Jak správně cvičit a překonat demotivaci?
Ahoj holky, hledám tu podporu. Od března jsem začala cvičit z důvodu zdravotního. Začala mě bolet záda a potřebuji zkrátka zesílit. Začínala jsem na 2x v týdnu, postupně přidávala na 3 tréninky v týdnu. Myselala jsem si, jak jsem se zlepšila, záda mě také přestala bolet, což je pro mě skvělé. Od srpna jsem si přidala jedno cvičení s trenérem, který je fyzioterapeut. A to je masakr. Připadám si jako debil. Každou lekci jsem totálně odrovnaná, ale co hůř, neumím cvičit technicky správně. Připadám si jak blbec a dnes už se mi chtělo úplně brečet, když mi poněkolikáté vysvětloval, jak správně dělat dřep, výpad. Jsem stále hodně slabá a tím, jak provádím dřepy špatně, tak mě začaly bolet kyčle. Je tu někdo, kdo je také takové tele a zda to zvládl překonat a rozcvil se, aby cvičil dobře? Cvičení je pro mě hrozně těžké.
@anonym_autor nejsi v tom sama, já cvičila 6let, teď po porodu chodím cvičit znova a začala se mnou cvičit i kamarádka. Taky ji musím hodně říkat, jak správně držet tělo a jak dýchat. Někdo se učí rychleji a někdo pomaleji. A to, že máš trenéra je hlavně jen dobře, od toho přece je aby tě to naučil 🙂
Já mám strašný problém na lekcích jako zumba, aerobic atd. pochopit, kam mám strčit ruce, kam nohy. Prostě napodobit cvičitelku a ještě zrcadlově. Asi jsem taky mimoň v tomhle. Nebo na józe si myslím, jak mám to tělo jako instruktorka a ani houby. Neumím to sama na sobě poznat, zda je to technicky správně nebo ne. Tělocvik mi nikdy moc nešel. Jsem na sport lama. Dodneska mám trauma z na mě řvoucí tělocvikářky. Ale řekla bych ti vytrvej, začátky jsou krušné.
Koukáš na to špatnou optikou a jsi k sobě nesmírně kritická - proč se nepochválíš za to, že už půl roku cvičíš, že tě přestala bolet záda a že jsi dokonce šla v létě dál a zaplatila si odborníka, který tě naučí ten pohyb provádět správně? To je přece od nicnedělání obří posun ;) Jinak já mám takové motto "Věřím v proces a progres." a moc mi to pomáhá překonat tyto stavy...
Já mám strašný problém na lekcích jako zumba, aerobic atd. pochopit, kam mám strčit ruce, kam nohy. Prostě napodobit cvičitelku a ještě zrcadlově. Asi jsem taky mimoň v tomhle. Nebo na józe si myslím, jak mám to tělo jako instruktorka a ani houby. Neumím to sama na sobě poznat, zda je to technicky správně nebo ne. Tělocvik mi nikdy moc nešel. Jsem na sport lama. Dodneska mám trauma z na mě řvoucí tělocvikářky. Ale řekla bych ti vytrvej, začátky jsou krušné.
@aedoss Aerobic to mi připomíná jak jsem na střední začala chodit s kamarádkou na step arerobic. Nikdy předtím jsem na žádný aerobic nechodila. Vypadaly jsme jak dvě trdla, cit pro rytmus nic moc, totální zmatenost při těch pokynech double step touch atd. Prostě jsme se nějak snažily napodobit pohyby, když jsme po pár měsících už chápaly, co znamenají některé věci a já trochu začala vědět, co bude následovat, tak cvičitelka změnila sestavu a já byla zase v háji 😅 Chodila jsem tam rok, pak jsem radši začala chodit na spinnig 🙂
Já se hlásím ;) nejsem teda sportovní tele a technický věci mi celkem jdou, ale roky jsem chtěla začít posilovat, hrozně jsem se styděla a po mateřský to bylo ještě horší. Pak jsem se hecla, chodím dva roky pravidelně s trenérkou a posun je neskutečný. Chodila jsem domů fakt rozbitá, tak půl roku si to sedalo, než si tělo fakt zvyklo. Jsem celoživotní sportovec, ale trenéra na silovku jsem měla vyloženě doporučeného od fyzio. Každopádně určitě musí přizpůsobit cviky tvým aktuálním možnostem a pomalu je posouvat dál. Bavili jste se o těch dřepech a výpadech??
Taky si říkám, jestli není špatně něco v trenérovi. Samozřejmě to určitě musí být náročné a musí se člověk fest snažit. Plus každý není talent od přírody. Ale jestli Ti umí cvičební plán dobře sestavit, jestli umí dobře instruovat a taky namotivovat, pochválit...
Já mám strašný problém na lekcích jako zumba, aerobic atd. pochopit, kam mám strčit ruce, kam nohy. Prostě napodobit cvičitelku a ještě zrcadlově. Asi jsem taky mimoň v tomhle. Nebo na józe si myslím, jak mám to tělo jako instruktorka a ani houby. Neumím to sama na sobě poznat, zda je to technicky správně nebo ne. Tělocvik mi nikdy moc nešel. Jsem na sport lama. Dodneska mám trauma z na mě řvoucí tělocvikářky. Ale řekla bych ti vytrvej, začátky jsou krušné.
@aedoss tak to já taky, jako na aerobicu jsem byla dvakrát a naposledy 🤣 vůbec jsem se nechytala, připadala jsem si jako mimoň, proto jsem si oblíbila inviduální cvičení. Trenér mě naučil jak správně cvičit a pak jsem cvičila a cvičím sama se sluchátky. Nikdo mi nic neříká jak mám co dělat a jedu si své tempo.
Jednak to tomu trenérovi řekni. Požádej ho oindividuální úpravu tempa/zjednodušení cviků - on je tam pro tebe, ne ty pro něj. Jasně mu řekni, že chceš cvičit, aby ses cítila lépe, ne proto, abys budovala svaly a měla namakanou figuru i za cenu bolesti. Dobrý trenér ti sice řekne, že úplně bez bolesti to nepůjde, ale zvládne postupně trénik sesumírovat tak, abys druhý den vstala z postele (s trochou nadsázky). Určitě ho upozorni na ty kyčle - přetížení kloubů je problém a když ho neřešíš, zhoršuje se.
A druhak... 25 let dělám trenéra všestrannosti. Každý rok máme nějaký doškolovací kurz... Téměř vždycky z toho kurzu odcházím s pocitem, že jsem nemehlo, které neumí ani sedět na židli/ držet záda v "kočičím hřbetu" ... A o tom právě cvičení s trenérem je. Aby tě upozornil na drobné chyby, které už sám nevidíš. Aby ti ukázal ještě pečlivější provedení cviku, kde zapojíš další a další svaly, které do teď spaly... ... Když jsem dělala kurz zdravotního tělocviku, měli jsme třeba dvouhodinové školení, které bylo jen o tom, jak být v "kočičce" ... školení pro lidi, které x let vedou pohybové lekce a každý počítá, že se přece hýbat umí. ... Bylo naprosto skvělý, ale všichni jsme odcházeli s tím, že jsme fakt hodinu dřeli na tom, abychom zvládli "blbej" kočičí hřbet (a druhou hodinu korigovali toho druhého). ... Takže... je to normální a je to správně 😉 .
Mně trvá vždy minimálně dva roky, než se dostanu do formy. Čím jsem starší, tím je to horší. Ale podstatné je, že se hýbeš. Že pro sebe něco děláš. Já to mám nastavené tak, že mě to musí bavit. Musím si ten pohyb užívat. Takže mám svoje, co mi vyhovuje a postupně přidávám. Právě proto, abych se neodrovnala.
Cvičíš s fyzioterapeutem. Prober to s ním. Pokud mu důvěřuješ. Určitě přijdete na to jak se necítít jako nemehlo. Kolikrát je to spíš v hlavě. Držím pěsti.
Malé dítě, když se učí chodit, tak také několikrát spadne, brečí, někdy se vzteká, že to nejde, trucuje, ale překonává se, ale prostě to pořád a pořád zkouší, neřekne si, už jsem spadla stokrát, po stoprvní na to kašlu.
Od srpna, to jsou dva měsíce, kdyby jsi cvičila od prvního. To je opravdu krátký čas na to, abys to začala dělat správně, pokud máš něco zafixováno dělat to blbě. Někdy jsi se to blbě naučila, dejme tomu klidně na ZŠ, a pořád jsi to dělala blbě. Kolikrát jsi to za tu dobu udělala blbě? Strašně mockrát, tedy jedeš na automatiku, to chvíli trvá než to přepneš. Normálně se vybreč, pak si utři slzy a zase pokračuj.
Já bych trenéra požádala o menší tréninkové dávky, že potřebuji mírnější trénink, že se z toho cvičení nechci vracet odrovnaná, že vím, že pro zlepšení musím jít přes svůj komfort, ale fakt to neznamená, že se budu vracet zničená. Také bych ho požádala, ať vymyslí i jiné cviky, že nechci dělat tolik dřepů a výpadů, když tě z toho bolí kyčle.
A jsi skvělá, že na sobě pracuješ.