Návrat panické ataky bez zjevné příčiny. Co to způsobuje?

@lv já myslela, že když už jednou odešla, tak se jen tak nevrátí 😔

Panické ataky se vrací. Stačí psychické přetížení a je to...

@klokanka31 takže je to vlastně nekonečný kolotoč..

Jo, dá se to tak říct.

No já bych si dovolila nesouhlasit s tím, že se vrací. Pokud se člověk na to zaměřil na terapii, tak mu terapeut jistě poradil, jak s tím pracovat. Jak rozpoznávat příznaky nastupující ataky a jak předcházet jejímu rozvoji.

Samozřejmě každý má vznik panické ataky z jiných příčin, ale jedná se o hluboké nezpracované trauma. Člověk si připadá ohrožen na životě ať už z jakýchkoliv důvodů a tím pádem se mu spouští fyzické projevy základních pudových reakcí na smrtelné ohrožení - útěk/ útok/ ( někdy i paralýza).

Panická ataka je fyzická reakce těla na smrtelné nebezpečí ( zrychlený dech, tunelové vjdění, kdkrvení končetim, zúžení cév atp..). Avšak s tím, že tělo zůstává v reálu vlastně v klidu ( nebojuje s medvědem který jej napadl, neběží nikam ve snaze o záchranu života atp.) Jste tedy nehybní ale vydáváte maximální fyzický výkon. Plus mentální reakce - pocit ohrožení života, umírání, smrti)

Mě to spouštěly pocity odmítnutí partnera, který mě třeba ignoroval, byla tichá domácnost, nebo byl verbálně hrubý ( malé dítě odležené někde v džungli bez rodičů a pomocu prostě zahyne)..nesla jsem si trauma z dětství kdy na mě celkově neměl nikdo moc čas ( táta workoholik, mamka nešťastná a řešila asi spíš sebe). Pomohla mi až terapie se zaměřením na vnitřní dítě a komunikace s ním. ( " Zrovna si zě nevšímá ne proto, že by si tě nevážil, nejsi pro něj nikdo, má tě rád ...ale nevšímá si tě proto, že neumí komunikovat o nepříjemných věcech a tak utíká a schovává se").

Tím si člověk tu chaosální změť pocitů, které ho začínají zcela ovládat vlastně zracializuje- pojmenuje- uchopí je.. a tím od nich získává postupně nadhled...může se vědomě víc zaměřit na projevy těla a prodýchávat to, rozhýbávat zaťaté pěsti a postupně celé ztuhké tělo...vědomě se uklidňovat a racionálně si povídat s malou verzí sama sebe, která není dospělá jako teď mé já a nechápe věci z dospělé perspektivy...může se zaměřit na zazdrojování - zeptat se sám sebe " co mi teď udělá dobře?" " čím si teď mohu pomoci?" A udělat to.

Samozřejmě tohle lze aplikovat na mě, absolutně netuším, jestli by se něco z toho dalo aplikovat třeba na tebe. Každý případ je velmi individuální. Ale zkoušela jsi terapii? Lze nějak vystopovat, co ti to způsobuje? Co se ten den stalo jinak? Nebo kumuluje se něco poslední dobou? Atp.atp.

Pardon za dlouhý román, je to mé životní téma. Faktem je, že jsem měla panické ataky asi 4, 5 let. Stačil rok terapie a od té doby jsem neměla ani jednu ataku. Je to už 2 a půl roku.

@reeeza popsala jsi to dobře, ta terapie je stěžejní. Zkušenost, jak s tím pracovat je velmi důležitá a ve většině případů zabere, k rozvinutí/spuštění ataky ani nedojde, to je skvělé. Avšak i tak se vrací, a někdy se jí přímo předejít nepodaří, i když vím, jak s tím pracovat, o co se jedná, co dělat a je to velmi zřídka. Taky mluvím z vlastní zkušenosti, cca 20 leté.

@lv já to chápu. Jsme jenom lidi a je možné že někdy to prostě člověk zavčasu nevychytá, nepodaří se to atp..Je fakt, že 100% záruka, že se to nikdy nevrátí a neproběhne to znovu, ta tu prostě není. To je holt život 🤷‍♀️

Chtěla jsem tím dát hlavně naději, že když na tom a na sobě člověk pracuje, že se to může opravdu výrazně zlepšit. Není to neštěstí věc, která probíhá úplně mimo nás. Věřím, že jsme schopni nad mít alespoň z 50% i klidně časem z 99% kontrolu. Musí ale člověk vědět jak na to. Proto terapie je základ...Zároveň čím víckrát se to ustojí a zvládne, tím méně bezradný člověk je a tím menší to u něj může mít průběh. Bude vědět, že je schopný to zvládnout a to samo o sobě je strašně mocná zbraň.

Držím moc palečky!!!🫂☀️

@reeeza v tom úplně souhlasím, terapie je prostředek, jak to umět zvládnout. Rozhodně se ta úspěšnost zvládnutí vysoká, troufnu si sama říct, že přes 90-95%, roky bez nich.

Dá se s tím pracovat, a předcházet tomu.