Adaptace dítěte v dětské skupině. Jaké máte zkušenosti?
Zdravím,
přihlásili jsme dceru (18m) do dětské skupiny a dnes jsme tam byli poprvé. Při prohlídce mi bylo řečeno, že hlavně chtějí aby to bylo bez stresu a v klidu, takže dítě nejdřív jde třeba na 10 - 15 min a maminka může třeba počkat v šatně (dovnitř rodiče nechodí).
No jak to šlo dnes - paní mi řekla, že si dcerku tedy vezme dovnitř a že se mám připravit že prostě bude brečet, že to tak je. A že kdyby plakala třeba 20 min tak budou volat. No tak si ji vzala - okamžitě šílený řev, vydržela jsem to asi 5 min v šatně, pak jsem jim řekla jestli by přece jen nešlo, že bych vevnitř byla s ní, dovolili nám to, ale dcera se mě držela jako klíště. Nevím no. Na lidi je zvyklá, často ji hlídají babičky, tety, děda apod, jenže ty lidi prostě zná....
Doufala jsem že to bude bez stresu, ale vypadá to že budeme muset přežít pláč atd než si zvykne.
Chci se zeptat jestli je takovýhle postup normální nebo jak to bylo u vás?
Chápu že ještě nemusí být zralá, ale členy rodiny zvládá dobře takže to není že by chtěla jenom mě.. samozřejmě když ty lidi vůbec nezná tak je to horší.
Díky za reakce.
Nemám zkušenost s tak malým dítětem. U nás syn začínal v dětské skupině, když mu bylo 2,5 roku. Za mě ani tak ještě na to nebyl úplně zralý, ale tak nějak to dal, když to bylo třeba. Nicméně se domnívám, že je opravdu jen málo dětí fakt naprostých extrovertních pohodářů, kteří to hned nebo brzo dají bez pláče. Samozřejmě kromě těch, co tam s nimi rodiče tráví dlouhé měsíce a oni do toho dospějí. To ale jaksi popírá tu potřebu "dítě někam dát". Většinou je to prostě tak. U nás to bylo tak, že opravdu se s dětmi mohlo být vevnitř a jak dlouho bylo potřeba. Prostě jak to rodiče a děti cítí. Za mě, zůstat tam, tak se ode mě syn nikdy neodlepí. Prostě si musel zažít, že jsem pryč, ale vždycky pro něj přijdu. Takže první den jsem tak byla asi hodinu, pak šla a vyzvedla ho po obědě. Pak jsem tam každý den byla chvíli s ním a odešla. Cca dva měsíce jsem ho vyzvedávala po obědě a pak už tam začal spávat. I tak se rána většinou neobešly bez slz (manžela dával lépe) a odpoledne už ke mě toužebně běžel. Takže člověk měl trochu pocit, že to tam jen přežívá a moc mu to nepřidalo. Ale učitelky říkaly, že přes den je tam v pohodě, takže to pro mě bylo nejdůležitější. A fakt tam kolikrát řádil. Za mě, začít pomalu, ale zkracovat čas spolu a slzy na začátku jsou normální, pochopí to.
Jinak ještě dodám, že syn, když jsem tam byla, tak byl pořád přilepený u mě. Když jsem odešla, tak normálně fungoval. A tedy nejsem zastánce toho dítě zabavit a jít bez rozloučení, tak nějak zmizet. Udělali jsme to vždycky tak, že jsem řekla, že jdu, pusu a učitelka se k němu vrhla a lákala ho na nějakou zábavnou aktivitu. Většinou to krásně zabralo.
Myslím, že málokteré dítě je v tomto věku zralé být bez rodičů. Pokud je nutné dítě do skupinky dávat, určitě je nejlépe když tam nejprve může být s maminkou. My měli výhodu že dětská skupina probíhala ve stejných prostorách jako hernička. Takže tam byl zvyklý chodit se mnou asi od roka a do skupinky jsem ho dala ve 2,5 letech.
Nevěřím, že kombinace "adaptace 18měsíčního dítěte" a "dovnitř rodiče nechodí" může fungovat. Takhle malé dítě se bude bezpečně cítit jen ve známém prostředí a známé prostředí je jen místo, keré poznalo s maminkou. Adaptace má probíhat tak, že dítě bude trávit čas v tom prostředí s maminkou, jakmile se začne cítit bezpečně, může se maminka postupně vzdalovat. Zoufale plačící dítě si nikde nezvykne, pouze možná postupně rezignuje a zjistí, že na jeho zoufalství nikomu nezáleží.
No, všechno má své pro a proti a normální to není, rozhodně ne první den, u nás v dětské skupince naopak je adaptace na dítěti a rodiči, jak dlouho je potřeba, někdo chodí týden, někdo měsíc, někdo i půl roku🤷 já chodila s dcerou přes měsíc, s tím že po týdnu jsem opatrně odešla z vycházky a po vycházce zas přišla na oběd ATP. Po měsíci a půl jsme si všimli že si malá až moc zvykla že mě tam má, tak si týden ani ne poplakala vždy ráno 10min a pak dali tety vědět smskou či na Messenger WhatsApp že už je malá v pohodě a poslali fotku jak si hraje