Jak překonat stres z podrazů a zlepšit zdraví?
Dobrý den, tentokrát trochu z jiného soudku. Mám za sebou těžké období, kdy se na mě nahrnuly podrazy snad ze všech stran během velmi krátké doby. Doteď nechápu, že vše bylo tak načasované, že se to tak seběhlo, vůbec spolu jednotlivé události nesouvisely. Už tomu jsou 3 roky a pořád se mi nedaří se úplně vzchopit. Začala jsem mít problémy se spánkem, zhoršená štítná žláza, náběh na tetanii, blokáda žeber, seborea...Vím, že to vše nastartoval extrémní stres, ale co teď, jak se dát do kupy? Spíš mi jde o nějakou inspiraci, zda někdo má vlastní zkušenost, co vám pomohlo. Děkuji.
Jestli jsi dostala hodně kopanců od života a zdravotně se sypeš, chce to terapii. Ty události, co se ti staly tě hodně zasáhly a musíš si je zpracovat. Jinak tě budou pořád dobíhat. Já jsem fanda psychosomatiky, jejíž zjednodušená definice je, když nemáme zpracované emoce, tak se to projeví jako nemoc. Ta blokáda žeber ti může signalizovat, že jsi celá zablokovaná z té situace, štítná žláza je jako emoční štít a ty jsi zažila emoční zásahy s kterými jsi se nevyrovnala. Částečně funguje, zastavit se, přiznat si, kde mám problém, přijmout ho, už to je obrovský posun.
Já mám ráda knížky z oblasti osobního/duchovního rozvoje. Fajn knížka je Miluj svůj život od L. Hay a od H. A. Amara Zrození bohyně válečnice a Cesta bohyně válečnice. V druhém díle autorka rozebírá odpuštění. Tam jsem pochopila, že člověk neodpouští druhému, že mu ublížil, protože se odpouštět má, ale odpouští kvůli sobě. S odpouštěním máme spojené mýty, odpuštění neznamená, že daný člověk nám má právo ubližovat, že dané jednání bylo správné, že ho schvalujeme a může v tom pokračovat. Je to o tom, že my danou situaci opustíme a ona nad námi přestane mít moc, přestane nás zraňovat. Přirovnává to k tomu, že držíme horký hrnec, který nás pálí a my křičíme, ať toho ten druhý nechá, ale jediný, kdo může ten horký hrnec pustit jsme my. Mám ráda i 4 dohody od Dona Miguela Ruize v podobě divadelního představení Jaroslava Duška.
Pokud možno nestýkat se s těmi lidmi, co ti ublížili a převzít odpovědnost za svůj život a budovat si svoje štěstí bez nich. Buď na sebe hodná, ber to jako proces, kdy si máš něco zpracovat. Každý něco řeší.
Někam k psychologovi už chodíš? To by nebylo od věci, začít se léčit nejdřív po te psychické stránce. Jinak to tak bývá no, zažil kazdy druhy, kdyz se něco sere, tak všechno nejednou a ve velkém. Ty teď nekoukej na minulost, ale dopředu. Snaz se zamezit podobným situacím a mysli pozivitne, špatně už bylo, teď už bude jenom lip 🙂
Jak píšeš o podrazech, tak právě proto si jen tak někoho k tělu nepustím. Můžu se s lidma bavit o všem možném, ale ve skutečnosti se spoléhám a skutečně věřím jen málokomu z nich. Spoléhám se hlavně sama na sebe. To mě naučil život. Je to kruté, ale člověk na svět přichází sám a sám i z něho odchází. I smrt blízkých mě naučila, že i po těžkých ztrátách jde život dál. Neznamená to, že člověka nic nebolí, ale každý nový den je další šance a nemá smysl se utápět v minulosti. Jinak těžká zrada pro mě znamená skoro něco jako smrt toho člověka - ten člověk pro mě v mé mysli a srdci umřel a stane se cizím.
Chápu, že některé zkušenosti hodně bolí, ale je fajn si z toho vzít nějaké poučení. Třeba důvěřuj, ale prověřuj. A navíc si vždycky říkám, že na každou svini se voda vaří.
Možná si po všech těch trápeních začneš víc vybírat lidi kolem sebe. Možná posílíš svůj instinkt a poznáš téměř s jistotou, když někdo lže a manipuluje. Někdy je lepší být sám než s falešnými lidmi, kteří jen využívají okolí a hází na ostatní své chyby a vinu. Máš právo žít šťastný život, tak se postav sama za sebe a pošli do **** lidi, co z tebe jen vysávají energii. Nebuď jejich oběť. Možná bych si přečetla a nebo poslechla něco o udržování osobních hranic.
Já si v životě prošla peklem. Otčím mě roky psychicky týral, občas došlo i na fyzické napadení, matka to dávala za vinu mně. Mám těžké trauma. V partnerských životech jsem taky dostávala jednu ránu za druhou, nevěry, lži, podvody. Psychosomatické poruchy jsou dost vážné… Taky mám štítnou žlázu, tachykardii, loni mi vyndali nádor… Nikdo nestojí za to, abychom si dodělali ještě zdraví. Ono je to těžký, se v tu chvíli sebrat a mít hlavu vzhůru. Pomůže terapie, nicméně pro mě bylo důležité si říct, že s tím bohužel nic neudělám. Jsou to věci, které nezměním a nevrátím zpět. I jsem si vyčítala, že to byla moje vina, ale nikdy to moje vina nebyla. Někteří jsou prostě svině, ano, zabolí to, ale odpad se vynesl sám. Čas to spraví. Držím palce.