• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Deprese a zoufalství po porodu, zažily jste?

8. prosince 2013 
Ahoj, rada si prectu vsechny vase nazory na toto tema.
Budu uprimna. Uz v tehotenstvi se u me rozvinula obsedantne kompulzivni porucha (celodenni tyranizovani se myslenkami napr. ze kdyz pouziju tuhle sklenicku, miminku se neco stane a podobne). Na prvni pohled blbosti, ale co kdyby...
Mela jsem sileny strach, ze o dite prijdu, ikdyz vse probihalo nastesti v poradku.
Porod byl dlouhy, ale zvladla jsem to. V porodnici nejdriv pocity totalniho stesti, pak to slo z kopce. S kojenim jsme problemy nemeli, ale moje psychika dostala strasne
zabrat. V porodnici jsem mela regulerni pocit, ze se zblaznim. Nedokazu to vysvetlit. Byla sem uplne v prdeli. Nedokazala jsem normalne myslet.
Strasne sem chtela domu.
Doma to teprve zacalo. Ze zacatku mi vsichni pomahali, ale pak to opadlo a je vse na me. Doma neuklizeno, neuvareno, ja nekdy cely den v pyzamu. Maly je nastesti zdravy, ale hodne breci a malo spi. Ja jsem utahana, nevyspala. Strasne me ta pece vycerpava. Ze zacatku jsem mela panicky strach z toho nahleho umrti a nikdy bych si nelehla, dokud by maly nebyl v postylce na monitoru. Porad sem si predstavovala, ze to jednoho dne zacne zvonit. Nechtela jsem byt doma s malym sama.
To uz se zlepsilo, ale porad jsem strasne unavena, vystrasena a zoufala. Nekdy mam na nej chut rvat, co zase chce. Hodne casto vzpominam na zivot pred miminkem, jaka byla pohoda a ze vstavani do prace byla sranda. Vlastne i ta prace, ikdyz sem ji nesnasela. Ted se snazim prezit kazdy den. Vubec mi to neutika. Vecery jsou nejhorsi. Tu svoji nemoc mam porad, ikdyz se snazim s tim bojovat. Ted se citim v noci strasne neprijemne, kdyz mam k malemu vstavat. Mam strach, bude to znit silene, ale z ruznych nadprirozenych bytosti, ktere by chteli me nebo malemu ublizit. Je to sileny. Nic se zatim nestalo, ale mam z toho fakt neprijemny pocit, protoze na urcite veci mezi nebem a zemi verim. Taky je to tim, ze ten mozek je uplne zpitomely, jak skoro nespim.
Strasne se tesim, az maly vyroste a nebude porad rvat, az se sam zabavi a tak.
Maly je nadherny a ja ho miluju, ale nekdy bych ho nekomu na par dni dala a poradne si odpocinula, ale nejde to, kojim.
Chodila jsem na terapii, ale moc mi to nepomohlo.
Ted se to neda, kdyz mam doma male miminko. Pripadam si jak blazen. Neuzivam si to a stvou me vsechny maminky s dokonalymi hodnymi detmi, ktere v noci spi.

Jsem blazen?
Diky.
3. lis 2013 ve 14:02  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Pak zase kdyz vidim, jaky ma nekdo jiny starosti, nemoce nebo postizene dite, brecim sama nad sebou, jaka sem sragora, ze mam hovno starosti...a jeste to nezvladam.
3. lis 2013 v 15:33  • Odpověz  • To se mi líbí
Přijď na pokec k nám do diskuze Depresia , jsou tam i češky, ať už s depresí, úzkostí nebo obsedantně-kompulsivní poruchou :slight_smile: . Někdo z holek tam taky řešil psychické problémy v těhu nebo po porodu. Blázen určitě nejsi, i psychické poruchy jsou nemoci jako každé jiné a dají se řešit :wink: .
3. lis 2013 v 15:37  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Uklidním tě snad malinko tím,že ani jedno z mých dětí není a nebxl andílek,spící a tolerantní k mamince :slight_smile:i nejmladší stále v noci terorizuje....
Jinak k tématu bohužel nemám co,poporodní zoufalství po prvním porodu znám,takže to k tomu prostě asi patří,nevím jak máš syna starého,ale předpokládám že stále malý drobeček..takže i čas zhojí co půjde
Opravdu nemám co radit a netuším jaké to je mít tento panický strach z čehokoliv,můžu ti jen říct tolik,matky a děti mají tajnou řeč,matky vždy vycítí že se něco jejímu dítku děje matky na to mají 6 smysl,hoď vše za hlavu,nevím tvůj denní režim,zda si sama a je to stereotip,najdi si aspoň pár hodin v týdnu kdy budeš třeba i dvě hodiny mít jen sama pro sebe a dělat cokoliv,co máš ráda nebo si i najdi něco nového,na obavy zapomeň,syn je v bezpečí a pokud by se něco dělo,ty budeš první kdo to pozná,užívej si to,uteče to
A pokud mohu radit pomoc zkus REIKI,najdi si někoho opravdu dobrého,hodně štěstí
3. lis 2013 v 15:42  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
všichni máme strach o své dítě a asi budeme mít celý život, ty jsi ale tou úzkostí, co by kdyby, celá zahlcená. Asi bych vyhledala pomoc odborníka, možná i psychiatra, aby zhodnotil, jestli v tuhle chvíli by pro tebe nebyla vhodná medikace, aby sis od těch všech strachů mohla odpočinou a zároveň lépe fungovat v tom praktickém životě. Zkušenost s psychoterapií máš, zvaž, jestli by pro tebe byla/nebyla přínosná, třeba u jiného psychoterapeuta.
Ty začátky jsou vždycky těžké a nestojí to na uklizené domácnosti apod. ale na tom, aby si se cítila ty sama v pohodě, pak půjde lépe i všechno ostatní.
3. lis 2013 v 15:47  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
pokud trpíš panickou poruchou, do této skupiny patří i obsedantně-kompluzivní varianta, začni se pořádně léčit u psychiatra, není to chřipka, kterou lze přechodit..dítě /i těhotenství, porod/ dá každé ženě zabrat, a pokud je třeba, je nutné se léčit, aby jsi i ty a tvé miminko měla pohodový život..
3. lis 2013 v 18:44  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@oililygirl Určitě bych vyhledala odbornou pomoc, tohle už není jen běžné poporodní blues. Moc držím palce a věřím, že se časem vše vyřeší. Přeju hodně sil!
3. lis 2013 ve 20:07  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@oililygirl vím přesně, co prožíváš. Když jsem si přečetla tvůj příběh, viděla jsem sebe. nevím, zda máš partnera - já ano, ale můj manžel, ať je úžasný, tak péče spadla celá stejně na mě - přebalování, noční vstávání, uklízení, péče o domácnost a prostě vše. Kdžy vstával do práce a sloužil, tak kolikrát spal ve vedlejším pokoji a já připravovala u postýlky malého mlíčko . já nekojila, jelikož jsme měli zdravotní problém.
K tvé psychické nepohodě - po porodu jsem myslela, že to nezvládnu - doma jsem byla zoufalá, malý spal max 3 hodiny denně, zbytek ječák, koliky a pod. nedávala jsem to. vzhledem k tomu, že jsem předtím trpěla panicko - úzkostnou poruchou, tak to bylo ohodně těžší:-/ chtěla jsem znovu začít brát prášky a udělala jsem tu chybu, že jsem nezačala. Padalo to na mě, nikdo v mé rodině mi nepomáhal, spíš očekávali, že budu za nimi jezdit. Manželova rodina byla zlatá, ale z ruky, ale pokaždé, když jsme byli spolu, tak to bylo úžasné a mohu se dodnes na ně spolehnout :slight_smile:
tím chci říct, že je důležité si i odpočinout a nemít výčitky, že se nestaráš o malého - já je mám bohužel doteď a odpočinoutsi neumím , protože mě přepadnou myšlenky na to, že nejsem dost dobrá a pod. Zkoušela jsem i psycholožku, ale nepomohlo:-/
Nyní při druhém těhu bohužel neprožívám to krásno těhotenství jen kvůlli psychice :-/ druhé jsme moc chtěli, ale má nemoc se zhoršila, takže už se těším na porod a nasazení léků. Moc držím pěsti, ať to zvládneš - chtěla jsem ti tím vyjádřit velkou podporu, protože ta je hodně důležitá:slight_smile:
3. lis 2013 ve 20:22  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@oililygirl To je mi moc líto, jak ti je.... určitě se poraď s odborníkem.... ale jinak ti můžu říct že pocity únavy, vyčerpání, zoufalství máme občas asi všechny :wink: ... v první řadě se pokus dostat nějak do klidu, to je základ k tomu, aby bylo v pohodě i miminko... já když jsem občas na nervy a ve stresu, tak mi obě děcka brečí a ječí, dokud se sama nezklidním, tak se to nezlepší. Smiř se s tím, že snad každé miminko občas pláče, někdy se s tím nedá nic dělat. Já už jsem to pak měla vysledované, že v určitých hodinách mi brečí a nic nezabíralo, ale jak se to opakovalo se železnou pravidelností, tak jsem se tak nějak uklidnila. Všechny možné rady jsem pročetla, a stejně jsem nepřišla na to, čím by to bylo. Časem to samo odeznělo. Domácnost zvládám tak, že nenechám aby se mi to nakupilo, každý den udělám trochu, jednou uvařím, podruhé vyluxuju, potřetí vyžehlím atd. Jsem pak v klidu že mě nečeká hora práce. Pokud se podaří, ráno vstanu před děckama a trochu se v té koupelně upravím, ale je pravda, že to teď dost flákám. Spaní v noci někdy fakt hrůza, teď je zrovna starší nemocná a mladší se pořád v noci budí co dvě tři hodiny.... časem si na to zvykneš a snad se to spaní v noci zlepší (u starší výrazné zlepšení přišlo ve třech měsících) Přes den mi oba nejlíp spali venku v kočárku, to se se spaním vevnitř nedá vůbec srovnat . Já jsem prý jako mimino jinak než venku neusnula. Večer mi mladý zas nejlíp usíná, když ho obložím peřinou, udělám mu takové hnízdečko, on sebou tak nehází a krásně usne. Neboj se, všechno se to srovná, zvyknete si s miminkem na sebe, vytvoříte si určitý režim, bude to dobré. Vždyť miminko je zdravé a v podstatě vás nic vážného netrápí.... Zapoj do péče taky manžela či přítele (nic o něm nepíšeš), abys měla chvilku taky pro sebe a pro svůj odpočinek. Moc ti držím palce, abys to zvládala a mateřství si užívala. Každá asi občas máme chvíle kdy je nám těžko, já jsem to asi nejhůř snášela v porodnici, hlavně poprvé, to jsem měla laktační psychozu jak vyšitou.
3. lis 2013 ve 23:22  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
ano zažila!!! po porodu akutním císařem prvního dítěte, kdy mi malou vyndali a převezli jinam a po probuzení z narkózy mi přišly doktoři říct, že bojuje o život. Chodily mi to říkat cca 3dny, maminkám co tam leželi se mnou vozili děti na kojení a já v bolestech po císaři neměla u sebe svoje dítě, ještě jsem jí ani neviděla a myslela snad, že už nikdy neuvidím. TAKOVÉ STAVY SI NIKDO NEDOVEDE PŘEDSTAVIT!!! NIKDO
4. lis 2013 v 08:08  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl jak takové stavy můžeš zvládnout, jdi hned k psychiatrovi, pomuzou ti, sama na to asi stacit nebudes, tohle se opravdu musi resit. Ja jsem sledovana pro cancerofobii a vim, jaka je spatna psychika mazec, co teprve ty s malym miminkem!
4. lis 2013 v 08:26  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Moc vsem dekuju za podporu. Ja se uz bala, ze me odsoudite, ale musela jsem to napsat i tim se mi ulevilo.
Odbornik me taky napadl, ale nevim jestli psycholog, psychiatr, ktery a hlavne jak to zaridit doma. Pritel je fajn, pomaha mi, ale je cele dny pryc. Ma narocnou praci a dalsi aktivity. Takze rutina, cele dny zavrena v byte. Vychazky s kocarkem delam, ale u toho si uplne neodpocinu, spis dalsi prostor k premysleni, coz je u me na skodu.

@megy fakt ty prasky pomuzou?

Ona ta poporodni deprese neni zadna legrace. Doktori by meli v porodnici venovat pozornost i psychice maminky a nejen fyzickemu.
4. lis 2013 v 08:31  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@monad to je strasny, je mala v poradku?
Verim, ze to bylo peklo.
4. lis 2013 v 08:32  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@loafeer diky, ja se s tim chtela poprat sama, ale uplne to nedavam. Na druhou stranu se za to i stydim a nevim, jestli bych se dokazala doktorovi uplne sverit.
4. lis 2013 v 08:34  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl vůbec se neboj, pro koho jiného jsou tito lidé určení než právě pro problémy, které máš ty. Tohle skutečně není pro samoléčbu. Obvoďák ti napíše žádanku, opravdu se nemáš za co stydět. Za chřipku se taky nestydíš a nemoc duše je prostě jako takové ,,chřipka na duši,,.....Hodně se ti uleví, uvidíš
4. lis 2013 v 08:41  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@loafeer obvodaka bych z toho vynechala, to bych si to radsi zaplatila. Mam doma malicke kojene dite a nemam cas litat po doktorech...
4. lis 2013 v 08:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl ano je!!!! pořád máme nějaké zdrav. problémy, ale ty nestojí za řeč.. jiní jsou na tom mnohem hůř
4. lis 2013 v 09:47  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl Navrhuju klinickýho psychologa nebo psychiatra. Poradenskýho psychologa i terapeuta bych v týhle chvíli zatim vynechala. A rozhodně se nestyď, vždyť naprosto není za co.
4. lis 2013 v 10:27  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl tak při poporodní depresi jsou prášky stejně na přechodnou dobu, takže je to na zvážení dr. optimální je, když ti obvoďák dá doporučení, něbo teď by klidně mohl i gynekolog - není se za co stydět, to mi věř. v mém případě vím, že prášky pomohou, ale jsem v psychické jiné pozici oproti tobě - myšleno, že já se s tím už léčila a teď prášky nemám. Mám už jednoho raubíře a s ním chodit k psychologovi, aby tobě pomohli je podle mě taky trošku nešikovné - zkoušela jsem to, museli mi malého hlídat a pod, takže myšlenky taky u psychologa někde jinde. ale je to jen na tobě, co zvolíš, my můžeme vyjádřit pouze podporu :slight_smile:
4. lis 2013 v 10:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl k psychiatrovi, který ti jako jediný může předepsat např. antidepresiva, žádanku od praktického lékaře mít nemusíš. Neobjedná tě ale ze dne na den, můžeš čekat i měsíc (záleží odkud jsi). V Praze jsou ale krizová centra, kde Tě vezmou hned (můžeš tomu podřídit čas, kdy Ti někdo pohlídá dítě). Tenhle stav, který popisuješ, sám od sebe nezmizí.
4. lis 2013 v 10:53  • Odpověz  • To se mi líbí
@tvarohacek souhlasím
4. lis 2013 v 11:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl ktery odbornik? oba, psychologa i psychiatra.... nejucinnejsi je kombinace obou... v realu je to asi tak, psycholog (doporucuji najit klinickeho psychologa) dela psychoterapii a psychiatr pise leky... pri takove nemoci nicmene potrebujes oboje, jak terapii, tak prasky

Jinak ja zazivala a zazivam neco obdobneho, sice nemam uplne takove panicke strachy, mam zase jine :wink: nicmene deprese a zoufalstvi se tahne od porodu o sto sest, ale u nas to bylo komplikovano hodne predcasnym porodem, trimesicim oddelenim od ditete a tim, ze jsme nevedeli, jestli dcera vubec bude zit a kdyz uz jestli nebude tezce postizena. Sice je v poradku, ale nervy pracuji porad. K psychozce chodim, pro prasky si jdu zitra :slight_smile:
4. lis 2013 v 11:00  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@monad to je dobre, ze je v poradku. Vim, ze si v podstate nemam na co stezovat.
@megy
@tvarohacek
@skotskaa

Dekuju za podporu. Je pravda, ze na objednani muzu i dlouho cekat, takze bych to nemela odkladat.
Ale nez vubec nekoho najdu. U psychologu je strasne dulezite vybrat takoveho, aby vam vyhovoval. U psychiatra asi taky. Ale ten nic moc nerozebira a spis dava ty prasky, ne? Ja stejne nemam cas chodit to nekam rozebirat. Ale nevim jak ty prasky, kdyz kojim.
4. lis 2013 v 11:07  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@mitote jak sem uz psala, na terapii neni uplne cas, byla bych rada, kdybych stihla jednu navstevu u psychiatra...
4. lis 2013 v 11:10  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Ten strach o dite je sileny a nikdy neskonci :frowning2:
4. lis 2013 v 11:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl při kojení se mohou užívat antidepresiva také:slight_smile: hlavičku vzhůru, psychiatr s tebou musí taky probrat jak se cítíš, co se děje, aby ti nasadil léky. a ano, je důležité najít toho správného, někdy je to nadlidský úkol
4. lis 2013 v 11:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl už nikdy, ale počkej, až ti řekne mama, nebo až se ti bude usmívat, jak šílené jen proto, že jsi na něj udělala kukuč :grinning: to je lepší jak prášky, ale někdy je prostě potřeba pomoci i mamince, aby byla v pohodě a zvlášť při poporodních depresích či podobných stavech :slight_smile:
4. lis 2013 v 11:13  • Odpověz  • To se mi líbí
@oililygirl no tak jedna navsteva psychiatra to nebude, pocitej s mesicnima kontrolama... a pokud jde o terapii, uvedom si co chces, chces jendoho krasneho dne skoncit hospitalizovana na psychiatrii treba na mesic a nebo radeji jednou za tyden nebo za dva jit na 45min na terapii? Nedelam si legraci. To co popisujes, je vazne a bez soustavne lecby se neobejde. Take to ale prenasis na dite, cim vic budes v nepohode, tim vic i dite a vis kam to muze az zajit? Ze budes mit takovy strach, ze ho zabije nejaky mimozemstan, ze ho radeji zadusis sama. Nedelam si legraci. Zacni se lecit.
4. lis 2013 v 11:15  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@oililygirl Kočko určitě zajdi za dobrým psychitrem, ale pokud možno přes reference. O zváží na jaké léky by to bylo, může se stát, že ti krátkodobě dá antipsychotika. Zvýšená námaha kolem dítěte může být startovací moment pro vznik psychozy a pokud bys měla víc příznaků dá se tomu předejít krátkodobým nasazením antipsychotik. myslím teď hlavně na ty strachy z nadpřirozených bytostí a tak. někdy se prostě v mozku zvýší produkce dopaminu a kdyby dlouho nekontorolovaně přetěžoval receptory může vzniknout psychoza. Kékama se tomu přetěžování a vzniku nemoci předejde. Určitě nejsi blázen! Už jen to, že o tom víš že to nneí v pořádku a jsi ochotná k doktorovi zajít svědčí o tom, že jsi jen přetížená a budeš v pořádku. Pokud je to vážné, tak člověk nepřipuští, že je chyba v jeho hlavě a prostě trvá na tom, že on je v pořádku ale okolní svět je divnej. Ale neváhej, zajdi si pro léky. Fajn by bylai psychoterapie, ale v první řadě to chce léky. Nemůže ti někdo pomoct, že bys víc spala? babičky nefungují?
4. lis 2013 v 11:16  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@oililygirl zkus riaps praha 3 nebo centrum krizové intervence bohnice (dle bydliště)
4. lis 2013 v 11:24  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@oililygirl ježiš, tak takhle jsem to vůbec nemyslela... držím pěstí :slight_smile:
4. lis 2013 ve 14:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek