Zkušenosti s úzkostnou poruchou a antidepresivy: Pomáhají?
Zdravím,prosím o zkušenosti. Rok mám disgnostikovanou uzkostnou poruchu a paniky. Rozjelo se to naplno po druhem porodu. Mám strach pokaždé,když jdu sama s dětmi ven nebo s někým,u koho mám pocit,ze mi nepomůže,když se mi udela špatně. Děla mi obcas potíž i přeplněný obchod,jízda vlakem dal od domova,…zezacatku jsem nemohla sama ani vynést odpadky,jít ke kadernici atd…to jsem trénovala za pomoci psychoterapie,nyní chodím i na brigádu,pracuji v lékárně,takže komunikace s cizími lidmi,zapojovani mozku atd-zvladam tak na 90%..ven s dětmi chodím denně,s přáteli také,do obchodu,do jiných služeb,-zvladam jak kdy. Tedy vždy to zvládnu,ale někdy s náběhem uzkosti. Jen už jsem vycerpana neustálým pocitem,ze “to” na mě přijde,ze se mi udela někde blbě a co pak,jsem denně unavena už od rána..,…projevy uzkosti mam malátnost,motani hlavy,obcas dušnost,dezorientaci…..než otevru dvere bytu,vždycky na to myslím. Je to už roční kolotoč…léky jsem zatím nebrala,mám z nich respekt a zároveň strach,ze když mi nepomohou,tak už nic. Beru hořčík,před “velkými” věcmi si dam persen forte..
No a nyní už třetí noc nemohu klidne usnout. Když už upadam do spánku,tak se jakoby leknu a rozbusi se mi srdce a takhle to jde porad dokola až třeba po dvou hodinách vyčerpáním zaspím. Nejsou to ty svalové záskuby,je to jakoby ten divny pocit,co vas projede od hlavy až do žaludku..proste už nevím,co dělat. Na terapie chodím pravidelně,mám úžasnou rodinu,manžela,děti,…ale nemohu zit život naplno. Jsem už vycerpana 🥺
Píšeš sem už dlouho a pořád Ti není dobře a pořád jsi nevzala léky. Opravdu nechápu, na co stále čekáš.
Ano, rozhodně.
Leky určitě pomuzou, hlavne v zacatku, abys mela silu na problemu pracovat. Ja mela antidepresiva na deprese a k tomu tritico na uklidneni a na spani, a kdyz se vyladila kombinace a davkovani tak mi to rozhodne pomahalo. Za dva roky jsem leky mohla postupne vysadit a uz jsem jako nova☺
Kamaradka mela panicke ataky a leky ji take rozhodne pomohly.
Neboj se toho. Co můžeš ztratit?
Ano. Mwla jaem řekla bych problémy jako ty, rok a půl jsem se s tím sama prala, ale už se to nedalo a doslova mě zachránili.. beru je dva měsíce a je mi lépe o dost, i když to ještě není ono, motání hlavy a slabosti mám tedy stále 😕 ale to je možná tím že bude potřeba navýšit.
Určitě se toho neboj, není čeho. ☺️
Já měla kliku na doktora, který mi vůbec léky nenabídl a poslal mě na terapii, jak tomu předcházet (meditace atd.) a jak to řešit, když to přijde (dýchání do trojúhelníku). Prostě se s tím naučit pracovat. Taky mi pomohlo vysvětlení, jak to vzniká a co se se mnou vlastně v tu chvíli děje.
Neříkám, že to pomůže všem, ale že je možné (v některých případech) to zvládnout i bez léků. A určitě by se člověk měl snažit najít i způsoby, jak to sám zvládnout nebo jak zlepšit psychiku a ne do sebe házet psychofarmaka jak lentilky. Hlavně z prášků na uklidnění mám respekt a co vím, tak jsou doktoři, kteří je předepisují jak cucání na kašel.
@suzanna123 urcite mas pravdu, bohuzel u tech tezsich stavu ( kdyz se to rozjede a neresi stylem"to bude dobry") uz clovek bez leku nema kolikrat vubec silu ani fungovat natoz resit psychoterapii.
Vubec bych nevahala. Mivam taky obcas takove stavy, v minulosti jsem uz AD brala a uvazuju o nich cim dal vic, ze si jimi zase na nejaky cas pomuzu. Ale je plno lidi, kteri berou AD cely zivot.
@konidana jasně, já to chápu a vím, že já jsem na tom nebyla nijak vážně. Na druhou stranu mám známého, kterému se to rozjelo v životní krizi a jediná pomoc, kterou dostal, byly prášky. To je podle mě strašně špatně a zpětně si říkám, jaké jsem měla štěstí na doktora. A možná ne každý to může zvládnout bez prášků, ale každý by to měl zkusit. Určitě se toho dá i spousta vygooglit - jak zvládnout panickou ataku, jak předcházet... A prášky by měly být určitě jako poslední možnost a nebo jako berlička - teď je toho moc, tak si pomůžu, ale až bude líp, zkusím to bez nich. Pokud teda někdo není opravdu těžký případ, samozřejmě. Což by měli určit doktoři, kteří bohužel často sami produkují zbytečně závisláky ☹
@suzanna123 samotny prášky urcite ne, urcite to k tomu chce i terapii
@suzanna123 neodsuzuj léky, kdyz nejsi specialista.
Cokoli psychického je nerovnováha hormonů v mozku. Proto se nejdříve dávají léky, aby se to narovnalo, pak se teprve dá začít s terapií. Pokud je člověk mimo dlouhodobě, žádná terapie mu nepomůže.
To, co tu vyprávís je nebezpečný, ano, u Tebe to mohlo zabrat, mohla jsi být lehčí případ, ale toto je vždy na posouzení odborníka. Proto má psychiku léčit psycholog, ev předat psychiatrovi a ne obvodak.
Takže trošku pokory, že Ty jsi léky neměla neznamená, že jsou zbytečné pro všechny.
@barmil a ty jsi specialista? Pochybuji - vzhledem k tomu, že máš i problém s pochopením textu. Kde přesně píšu, že léky jsou zbytečné pro všechny??? Nikde - ani náznakem.
Takže ještě jednou, snad to pochopíš i ty - já léky neodsuzuji (a rozhodně neodsuzuji ty,co je užívají). Co píšu je, že se NĚKDY užívají a jsou předepisovány zbytečně,protože NĚKDY to jde zvládnout i bez nich - což spousta lidí vůbec neví,protože když přijdou k doktorovi, že mají problém, napíše jim prášek a tečka. Bez ohledu, jestli je to obvoďák nebo psychiatr. Nikomu neříkám, co má dělat nebo že nemá brát prášky.
Autorka dotazu se ptá na zkušenosti, já reaguji. Stejně jako všichni ostatní - z nichž hádám nikdo není specialista. Takže doporučovat léky,když nejseš specialista je podle tebe OK, říkat, že ne vždy jsou nezbytné se ti do krámu nehodí.
Takže nejdřív číst, použít u toho mozek a pak reagovat. Nebo radši nereagovat...
@suzanna123 máme v rodině psychiatra i psychologa, takže ano, to, co tu píšu mám podložené a to, že začneš útočit na moji inteligenci jen ukazuje, že si své psaní neumíš podložit fakty, tak začneš urážet. Možná bys ty léky mela přehodnotit.
@barmil tak je navštiv. Nazdar
Moje kamarádka spáchala sebevraždu den před kontrolou u psychiatra. Měla deprese a úzkosti. Možná by zabraly hned ty další AD. Byl zrovna lockdown, moc možností jiné léčby se nenabízelo. Doporučila bych situaci řešit. Není to šílené jen pro ty, kteří mají diagnózu, ale i pro okolí.
Ano, mě de facto zachránily. Stejná diagnóza jako u tebe. S nima jsem úplně normální, spokojená, raduju se ze života. Bez nich jsem často nedokázala zvládat běžné denní situace, nebo jsem byla v neustálé tenzi a opravdu mi to výrazně snižovalo kvalitu života, musela jsem si brát třeba Neurol, což je mnohem větší svinstvo. Akorát bohužel nevím, jestli někdy zvládnu vysadit, měla jsem dva pokusy o vysazení, ale neúspěšné. Nicméně stále si myslím, že tělu je lépe s nimi, než v tom věčném stresu.