Hledá se nejstarší maminka
Ahojky holky jen ze zvedavosti, mám dve deti . První skoro ke 30tinam druhe skoro ke 33 tinam 🙂 druhe je jeste miminko a chci si ho vymazlit. Moc bych rada šla do třetího, ale to počitam už mi bude kolem 40. Zkušenosti prosím s tímto věkem? Holky jak to zvládáte.
První dítě v 21letech a 4 dítko ve 40letech řekla bych to asi tak ted si to užívám a vychutnávám nejvíc, sice člověk už není tak pružnej jak ve 20letech ale je zase klidnější,vyrovnanější.Všechny děti plánované.
Nasi prvni dcerku jsem si vezla na sve 30. narozeniny domu. Muze jsem potkala az ve svych 28, temer 29 letech. Pet let na to jsme se snazili o druhe. Neslo to :( Proces umeleho otehotneni a tri roky trapeni. Loni v srpnu jsem si rekla a dost. Uz to nema cenu. Stalo nas to 100 tisic a jen deprese a 10 kg nahore. Dala jsem detoxy, zacala behat a chodila k lecitelce aby me od tech hormonu co do me prali ve velkym vycistila. A pul roku na to jsem zjistila ze jsem tehotna ;) Dle lekaru nemozne. Za 9 tydnu budu rodit. Bude mi necelych 40 let. Mala je zdrava ani plodovka nebyla nutna. Vsechny vysledky mam vyborny. Dokonce pry i lepsi jak mladsi zeny 🙂 Porodu se nebojim. Muj prvni byl hrozny takze verim ze ten druhy bude lepsi ;)
lidi kolem 50, relativně mládí, maji starost o děti ještě a musí ještě pracovat, ti moc hlídat nemuzou. Neustále tady ctu jak někdo nemá hlídací prarodiče, neboť ti jsou v práci. Jinak jak už tu psaly ostatní, člověk si nemůže vždy vybírat. A vidím to i u kolegyní, 50 letech babiček, ty jedou na plny plyn, nehlidaji skoro vůbec a chtěly by. Stvou se, jsou vyčerpané, pomáhají dětem, spis to nezvladaji. Já mám mamku i tchyni v důchodu, hlídání úplně v pohodě kdykoli si vzpomenu, někdy i nonstop cely týden, když odjizdim za práci.
@pajuska252
Napisu to z pohledu ditete,me mela mama.jako treti dceru v 39 letech. Mamka pracovala ve fabrice jako tkadlena, starala se o dva stare rodice, v dobe meho 6nedeli se rozvadela s mym otcem. V mych cca 3 letech mi pravne zarucila,ze v pripade jeji smrti me bude mit v peci nejstarsi sestra (v te dobe ji bylo 20 let). Nemela nejlepsi podminky,ale.rikala mi,ze nikdy nelitovala,ze me mela. Z pohledu me bylo nejhorsi to,ze mama kolikrat mi chtela v mnoha ohledech vyhovet,ale v temer 60 letech na to uz nemela silu (vylety napr), co je ale super,tak ma hodne mlade kosti,kterym pry pomohlo to,ze mela pozde dite a nejak se zastavil proces ridnuti kosti. Kdyz se ale treba kouknu na mou starsi sestru,ta ma nyni 46 let,deti 25 a 19,uz ma kantare a vy budete mit skolaky...tady to neni jen o cisle mit pubertaka kolem, kdy uz lide maji vnoucata...
První dítě v 35 a katastrofa....
Těhotenství celkem v poho, jen mě doktoři honili po všech čertech kvůli věku. Ale starost o dítě mě totálně vyčerpává, holt už jsem stará škatule, unavená, všechno mě bolí. Už bych do toho nešla:(
Tak me mela mamka ve 32 a tatka dokonce ve 43- venovali se nam, to co tatka uz nezvladl, tak nas nechal naucit (brusle,lyzovani)-vedl nas k hudbe, ke sportu, pubertu jsme meli bezproblemovou (s brachou), radne jsme studovali, vystudovali VS, zacali pracovat-tatka ma ted 80 a tesi se zmych deti-chodime tam casto na navstevu, s mou mamkou si uzivame spolecny cas-ona uz je v duchodu,ja jsem uz sestym rokem na RD-takze dopoledne jdu k nim, ona nas pak doprovodi,ma cas,je vklidu🙂)) deti kdyz tak hlida-pokud potrebuji k lekari, neco zaridit, chvilkovy oddech (napr. dopoledni kafe s kamoskou-to ma jen jedno dite, druhe je ve skolce),jinak hlidani nepotrebuji-deti zvladam sama, jo-ted hlida, ale na prani syna, ktery chce byt u babicky-treba i na spani-ale to je jeho prani-babicka to dela rada🙂)) takze u nas starsi vek rodicu je super 🙂))
k tematu-ja melaprvni dite ve 31, druhe 33 a ve 36 treti 🙂)))mela bych i driv, ale nebyl vhodny partner 🙂)) stare se necitim,klidne bych rodila dal, starost o deti zvladam, protoze jsem po nich cely zivot touzila a uzivam si to-doma jsem spokojena, nikam me to nezene, vse jsem si uzila pred detmi a neco budu uzivat, az me nebudou potrebovat-mam svuj zivot rada 🙂))
Je mi 38 let, syny jsem měla v 33 letech a druhého v 35 letech. Moje mamka mě měla také až v 35 letech. Současně je mamce 72 let a fyzicky na tom není moc dobře, má problémy s koleny a dojde maximálně na zahradu a zpátky. Všude ji vozím. Mám i 92 letou babičku o kterou se starám. Do toho dvě malé děti. Holky, modlím se, aby moji synové nečekali s pořízením rodiny po 30tce! Chci si svoje vnoučata užít v plné síle a přeju jim, aby taky na ně měli dostatek energie.... jsem moc ráda, že jsem se synů dočkala, ale pokud bych si mohla vybrat, určitě bych je měla radši o 5 let dříve , aby si je víc užila moje mamka, která je nade vše miluje stejně jako já 🙂 tak to cítím 🙂
Jeho táta to nějak sepsal před smrtí, když věděl že už jde do tuhého. Bylo to nějak notářsky jen ověřené. Stal se jím jeho bratr
1.dcera ve 24 poslední syn ve 43 a kousek,máme s manželem celkem 8 dětí,4 holky a 4 kluky 🙂
Já nikoho neodsuzuju jen mi tady z těch příspěvků přijde že se řeší v starším věku jen jak dítě počít, donosit a prvních pár let a co potom? dítě si přece pořizuju na "celý" život a tím že ho vypiplám pár let přece nestačí, počítám s tím, že ho budu učit jezdit na kole, na bruslích, na lyžích/snowboardu, že mu budu pomáhat se školou, že ho vezmu k moři, že se mu budu věnovat a podle mě s přibývajícím věkem ubývají síly, nervy, energie, chuť... navíc se taky musí počítat s tím, že bude chtít studovat a počítá se s tím, že si půjde po brigádách, ale tak rodiče by mohli trochu pomoct a podbořit... nehledě na to, že když si pořídím děti "pozdě" tak až budou ony potřebovat pomoct s dětmi já už třeba nebudu moct a budu "přítěží" mé děti budou mít malé děti a ještě se budou muset starat o mě a pomáhat mi. já to nemyslím zle. jen mi přijde, že je moderní si co nejdýl užívat, jezdit po světě, budovat kariéru a děti prostě až časem, pak to třeba xy let nejde a matky mají děti až kdovíkdy... samozřejmě chápu, že bez spolehlivého chlapa a zázemí to nejde a někomu nezbyde nic jiného než ty děti mít až pozdě, ale teď je to tak nějak "móda" taky je rozdíl mít první dítě ve 40 a xté dítě ve 40... Kamarádka co čeká druhé dítě v 38 už špatně zvládá i první holčičku, která je extrémně hodná, nevím co by dělala s rarachem co mám já a co se nezastaví... a taky se mi svěřila, že ji rodiče měli pozdě a u tatínka to vypadá v 73 letech na alzhaimera, takže bude mít dvě maličké děti, psa a k tomu bude muset pomáhat mamce s taťkou a třeba se zhorší zdraví i mamince a bude mít na starost oba... já jen chtěla sdělit i svůj pohled na věc a jak už jsem psala, nikoho neodsuzuju. jen si říkám, že to že chce člověk děti a je šťastný že je má třeba i "pozdě" je jeden úhled pohledu, ale člověk by měl myslet i na to, jak se ty jeho děti jednou v dospělosti budou mít a určitě si nemyslím, že je povinnost prarodičů si děti brát a hlídat, ale já to vidím jako samozřejmost, naši hlídají a já chci jednou hlídat a mít sílu a energii na své vnoučky...
@pajuska252 a co bys teda delala ty,kdyby se ti nezadarilo mit deti "vcas"? Vazne me to zajima.
Ja mam deti pozde, jedno v 36, druhe ted v 38. Rada bych je mela driv, ale proste to neslo, cekala.jsem ma ne.sedm let, podarilo se po sestem a sedmem IVF. Souhlasim s tim, ze je to.nekdy narocne, zvlast ted, kdyz uz jsou dve..nez se najde.nejaky system a režim..
Na druhou stranu jsem.moc rada, ze je mam i ted a musim doufat, ze je zvladnu vychovat. Toho se popravde desim..ale může se stat kdykoliv cokoliv i mlade matce, takze na to se snazim nemyslet.
Unava...snazim se brat si priklad z zen z drivejska..kdy byl standard mit deset deti, pracovat od nevidim do.nevidim, bez jakychkoliv modernich vymozenosti..kdy se praly plinky, vyvarely, pro vodu se chodilo kdovikam..a zvladly to..a kdyz rodily posledni deti, taky.nebyly nejmladsi..
Kdyz to zvladly ony, musim to zvladnout i ja, s pomoci pracky, mycky, vysavace, mikrovlnky, trouby, apod..
Pomoc prarodicu...kdyz to beru podle sebe, tak moji rodice jsou oba jeste pracujici. Mamka mi tak jednou za dva tri tydny pohlida malou na dve hodiny abych mohla jit treba.k doktorovi nebo.neco vyridit..ale vzhledem.k.tomu, ze pracuje vicemene nepravidelne, tak se na to.neda spolehat a vetsinou si to musim zaridit jinak nebo si vzit deti s sebou..o nejakem castejsim nebo.pravidelnem hlidani nemuze byt rec.
Do te doby, nez.moje deti budou potrebovat pomoct s hlidanim, se muze stat cokoliv, muzou.opet prodlouzit odchod do duchodu na 70let a stejne by neslo pomahat hlidat vnoucata...takze na to.nemyslim..
Hlavne zustat zdrava..nic vic si nepreju.
@pajula123 nenapsala jsem proti tobě ani nikomu jinému nic špatného, neodsoudila jsem tě nic. nevím co bych dělala, nežiju tvůj život, nevím proč jsi byla tak nebo tak dlouho s nevhodným a méně vhodným mužem, pokud jsi chtěla děti brzy, nevím o tobě nic a neodsuzuju tě. jen jsem chtěla napsat svůj názor a to snad můžu, ano asi bych taky nakonec měla děti tak jak by se povedlo, ale na kdyby se nehraje... já vždy věděla že děti chci a že je chci brzy, původně jsem je chtěla ještě o dost dřív než je mám a podle toho jsem se chovala a hledala si partnera k sobě, přešla z hledání očima na hledání srdcem a rozumem, chtěla jsem partnera se kterým se na dětech schodneme, nakonec jsme je měli po 7mi letech vztahu, po zařízení bydlení, po svatbě, svatebce...
@pajuska525 jenze, clovek kolem tricitky a vic ma uz zase vetsinou stalou praci, slusne bydleni a muze svym detem nabidnout vic.....ja se ve svem veku citim dobre, me deti budou mit vse potrebne. Nehlede na to, ze me meli rodice v obdobnem veku jako mam dnes deti ja. Brachu mam o deset let starsiho. Na me rodice byli hodne prisni, vic nez nabratra, ale nebylo to vekem, jen tim, ze jsem byla holka....
Ano, mohla jsem mit deti driv, s manzelem ted budeme spolu 11 let, ale chteli jsme dum se zahradou a dnes vim, ze to bylo dobre rozhodnuti....zahradu a hracky venku syn miluje a vyradi se. A mam hodne divoke dite, druhe porodim kazdym dnem a budoucnosti se nijak nebojim...,. Do duchodu mam sama dalsich 31 let a to decka budou davno samostatna. A ze se muze neco stat? Nemocni jsou lide i ve dvaceti, nabourat do auta ti take muze nejake pako kdykoli, valka muze byt kdykoli....takhle premyslet, nemohl by mit clovek deti nikdy....
Jinak hlidani prakticky nemame a nejde jen o vek prarodicu....proste na to nejsou...vyhrat si dve hodky nejlepe v me pritomnosti, kdyby neco, a zase decko vratit....hlidat sice jejich povinnosti neni, ale ja sama travila detstvi u babicek.....
Jak to tady tak čtu jsme nezodpovědné mít dítě po 40.No napíši to asi tak moje máti mě měla v 27letech jakožto třetí a poslední dceru.Když jí bylo 46let měla CMP-cevní mozkovou příhodu s rozsáhlou epilepsii. Nechodila ,nemluvila,záchváty epilepsie 2 roky trvalo než se jakž takž rozhodila,měla 10 let tracheostomií denno denně výměna,čištění. Mě bylo 19let když se jí to stalo.Po porodu syna když mu bylo 5 měsíců se moje máti rozhodla že chce abych se oní starala já.Nicméně byli to náročné roky psychicky,fyzicky.Loni jsem mamku po domluvě se sestrami dala mamku do domova důchodců pro takto postižené lidi.Nedokážete si představit tu úlevu syna si vychutnávám a kojím ho pořád mám času a lituji že toto jsem nemohla dát dětem před tím.Tak nevím byla moje matka nezodpovědná že mě měla????Mám vyčítky svědomí ale když vidím že se tam má dobře jezdí snimi na výlety mají pořád nějaké akce.
@pajuska252 pises,ze nesoudis,ale uz zase soudis...nikde jsem nic nepsala o nevhodnem a mene vhodnem partnerovi,chvalis se,ze jsi nehledala ocima,ale srdcem a rozumem...a jak vis,ze stejne tak nehledali i ostatni?
Jinak souhlas s @marketa11112 - to,ze ma nekdo dite brzo,neni zaruka vubec niceho. Dve me kamaradky mely o dost mladsi rodice nez ja a uz jsou mnoho let bez mamky,bohuzel.
Moji rodiče chtěli dítě hned po svatbě (mamce bylo tehdy necelých 24 a taťkovi o rok míň), bohužel se nedařilo a podařilo se až po téměř 15ti letech snažení. Takže když jsem se narodila, bylo mamce 38, taťkovi 37. V té době už bylo běžné mít v tomto věku vnoučata. Jako malá jsem to brala jako nevýhodu - kamarádi se mě pořád ptali jestli jsou to moji prarodiče, lidi kteří nás neznali automaticky říkali ,,babička" atd. - bylo mi to líto. Sice se mnou rodiče normálně jezdili na výlety, na kole apod. a v tomhle ohledu jsem jejich věk nijak nepociťovala, ale možná i tím, že na mě tak dlouho čekali, byli hodně úzkostliví a zvlášť mamka mě nechtěla nikam pouštět a byla na mě hodně přísná... Když jsem otěhotněla já, bylo mi 25, příteli o 9 víc a dítě jsme ještě neplánovali, nicméně stalo se, tak jsme to brali tak jak to je, syn se narodil v mých 26ti, teď jsou mu 3. Chtěla bych ještě jedno dítě, ale to pokud možno co nejdřív, protože sama na sobě cítím, že s přibývajícím věkem už nemám tolik trpělivosti a zároveň chci, aby si i to druhé vnoučátko naši ještě užili. Synka mi občas na pár hodin pohlídají, přestože je to raubíř, tak mu ještě stíhají a já jsem ráda za to, že to tak je a že si můžeme navzájem všichni užívat společné chvíle, že jim zdraví ještě slouží. Ale samozřejmě čas je neúprosný a je mi jasné, že lepší už to nebude, spíš naopak, a vidím u jejich vrstevníků, že být téměř v 70ti v plné síle není samozřejmost, většinou už lidi mají nějaké zdravotní problémy. Chápu, když má někdo dítě v pozdějším věku, u mých rodičů to teď v dospělosti beru jako plus, protože teď když už mám já rodinu, jsou už oni v důchodu a můžeme spolu trávit více času, ale sama bych takhle pozdě děti nechtěla, myslím, že ve 40ti už nebudu mít tolik energie jako teď a kromě toho partnera mám o 9 let staršího, takže v době, kdy mně bude 40, mu už bude téměř 50 a to už je podle mě věk, kdy si člověk zaslouží už trošku zvolnit a ne ještě vstávat ke řvoucímu miminu. Samozřejmě když to dřív nejde - není partner, zázemí, nedaří se otěhotnět apod., tak je lepší počkat, osobně ale moc nechápu ty případy (a v okolí jich mám několik), kdy se holka pořád za něčím honí, buduje kariéru, užívá si, přestože partnera i zázemí už dávno má, a v 38mi si vzpomene, že by chtěla děti a ejhle, ono to nejde...
@pajuska252 ver,ze si to uvedomuju moc dobre-nasim bylo 35 a 36,kdyz jsem se narodila,coz bylo na tu dobu fakt hodne pozde. Ted je jim 74 a 75 a synovi rok a pul. Bydli daleko,kdyz jsem tam,na celodenni hlidani to neni,ale jsem stastna,ze je mam a ze nas syn ma skvele prarodice. Maji mu hodne co dat,i kdyz s nim nebudou jezdit na kole ci hrat fotbal.
Spis mam dotaz: co bys delala na mem miste? V tom "spravnem" veku nebyl vhodny tatinek. V "mirne nespravnem" uz ano,ale zase se dlouho nedarilo. Co bys delala ty? Poridila si dite ve "spravnem" veku s nahodnou znamosti? Po uplynuti "mene spravneho" veku se na to vykaslala a dite uz nemela?
Ac jsrm to nikdy neplanovala mit dite "pozde",neprestanu byt vdecna za to,ze ho mame.