek jdu na zkoušku, k jednomu hroznému dědkovi - nepříjemný, chlípný a ptá se na věci, které nemáš šanci vědět :frowning2: jo a samozřejmě je to naprosto nedůležitý předmět- protože nás tam nemůžou nic naučit, jen nám řeknou o možnostech, které existují.. Tak proč na tom studenty trochu nepodusit, že?
1. dub 2008 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nezlobil se, pár mu jich tam ještě zbylo :grinning:
Ono to je teďka nějaký trend důchoců - koupit si komp a blbnout :slight_smile: to manžův táta je taky v důchodu, a když sedí u počítače, dělá něco podobného. Nejlepší byl předsvatební seznam hostů a seznam lidí, komu se povezou koláče. My měli seznam hostů jeden papír a tužkou napsané babička z Karviné, strejda Mirek, no a když se jim vezly i koláče, tak u toho příslušnou sumu. Oni měli úžasnou excelovskou tabulku: jméno, příjmení, rodinný stav, počet kusů, poznámka... Naprosto skvělá byla ta kolonka rodinný stav, když si tam napsali celé jméno babičky a k tomu babička ženicha, tak to ještě šlo... horší to bylo se vzdálenějšíma příbuznýma - pak to vypadalo třeba Svobodová, Andrea, dcera sestřenice matky ženicha :grinning: :grinning:
Ta únava, to byl u mě jediný příznak těhotenství - najednou jsem prostě neměla sílu ani chodit na přednášky... akorát mě to nějak neopustilo doteď, naštěstí jak mám školu jen v pondělí, zbytek týdne jsem doma a to fakt spím skoro do poledne... dneska jsem si přivstala, opravuju kámošovi diplomku :slight_smile: tak hurá na to :slight_smile:
2. dub 2008 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo, to jsem si všimla, že tvé příspěvky jsou tak okolo 12 :wink: takže po vstávání :grinning:
Teda dcera sestřenice matky ženicha, to bylo jen tak na tři koláčky, ne? :grinning: No s koláčkama bylo u nás taky veselo - já byla na výletě, když byl v Parze svatební veletrh, tak jsem tam vyslala mamču, ať to omrkne - byly tam i ochutnávky koláčků, všechny se pohybovaly kolem 350Kč/kg některé třeba 380. Jedna firma je měla nejkrásnější a nejchutnější, tak si jí mamča poznamenala. No a když jsme měli večeři u jeho rodičů, tchýně řekla, že měla na kontrole jednu pacientku, která taky peče a že se s ní už domluvila na svatebních koláčcích, že jí dá dobrou cenu :angry:
Kolik jste měli hostů?
ta únava je děs a já mám ještě takové sny, že se hodně budím, takže se cítím fakt nevyspalá. Ale dneska byl dobrý- hrozně dobrodružný a dlouhý, vůbec si nepamatuju, o čem byl, ale bylo mi po probuzení hrozně líto, že nevím, jak to dopadlo :slight_smile: Teď tu byl na návštěvě nastávající- od čvtrtka jsme se neviděli. Jenže on se chtěl tulit atd a já toho nejsem schopná, když mám zítra zkoušku, na kterou teda vůbec nejsem připravená, ještě jak jsem byla nemocná, tak jsem ani nebyla na spoustě přednášek. No, snad mě nevyhodí a stipendium holt papááá, i když penízky by se hodily :frowning2: jak sladký život je s trojkama, dvojkama a jak stresující je mít v indexu jedničky :grinning:
2. dub 2008 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek