Mé zdraví
tea80
6. pro 2008

Šílená únava a úzkost po porodu. Máte tenhle problém?

Ahoj maminky,
chtěla jsem se zeptat, jestli tu někdo nemáte podobný problém jako já. Už několik let se léčím s úzkostnou poruchou, která se po porodu neuvěřitelně zhoršila a přidala se k ní šílená únava. Musím dvakrát denně spát, nic neudělám, nejsem schopna pořádně se postarat o dítě, chodit ven atd. Mám neustále úzkost, pocit že se zblázním, že zešílím, nemůžu dýchat, dusím se. Nyní beru asi týden zoloft a seroquel, jen půl tablety z 25 mg a je mi potom ještě hůř, jsem jakoby mimo, vše se mi míhá, jak když nemůžu zaostřit, únava ještě větší.
Prosím všechny co mají něco podobného, zda by se se mnou nepodělily o své zkušenosti.
děkuji 🙂
anta
9. pro 2008
Já to řešit rozhodně budu, dneska to řeknu manžovi, že jsem k tomuto dospěla a že jestli nechce, aby se něco stalo, tak to holt musí brát, jak to je 😕
sasanka78
9. pro 2008
anta, nemysli na to, ako to manzel zoberie.. urcite je to rozumny clovek a podrzi ta. No v podstate mu o tom hned hovorit nemusis, nie? Najprv si zisti, za ktorym lekarom by si mohla zajst a potom uvidis, co ti lekar povie. S manzelom to mozes prebrat aj potom.
elitera
9. pro 2008
sasanka, no na druhou stranu, kdo jinej by ji měl podržet, než manžel?
sasanka78
9. pro 2008
vyborne, anta, tak potom daj vediet.., drzim palec! 😉
tea80autor
9. pro 2008
Anta a myslíš, že by jsi mu opravdu něco udělala?
Já mám občas takový myšlenky jako že když třeba stojím na balkoně s malou, že ji hodím dolů, ne myšlenky, spíš obavy, ale vím, že to neudělám, už z toho blbnu, fakt si někam zajdi.

Sasanka, co všechno si brala za léky? To já zas schopná jsem k pc sednout, ale přes den jsem úplně hotová, v noci chrápu jak zabitá, ráno vstanu a okamžitě bych šla spát zas, jenže nemůžu, malá si chce hrát a teď už mi chodí spát až po obědě, takže jen tak polehávám, nemůžu s ní jít ani ven a modlím se, aby už šla spát abych mohla taky a takhle je to každý den, celý dny prospím, venku je krásně a já chrápu, nemůžu si pomoct, nejde to přemoct, mám těžký víčka a padám úplně na hubu. Teď po těch práškách je to ještě horší a ještě k tomu všechno vidím jako v mlze. Dnes jsem volala psych. do Prahy a řekla mi ať to zkusím ještě týden vydržet, asi chcípnu, je mi 28 let a žiju jak 80 letý důchodce a nejvíce mě štve, že tím trpí moje dcera, která by tak ráda chodila mezi děti atd. :-|
anta
10. pro 2008
Ne Tea, vím jistě, že bych mu v životě nic neudělala, tím jsem si naprosto jistá. Přiznám se, ale že se bojím brát jakékoli prášky na psychiku, abych nebyla ospalá a všeho neschopná ještě víc. 😉 Jde mi spíš jen o radu, jak se případně srovnat s chvilkovou ztrátou nervů, co dělat, abych je zase získala zpět, jen to fakt nechci řešit práškama, třeba existují nějaké alternativní způsoby, jak z toho začarovaného kruhu ven 😉
S manželem jsme to probírali, koukal na mě jak na zjevení, ale je fakt, že se mi včera nějak ulevilo a už se zase cítím fit, malej se na mě taky víc usmívá a lumpačí 😉
sasanka78
10. pro 2008
anta - mozno si bola len unavena a vystresovana, ze si na vsetko stale len sama.. je dobre, ze si dostala odvahu a s manzelom si sa o tom porozpravala. Aspon vie, o co sa jedna a bude ti zrejme s Honzikom viac pomahat, aby si si mohla oddychnut.. Ked stratis nabuduce nervy, skus ratat do desat... vraj to pomaha 🙂 Ak sa ti nahodou vrati myslienka, ze by si malemu mohla ublizit, ked place, radsej okamzite vyhladaj lekarsku pomoc...
tea - spominam si len na dva nazvy liekov: Zyprexu a Serlift. V noci som vzdy spala tak, ze som ani maleho nepocula, ked plackal, takze k nemu vstaval manzel.. Odkedy som uz "fit" a neberiem lieky, mam nocny spanok normalny. Maly len zamrnka a uz k nemu letiim 🙂 Ja mam o dva roky viac ako ty a tiez som existovala ako nejaka starenka..
tea80autor
10. pro 2008
Sasanka a co jsi s tím teda dělala? Jak jsi se z toho dostala?
tea80autor
11. pro 2008
Sasanka, jsi tu? 😉
sasanka78
11. pro 2008
tea, pozerala som telku :o)... no v podstate som s tym nic nerobila.. 😕 Brala som lieky a tie ma z toho dostali. Inak si to vysvetlit nedokazem... Blizka rodina to brala ako fakt... teda to, ze na stole v kuchyni je hromada liekov - aby som si ich nezabudla zobrat, mala som ich na ociach, to, ze vyzeram ako matoha a nedokazem sa s nimi normalne rozpravat, ze sa mi chce len spat... nikto mi nic nevycital, vobec sme sa o tom nerozpravali.. teda nemali blbe poznamky alebo nieco podobne.. som im za to vdacna, ze brali situaciu taku, aka bola.. Teraz si z toho uz robime srandu.. napriklad ked vidim hukajucu sanitku, tak so smiechom poznamenam: aj ja som sa s nou mala tu cest zviest... 🙂
tea80autor
11. pro 2008
Sasanka, takže ty jsi tu únavu měla z léků...
sasanka78
12. pro 2008
tea, myslim, ze ano (9.12. som to spominala..)
tea80autor
12. pro 2008
no vidíš, tak aspoň jsi věděla z čeho to máš, já léky nebrala a byla a jsem unavená úplně děsně
mercy
12. pro 2008
Anta, bnuď úplne v pohode.Tieto ubližovacie myšlienky sú len príznakom veľkej,nadmernej únavy, nie nejakej začínajúcej psychózy:Nič malému nespraviš, je to len únava a sú to len myšlienky.Potrebuješ oddych.Mala som to isté, strašne som sa tohto zľakla.Môj doktor sa len usmial, nič vážne to nie je. Čítala som o jednom prípade, kedy holkakvôli tomu poschovávala všetky nože aj nožnice v dome, nemali si čím ani chleba odkrojiť 😉
mercy
12. pro 2008
Znovu opakujem ,neboj sa.Pamätám si,aké je to strašne nepríjemné.
filipko
13. led 2009
elitera, ja idem k tomu panovi z kineziologie buduci tyzden, kedze ho nepoznam mam trosku obavy ale v mailoch co sme si pisali bol velmi mily. Nevies mi o nom napisat nieco viac a hlavne ci to co praktizuje naozaj pomaha. Chodim k psychologicke, ale mam pocit ze mi uz viacej nevie dat.
milka1987
7. únor 2013
Ahoj koukam ze uz je tady dizkuze stara,ale chtela bych se zeptat. jak ste dopadly s unavou??
ilonka30
30. říj 2013
Ahoj, jen ti chci napsat, že trpím tím samým..... 😞 Jen přes den neusnu, to je asi jediný rozdíl. Jinak šílená únava, rozostřené vidění, jako bych žila mimo realitu, motání. O malou se sice dokáži postarat, ale chybí mi tam to nadšení, že mám úžasné miminko... 😞 panickou poruchou trpím od roku 2008 a myslela jsem, že po porodu se to buď zklidní nebo vrátí, ale že v takovéto podobě, tak to jsem vážně netušila. Těhotenství bylo v naprosté pohodě, ale jakmile jsem porodila, po cca 2 dnech, tak jak když utne. Bylo zle..také beru Zoloft a k tomu Lexaurin a Risperdal. Ono ani to vstávání v noci k malé mi nepřidá a celý den jsem nepoužitelná a musím se ke všemu překonávat. 😞

Začni psát odpověď...

Odešli