Deprese, fobie, vyhoření u manžela - jak to řešit?
Ahoj, dobrý večer, manžel už asi měsíc trpí špatným dýcháním, úzkostí strachu se nadechnout (jakože se nemůže nadechnout) tak jsem ho poslala na krev vše v normě,tlak v normě,jenže poslední týden je agresivní jakože se s každým hádá zbytečně vyvolává reakce,vadí mu vše,ven nechce jít,teď má úplně šoky že by měl někde jít někde ven, má pocit,že všichni mu chtějí ublížit,že se musí bránit, neustále spí,teď má dovolenou a spí aj 18h. Teď se má vrátit do práce a rozbrečel se že nikde nejde,že to nezvládne,běžně pracuje 6h beztresove zázemí, klidná práce..
Objednala jsem ho včera k psycholožce na čtvrtek,co myslíte že to je,jsem z toho v šoku vždy byl vůdčí typ, sebevědomý a teď nechápu.
Souhlasím s @liberol ... Přesně to, co ty popisujes, zažíval kamarád. Začalo se mu to dít svým způsobem "z ničeho nic'. Měl jakoby přepinaky. Chvíli se cítil v klidu, tak se rozhodl jet na nákup. Sotva dojel k obchodu, přepadl jej "záchvat" a nemohl z auta vylézt. Byl v tu chvíli prostě přesvědčený o tom, že pokud vyleze z toho auta, něco se mu stane. Párkrát mu bylo třeba volat i sanitu. Poté se dostal do léčebny (jen na cca 14 dní) a byl propuštěn do domácí péče s léky. Léky bere ale dodnes. Už cca 7 let. Ale funguje už úplně normálně. Nemá záchvaty a je schopen všeho. Jinak on když měl světlou chvilku, uvědomoval si, že má nějaké stavy. Ale prostě popisoval vždycky, že jakmile to na něj přijde, přepne mu mozek, a konec. Není schopen v tom stavu žádného "zdravého" myšlení.
Panická úzkostná porucha. Potřebuje psychiatra a léky. Psycholog pomůže až následně, bez léků se mu neulevi a terapie nezabere.
Úzkostná porucha. Já to mám po špatných zprávách ohledně synova zdravotního stavu. Nespala jsem 18 hodin, ale úzkosti před každou návštěvou lékaře, pocity nebezpečí a strachu o syna který mě až paralyzoval v kombinaci s depresemi. Sám nebo tím že si popovídá jednou s psychologem to nezvládne. Potřebuje pomoc psychiatra - nasadit antidepresiva a doplnit pravidelnými sezeními s psychologem.
Manžel s tím bojuje už skoro rok. Pro všechny je to peklo. Pomůže jedině psychiatr a medikace. Posléze DOBRÁ terapie. Špatný terapeut spíš i ublíží (samozřejmě ne vědomě). Je to chlap, takže určitě doporučuju terapeuta chlapa. Je to běh na dlouhou trať. Moc přeju, aby to u vás šlo lépe. My zatím nemáme vyhráno. Je to velká bezmoc.
Mám za sebou, je to už šest let. Panická úzkostná porucha, nevíš, co se sebou a nejde to ovládnout. Xkrát sanitka, nemohla jsem dýchat (mohla - je to v hlavě), pět měsiců jsem byla jak z jiného světa. Bála se usnout, že nebudu moct dýchat a umřu, bála se rána - že nebudu moct dýchat, bála se ...žádné racionální vysvětlení není dost dobré. Byla jsem v práci, musela jsem domů. Byla jsem doma, musela jsem do práce. Neměla stání. HOdinu mi bylo super, že bych létala, a potom zase znovu.....Člověk by to rád překonal, pochopil, ale není to v jeho moci.
1. psychiatr, ad - trvá než zaberou, měsíc je třeba - pokud ne, jiná vyzkoušet..
2. v období, když začínají světlé chvilky - kdy si člověk uvědomí - aha, to je psychika, dneska mi bylo celý večer normálně....je čas na terapii - psychologa. Dříve na to nemusí být síla....dopodučuje se (a já také doporučuju) kognitivně behaviorální terapie, která naučí pacienta pracovat s vlastními myšlenkami.
Je to docela náročný - ale efektivní.
Podívej třeba sem:
https://www.vycvikkbt.cz/co-je-kbt
A KBT musí dělat terapeut, který to ovládá, ne každý, tak držím palce, at najdete.
tady je něco víc o vyhoření a panické poruše https://wave.rozhlas.cz/moje-terapie-epizoda-5-...
Připomíná mi to panickou poruchu. Nepřihodilo se manželovi něco ošklivého mimo domov? Vypadá to, že pouze doma se cítí v bezpečí. To dýchání (pocit se nemoci nadechnout)je ze stresu. Měla jsem úplně stejný stavy, ale už je to více jak 15 let. Je mi manžela líto, je to strašný pocit. Ale jde to zvládnout a vrátit se plně zpět do života předtím. Držím Vám palce a psycholožka je výborná volba pro začátek🍀✊